21 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč za období od 8. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 9 339 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 377 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 21 939 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 4. 2024 mezi jeho právním předchůdcem - , právnická osoba, , IČO , IČO, - a žalovaným. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz, na které si žalovaný zvolil výši úvěru a jeho splatnost, vyplnil své osobní údaje a založil zákaznický účet, kde se seznámil s podmínkami smlouvy, tím žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy vůči právnímu předchůdci žalobce. Žalovaný zadáním verifikačního SMS kódu, jenž mu byl zaslán právním předchůdcem žalobce, do příslušeného pole v zákaznickém účtu potvrdil návrh smlouvy, který následně odsouhlasil též právní předchůdce žalobce, načež zaslal žalovanému potvrzení o uzavření smlouvy, čímž došlo k jejímu uzavření. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce uvedl, že žalovaný byl v obchodních podmínkách, na něž odkazuje smlouva o revolvingovém úvěru, ze strany právního předchůdce žalobce informován, že právní předchůdce žalobce je coby poskytovatel spotřebitelského úvěru oprávněn nahlížet do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti, žalovaný s tímto postupem právního předchůdce žalobce souhlasil. Žalobce soudu dále sdělil, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle tvrzení žalobce vůči jeho právnímu předchůdci prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě a není si též vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, úvěr v celkové výši 12 600 Kč, a to v platbě ze dne 18. 4. 2024 ve výši 12 000 Kč a v platbě ze dne 27. 5. 2025 ve výši 600 Kč, žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a byla mu zaslána i předžalobní upomínka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Dále žalobce uvedl, že v případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje vrácení jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve spojení s obchodními podmínkami a s výpisy z bankovního účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, celkem částku 12 600 Kč, a to v platbě dne 18. 4. 2024 ve výši 12 000 Kč a v platbě dne 27. 5. 2024 ve výši 600 Kč, žalovaný ničeho žalobci ani jeho právnímu předchůdci nezaplatil. Plnění právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky prostřednictvím klientského profilu vyplněného žalovaným, úvěr byl vyplacen na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr nesplácel, dostal se do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, z tohoto důvodu právních předchůdce žalobce přistoupil ke zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 12. 2024, o čemž byl žalovaný informován. Uvedené vyplývá z upomínky ze dne 7. 12. 2024. Žalovaný poskytnutou finanční částku právnímu předchůdci žalobce ani žalobci nevrátil, a to ani po upomínkách a předžalobní upomínce, což vyplývá z výzvy ze dne 15. 1. 2025.

5. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s jejím dodatkem a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025.

6. Ze smlouvy o úvěru a z obchodních podmínek ve spojení s tvrzením žalobce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalovaného, žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalovaného, že by se jakkoli zabýval pravidelnými výdaji žalovaného, například výdaji žalovaného na bydlení či na jeho další dluhy. Dle tvrzení žalobce vycházel právní předchůdce žalobce před poskytnutím finančních prostředků žalovanému pouze z údajů uvedených žalovaným, adekvátní prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ze strany právního předchůdce pak žalobce neprokázal.

7. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 18. 4. 2024 distančním způsobem se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 12 600 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalovaného. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr, právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci.

8. Žaloba je částečně důvodná.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

14. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

15. V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s § 1879 o. z. žalobci. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil žalobci ani jeho právnímu předchůdci, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 12 600 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce převzal celkem částku 12 600 Kč a ničeho nevrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 12 600 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobce. Právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 7. 12. 2024 a vyzval žalovaného k zaplacení, od 8. 12. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 8. 12. 2024. Žalobce však v žalobním petitu uplatnil zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z částky 12 000 Kč. Vzhledem k dispoziční zásadě civilního řízení a skutečnosti, že soud nemůže žalobci přiznat více, než čeho se domáhá, přiznal soud úrok z prodlení toliko z částky 12 000 Kč.

17. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 18. 4. 2024 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba smluvního úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 9 339 Kč, žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch 57 %, má proto právo na náhradu 14 % nákladů řízení (57 minus 43) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“). V projednávané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 200 Kč. Dále jsou náklady tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotových výdajů bylo připočteno 21 % DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, tj. částka 315 Kč a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 878 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 693 Kč, z toho 14 % činí 377 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Při určení lhůty k plnění ve výroku I. a III. soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.