20 C 93/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr Jakubem Kavalírem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému 1): celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované 2): celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 28 232 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 6.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 012 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 3. 2021 domáhala po žalovaných zaplacení předmětné částky s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky 30. 9. 2020 ohledně nájmu bytu ve 2. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaní dne 28. 12. 2020 dluh uznali a zavázali se jej splácet, což však neučinili. Soud shledal, že v řízení nejde o řízení o pohledávce, které by bylo zahájeno v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a/ a podle § 140c ins. zákona, neboť dluh vznikl až v průběhu ins. řízení, které je u zdejšího krajského soudu vedeno ohledně žalovaného 1/ (č.l. 17). Procesní stanovisko žalovaných k věci nebylo zjištěno a soud věc rozhodl aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. Na základě účastníky předložených listin soud opět vzal za bezpečně prokázané, že žalobkyně se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovaným tak, jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaní dluží žalobkyni uvedenou částku s příslušenstvím. Nárok vyplývá z listin /ISAS/, zejm. tedy právě ze samotného uznání dluhu ze dne 28.12.2020 (č.l. 9), nájemní smlouvy a upomínek. Žaloba je pak důvodná. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Právní vztah mezi účastníky je třeba po právní stránce posuzovat dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle ustanovení § 2201 a násl., kde je upravena nájemní smlouva a zejména pak ze zvláštních ustanovení o nájmu bytu či domu (§ 2235 a násl.). Nárok žalobkyně na dlužné nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu vyplývá tedy z těchto ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle ustanovení § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§ 2217-8 o.z., vč. úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby - § 2246 až 2254 o.z.). Tuto svou povinnost žalovaní coby nájemci neplnili. Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo písemně svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobkyní předložených listin, ale i na základě toho, že žádný z žalovaných dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný (1/ či 2/) dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaný 1/ či 2/) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. Nový občanský zákoník již neupravuje poplatek z prodlení, když ve svém ustanovení § 513 uvádí:„ Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“ Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobkyně právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; návrhem na znění výroku rozhodnutí tedy není doslova vázán. Označí-li účastníci srozumitelně povinnost, která má být uložena rozhodnutím soudu, je přípustné, aby soud stejná práva a povinnosti vyjádřil ve výroku svého rozhodnutí použitím jiných slov. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se navrhovatel domáhá. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně tvoří: Soudní poplatek ve výši 1 412 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušálních nákladů dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 39/2013 ze dne 7. 10. 2014. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů (svých nebo svého jiného zástupce), přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. - ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle § 140 odst. 1 věta druhá o.s.ř. společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. Ani ve výroku II. tedy nebylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit náklady řízení„ společně a nerozdílně“.