21 C 134/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 109 590,36 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 715,45 Kč s úrokem z prodlení z této částky, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 104 874,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 2 613,60 Kč za období od 11. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 0,05 % denně z částky 10 561,14 Kč za období od 26. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 0,05 % denně z částky 12 488,55 Kč za období od 16. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 0,05 % denně z částky 769,69 Kč za období od 16. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 0,05 % denně z částky 9 116,93 Kč za období od 4. 5. 2020 do zaplacení, ve výši 0,05 % denně z částky 69 388 Kč za období od 8. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 45 438,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 109 590,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 25. 7. 2016 uzavřena nájemní smlouva č. KIOSK 2.B ve znění dodatku [číslo] ze dne 11. 8. 2017, dodatku [číslo] ze dne 29. 3. 2018 a dodatku [číslo] ze dne 31. 12. 2018, na základě které byly žalovanému přenechány obchodní prostory č. KIOSK 2.B o celkové výměře podlahové plochy 120 m2, umístěné ve II. nadzemním patře a skladové prostory č. L.O [číslo] o celkové výměře podlahové plochy 8 m2, umístěné ve II. podzemním patře, oba v budově [adresa] postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], zapsaném na [list vlastnictví] v katastrálním území Mladá Boleslav. Žalovaný se zavázal hradit žalobci za užívání prostor nájemné. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí nájemní smlouvy ze dne 7. 4. 2020, která byla žalovanému doručena dne 22. 4. 2020, nájemní vztah skončil ke dni 29. 4. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nájemného za skladové prostory dle čl. 5 smlouvy za období března 2020, dále záloh na provozní náklady za období ledna, února a března 2020 a do prodlení s úhradou provozních nákladů dle čl. 5 ve spojení s čl. 8 za období února a března 2020 a dále do prodlení s úhradou vyúčtování za provozní náklady skladových a obchodních prostor za období roku 2019 a ke dni podání žaloby dlužil na nájemném, službách a zálohách celkem 109.590,36 Kč. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že nárok neuznává, neboť již v lednu resp. v únoru 2020 kontaktoval žalobce s žádostí o změnu nájemních podmínek a uplatněním slevy z nájemného v souvislosti s otevřením dalšího provozu kavárny [anonymizováno] v prostorách OC a nefungování marketingové podpory a zvýhodňování některých nájemců OC umožněním jejich dominantní prezentace v OC bez předchozí nabídky těchto možností všem nájemcům. Od 11. 3. 2020 po vyhlášení nouzového stavu žalobce žádné služby spojené s nájemním vztahem žalovanému neposkytoval, OC bylo zcela uzavřeno, navíc žalobce neprovedl vyúčtování požadovaných záloh. Žalovaný tak požádal žalobce, aby provedl vyúčtování služeb, kdy teprve poté může být postaveno na jisto, zda žalovaný žalobci dluží. Podáním doručeným soudu dne 9. 7. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 4 664 Kč s tím, že žalobce dne 7. 6. 2021 provedl vyúčtování provozních nákladů, podle kterého je žalovaný povinen skutečně uhradit na provozních nákladech obchodních prostor částku 67 149,48 Kč a na provozních nákladech skladových prostor částku 2 238,32 Kč, dále vzal žalobu částečně zpět co do částky 51,45 Kč na nájemném za skladové prostory za období března 2020 a požadoval dlužné nájemné za skladové prostory za období března 2020 ve výši 2 613,60 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti významné pro právní závěry v projednávané věci: Z nájemní smlouvy č. KIOSK 2.B soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 25. 7. 2016 smlouvu o nájmu nebytových prostor, a to obchodních prostor č. KIOSK 2.B o celkové výměře 120 m2 umístěných ve II. nadzemním patře a skladových prostor č. L [číslo] o výměře 8 m2 umístěných ve II. podzemním patře, to vše v budově [adresa] postavené na pozemku p.č. st. [číslo] v katastrálním území Mladá Boleslav, a to za účelem provozování kavárny pod označením„ Coffeeshop Company“. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 15. 8. 2016 do 31. 7. