21 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., Anonymizováno : IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 940 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 771,24 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 771,24 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 902,55 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 302,05 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 940 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, - a žalovaným dne 16. 7. 2012.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř.O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce uzavřel jako věřitel se žalovaným jako dlužníkem dne 16. 7. 2012 písemnou smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy převzal žalovaný v hotovosti částku 15 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem (jednorázovým úrokem) ve výši 12 540 Kč, tj. celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částku 27 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 459 Kč. To vyplývá ze smlouvy o půjčce ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o půjčce. Žalovaný na pohledávku plnil pouze částečně a dlužil tak věřiteli na jistině částku 9 771,24 Kč a na poplatku částku 8 168,76 Kč.Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, žalovanému postoupení pohledávky oznámil. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. Žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci nebo jeho právnímu předchůdci ze smlouvy o půjčce zaplatil, dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce ze dne 30. 7. 2024. To vyplývá z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem.Soud žalobu shledal částečně důvodnou a po právní stránce posoudil projednávanou věc následovně:Dluh ze smlouvy o půjčce vznikl před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jenž je v účinnosti od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.), proto se právní vztahy mezi účastníky, včetně práv z porušení smlouvy, řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).Podle § 657 a násl. obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnut úroky.Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo dne 16. 7. 2012 k uzavření platné smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., podle které právní předchůdce žalobce coby věřitel přenechal žalovanému jako dlužníkovi peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, žalovaný dne 16. 7. 2012 částku 15 000 Kč převzal a zavázal se ji vrátit spolu s jednorázovým úrokem ve výši 12 540 Kč, tj. celkem se zavázal věřiteli zaplatit částku 27 540 Kč v týdenních splátkách.Pohledávka byla postoupena žalobci v souladu s § 1879 o.z. Žalovaný neprokázal, že by poskytnutou půjčku žalobci nebo jeho právnímu předchůdci zaplatil. Soud proto výrokem I rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dluh na jistině ve výši 9 771,24 Kč a na poplatku (jednorázovém úroku) ve výši 8 168,76 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1 věta první zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2). Zákonný úrok z prodlení upravovalo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srov. § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). I když prodlení žalovaného se zaplacením trvá již od roku 2013, soud uložil povinnost platit úroky z prodlení až za období od postoupení pohledávky za žalovaným žalobci. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.Výrokem rozsudku pod bodem II soud pak žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal úhrady 7 302,05 Kč, představující kapitalizované zákonné úroky z prodlení za dobu od 17. 4. 2013 do 27. 9. 2023 a dále úhrady 19 902,55 Kč, představující kapitalizovaný úrok za období od 10. 9. 2013 do 27. 9. 2023. Soud přihlédl ke skutečnosti, že původní věřitel s podáním žaloby vyčkával od roku 2013 a teprve v roce 2023 postoupil pohledávku žalobci, který proti žalovanému podal žalobu. Žalovaný v postavení dlužníka se tedy mohl důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalovaném již vymáhat nebude, tj. žalovaný nebude nucen hradit úrok a zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně.Podle § 3030 o. z. platí, že i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy

I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona o. z. soud uzavřel, že požadavkem žalobce na placení úroků a úroků z prodlení od roku 2013 byly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 nového občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Zejména byly porušeny zásady vyjádřené v § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění i vyjádřené v ustanovení § 3 odst. 2 písm. c), odst. 3, podle nichž platí zásada, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, a soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. Podle § 8 pak platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Je v příkrém rozporu se zájmy spotřebitele, aby věřitel 11 let vyčkával s podáním žaloby a poté se domáhal úhrady placení úroků a úroků z prodlení, přičemž v důsledku tohoto postupu původního věřitele nastala situace, že výše příslušenství již přesáhla výši jistiny. Soud proto v této části žalobu zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy lze konstatovat, že při porovnání výše dlužné jistiny, která byla žalobci přiznána s výší kapitalizovaných úroků, které soud žalobci nepřiznal a žalobu v této části zamítl, měli oba účastníci ve věci prakticky stejný úspěch. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.