21 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 4 000 Kč, částky 4 640 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za období od 13. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyni se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu (návrh na zahájení řízení) neukládá, když k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 18 640 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 12. 12. 2023 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta to převodem na její bankovní účet částka 10 000 Kč. Žalovaná se měla podle tvrzení žalobkyně zavázat k zaplacení smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaná byla povinna hradit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, vždy nejpozději k 11. dni v měsíci. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, proto byla poslední upomínkou ze dne 12. 4. 2024 informována o zesplatnění celého úvěru a ode dne 13. 4. 2024 se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 14 000 Kč, tvořené nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 4 000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 4 640 Kč sjednané pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka byla postoupena dne 2. 6. 2025 z , právnická osoba, . na , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a následně dne 10. 6. 2025 z , právnická osoba, . na žalobkyni. Před podáním žaloby měla být žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025.

2. Žalobkyně se k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované na výzvu soudu vyjádřila podáním ze dne 28. 4. 2026, v němž uvedla, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených klientem, lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, prohlášení klienta o pravidelném měsíčním příjmu a jeho schopnosti úvěr splatit, jakož i výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále obecně popsala, že klientům je ponechávána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji a že úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalobkyně současně odkázala na všeobecné obchodní podmínky a na prohlášení klienta, že není v prodlení se splacením dluhu vůči třetí osobě ani evidován v databázích dlužníků. Žádné další důkazy však žalobkyně nenavrhla a výslovně odkázala pouze na důkazy obsažené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Uvedené vyjádření tak obsahovalo toliko obecný popis interního postupu původního věřitele při posuzování úvěruschopnosti, nikoli konkrétní skutkové údaje o příjmech, výdajích, závazcích či celkových majetkových poměrech žalované v době uzavření smlouvy ani konkrétní výstupy z tvrzených databázových lustrací.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také „o. s. ř.“).

5. O skutkovém stavu věci soud ze žalobkyní předložených důkazů, jakož i z důkazu opatřeného soudem v průběhu řízení (tj. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z kopií osobních dokladů žalované, z odpovědi , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026, ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2024, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025, z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 a z podacího potvrzení) zjistil, že , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž jako podpis žalované byl ve smlouvě uveden SMS kód 13274. Smluvní strany si sjednaly nezajištěný bezhotovostní revolvingový úvěr bez konkrétního účelu, s úvěrovým limitem do výše 30 000 Kč, dobou trvání na dobu neurčitou, úrokovou sazbou 40 % měsíčně a splatností úroků vždy nejpozději k 11. dni v měsíci. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud dále zjistil, že úvěr měl být žalované poskytnut dne 12. 12. 2023, a to jako bezhotovostní úvěr na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , přičemž žalovaná toto tvrzení nijak nezpochybnila. Z odpovědi , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, byl skutečně veden na jméno žalované, a že tento účet byl otevřen dne 14. 3. 2023. Identifikační údaje žalované uvedené ve smluvní dokumentaci odpovídají též předloženým kopiím jejích osobních dokladů, z nichž soud zjistil zejména jméno žalované, datum narození, rodné číslo a adresu trvalého pobytu.

7. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byl předložen formulář vztahující se k nezajištěnému bezúčelovému spotřebitelskému úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, v němž byla jako celková výše spotřebitelského úvěru uvedena částka 30 000 Kč. Ve formuláři byla uvedena výpůjční úroková sazba 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5536,06 %. Formulář současně uváděl, že celková částka k úhradě závisí na době, po kterou bude úvěr čerpán, a na způsobu splácení, přičemž úhrada měsíčních úroků sama o sobě nevede k umořování jistiny.

8. K posouzení úvěruschopnosti žalované soud ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, zjistil, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije v domácnosti o jedné osobě, jejím zdrojem příjmů je zaměstnání u , právnická osoba, , kde pracuje od září 2017 jako referentka, její měsíční příjem činí 17 663 Kč a měsíční výdaje 10 000 Kč. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaná není hledanou osobou, politicky exponovanou osobou ani osobou vedenou na sankčním seznamu a že není v exekuci ani v insolvenci. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil pouze to, že žalovaná měla udělit souhlas se zpracováním osobních údajů mimo jiné za účelem zjišťování bonity, platební morálky a důvěryhodnosti z tam uvedených databází. Žádný konkrétní výstup z těchto databází ani listiny objektivně dokládající skutečné příjmy, výdaje či závazky žalované v době uzavření smlouvy však žalobkyně nepředložila.

9. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že , právnická osoba, . žalované oznámila, že dne 12. 4. 2024 došlo k zesplatnění úvěru, a vyčíslila celkovou dlužnou částku ke dni 12. 4. 2024 na 28 639,53 Kč. Z uvedené listiny soud zjistil toliko její obsah, nikoli její doručení žalované.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že , právnická osoba, . jako postupitel uzavřela s , právnická osoba, . jako postupníkem smlouvu o postoupení portfolia pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovanou označená číslem smlouvy, rodným číslem žalované , RČ, , jménem a částkou 34 143 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 soud zjistil, že , právnická osoba, . jako postupitel uzavřela se žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení portfolia pohledávek, v němž byla rovněž uvedena pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, s částkou dluhu 34 143 Kč.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 40 919 Kč, která měla podle výzvy sestávat z částky 34 143 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 776 Kč. Z podacího potvrzení soud zjistil, že zásilka adresovaná žalované na adresu , adresa, , byla podána dne 23. 7. 2025 pod podacím číslem RR1921738824E.

