21 C 6/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 881,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 22 881,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 684,11 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 714,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 826,41 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 405,40 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 493,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 572,72 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 883,92 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 1 832,02 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 22 881,01 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru, uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce - společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, “) dne 7. 10. 2021 a dne 31. 5. 2021. K prověření úvěruschopnosti žalobce uvedl, že vycházel z údajů uvedených v žádostech o poskytnutí úvěru, přičemž majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, dohody o prodloužení trvání pracovní smlouvy a výpisu z běžného účtu. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce žalobce dle oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, dohody o prodloužení trvání pracovní smlouvy a výpisu z běžného účtu a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 31. 5. 2021 (dále jen „první smlouva“), soud zjistil, že touto smlouvou se společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalované částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit pravidelnými měsíčními splátkami, spolu s pevným úrokem ve výši 674 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 430 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 642 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 260 Kč. Celková dlužná částka tak dle smlouvy činila 13 006 Kč; RPSN 272,44 %. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nejvýše však 500 Kč za jednu splátku za každý den prodlení s hrazením řádné měsíční splátky s tím, že věřiteli současně nezaniká nárok na zákonný úrok z prodlení, dále smluvní úroková sazba ve výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny a poplatek ve výši 1 500 Kč za zaslání oznámení o prodlení s řádným hrazením měsíčních splátek, poplatek ve výši 750 Kč za zaslání upomínky ke splácení a poplatek ve výši 1 500 Kč za zaslání dalšího vymáhacího oznámení.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 10. 2021 (dále jen „druhá smlouva“), soud zjistil, že touto smlouvou se společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit pravidelnými měsíčními splátkami, spolu s pevným úrokem ve výši 963 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celková dlužná částka tak dle smlouvy činila 18 592 Kč; RPSN 272,44 %. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nejvýše však 500 Kč za jednu splátku, za každý den prodlení s hrazením řádné měsíční splátky s tím, že věřiteli současně nezaniká nárok na zákonný úrok z prodlení, dále smluvní úroková sazba ve výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny a poplatek ve výši 1 500 Kč za zaslání oznámení o prodlení s řádným hrazením měsíčních splátek, poplatek ve výši 750 Kč za zaslání upomínky ke splácení a poplatek ve výši 1 500 Kč za zaslání dalšího vymáhacího oznámení.

6. Z formuláře žádosti o úvěr ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná pro účely uzavření první smlouvy do formuláře mj. uvedla, že je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 400 Kč a hradí část nákladů domácnosti ve výši 7 520 Kč. Vzhledem k tomu, že uvedený příjem nebyl dostatečný k poskytnutí úvěru, je ve formuláři dále zaškrtnuta kolonka pro zahrnutí příjmu osoby žijící ve společné domácnosti a jako příjem této osoby vyplněna částka 11 259 Kč, což bylo dle formuláře osvědčeno výpisem z bankovního účtu. Žádné další údaje osoby žijící ve společné domácnosti však formulář neobsahuje, není zřejmé, o jako osobu by mělo jít a jak byly prověřeny její příjmy.

7. Z formuláře žádosti o úvěr ze dne 7. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná pro účely uzavření druhé smlouvy do formuláře mj. uvedla, že je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 400 Kč a hradí část nákladů domácnosti ve výši 8 449 Kč. Vzhledem k tomu, že uvedený příjem nebyl dostatečný k poskytnutí úvěru, je ve formuláři dále zaškrtnuta kolonka pro zahrnutí příjmu osoby žijící ve společné domácnosti a jako příjem této osoby vyplněna částka 11 750 Kč, což bylo dle formuláře osvědčeno výpisem z bankovního účtu. Žádné další údaje osoby žijící ve společné domácnosti opět formulář neobsahuje.

8. Z přílohy žádosti o poskytnutí úvěru – dohody o prodloužení trvání pracovní smlouvy na dobu určitou, vyplynulo, že k žádosti o úvěru bylo dále dokládáno prodloužení pracovního poměru paní , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, 1. 9. 1969 (matky žalované) u společnosti , právnická osoba, ., a to do 30. 6. 2022.

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, , nadepsaného jménem , jméno FO, a. s., za měsíc srpen 2021 soud zjistil, že příjmy účtu za uvedený měsíc činily 11 259 Kč a výdaje činily 12 204,50 Kč. Z výpisu uvedeného účtu za měsíc březen 2021 vyplynulo, že příjmy účtu za uvedený měsíc činily 11 458,01 Kč a výdaje činily 10 327,80 Kč. Z výpisu uvedeného účtu za měsíc září 2021 vyplynulo, že příjmy účtu za uvedený měsíc činily 12 440,01 Kč a výdaje činily 12 656,80 Kč Ve všech uvedených měsících byly příjmy na účet hrazeny s poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “.

10. Z historie transakcí předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná v rámci měsíčních splátek na pohledávky uhradila celkem 17 217 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalobcem soud zjistil, že pohledávky společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, za žalovanou byly dne 20. 5. 2024 postoupeny žalobci jako postupníkovi.

12. Po právní stránce soud posoudil věc takto.

13. Podle § 2395 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, tedy dne 31. 5. 2021 se žalovanou uzavřel smlouvu ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Dále právní předchůdce žalobce, společnost EC Financial dne 7. 10. 2021 se žalovanou uzavřel další smlouvu ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč.

