21 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 39 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 600 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17 520 Kč spolu s úrokem ve výši 1 592,68 Kč, úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 24 700,37 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 4 675,92 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 700,37 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 100,37 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 po žalovaném domáhal zaplacení částky 39 120 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, - a žalovaným dne 16. 12. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, – a žalovaným dne 16. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 16 590 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč v 77 pravidelných měsíčních splátkách po 628 Kč a poslední splátce ve výši 574 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 48 930 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobce pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil a vyzval jej k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů. To vyplývá z přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy doložil, že jeho čistý měsíční příjem za měsíc říjen a listopad 2021 činil 12 538 Kč, přičemž žalovaný doložil pracovní smlouvu, která byla z měsíce září 2021, žalovaný v žádosti uvedl, že má základní vzdělání, pracuje jako dělník a nemá vyživovací povinnost. Jeho měsíční výdaje byly odhadnuty na částku 3 000 Kč měsíčně. Ač žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, nájemní smlouva nebyla doložena.

6. Za dobu trvání smlouvy žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce částku 8 400 Kč. To vyplývá z platební historie.

7. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 15. 2. 2024 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu.

8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - , právnická osoba, - uzavřel dne 16. 12. 2021 pod č. , tel. číslo, se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy doložil příjmy pouze za 2 měsíce, přičemž pracovní smlouva byla uzavřena pouhé 3 měsíce před poskytnutím úvěru. Věřitel se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, výdaje odhadl částkou 3 000 Kč měsíčně, ač žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu. Žalovaný tak nijak nedoložil výdaje na bydlení, navíc za situace, kdy žalovaný měl příjem na hranici minimální mzdy. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výplatních pásek za 2 měsíce před poskytnutím úvěru a pracovní smlouvy, která byla uzavřena pouhé 3 měsíce před poskytnutím úvěru (dne 6. 9. 2021), pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, zvlášť za situace, kdy měl žalovaný příjem na hranici minimální mzdy. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného, nikoli jen příjmům za poslední 2 měsíce. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil a zároveň vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29. 9. 2023, odeslanou dne 27. 10. 2023 a k zaplacení mu určil lhůtu 10 dnů. Dne 15. 2. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.

10. Žaloba je částečně důvodná.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.

16. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

17. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

18. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=403894).

19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný doložil pouze příjmy za dva měsíce před poskytnutím úvěru, navíc příjmy na úrovni minimální mzdy a bydlel v nájmu. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

20. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy č. , tel. číslo, částku 30 000 Kč a žalobci vrátil pouze částku 8 400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 21 600 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, odeslaném provozovatelem poštovních služeb dne 27. 10. 2023. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 1. 11. 2023, dne 13. 11. 2023 měl dluh zaplatit, od 14. 11. 2023 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 14. 11. 2023. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

22. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 16. 12. 2021 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a pojistného, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 14. 11. 2023, kdy žalovaný nebyl v prodlení.

23. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17 520 Kč spolu s úrokem ve výši 1 592,68 Kč, úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 24 700,37 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 4 675,92 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 700,37 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 100,37 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší úspěch, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.