21 C 17/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 21 912 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, , zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, –a žalovanou dne , datum, pod č. , hodnota, . V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši , částka, . Tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když poslední splátka ve výši , částka, byla žalovanou uhrazena dne , datum, . Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty tak právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena žalobci. Ke dni postoupení činila dlužná částka , částka, , skládající se z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužných úroků a poplatků ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, a dále příslušenství. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky , částka, , představující část požadované smluvní pokuty. Výrokem I. soud proto rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby o zastavení řízení.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se mu zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši , částka, . Tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, .

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána na základě dohody o provedení práce, svůj čistý měsíční příjem uvedla ve výši , částka, , dále žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení a energie činí , částka, , osobní výdaje , částka, a srážky ze mzdy/výživné činí , částka, . Žalovaná dále v žádosti uvedla, že je svobodná, žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost.

7. Z dohod o provedení práce ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že obě dohody byly uzavřeny mezi žalovanou a společností AGRO , adresa, , a. s., IČO , IČO, . Součástí obou dohod bylo ujednání o tom, že jsou uzavírány na dobou určitou od , datum, , resp. Od , datum, do ukončení prací. V obou dohodách bylo ujednání o výši odměny za vykonanou práci upraveno v příloze č. , hodnota, , kterou žalobce nepředložil.

8. Z výplatní pásky žalované za období listopad 2021 soud zjistil, že žalované byla vyplacena částka , částka, .

9. Z výplatní pásky žalované za období leden 2022 soud zjistil, že žalované byla vyplacena částka , částka, .

10. Z potvrzení o platbách ze dne , datum, a , datum, soud vzal toliko za prokázané, že v měsíci leden 2022 byly na dva rozdílné bankovní účty uhrazeny částky , částka, a v měsíci únor 2022 byly na tyto dva stejné účty opět uhrazeny částky , částka, . Soud z daných potvrzení dále nezjistil, kým byla tato částka uhrazena, za jakým účelem, ani komu patřily oba účty.

11. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že bydlí na adrese , adresa, u rodinných příslušníků, a to od , právnická osoba, . 2020.

12. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci celkem částku , částka, .

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávku postoupil žalobci a žalovanou vyzval k zaplacení dluhu.

14. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne , datum, vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu.

15. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, - poskytl dne , datum, na základě listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, žalované finanční prostředky ve výši , částka, . Při sjednávání úvěru byla žalovaná vůči právnímu předchůdci žalobce v pozici spotřebitelky a částka jí byla poskytnuta, aniž by právní předchůdce žalobce při poskytování výše uvedené částky postupoval s obornou péčí a posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjmy činí , částka, , přestože výše této částky nebyla nijak prokázána. Z výplatní pásky žalované za listopad 2021 bylo prokázáno, že jí na účet byla vyplacena částka , částka, a z výplatní pásky za leden 2022 bylo prokázáno, že jí na účet byla vyplacena částka , částka, . Právní předchůdce žalobce se dále nijak nezabýval, že výplatní pásky nebyly předloženy ani za dvě po sobě jdoucí období. Dále se právní předchůdce žalobce nijak nezabýval tím, že žalovaná své příjmy odvozovala pouze z dohod o provedení práce, které byly uzavřeny na dobu určitou a nebyla z nich nijak prokázána výše skutečně vyplacené odměny. Vzhledem k tomu, že obě dohody byly sjednány na dobu určitou a jejich předmětem byl závazek žalované provést práce: česání a třídění ovoce, resp. průklest stromů a česání ovoce, nelze dle soudu spoléhat na dlouhou délku jejich trvání. Právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalované, když výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši pouze , částka, měsíčně nebyly dále ze strany právního předchůdce žalobce prověřeny. Pokud se týká předložených tvrzení o platbách, nelze z nich zjistit nic jiného, než úhradu částek , částka, na dva bankovní účty. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval tvrzenými příjmy – zvláště pak jejich pravidelností - a vůbec se blíže nezabýval pravidelnými výdaji žalované. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze ze dvou výplatních pásek žalované a dále dvou dohod o provedení práce bez skutečného zjištění odměny za tyto práce, aniž by měl dále doloženy výdaje žalované na úhradu základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalované činil pouze tvrzených , částka, . Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

16. Žaloba je částečně důvodná.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.

22. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od , datum, do , datum, a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

23. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=403894).

25. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a výdaje žalované. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

26. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částku , částka, a žalobci vrátila pouze částku , částka, . Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o.z. žalobci.

28. Soud proto výrokem II. žalované uložil povinnost vrátit žalobci nezaplacený zbytek jistiny ve výši , částka, (10 000 – 3 180). Žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu nejpozději do , datum, , a to v předžalobní výzvě ze dne , datum, , odeslané dne , datum, , žalované tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne , datum, . Do dne , datum, měla dluh zaplatit, od , datum, je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od , datum, , a to ve výši 15 % ročně. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

29. Výrokem III. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úhradu smluvní pokuty.

30. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší úspěch, měla by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.