21 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 500 Kč za období od 12. 2. 2025 do 23. 5. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 24. 5. 2025 do 8. 7. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 1 500 Kč za období od 9. 7. 2025 do zaplacení, to vše do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 18 500 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 500 Kč za období od 12. 2. 2025 do 23. 5. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 18 000 Kč za období od 24. 5. 2025 do 8. 7. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 18 500 Kč za období od 9. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 923,45 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce dále uvedl, že úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy o úvěru posoudil prostřednictvím oboustranné kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti – řidičského průkazu, výpisu z bankovního účtu na jméno žalované za období tří měsíců a z dokladu ČSSZ o výši invalidního důchodu žalované. Dále žalobce zkoumal záznamy žalované v registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí, v obchodním rejstříku a v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s žalovaným nárokem nesouhlasila, neboť dle jejího názoru byla uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce řádně nesplnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Nadto je dle žalované smlouva neplatná i podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť sjednaná výše úroků byla v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále uvedla, že žalobci již na danou pohledávku uhradila celkem 18 500 Kč, přičemž zbytek nevrácené jistiny je schopna splácet částkami 500 Kč měsíčně.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 5. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“) mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžení prostředky vrátit se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 20 % měsíčně, při době trvání úvěru 12 měsíců. Celková dlužná částka činila 68 000 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatek ve výši 500 Kč za zaslání upomínky k úhradě dlužné splátky v případě prodlení spotřebitele. Způsob splácení byl ujednán tak, že po dobu 12 měsíců budou hrazeny měsíční splátky bez umoření jistiny ve výši 4 000 Kč a s poslední splátkou byla splatná rovněž poskytnutá jistina.

4. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - soud zjistil, že žalobce při posouzení žalované splácet spotřebitelský úvěr vycházel z měsíčních příjmů ve výši 20 619 Kč a měsíčních nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč. Dále bylo v žalobcem provedeném prověření úvěruschopnosti uvedeno, že žalovaná je bez záznamu v insolvenčním rejstříku. Parametr „jednorázové závazky“ žalované byl vyhodnocen jako negativní.

5. Z potvrzení o platbě ze dne 24. 5. 2024 soud zjistil, že uvedeného dne žalobce zaslal žalobkyni na její bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ve lhůtě nejpozději do 11. 2. 2025. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalobkyni odeslána dne 28. 1. 2025.

7. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a z usnesení o splnění oddlužení č. j. KSHK , spisová značka, -B-66 soud zjistil, že žalované bylo v rámci oddlužení dne 4. června 2021 přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

8. Z výpisů z účtu žalované za měsíce únor až duben 2024 soud zjistil, že žalovaná v tomto období hradila nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně. Dále soud zjistil, že žalovaná v tomto období obdržela na svůj účet prostředky od 5 dalších společností poskytujících spotřebitelské úvěry v celkové výši 35 500 Kč.

9. Z výpisu příchozích a odchozích plateb ke společnosti , právnická osoba, . předloženého žalovanou soud zjistil, že žalovaná v rámci měsíčních splátek na pohledávky žalobce uhradila před zahájením řízení celkem 17 500 Kč. Z potvrzení o platbě od společnosti Fio Banka a. s. ze dne 23. 5. 2025 a ze dne 8. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná po zahájení řízení žalobci uhradila dne 23. 5. 2025 částku 500 Kč a dne 8. 7. 2025 částku 500 Kč.

10. Po právní stránce soud posoudil věc takto.

11. Podle § 2395 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Žalobce se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč.

20. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním pro nesplnění povinnosti žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, a to řádně, s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

21. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

22. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobce v případě dovodil na základě jejího čistého měsíčního příjmu ve výši 20 619 Kč, při výši měsíčních nákladů na bydlení 3 000 Kč. Již z výpisu z účtu žalované, využitého žalobcem při posuzování její úvěruschopnosti, však vyplývá, že žalovaná hradila měsíční nájemné ve výši 12 500 Kč. Žalobce tedy při posouzení úvěruschopnosti žalované zcela ignoroval reálnou výši jejích nákladů při bydlení. Pokud by žalobce reálnou výši nákladů na bydlení zohlednil, musel by nevyhnutelně dojít k závěru, že žalované úvěr poskytnout nelze, neboť po zaplacení nákladů na bydlení (12 500 Kč) a měsíční splátky úvěru (4 000 Kč) by žalované zůstávala částka nižší, než činilo životní minimum jednotlivce pro rok 2024 (4 860 Kč).

