20 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zast. advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované PSČ obec - část obce o zaplacení částky 12 075 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 075 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 075 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce na nákladech řízení částku 2 252 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobou (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 219125/2021) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná u společnosti [právnická osoba], čerpala prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 2. 2019 částku ve výši 8 000 Kč a zavázala se uhradit do 2. 4. 2019 12 075 Kč, což neučinila. Žalobce dne 1. 1. 2021 uzavřel s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.. Soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, protože žalobce je doložil smlouvou („ dodatek“) a dalšími listinami smluvní dokumentace, zejm. i výpisem z účtu (1. 2. 2019 převod 8 000 Kč na účet [bankovní účet] [variabilní symbol]). O skutkovém stavu věci pak uzavřel, že žalovaná skutečně uzavřela uvedenou smlouvu, na základě které vznikl shora specifikovaný dluh. Podle ust. § 1724 odst. 1 o.z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z půjčky (úvěru) zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované částku v uvedené celkové výši zaplatit. Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je důvodná. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 800 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..