21 C 111/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Markétou Šubovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za které jedná název žalované IČO sídlem adresa žalované o zaplacení částky 260 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128 700 Kč za období od 26. 5. 2020 do 21. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč za období od 22. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 131 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za období od 26. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Řízení se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 121 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 22. 10. 2020 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2020 se žalobce se domáhal zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za průtahy v trestním řízení. V žalobě uvedl, že dne 16. 11. 2019 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody ve výši 260 000 Kč jako nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. Uvedl, že proti žalobci bylo dne 14. 7. 2006 zahájeno trestní stíhání ze spáchání trestných činů vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, platného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. z.), zpronevěra dle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. z., nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187a odst. 1 tr. z., ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. z. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 3 T 15/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 10 To 21/2019, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno v červenci 2006 a skončeno v červnu 2019, jsou tak naplněny okolnosti pro uplatnění náhrady za nemajetkovou újmu vzhledem k tomu, že trestní řízení proti žalobci trvalo celkem 155 měsíců, tj. cca 13 let, samotná délka trestního řízení byla nepřiměřeně dlouhá a nezákonná. Žalobce požaduje zaplatit nemajetkovou újmu ve výši 260 000 Kč, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu je adekvátní náhrada 15 000 až 20 000 Kč za každý rok řízení s tím, že tato částka může být zvýšena až o 50 %. V daném případě byla závažná morální újma, kterou žalobce utrpěl, zapříčiněna nejen délkou trestního řízení, ale i samotným výsledkem trestního řízení, kdy byl žalobce částečně zproštěn a částečně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, ačkoliv strávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, trestní stíhání představuje závažný zásah do osobnostních práv. Proti žalobci bylo u soudu více než 10 let vedeno trestní řízení, celá kauza byla medializována ve sdělovacích prostředcích, okresní soud ve věci rozhodoval vícekrát, a to dne 19. 9. 2013, 26. 2. 2015, 27. 10. 2016 a 26. 11. 2018. Vzniklá újma a okolnosti, za nichž došlo k nemajetkové újmě, jsou velmi závažné, je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, neboť vzniklou újmu není možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva není dostačující.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nespornou skutečnost, že u něho žalobce dne 16. 11. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 260 000 Kč, k projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 10. 2020, žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytl žalobci zadostiučinění ve výši 121 550 Kč. Žalovaný dále podrobně popsal průběh trestního řízení, uvedl, že dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v činnosti soudu nebyla shledána zásadní období nečinnosti, ovšem po několikerém zrušení rozsudku soudu I. stupně soudem odvolacím, byla věc přikázána jinému soudci k rozhodnutí z důvodu opakovaných procesních pochybení a nepřezkoumatelnosti rozsudků, s přihlédnutím k uvedenému a celkové délce 12 let a 11 měsíců je posuzované řízení hodnoceno jako nepřiměřeně dlouhé, žalobci proto poskytl odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 121 550 Kč a je přesvědčen, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaný vycházel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, vycházel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo 12 let a 11 měsíců, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 17 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 417 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaný shledal důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 55 %, a to 40 % z důvodu složitosti řízení a 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení bylo trestní stíhání většího počtu osob pro spáchání trestných činů vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a) tr.z., zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. b, c) tr.z., podvod dle § 250 odst. 1, 3 písm. c) tr.z., ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. z. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně výslechu většího množství svědků a opakovaných znaleckých posudků. Svědci se často nedostavovali k jednání či nebyl znám jejich pobyt, řízení bylo dále komplikováno nemocí jednoho z obhájců, následně jeho úmrtím a požadavkem obžalovaných o opakování celého dokazování od počátku, dále zdravotními problémy jednoho z obžalovaných. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé čtyřikrát a soud II. stupně též čtyřikrát, procesně rozhodováno bylo mimo jiné o vyloučení věci a věcné příslušnosti. Obžalovaní se na délce řízení podíleli opakovanými žádostmi o odročování jednání, zdravotními komplikacemi, nepřebíráním písemností atd. Význam řízení pro žalobce shledal žalovaný jako zvýšený, když dle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním. Z tohoto důvodu bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 15 %. Žalovaný proto navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Podáním doručeným soudu dne 30. 10. 2020 vzal žalobce žalobu co do částky 121 500 Kč s úrokem z prodlení od 21. 10. 2020 zpět, potvrdil, že dne 21. 10. 2020 žalovaný uhradil částku 121 500 Kč (nikoli tedy 121 550 Kč). Předmětem žaloby tak žalobce ponechal pouze částku 138 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí s vyjádřením žalovaného, kterým byl jeho nárok krácen. Žalobce byl již dne 19. 9. 2013 odsouzen k podmíněnému trestu v trvání 2 let se zkušební dobou v trvání 3 let, proti tomuto rozsudku se neodvolal a trest přijal, k vykonání podmíněného trestu tak mohlo dojít již v roce 2016. Přesto další 3 roky, bez jakéhokoliv jeho přičinění, pokračovalo proti němu trestní řízení tak, aby mu nakonec stejně byl uložen podmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na neskutečně dlouhou dobu trvání trestního řízení žil v nejistotě včetně svojí rodiny, nemohl si najít jako trestně stíhaný práci, navíc byl žalobce v této věci cca 9 měsíců stíhán vazebně, tzn. byl fakticky omezen na své svobodě, a to nepoměrně horším způsobem, než kdyby byl ve výkonu trestu. Za celou dobu celého trestního řízení nebylo snad ani jednou hlavní líčení či jakýkoli jiný úkon odročen z důvodu na straně žalobce. Náhrada za nemajetkovou újmu se v obdobných případech obvykle pohybuje od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení, tuto náhradu je možné zvýšit až o 50 %, proto je naprosto nepochopitelné a neodůvodnitelné snížení o 55 %. Účelem odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník řízení v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, odškodňována je tedy újma způsobná stresem z probíhajícího procesu, nejistotou ohledně výsledku řízení a s ní souvisejícím právním postavením účastníka řízení. Žalobce neměl finanční prostředky a byl mu proto ustanoven obhájce ex offo, stát po žalobci chce však tuto odměnu zaplatit ve výši 84 055 Kč. Žalobce má za to, že snížení náhrady na 17 000 Kč za rok a následné snížení o dalších 55 % nemá žádné opodstatnění, naopak má za to, že jsou u něho spíše podmínky pro zvýšení náhrady, proto setrvává alespoň na náhradě uvedené v žalobě.

