21 C 159/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného adresa pro doručování Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 880 Kč za období od 19. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 880 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 9. 2023 mezi původním věřitelem - společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, – a žalovaným. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávka mu byla postoupena právním předchůdcem – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jemuž byla pohledávka postoupena původním věřitelem. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 11 880 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a to v platbách v částce 7 880 Kč dne 29. 9. 2023, v částce 1 000 Kč dne 30. 9. 2023, v částce 1 500 Kč dne 2. 10. 2023, v částce 1 500 Kč dne 3. 10. 2023. Žalovaný čerpal úvěr, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostalse do prodlení s vrácením úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky www.movinero.cz (dříve www.viva-credit.cz), na které si žalovaný zvolil výši úvěru a jeho splatnost, vyplnil své osobní údaje a založil zákaznický účet, kde se seznámil s podmínkami smlouvy. K ověření totožnosti a k ověření, že majitelem uvedeného bankovního účtu je skutečně žalovaný, zadal žalovaný do platební brány banky údaje své platební karty a potvrdil platbu 1 Kč (ta mu byla později vrácena). Kromě toho zaslal žalovaný i kopii občanského průkazu. Po splnění ověřovacích kroků žalovaný kliknutím na tlačítko „Podpis“ odeslal návrh na uzavření smlouvy. Původní věřitel návrh přijal a potvrdil to v klientském profilu i emailem – tím byla smlouva uzavřena. Žalobce dále uvedl, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel požadoval, aby žalovaný doložil své příjmy. Žalobce uzavřel, že úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a byla mu zaslána i předžalobní upomínka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Dále žalobce uvedl, že v případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce vrácení jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.).

4. Z úvěrové smlouvy ve spojení s jednotlivými potvrzení o provedené platbě, soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, celkem částku 11 880 Kč, a to v platbách ze dne 29. 9. 2023 v částce 5 000 Kč, ze dne 29. 9. 2023 v částce 2 880 Kč, ze dne 30. 9. 2023 v částce 1 000 Kč, ze dne 2. 10. 2023 v částce 1 500 Kč, ze dne 3. 10. 2023 v částce 1 500 Kč, žalovaný ničeho původnímu věřiteli, žalobci ani jeho právnímu předchůdci nezaplatil. Plnění původní věřitel poskytl na základě smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky prostřednictvím klientského profilu vyplněného žalovaným, úvěr byl vyplacen na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr nesplácel, dostal se do prodlení s úhradou úvěru, z tohoto důvodu přistoupil původní věřitel dne 18. 12. 2023 ke zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný informován. To vyplývá z upomínky ze dne 18. 12. 2023. Žalovaný poskytnutou finanční částku žalobci ani jeho právním předchůdcům nevrátil, a to ani po upomínkách a předžalobní upomínce, což vyplývá z výzvy ze dne 2. 6. 2025.

5. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena společnosti De Vries , právnická osoba, . To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025. Pohledávka byla dále postoupena žalobci. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno, to vyplývá ze smluv o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025.

6. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s tvrzením žalobce soud zjistil, že původní věřitel před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalovaného, žalobce neprokázal, že by původní věřitel blíže zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalovaného, že by se jakkoli zabýval pravidelnými výdaji žalovaného, například výdaji žalovaného na bydlení či na jeho další dluhy. Dle tvrzení žalobce vycházel původní věřitel před poskytnutím finančních prostředků žalovanému pouze z údajů uvedených žalovaným, adekvátní prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ze strany původního věřitele pak žalobce neprokázal.

7. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel uzavřel dne 29. 9. 2023 distančním způsobem se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 11 880 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Původní věřitel totiž s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalovaného. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr, původní věřitel vycházel pouze z tvrzení žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se původní věřitel otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Původní věřitel jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Původní věřitel s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaný původnímu věřiteli ničeho neuhradil. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na právního předchůdce žalobce a ten následně žalobci.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost původního věřitele řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (původnímu věřiteli), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

13. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že původní věřitel svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

14. V souzené věci tak lze uzavřít, že původní věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

15. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s § 1879 o. z. právnímu předchůdci žalobce a ten následně žalobci. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil původnímu věřiteli, žalobci ani jeho právnímu předchůdci, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 11 880 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

16. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobce. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění celého dluhu v oznámení o zesplatnění ze dne 18. 12. 2023, od 19. 12. 2023 je tak žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 19. 12. 2023. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci vůči žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). V projednávané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou za tři úkony po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 200 Kč. Dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotových výdajů bylo připočteno 21 % DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení žalobce tak činí celkem částku 2 615 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.