21 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovo ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 74 496,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 39 046,60 Kč, částky 1 450,29 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 34 980,20 Kč ve výši 11,5 % ročně od 12. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyni se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu (návrh na zahájení řízení) neukládá, když k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 046,60 Kč, částky 1 450,29 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 34 980,20 Kč ve výši 11,5 % ročně od 12. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 5. 2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovanému téhož dne vyplatila částku 34 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný měl podle tvrzení žalobkyně hradit poskytnuté prostředky spolu se smluvním úrokem, poplatky a dalšími sjednanými platbami v denních splátkách, přičemž pro prodlení byla sjednána též smluvní pokuta. Protože žalovaný své povinnosti řádně neplnil, žalobkyně mu dne 11. 9. 2025 oznámila ukončení smlouvy a zesplatnění dluhu. Žalovaná částka 73 046,60 Kč měla podle žalobkyně sestávat z jistiny 34 000 Kč, poplatku za vyplacení 676,60 Kč, smluvního úroku 38 066,40 Kč a poplatků za volitelné služby v celkové výši 303,60 Kč, částka 1 450,29 Kč představovala smluvní pokutu uplatněnou za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také „o. s. ř.“). Soud provedl dokazování z žalobkyní navrhovaných důkazů, neboť tyto samotné bez dalšího stačily k řádnému zjištění skutkového stavu.

3. O skutkovém stavu věci soud z žalobkyní navrhovaných důkazů (tj. ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, předpisu denních splátek, informace o zprostředkovateli, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, dokladu o identifikovaných příjmech, BankID výpisu, autorizace ověření totožnosti a účtu prostřednictvím AISP, metodiky posuzování úvěruschopnosti, e-mailu o ukončení smlouvy a předžalobní výzvy) zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 13. 5. 2025 s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , s kreditním rámcem 80 000 Kč, přičemž žalovanému byla na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 34 000 Kč. Žalobkyně vystupovala jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaný jako fyzická osoba – spotřebitel. Uvedený účet byl ověřen jako účet žalovaného. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně a RPSN činila 1 496,04 %. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že denní splátka činila 322,32 Kč, přičemž v počátečním období připadalo 317,22 Kč na úrok, 5,10 Kč na poplatek a 0 Kč na jistinu, žalovaný žalobkyni neuhradil na jistinu ani na příslušenství ničeho.

4. Z listin k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně označila posouzení úvěruschopnosti žalovaného za úspěšné, a to při uvedeném ověřeném čistém měsíčním příjmu 282 700 Kč, pravidelných měsíčních výdajích na půjčky 15 000 Kč, výdajích na bydlení 12 000 Kč, ostatních zbytných výdajích 16 000 Kč, vypočítaných minimálních výdajích 70 819 Kč a disponibilním příjmu 211 881 Kč. Z dokladu o identifikovaných příjmech však soud zjistil, že částka 282 700 Kč nebyla doložena jako pravidelný příjem ze zaměstnání či jiného stabilního zdroje, nýbrž byla sestavena součtem různých příchozích transakcí na bankovních účtech žalovaného, a to včetně vysokých jednorázových částek 108 000 Kč, 80 000 Kč či 40 000 Kč, jakož i dalších nepravidelných plateb různé výše. Z předložených listin nevyplývá právní ani ekonomický důvod těchto plateb, jejich opakovatelnost, dlouhodobá udržitelnost ani to, zda šlo skutečně o čistý příjem použitelný ke splácení úvěru. Žalobkyně formálně provedla výpočet úvěruschopnosti, jeho výsledek však založila na nekriticky převzaté částce, která podle obsahu předložených podkladů neodpovídá ověřenému pravidelnému měsíčnímu příjmu žalovaného, a to vše za situace, kdy žalobkyně ve svém návrhu sama tvrdila ověřený čistý měsíční příjem žalovaného pouze ve výši 25 000 Kč. Z e-mailu ze dne 11. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila ukončení smlouvy pro prodlení v délce 91 dní a vyčíslila celkový dluh částkou 75 826,89 Kč.

5. Žaloba je částečně důvodná.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“). Žalobkyně jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelského úvěru byla před poskytnutím peněžních prostředků povinna ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmech, výdajích a celkové ekonomické situaci. Tuto povinnost je soud povinen ve spotřebitelské věci zkoumat i bez návrhu.

7. ZoSÚ vychází z ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a ukládá poskytovateli úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to typicky o jeho příjmech, výdajích a existujících závazcích. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 zdůraznil, že prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet je podstatnou povinností poskytovatele úvěru a že obecné soudy se touto otázkou musí zabývat. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je vnitrostátní soud povinen porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost zkoumat i bez návrhu a vyvodit z něj důsledky podle vnitrostátního práva.

8. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprokázala. Žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti a doklad o identifikovaných příjmech, z těchto listin však nevyplývá, že by žalobkyně ověřila skutečný pravidelný a dlouhodobě udržitelný příjem žalovaného. Výpočet úvěruschopnosti byl založen na částce 282 700 Kč, která byla v listinách označena jako ověřený čistý měsíční příjem žalovaného, avšak z dokladu o identifikovaných příjmech je patrné, že tato částka byla sestavena z jednotlivých příchozích transakcí různé výše, včetně částek 108 000 Kč, 80 000 Kč a 40 000 Kč, aniž by žalobkyně jakkoli objasnila jejich právní důvod, pravidelnost či opakovatelnost. Sama žalobkyně přitom v návrhu tvrdila, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil pouze 25 000 Kč, což je v podstatném rozporu s výpočtem úvěruschopnosti založeným na částce 282 700 Kč. Za této situace nelze uzavřít, že žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě spolehlivých a dostatečných informací, naopak vyšla z částky, která podle předložených důkazů nepředstavovala ověřený pravidelný měsíční příjem žalovaného.

9. Vedle nedostatečného posouzení úvěruschopnosti soud posuzoval i přiměřenost sjednané ceny úvěru. Ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru byla uvedena pevná úroková sazba 0,933 % denně a RPSN 1 496,04 %. Z předpisu denních splátek současně vyplynulo, že při denní splátce 322,32 Kč měla v počátečním období částka 317,22 Kč připadat pouze na úrok, částka 5,10 Kč na poplatek a na jistinu nepřipadalo ničeho. Již z těchto údajů je zřejmé, že cena úvěru byla nastavena zcela nepřiměřeně a žalovaného jako spotřebitele zatěžovala způsobem, který nelze považovat za poctivý ani přiměřený. Soud proto uzavírá, že ujednání o smluvním úroku je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

10. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a současně byla mezi stranami sjednána nepřiměřená a nemravná cena úvěru, soud uzavírá, že smlouva nemůže obstát jako platný závazkový titul pro uplatněné smluvní nároky. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje základní ochranný mechanismus spotřebitelského práva a soud nemůže poskytnout ochranu právům odvozeným od ujednání, jejichž ekonomický dopad na spotřebitele je v rozporu s dobrými mravy. Soud proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, a to s účinky ex tunc.

11. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 34 000 Kč. Žalovaný toto tvrzení nijak nezpochybnil a z předložených listin vyplynulo, že uvedený účet byl ověřen jako účet žalovaného. Žalobkyně netvrdila žádné úhrady žalovaného započitatelné na poskytnutou jistinu a ani z provedených důkazů žádné takové úhrady nevyplynuly. Práva a povinnosti účastníků soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť žalovanému se dostalo plnění z neplatného právního jednání. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 34 000 Kč. Současně soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ posoudil, že přiměřenou dobou k vrácení jistiny odpovídající možnostem žalovaného je v poměrech projednávané věci lhůta tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok I.).

14. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. , adresa, 046,60 Kč představovala nároky odvozené od smluvních ujednání, a to poplatek za vyplacení úvěru, smluvní úrok a poplatky za volitelné služby. , adresa, 450,29 Kč představovala smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení byl žalobkyní požadován z částky 34 980,20 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou od počátku, nemohly žalobkyni vzniknout nároky na plnění ze smluvního úroku, poplatků ani smluvní pokuty. Žalovanému vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nebyly proto splněny ani podmínky pro přiznání žalobkyní požadovaného úroku z prodlení od 12. 9. 2025. Soud proto žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok II.).

15. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím aplikace k tomu určené a zaplatila soudní poplatek podle položky 2 sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud elektronický platební rozkaz nevydal a ve věci pokračoval proto, že v řízení ze spotřebitelské smlouvy byl povinen i bez návrhu přezkoumat splnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, zejména řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a přiměřenost ujednání o ceně úvěru. Nešlo tedy o případ, kdy by elektronický platební rozkaz nebylo možno vydat z důvodu vad návrhu, nesplnění formálních předpokladů návrhu, nezaplacení soudního poplatku, nemožnosti doručení či jiné procesní překážky na straně žalobkyně. Soud proto neshledal důvod k doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2 sazebníku do výše položky 1 sazebníku, neboť k pokračování v řízení došlo v důsledku zákonné přezkumné povinnosti soudu ve spotřebitelské věci (výrok III.).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 74 496,89 Kč bez příslušenství, tvořené částkou 73 046,60 Kč a smluvní pokutou 1 450,29 Kč. Úspěšná byla pouze co do částky 34 000 Kč, tedy přibližně v rozsahu 45,6 %, zatímco neúspěšná byla co do částky 39 046,60 Kč a částky 1 450,29 Kč, tedy přibližně v rozsahu 54,4 %, a dále nebyla úspěšná ani co do požadovaného zákonného úroku z prodlení. Procesně úspěšnějším účastníkem byl tedy žalovaný. Tomu však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).