4. Protože vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem III. tohoto rozsudku zastavil.

5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř.

6. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

7. Z uplatnění nároku na náhradu škody soud zjistil, že žalobce dne 16. 11. 2019 uplatnil u žalovaného nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 260 000 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce před podání žaloby vyzval žalovaného k zaplacení částky 260 000 Kč ve lhůtě do 25. 5. 2020.

9. Z potvrzení o provedení platby vystavené [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný dne 21. 10. 2020 vyplatil žalobci částku 121 500 Kč.

10. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 15/2009 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 14. 7. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestné činy omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, 2, 3 tr.z., vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a), b) dílem dokonaný a dílem ukončený ve stádiu pokusu a zpronevěra dle § 248 odst. 1, 3 písm. b) tr.z., vše ve spolupachatelství s dalšími odviněnými [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 25. 10. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr.z., dne 9. 2. 2007 pro další trestné činy omezování osobní svobody dle § 231 odst. 1, 2, 3 tr.z., vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a), b) a zpronevěra dle § 248 odst. 1, 3 písm. b) tr.z., vše ve spolupachatelství. Žalobce byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2006 vzat do vazby, přičemž vazba se započítávala ode dne 13. 7. 2006 v 22:35 hodin, z vazby byl žalobce propuštěn usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 27. 4. 2007. Obžaloba byla proti žalobci a dalším shora uvedeným obviněným a [jméno] [příjmení] podána dne 1. 8. 2008 ke Krajskému soudu v Hradci Králové pro trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. z., zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. z., podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b) tr. z., ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. z., nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.z., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. z., kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b), c) tr. z. a obchodování s lidmi podle § 232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), d) tr.z. Usneseními Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2008, č.j. 9 T 8/2008-2604, a ze dne 20. 11. 2008, č.j. 9 T 12/2008-2601, byla trestní věc žalobce a dalších obžalovaných pro část skutků vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a věc byla podle § 23 odst. 2 tr. řádu postoupena k projednání a rozhodnutí k tomu příslušnému Okresnímu soudu v Hradci Králové, kam napadla dne 16. 1. 2009. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 25. 6. 2009, kdy byl proveden výslech obžalovaných a stanoveny termíny hlavního líčení v roce 2009 na dny 1. 10. 2009, 15. 10. 2009, 22. 10. 2009 a 29. 10. 2009. Dne 1. 10. 2009 byli vyslechnuti 4 svědci. Vzhledem k tomu, že byla poskytnuta informace o existenci směnek u poškozených, kdy by byla dána příslušnost krajského soudu, bylo hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem předložení spisu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti. Sdělené informace byly následně znovu vyhodnoceny s tím, že pro posouzení byly vyžádany i spisy Okresního soudu v Náchodě, které okolnosti ohledně směnek v trestním řízení řešily. Vyhodnocením vyšlo najevo, že trvá příslušnost okresního soudu a ve věci bylo nařízeno další hlavní líčení. Obhájce současně oznámil nemoc jednoho z obžalovaných minimálně do konce ledna 2010 Hlavní líčení byla následně nařízena na termíny: 8. 