21 C 122/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 17 839,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 600 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 239,56 Kč spolu s úrokem ve výši 1 226,73 Kč, úrokem ve výši 18,24 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 908,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 po žalované domáhal zaplacení částky 17 839,56 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, - a žalovanou dne 25. 1. 2022.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, – a žalovanou dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 8 917 Kč v 51 pravidelných měsíčních splátkách po 364 Kč a poslední splátce ve výši 353 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 18 917 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023.Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy uvedla, že je v invalidním důchodu, svobodná, má základní vzdělání a žije v nájmu, uvedla, že její čistý příjem činí 10 900 Kč, přičemž doložila k žádosti pouze poštovní poukázky a výměr důchodu, měsíční výdaje uvedla v částce 5 000 Kč, aniž by byly jakkoli doloženy. Ač žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, výdaje na bydlení, zejména výše nájemného a služeb spojených s nájmem, nebyla právním předchůdcem žalobce vůbec zkoumána.Za dobu trvání smlouvy žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 400 Kč. To vyplývá z přehledu plateb.Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 3. 2024 vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - , právnická osoba, - uzavřel dne 25. 1. 2022 pod č. , hodnota, se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je v invalidním důchodu a k žádosti doložila pouze výměr důchodu a poštovní poukázky, věřitel se nijak blíže nezabýval výdaji žalované, výdaje odhadl částkou 5 000 Kč měsíčně, ač žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu. Žalovaná tak nijak nedoložila výdaje na bydlení, navíc za situace, kdy uvedla, že je svobodná, nemá jiný příjem než z invalidního důchodu a bydlí v nájmu. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou zejména pravidelných výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výměru důchodu a poštovních poukázek, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a zároveň vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29. 9. 2023, odeslanou dne 27. 10. 2023 a k zaplacení jí určil lhůtu 10 dnů. Dne 28. 3. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=403894).V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná uvedla, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod a bydlí v nájmu. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala na základě smlouvy č. , hodnota, částku 10 000 Kč a žalobci vrátila pouze částku 400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 9 600 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, odeslaném provozovatelem poštovních služeb dne 27. 10. 2023. Žalované tak v souladu s § 573 o. z. zásilka došla dne 1. 11. 2023, dne 13. 11. 2023 měla dluh zaplatit, od 14. 11. 2023 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 14. 11. 2023. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.Výrokem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 25. 1. 2022 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 14. 11. 2023, kdy žalovaná nebyla v prodlení.Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 239,56 Kč spolu s úrokem ve výši 1 226,73 Kč, úrokem ve výši 18,24 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 908,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch účastníků byl přibližně stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.