21 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované O zaplacení 108 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 105 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 105 000 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 500 Kč za období od 16. 10. 2023 do 29. 2. 2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 500 Kč za období od 24. 7. 2023 do 29. 2. 2024 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 105 000 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 579 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2024 po žalované domáhal zaplacení částky 51 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, - a žalovanou dne 28. 4. 2021. Dále se domáhal zaplacení částky 56 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, - a žalovanou dne 2. 8. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, – a žalovanou dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 51 143 Kč a pojistným ve výši 3 870 Kč ve 29 pravidelných měsíčních splátkách po 3 501 Kč a poslední splátce ve výši 3 484 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 105 013 Kč. Žalovaná neuhradila žádnou splátku. Žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2024.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy dne 27. 4. 2021 uvedla, že je rozvedená, má dvě vyživovací povinnosti, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 9 034 Kč, dále pobírá výživné v částce 4 200 Kč, uvedla, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, splácí částku 2 000 Kč měsíčně a její další odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 3 000 Kč. K žádosti doložila rozsudek o výživném, výpis z bankovního účtu za dva měsíce a výplatní pásku za měsíc březen 2021. Žalovaná v žádosti dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 34 000 Kč, ty však nebyly nijak doloženy. Výdaje na bydlení, zejména výše služeb, nebyla právním předchůdcem žalobce vůbec zkoumána, stejně tak jako výše úvěru u jiné společnosti.

6. Z tvrzení žalobce vyplývá, že za dobu trvání smlouvy č. , hodnota, žalovaná právnímu předchůdci žalobce žádnou částku nezaplatila.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, – a žalovanou dne 2. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 55 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 48 792 Kč a pojistným ve výši 3 096 Kč ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 4 454 Kč a poslední splátce ve výši 4 446 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 106 888 Kč. Žalovaná neuhradila žádnou splátku. Žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2024.

8. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy dne 2. 8. 2021 uvedla, že pracuje jako pokladní, má dvě vyživovací povinnosti, její čistý měsíční příjem činí 18 124 Kč, dále pobírá rodičovský příspěvek ve výši 4 000 Kč, uvedla, že splácí externí splátky ve výši 3 000 Kč, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, žádné interní splátky neuvedla, odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 4 000 Kč. K žádosti byly doloženy pouze výplatní pásky za 2 měsíce, další dokumenty doloženy nebyly. Žalovaná v žádosti dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 12 087 Kč, ty však nebyly nijak doloženy. Výdaje na bydlení ani výše úvěru u jiné společnosti nebyla právním předchůdcem žalobce vůbec zkoumána.

9. Z tvrzení žalobce vyplývá, že za dobu trvání smlouvy č. , hodnota, žalovaná právnímu předchůdci žalobce žádnou částku nezaplatila.

10. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 14. 2. 2024 vyzval žalovanou k zaplacení dluhu.

11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, - uzavřel dne 28. 4. 2021 pod č. , hodnota, se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je rozvedená a na mateřské dovolené, doložila pouze výpis z účtu za 2 měsíce, rozsudek o výživném a výplatní pásku za měsíc březen 2021. Věřitel se nijak blíže nezabýval dalšími tvrzenými příjmy žalované a vůbec se nezabýval ani výdaji žalované. Její výdaje odhadl částkou 3 000 Kč měsíčně, aniž by je prověřil, navíc, ač žalovaná v žádosti uvedla, že splácí dluh ve výši 2 000 Kč měsíčně, věřitel nezkoumal výši zůstatku spotřebitelského úvěru u jiné společnosti ani pravidelnost splácení dluhu žalovanou. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výpisu z účtu za poslední 2 měsíce a z výplatní pásky za 1 měsíc, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, zvlášť za situace, kdy žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a má další úvěr u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalované, nikoli jen příjmům za poslední 2 měsíce. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

12. Dále lze o skutkovém stavu věci uzavřít, že právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, - uzavřel dne 2. 8. 2021 pod č. , hodnota, se žalovanou jako spotřebitelem další smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalované další finanční prostředky ve výši 55 000 Kč, aniž by opět jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná již dlužila splátky z úvěrové smlouvy uzavřené dne 28. 4. 2021 s právním předchůdcem žalobce, přičemž z této úvěrové smlouvy nezaplatila ani jednu splátku. Navíc žalovaná doložila k žádosti o úvěr pouze dvě výplatní pásky za období měsíce května a červa 2021, nijak nedoložila tvrzené ostatní příjmy ve výši 12 087 Kč, nijak nedoložila své pravidelné měsíční výdaje, nedoložila výši dluhů u další společnosti, u které měla mít další spotřebitelský úvěr a do měsíčních výdajů neuvedla ani dlužné splátky vůči právnímu předchůdci žalobce ze smlouvy č. , hodnota, . Věřitel se nijak blíže nezabýval výdaji žalované, výdaje pouze odhadl částkou 4 000 Kč měsíčně. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výplatních pásek za poslední 2 měsíce před poskytnutím úvěru, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, zvlášť za situace, kdy žalovaná řádně nesplácela právnímu předchůdci žalobce ani předchozí úvěr. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a zároveň vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14. 2. 2024, odeslanou dne 14. 2. 2024 a k zaplacení jí určil lhůtu 10 dnů.

14. Žaloba je částečně důvodná.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná z dluhu nezaplatila nic.

20. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

21. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=403894).

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, a to ani v případě smlouvy č. , hodnota, , ani v případě smlouvy č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobce totiž zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované, a to zejména za situace, kdy v případě uzavření smlouvy č. , hodnota, žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, doložila pouze příjmy za 1 měsíc před poskytnutím úvěru, navíc za situace, kdy uvedla, že splácí již jiný úvěr u další společnosti. V případě uzavření smlouvy č. , hodnota, navíc žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobce již více než 3 splátky ze smlouvy č. , hodnota, , právní předchůdce žalobce nezkoumal výdaje žalované, ani neprověřoval její další tvrzené příjmy ve výši 12 087 Kč. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

24. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost obou dotčených smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala na základě smlouvy č. , hodnota, částku 50 000 Kč a právnímu předchůdci žalobce nevrátila nic, na základě smlouvy č. , hodnota, převzala žalovaná 55 000 Kč a právnímu předchůdci žalobce rovněž nevrátila nic. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu v celkové výši 105 000 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, odeslaném provozovatelem poštovních služeb dne 19. 2. 2024. Žalované tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 19. 2. 2024, dne 29. 2. 2024 měla dluh zaplatit, od 1. 3. 2024 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 1. 3. 2024. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

26. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže jsou totiž obě shora citované smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 4. 2021 a dne 2. 8. 2021 neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a ani pojistného, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 1. 3. 2024, kdy žalovaná nebyla v prodlení.

27. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované zaplacení částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 500 Kč za období od 16. 10. 2023 do 29. 2. 2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 500 Kč za období od 24. 7. 2023 do 29. 2. 2024 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 105 000 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl.

28. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch 97 %, žalovaná 3 %, žalobce má proto právo na náhradu 94 % nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále také jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna zástupce žalobce za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ AT) činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT celkem 16 260 Kč, tj. 3 x 5 420 Kč/úkon. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 900 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 3 603,60 Kč. Náklady právního zastoupení žalobce v řízení činí 20 763,60 Kč, ke kterým je ještě třeba připočítat soudní poplatek ve výši 4 320 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tak činí 25 083,60 Kč, z toho 94 % činí 23 579 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 579 Kč, přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.