23. Žalobce nadto při posouzení úvěruschopnosti dostatečně nezohlednil skutečnost, že žalovaná v době uzavírání smlouvy o úvěru čerpala spotřebitelské úvěry od nejméně 5 dalších poskytovatelů. Splátky těchto úvěrů nebyly žalobcem při posouzení úvěruschopnosti nijak zkoumány. Žalobce dále nedostatečně zohlednil skutečnost, že žalované bylo v roce 2021 v rámci oddlužení přiznáno osvobození od placení neuhrazeného zbytku pohledávek, zahrnutých do oddlužení. Na základě těchto okolností proto nelze než uzavřít, že v době sjednávání smlouvy o úvěru zde byly objektivně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet sjednané splátky.

24. Soud má za to, že zákon v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, stanoví jako sankci pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti absolutní neplatnost. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 o. z.), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok. Žalovaná v projednávané věci na uplatňované pohledávky uhradila celkem 18 500 Kč, přičemž poskytnuto jí bylo v souhrnu 20 000 Kč, soud proto výrokem I. žalobě vyhověl co do částky 1 500 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

25. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu v předžalobní výzvě ze dne 28. 1. 2025, odeslané provozovatelem poštovních služeb dne 28. 1. 2025, lhůta k plnění v předžalobní výzvě byla stanovena do 11. 2. 2025. Od 12. 2. 2025 je tedy žalovaná v prodlení, ve smyslu § 563 o. z. Soud proto v souladu s § 1970 o. z., v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 2 500 Kč od 12. 2. 2025 do 23. 5. 2025, z částky 2 000 Kč od 24. 5. 2025 do 8. 7. 2025 a z částky 1 500 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení.

26. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1, věty druhé o. s. ř. a stanovil lhůtu k plnění v délce 4 měsíců, a to s přihlédnutím k nízké výši příjmů žalované a skutečnosti, že žalovaná se nachází v obtížné životní situaci, kdy splácí ještě další spotřebitelské úvěry, příp. vrací bezdůvodné obohacení ve formě poskytnutých jistin těchto úvěrů.

27. Výrokem II. pak soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. K tomu soud uvádí, že úhrady provedené žalovanou po zahájení řízení nelze považovat za neúspěch žalobce, proto pro účely stanovení míry úspěchu ve věci samé vycházel ze skutečnosti, že žalobce měl úspěch v části žaloby, kterou se domáhal zaplacení 2 500 Kč a neúspěch v části žaloby, kterou se domáhal zaplacení částky 17 500 Kč. Žalobce tak měl v řízení úspěch 12,5 %, žalovaná 87,5 %,29. Žalovaná má proto právo na náhradu 75 % nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalované postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“). Odměna zástupce žalované za 3 úkony právní služby, konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé (odpor a jeho odůvodnění), a účast na ústním jednání, dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT, činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT celkem 5 700 Kč, tj. 3 x 1 900 Kč/úkon. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 1 350 Kč. Dle § 14 odst. 1 AT byla zástupci žalované přiznána náhrada za promeškaný čas, za čas strávený cestou na ústní jednání ze sídla advokáta a zpět, ve výši dle § 14 odst. 3 AT, tedy 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy za 7 půlhodin celkem 1 050 Kč. Dle § 13 odst. 5 AT, ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky 475/2024 Sb. byla dále zástupci žalobce přiznána náhrada hotových výdajů – cestovného za cestu ze sídla advokáta v Praze k jednání do , adresa, a zpět, celkem za 222 km, ve výši 7,81 Kč/km (5,80 Kč základní náhrada, 2,01 Kč palivo), celkem tedy 1 733 Kč.

30. Celkem jsou tedy náklady řízení žalované představovány částkou 9 833 Kč. K mimosmluvní odměně a náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2 064,93 Kč. 75 % z výsledné částky pak činí 8 923,45 Kč. Soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 923,45 Kč, přičemž náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.