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 465 Kč za každý pronajatý 1 m2 plochy obchodních prostor, tedy celkem 55 800 Kč bez DPH měsíčně a 270 Kč za každý pronajatý 1 m2 skladového prostoru, tedy celkem 2 160 Kč bez DPH za měsíc. Žalovaný jako nájemce se zavázal dále platit všechny provozní náklady, a to jak přímé provozní náklady spojené s předmětem nájmu, tak ostatní provozní náklady. Žalovaný byl povinen platit zálohy na ostatní provozní náklady ve výši 150 Kč za každý 1 m2 pronajaté plochy obchodních prostor za měsíc a ve výši 75 Kč za každý 1 m2 pronajaté plochy skladových prostor za měsíc. Dále se žalovaný zavázal hradit přímé provozní náklady v souladu s čl. 8 [číslo] smlouvy. Pro případ prodlení nájemce se splatnou úhradou se žalovaný jako nájemce zavázal platit pronajímateli úroky z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z faktur [číslo] zálohových faktur [číslo] soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval provozní náklady za rok 2019, spotřebu médií za měsíce únor a březen 2020, nájemné za pronájem skladových prostor za měsíc březen 2020 a zálohy na provozní náklady za měsíce leden, únor a březen 2020. Z výpovědi nájemní smlouvy soud zjistil, že žalobce z důvodu prodlení žalovaného s platbou nájemného a provozních nákladů vypověděl nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 25. 7. 2016. Z informace o pozemku soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku p.č. st. [číslo] v katastrálním území Mladá Boleslav, jehož součástí je stavba [adresa]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že tímto daňovým dokladem žalobce vyúčtoval žalovanému provozní náklady za rok 2020, a to za období od 1. 1. 2020 do zániku nájmu dne 29. 4. 2020, přičemž provozní náklady za toto období za obchodní prostory činily 67 149,48 Kč, za skladové prostory 2 238,32 Kč, tedy celkem po zaokrouhlení 69 388 Kč. Z předžalobní výzvy k úhradě ve spojení s dodejkou soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužného nájemného a záloh na provozní náklady. Soud žalobu shledal důvodnou a po právní stránce posoudil projednávanou věc následovně: Soud vztah mezi účastníky právně posoudil v souladu s § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) upravujících institut nájmu prostoru sloužícího podnikání. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2016 uzavřena platná smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání. Žalovaný jako nájemce v řízení neprokázal, že by v souladu se smlouvou žalobci jako pronajímateli zaplatil nájemné za skladové prostory za období měsíce března 2020 ve výši 2 613,60 Kč, provozní náklady za období měsíce února 2020 ve výši 10 561,14 Kč, provozní náklady za období měsíce března 2020 ve výši 9 116,93 Kč, vyúčtování provozních nákladů za obchodní prostory za období roku 2019 ve výši 12 488,55 Kč, vyúčtování provozních nákladů za skladové prostory za období roku 2019 ve výši 706,69 Kč, ani vyúčtování provozních nákladů za obchodní a skladovací prostory za rok 2020 ve výši 69 388 Kč. Žalovaný jako nájemce tak dluží žalobci jako pronajímateli celkem částku 104 874,91 Kč. K námitce žalovaného soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce se žalovaným dohodli na slevě z nájemného, rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný v období od 11. 3. 2020 pronajaté prostory vůbec neužíval. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 104 874,91 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužných částek denně soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s čl. 5 smlouvy, a to ode dne následujícího po splatnosti faktury, kterou byla jednotlivá dlužná částka vyúčtována. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., když neúspěch žalobce byl pouze v nepatrné části 51,45 Kč, v níž byla žaloba vzata zpět, ke zpětvzetí žaloby v části 4 664 Kč v důsledku vyúčtování provozních nákladů za rok 2020 nedošlo zaviněním žalobce. Soud proto přiznal žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 5 úkonů po 5 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k odporu, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání soudu dne 14. 7.2021), tedy 27 500 Kč, dále odměnou advokáta za 1 úkon po 2 750 Kč (jednoduchá výzva k plnění neobsahující právní rozbor) dle § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhradou hotových výdajů za celkem 6 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 1 800 Kč, dále náhradou za ztrátu času ve výši 800 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 8 zameškaných půlhodin při cestě k soudnímu jednání dne 14. 7. 2021, dále DPH ve výši 6 898,50 Kč, dále náhradou cestovních výdajů v celkové výši 210 Kč za cestu advokáta z [obec] do [obec] a zpět hromadnou dopravou (vlakem), když advokát nedoložil technický průkaz vozidla ani cestovní náklady jinak nevyúčtoval a dále náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 480 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 45 438,50 Kč. Lhůtu k plnění dle výroků II. a III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.