4. 2010, 15. 4. 2010, 22. 4. 2010, 6. 5. 2010, 13. 5. 2010, 20. 5. 2010, 27. 5. 2010. Na den 8. 4. 2010 bylo předvoláno celkem 9 svědků, dostavila se jen 1 svědkyně, obžalovaný [příjmení] se omluvil z důvodu vážného zdravotního stavu. Hlavní líčení nařízené na den 15. 4. 2010 bylo pro trvající nemoc obžalovaného [příjmení] odročeno na 22. 4. 2010, dne 22. 4. 2010 zjištěno, že obžalovaný [příjmení] má povolený odklad výkonu trestu do 25. 5. 2010 a nelze předpokládat jeho účast u hlavního líčení ze zdravotních důvodů, hlavní líčení bylo proto odročeno na 24. 6. 2010. Při hlavním líčení dne 24. 6. 2010 byly čteny znalecké posudky a hlavní líčení bylo odročeno na 30. 9. 2010 za účelem výslechu svědků, dne 30. 9. 2010 vyslechnuti 3 svědci a provedeny listinné důkazy, hlavní líčení odročeno na 18. 11. 2010. Na den 18. 11. 2010 bylo k hlavnímu líčení předvoláno 7 svědků, žalobce ale předložil lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu a požádal o odročení hlavního líčení, líčení bylo odročeno na 20. 1. 2011. Při hlavním líčení dne 20. 1. 2011 byli vyslechnuti 3 svědci a přečtena další svědecká výpověď, hlavní líčení odročeno na 10. 3. 2011. K hlavnímu líčení dne 10. 3. 2011 bylo předvoláno 9 svědků, na žádost obhájce pro kolizi s jiným hlavním líčením bylo hlavní líčení odročeno na 21. 4. 2011, k hlavnímu líčení dne 21. 4. 2011 se dostavila pouze 1 svědkyně, která byla vyslechnuta, další svědci se nedostavili, hlavního líčení bylo odročeno na 2. 6. 2011. Dne 2. 6. 2011 požádal obžalovaný [příjmení] o odročení hlavního líčení pro zdravotní indispozici, což doložil lékařskou zprávou, odročeno na 30. 6. 2011. Při hlavním líčení dne 30. 6. 2011 byli vyslechnuti 2 svědci, ostatní se nedostavili, hlavní líčení odročeno na 6. 10. 2011 z důvodu čerpání dovolených obhájci a senátem. K hlavnímu líčení dne 6. 10. 2011 bylo předvoláno 12 svědků, dostavili se pouze 4 svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 1. 12. 2011. K hlavnímu líčení dne 1. 12. 2011 bylo předvoláno 12 svědků, dostavili se 3 svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 26. 1. 2012. K hlavnímu líčení dne 26. 1. 2012 bylo předvoláno 14 svědků, dostavilo se a bylo vyslechnuto 8 svědků, hlavní líčení odročeno na 22. 3. 2012. K hlavnímu líčení dne 22. 3. 2012 předvoláno 7 svědků, dostavili se 3 svědci, hlavní líčení odročeno na 23. 5. 2012. K hlavnímu líčení dne 23. 5. 2012 se nedostavil obžalovaný [příjmení] a ani předvolaní svědci, hlavní líčení odročeno až na 13. 9. 2012 z důvodu dovolených obhájců obžalovaných. K hlavnímu líčení dne 13. 9. 2012 se z 8 předvolaných svědků dostavili pouze 2 svědci, dále byl proveden výslech utajovaného svědka a čtena výpověď 1 svědka, hlavní líčení odročeno na 25. 10. 2012. K hlavnímu líčení dne 25. 10. 2012 se z 11 předvolaných svědků dostavili pouze 2 svědci, provedeny dále výslechy 2 utajovaných svědků, hlavní líčení odročeno na 13. 12. 2012. K hlavnímu líčení dne 13. 12. 2012 se 4 předvolaní svědci nedostavili, provedeny výslechy 2 utajovaných svědků, hlavní líčení odročeno na 31. 1. 2013. K hlavnímu líčení dne 31. 1. 2013 se ze 4 svědků dostavil pouze 1 svědek, hlavní líčení odročeno na 21. 3. 2013. K hlavnímu líčení dne 21. 3. 2013 se z předvolaných 9 svědků ani jeden svědek nedostavil, hlavní líčení odročeno na 2. 5. 2013. K hlavnímu líčení dne 2. 5. 2013 se ani jeden ze 4 předvolaných svědků se nedostavil, podle § 211 odst. 1 tr. řádu přečteny jejich výpovědi z přípravného řízení, přečteny listinné důkazy, za účelem závěrečných řečí procesních stran hlavní líčení odročeno na 27. 6. 2013, obhájce [titul]. [příjmení] však dne 21. 6. 2014 podal soudu návrhy na doplnění dokazování. Dne 27. 6. 