12. Žaloba je částečně důvodná.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž právní předchůdce žalobkyně byl před poskytnutím peněžních prostředků povinen ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky.

14. ZoSÚ vychází z ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a ukládá poskytovateli úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to typicky o jeho příjmech, výdajích a existujících závazcích. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 zdůraznil, že prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet je podstatnou povinností poskytovatele úvěru a že obecné soudy se touto otázkou musí zabývat. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je vnitrostátní soud povinen porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost zkoumat i bez návrhu a vyvodit z něj důsledky podle vnitrostátního práva.

15. V projednávané věci žalobkyně k otázce úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o spotřebitelský úvěr obsahující základní údaje uvedené žalovanou a dále obecné vyjádření, v němž popsala standardní postup původního věřitele při posuzování úvěruschopnosti klientů. Žalobkyně však nepředložila žádné listiny, z nichž by bylo možno ověřit skutečnou výši příjmů žalované, její pravidelné výdaje, další závazky či celkovou ekonomickou situaci v době uzavření smlouvy. Nebyly předloženy výplatní pásky, potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtu, konkrétní výstupy z databází ani jiný doklad prokazující, že původní věřitel údaje uvedené žalovanou reálně ověřil a odborně vyhodnotil. Souhlas se zpracováním osobních údajů přitom prokazuje nanejvýš oprávnění původního věřitele určité údaje zjišťovat, nikoli skutečnost, že takové zjištění bylo provedeno a s jakým výsledkem. Soud tak má za prokázané pouze formální získání údajů od žalované (srov. odst. 7 tohoto rozsudku), nikoli reálné splnění zákonné povinnosti posoudit její úvěruschopnost s odbornou péčí.

16. Vedle toho soud posuzoval i přiměřenost sjednané ceny úvěru. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 40 % měsíčně, přičemž podle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru činila RPSN 5536,06 %. Již z těchto údajů je patrné, že žalovaná měla za poskytnutí relativně nízké peněžní částky nést mimořádně vysokou cenu úvěru, která zjevně přesahuje přiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněžních prostředků. Takto nastavená cena úvěru v poměrech spotřebitelského vztahu představuje nepřiměřené a nemravné zatížení spotřebitele. Soud proto uzavírá, že ujednání o této ceně úvěru je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

17. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované posouzena s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, a současně byla mezi stranami sjednána nepřiměřená a nemravná cena úvěru, soud uzavírá, že smlouva nemůže obstát a soud ji proto posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost se v takovém případě uplatní ex tunc, neboť povinnost řádně posoudit úvěruschopnost představuje základní ochranný mechanismus spotřebitelského práva a současně nelze poskytnout soudní ochranu právům odvozeným z právního jednání, jehož obsah je v části úplaty za úvěr v rozporu s dobrými mravy.

18. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila mimo jiné částku 10 000 Kč odpovídající tvrzené poskytnuté jistině úvěru. Žalovaná tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnila a z provedených listin bylo zjištěno, že účet, na který měla být částka poskytnuta, byl účtem žalované. Žalobkyně netvrdila žádné úhrady žalované započitatelné na poskytnutou jistinu a ani z provedených důkazů žádné takové úhrady nevyplynuly. Práva a povinnosti účastnic soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť se žalované dostalo plnění z neplatného právního jednání. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Současně soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ posoudil, že přiměřenou dobou k vrácení jistiny odpovídající možnostem žalované je v poměrech projednávané věci lhůta tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok I.).

21. V celém zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4 000 Kč představující smluvní úrok, částky 4 640 Kč představující smluvní pokutu a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl. V této části totiž žalobkyně uplatnila nároky odvozené od smlouvy, kterou soud posoudil jako ex tunc neplatnou, případně od prodlení se splněním smluvního dluhu. Jestliže smlouva nemůže obstát a žalované vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem, nebyly splněny podmínky pro přiznání smluvního úroku, smluvní pokuty ani úroku z prodlení požadovaného již od 13. 4. 2024. Proto soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok II.).

22. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen „EPR“) prostřednictvím aplikace k tomu určené a zaplatila soudní poplatek podle položky 2 sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud EPR nevydal a ve věci pokračoval proto, že v řízení ze spotřebitelské smlouvy byl povinen i bez návrhu přezkoumat splnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, zejména řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, jakož i přiměřenost a platnost ujednání o ceně úvěru a navazujících sankcích. Nešlo tedy o případ, kdy by EPR nebylo možno vydat z důvodu vad návrhu, nesplnění formálních předpokladů návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nezaplacení poplatku, nemožnosti doručení či jiné procesní překážky na straně žalobkyně. Proto soud neshledal důvod k doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2 sazebníku do výše položky 1 sazebníku, neboť k pokračování v řízení došlo v důsledku zákonné přezkumné povinnosti soudu ve spotřebitelské věci (výrok III.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 10 000 Kč, zatímco neúspěšná byla co do částek 4 000 Kč a 4 640 Kč i co do požadovaného příslušenství. Úspěch účastnic byl tedy přibližně stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).