2013 požádal obžalovaný [příjmení] prostřednictvím svého obhájce o odročení hlavního líčení pro zdravotní problémy, hlavní líčení odročeno z důvodu čerpání dovolených obhájců obžalovaných až na 19. 9. 2013. Dne 19. 9. 2013 byl vyhlášen rozsudek. Dne 22. 4. 2014 byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, ve vztahu k obžalovanému [příjmení] nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci dnem 15. 11. 2013 Trestní spis byl Okresnímu soudu v Hradci Králové doručen dne 28. 4. 2014 Hlavní líčení nařízeno na 19. 6. 2014, na žádost obhájců obžalovaných (z důvodu čerpání dovolených a kolize s jinými hlavními líčeními) hlavní líčení odročeno na 4. 9. 2014, k hlavnímu líčení dne 4. 9. 2014 se z předvolaných 9 svědků dostavilo jen 5 svědků, hlavní líčení odročeno na 23. 10. 2014. K hlavnímu líčení dne 23. 10. 2014 předvoláno 5 svědků, dostavili se pouze 3 svědci, hlavní líčení odročeno na 27. 11. 2014. Při hlavním líčení dne 27. 11. 2014 vyslechnuti 3 předvolaní svědci a 1 utajovaný svědek, hlavní líčení bylo odročeno na 15. 1. 2015 za účelem realizace výslechů svědka, který se k předchozímu hlavnímu líčení nedostavil. Při hlavních líčeních dne 25. 1. 2015 a dne 26. 2. 2015 bylo doplněno dokazování, dne 26. 2. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými dle obžaloby, proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 10 To 225/2015 byla věc zrušena a vrácena soudu k dalšímu řízení. Hlavní líčení bylo dále nařízeno na 17. 12. 2015, k hlavnímu líčení se nepodařilo zajistit přítomnost utajeného svědka, který se nezdržoval v místě svého původního bydliště, proto bylo hlavní líčení odročeno na 11. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že dne 10. 2. 2016 obhájce [titul]. [anonymizováno] sdělil, že se z vážných zdravotních důvodů k hlavnímu líčení nedostaví a protože nebyl předveden ani předvolaný utajený svědek, bylo hlavní líčení odročeno na 17. 3. 2016. Obžalovaný [příjmení] se k hlavnímu líčení dne 17. 3. 2016 pro zdravotní problémy omluvil s tím, že doklad o nemoci bude doložen a dále z toho důvodu, že se policii k hlavnímu líčení nepodařilo zajistit účast utajeného svědka. Hlavní líčení odročeno na 5. 5. 2016, hlavní líčení dne 5. 5. 2016 neproběhlo, protože nebyl utajovaný svědek předveden a policie sdělila ohledně jeho osoby, že po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání, hlavní líčení bylo odročeno na 30. 6. 2016, neboť obžalovaní na osobním výslechu svědka trvali. Pobyt utajovaného svědka byl vypátrán, ovšem hlavní líčení dne 30. 6. 2016 bylo pro náhlou nemoc obhájce [titul]. [anonymizováno] odročeno na 15. 9. 2016 vzhledem k tomu, že obžalovaný [příjmení] nesouhlasil se substitucí v dané věci. Při hlavním líčení dne 15. 9. 2016 byl svědek vyslechnut a u hlavního líčení obžalovaný [příjmení] navrhl provedení dalšího důkazu, a to výslechu svědka - cizího státního příslušníka, jehož výslech považoval obžalovaný za důležitý již v přípravném řízení, a který byl dosud neznámého pobytu, svědek byl vzat do vazby v ČR, hlavní líčení bylo z důvodu předvolání svědka odročeno na 27. 10. 2016 a dne 27. 10. 2016 byl vyhlášen rozsudek. Při doručení rozsudku soudu prvního stupně bylo nutno opakovaně doručovat obžalovanému [příjmení], který si doručovanou zásilku nepřevzal a dále pak musely být opakovaně činěny úkony za účelem doručení obžalovanému [příjmení], dne 22. 3. 2017 byl učiněn dotaz na obhájce, a protože bylo doručení neúspěšné, byla dne 20. 6. 2017 vydána žádost Policii ČR o vypátrání pobytu obžalovaného [příjmení], dne 25. 6. 2017 sdělen faktický pobyt obžalovaného, poté byl obžalovanému [příjmení] řádně doručen rozsudek a byl spis předložen dne 25. 7. 2017 Krajskému soudu v Hradci Králové k rozhodnutí o odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 10 To 326/2017, byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu, dále dle § 262 tr. řádu bylo nařízeno, aby věc byla přidělena k projednání a rozhodnutí v jiném senátu. Dle rozvrhu práce pro rok 2017 byla věc přidělena zastupujícímu soudci, který spis převzal 26. 10. 2017 Hlavní líčení bylo nařízeno na 8. 1. 2018, hlavní líčení proběhlo, všichni obžalovaní včetně žalobce trvali na opakování celého hlavního líčení, hlavní líčení bylo odročeno na 23. 1. 2018, byl vyslechnut utajený svědek, hlavní líčení odročeno na 13. 2. 2018 a k tomuto hlavnímu líčení předvoláno 30 svědků. Hlavní líčení dne 13. 2. 2018 pro neúčast obžalovaného [příjmení] odročeno, omluven pro zdravotní problémy, u ošetřujícího lékaře obžalovaného vyžádána zpráva o schopnosti obžalovaného účastnit se hlavního líčení. Obhájce obžalovaného zemřel, ustanoven nový obhájce. Při hlavním líčení dne 12. 3. 2018 a dne 20. 3. 2018 vyslechnuti svědci, kteří se k hlavnímu líčení dostavili, hlavní líčení odročeno na termíny 9. 4. 2018 a 16. 4. 2018 z důvodu předvolání dalších svědků a svědků, kteří se omluvili či se nedostavili, nebo jejichž pobyt nebyl znám, po pobytu některých svědků bylo vyhlášeno pátrání. Při hlavních líčeních dne 9. 4. 2018 a 16. 4. 2018 vyslechnuti další svědci, hlavní líčení odročeno na 21. 5. 2018 a 28. 5. 2018, k nimž byli předvolání další svědci, kteří dosud nebyli vyslechnuti a nařízeno předvedení svědků, kteří se k líčení nedostavili. Při hlavních líčeních vyslechnuti další svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 18. 6. 2018 za účelem pátrání po pobytu části svědků, jednomu ze svědků uložena pořádková pokuta. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem předvolání dalších svědků na 17. 7. 2018, u hlavního líčení byly vyslechnuti další svědci. Obžalovaní trvali na osobním slyšení svědků, které se soudu dosud nepodařilo k hlavnímu líčení předvolat a zajistit jejich účast, hlavní líčení bylo za účelem jejich předvolání odročeno na 3. 9. 2018. Při hlavním líčení dne 3. 9. 2018 byly provedeny další důkazy, svědecké výpovědi, dále listinné důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 2. 10. 2018, kdy byl vyslechnut utajený svědek, dále byly soudu doručeny zprávy PČR ohledně pátrání po pobytu dalších svědků, pobyt jednoho z nich byl zjištěn, a z toho důvodu bylo hlavní líčení odročeno na 5. 11. 2018, toto hlavní líčení odročeno na 26. 11. 2018 za účelem předvedení jedné svědkyně, dne 26. 11. 2018 byl vyhlášen rozsudek, dne 1. 2. 2019 byl spis předložen Krajskému soudu v Hradci Králové s odvoláním obžalovaných (včetně žalobce), rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudek částečně zrušen a bylo v části znovu rozhodnuto. Žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku, rozsudek nabyl právní moci dne 20. 6. 2019. V odůvodnění rozsudku okresního soudu ze dne 26. 11. 2018 soud ve vztahu k žalobci výslovně uvedl, že soud při ukládání trestu významně zvážil dobu, která uplynula od doby spáchání trestné činnosti do vyhlášení rozsudku, když je zřejmé, že značnou část délky trestního stíhání zabralo řízení před soudem, proto uložil pouze trest výchovný, na dolní hranici zákonné trestní sazby. Rovněž v odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne 20. 6. 2019 je uvedeno, že trest uložený žalobci je na to, že se původně jednalo o věc zažalovanou u krajského soudu jako soudu prvního stupně, trest velmi mírný, výchovný, označil jej za trest minimalistický. Ze spisu 3 T 15/2009, zejména z rozsudku okresního soudu ze dne 26. 11. 2018, ve spojení s opisem rejstříku trestů dále vyplývá, že žalobce byl v minulosti již opakovaně odsouzen za spáchání trestných činů, poprvé již v roce 1994, přičemž již v roce 1995 byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, dne 24. 10. 2002 pak k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně.

11. Při právním posouzení věci soud vyšel z ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 citovaného zákona má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. V daném případě zákon nestanoví lhůty pro jednotlivé úkony v řízení a ani lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci samé. Soud proto posuzoval, zda nedošlo k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle věty třetí § 13 odst. 1 se zákonnou poznámkou odkazující například na čl. 5 a 6 Úmluvy vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a sdělení [číslo] Sb. (dále jen Úmluva).

12. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

13. Dle ustanovení čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

14. Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit.

15. Nejprve je nutné vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení zakládajícího nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy. K porušení práva na přiměřenou délku řízení proto může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek není nepřiměřeně dlouhé.

16. Soud uzavřel, že trestní řízení proti žalobci trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno dne 14. 7. 2006 a věc byla pravomocně skončena až rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 10 To 21/2019-4986, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2019. Řízení tak trvalo celkem 12 let a 11 měsíců. Šlo o věc, která byla mimořádně skutkově obtížná, řízení bylo vedeno proti 7 obžalovaným, pro celkem 36 skutků, přičemž původně byla obžaloba podána Krajskému soudu v Hradci Králové, neboť část skutků spadalo do věcné příslušnosti krajských soudů. Po vyloučení části trestní věci byla věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové. Předmětem zůstalo 31 skutků, kterých se mělo dopustit 6 obžalovaných. V řízení bylo třeba vyslechnout více než 90 svědků, přičemž část svědků byla neznámého pobytu, bylo třeba zjišťovat jejich pobyt, nedařilo se jim doručit, část svědků byla v cizině a bylo nutné listiny přeložit do cizího jazyka a zajistit jejich výslech v cizině, po 2 svědcích muselo být dokonce vyhlášeno celostátní pátrání, ve věci bylo nutno zadat znalecké posudky. Na délce řízení se podíleli významnou měrou sami obžalovaní, když obžalovaný [příjmení] byl nemocen a z důvodu jeho nemoci bylo nutno hlavní líčení opakovaně odročit, jeho zástupce vážně onemocněl a z důvodu jeho nemoci muselo být hlavní líčení opakovaně odročeno, následně tento zástupce zemřel a musel být tomuto obžalovanému ustanoven nový obhájce. Po změně obsazení senátu využili účastníci svého práva a požadovali provedení celého hlavního líčení znovu, neboť nesouhlasili s přečtením protokolů. Není pravdivé tvrzení žalobce, že by z důvodu na straně žalobce nedošlo k odročení žádného hlavního líčení, neboť například hlavní líčení nařízené na den 18. 11. 2010 bylo odročeno právě pouze z důvodu omluvy žalobce.

17. Průtahy, které žalobce způsobil, jsou však v porovnání s celkovou délkou řízení nevýznamné a délka řízení je nepřiměřená.

18. Při úvaze o tom, zda postačí samotné konstatování porušení práva, popř. zadostiučinění v penězích, a případně v jaké výši, soud vyšel z ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dále pak z ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k - a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud dovodil, že pro náhradu za stav nejistoty, ve které se v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení žalobce ocitl, a byl v něm udržován, se nejeví dostačujícím samotné konstatování porušení práva.

20. Při stanovení výše zadostiučinění soud zohlednil výše uvedené okolnosti a přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu ČR, zejména ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále též jen Stanovisko). Nejvyšší soud v citovaném Stanovisku dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

21. Soud má za to, že vzhledem k extrémní složitosti shora uvedeného řízení by za přiměřenou dobu řízení (při zohlednění přípravného řízení i řízení před soudem) bylo možno považovat 6 - 7 let. Protože však délka řízení byla přibližně dvojnásobná, soud základní částku stanovil ve vyšší hranici shora uvedeného intervalu, a to ve výši 18 000 Kč za 1 rok řízení (resp. 1 500 Kč za 1 měsíc řízení), tedy za 12 let a 11 měsíců by základní částka (při ohodnocení prvních dvou let částkou ve výši ½) činila 214 500 Kč (2 x 9 000 Kč plus 10 x 18 000 Kč plus 11 x 1 500 Kč).

22. Tuto základní částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze v souladu se shora uvedeným Stanoviskem Nejvyššího soudu následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud proto zohlednil, že ve věci bylo rozhodováno vícekrát, okresním soudem čtyřikrát, krajským soudem rovněž čtyřikrát, přičemž soud nemohl uzavřít, že by došlo k pochybení pouze na straně okresního soudu, neboť šlo o řízení velmi obsáhlé a pro okresní soud svojí obsáhlostí výjimečné, obžaloba byla původně podána ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Každé podání opravného prostředku a rozhodování o něm objektivně nutně vede k prodloužení celkové doby řízení, soud proto z důvodu četnosti soudní soustavy vyčíslenou částku ponížil o 15 %, neboť stranám nelze upřít právo se odvolat, avšak více stupňů soudní soustavy vždy nutně znamená delší řízení. Vzhledem k extrémní skutkové obtížnosti řízení, kdy předmětem řízení bylo více než 30 skutků a 8 různých trestných činů, šlo o skupinovou trestní věc celkem 7 obžalovaných, když původně byla dána (před vyloučením části skutků) dokonce věcná příslušnost krajského soudu, soud ponížil vyčíslenou částku o dalších 35 %. Soud však naopak zohlednil, že šlo o trestní řízení, které má již povahou svého předmětu pro účastníky zvýšený význam. Z tohoto důvodu částku navýšil o 10 %. Soud má za to, že navýšení o 10 % je vzhledem k okolnostem případu a osobě žalobce přiměřené. Soud částku nenavýšil o vyšší procento, a to i přes vazební stíhání žalobce, neboť ze spisu sp. zn. 3 T 15/2009 vyplynulo, že žalobce v minulosti byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a to opakovaně. Pokud tedy tvrdí, že utrpěl morální újmu a nemohl najít jako trestně stíhaný práci, pak pro žalobce nešlo o novou zkušenost. Navíc v trestním řízení bylo celkem 7 obžalovaných (v řízení před okresním soudem následně 6 obžalovaných), žalobce tak svoji újmu sdílel s dalšími spoluobviněnými, kteří byli stíháni jako spolupachatelé. Navíc z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplynulo, že žalobci byl právě vzhledem k délce probíhajícího trestního řízení stanoven nižší trest (při dolní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem), proto 10 % navýšení soud považuje za zcela dostačující.

23. Za řízení trvající 12 let a 11 měsíců tak žalobci náleží zadostiučinění ve výši 214 500 Kč minus 35 % (tj. minus 75 075 Kč), minus 15 % (tj. minus 32 175 Kč), plus 10 % (tj. plus 21 450 Kč), tedy celkem žalobci náleží zadostiučinění ve výši 128 700 Kč. Žalovaný žalobci již zaplatil celkem částku 121 500 Kč, je tedy povinen zaplatit žalobci již pouze částku 7 200 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 200 Kč. O povinnosti zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % ročně soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V prodlení se žalovaný mohl ocitnout nejprve den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty po uplatnění nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění, který žalobce uplatnil dne 16. 11. 2019. Žalobce vyzval předžalobní upomínkou žalovaného k zaplacení zadostiučinění ve lhůtě do 25. 5. 2020. Žalovaný byl tak za období od 26. 5. 2020 v prodlení se zaplacením částky 128 700 Kč, od 22. 10. 2020 (po částečném plnění) je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 7 200 Kč.

24. Ve zbytku požadované částky, tedy v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 131 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 26. 5. 2020 do zaplacení, není žaloba důvodná, soud proto žalobu v této části výrokem II. rozsudku zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.