23. Soud dospěl k závěru že první i druhá smlouva jsou absolutně neplatnými právními jednáními pro zjevný rozpor s dobrými mravy a jejich zneužívající charakter v neprospěch spotřebitele.

24. Ústavní soud při posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a zásady ochrany slabší strany judikuje, že: „Ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Pokud jde o lichvu, představující určité právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, jejím podstatným objektivním znakem je hrubý nepoměr vzájemných plnění, neboť takový nepoměr je v rozporu s ústavní zásadou přiměřenosti, tj. s jedním ze stěžejních principů ústavního soudnictví. Tento nepoměr může být relevantně posouzen pouze na základě rozdílu objektivních hodnot plnění poškozeného a protiplnění lichváře, což je v každém konkrétním případě nezbytné stanovit na základě rozsáhlého zhodnocení dané věci.“ (nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16.

25. Ve vztahu k úrokům Nejvyšší soud judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 15. 12. 2004).

26. Za „výši úplaty za užívání půjčené jistiny“ nelze formalisticky posuzovat pouze uvedenou výši sjednané úrokové sazby, která by v projednávaném případě (15 % p. a.) sama o sobě intenzity zjevné nepřiměřenosti nedosahovala, nýbrž celkovou nákladovost úvěru pro spotřebitele. Tyto další náklady jsou zpravidla vyjádřeny prostřednictvím RPSN (roční procentní sazby nákladů) a je třeba je zkoumat optikou odůvodněnosti a přiměřenosti, s přihlédnutím ke všem okolnostem uzavírání smlouvy.

27. V projednávané věci kumulace sjednaného úroku a dalších nákladů účtovaných žalované ve formě poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště vyústila v RPSN 272,44 %. Z rozdílů ustanovení první a druhé smlouvy je přitom zřejmé, že tyto poplatky nebyly neměnné při jiné výši jistin, nýbrž byly vypočteny v každé ze smluv odlišně, jako pohyblivá část z jistiny. Výše uvedených poplatků je rovněž zcela zjevně nepřiměřená hodnotě poskytnuté jistiny, kdy již jen poplatek za sjednání úvěru činí téměř 50 % poskytnuté jistiny. Poplatek za sjednání úvěru, jakož i další poplatky ve smlouvách uvedené tedy ve výsledku působí jako další odměna poskytovatele úvěru. Výsledná výše roční nákladovosti úvěru odpovídá zhruba třicetinásobku výše roční nákladovosti úvěrů sjednávaných bankovními institucemi v roce 2021 (srov. veřejně dostupná databáze ARAD sestavovaná Českou národní bankou, datová řada „Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry: Měsíční, RPSN, Domácnosti – obyvatelstvo, Spotřebitelské“, kde průměrná výše RPSN u spotřebitelských úvěrů činila v květnu 2021 7,66 %, v říjnu 2021 pak 7,78 %) a zcela postrádá spravedlivé ekonomické odůvodnění, i při zohlednění kratší délky splácení (14 měsíců). V obou smlouvách je přitom většina smluvních ustanovení formulářově předtištěna (a to včetně RPSN), žalovaná tedy nepochybně nemohla obsah smlouvy ovlivnit.

28. K absolutní neplatnosti uvedených ujednání lze dále odkázat na judikaturu Ústavního soudu, který v obdobných případech rovněž dovozuje zjevnou nespravedlnost, jíž se nedostává právní ochrany, a to jak v nalézacích, tak ve vykonávacích řízeních (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11; III. ÚS 4084/12), jakož i na judikaturu soudů nižších (srov. např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, nebo rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. , spisová značka, ).

29. Absolutní neplatnost první i druhé úvěrové smlouvy nelze považovat jen za nezákonné určení rozsahu, který by soud mohl změnit podle § 577 o. z., a že tento důvod neplatnosti nelze oddělit a zachovat v platnosti zbývající část obsahu úvěrové smlouvy podle § 576 o. z.. Soudu je z úřední činnosti známo, že společnost EC Financial programově staví své podnikání na poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů a smlouvy uzavřené se žalovanou jsou vysoce formulářové. Nejsou tak splněny aplikační podmínky posledně uvedených ustanovení, neboť nelze předpokládat, že by ze strany právního předchůdce žalobce k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části podle § 576 o. z., resp. že by žalobce k právnímu jednání bez neplatné části přistoupil ve smyslu § 577 o. z. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C 618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C 488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C 377/14 Radlinger a Radlingerová, C 349/18 Kanyeba; C 482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C 125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C 779/18 Mikrokasa).

30. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci dále za to, že v daném případě nelze mít za splněnou ani povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

31. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, v případě první i druhé smlouvy dovodila zcela a pouze na základě ve formuláři deklarovaného příjmu třetí osoby – zřejmě matky žalované, žijící se žalovanou ve společné domácnosti, neboť příjmy žalované nedosahovaly ani výše jejích měsíčních nákladů. Tato třetí osoba však není stranou smlouvy, není podepsána na formuláři žádosti o poskytnutí úvěru ani nebyl jakkoliv zjišťován její souhlas s hrazením splátek úvěru žalované. Z provedeného prověření schopnosti splácet není ani zřejmé, zda osoba žijící ve společné domácnosti o uzavření smlouvy o úvěru vůbec věděla. Příjem třetí osoby byl ověřován výpisem z bankovního účtu, již z něj je však zřejmé, že se tato osoba nachází v insolvenčním řízení, neboť její příjem byl na účet poukazován z účtu insolvenčního správce. Existenci insolvenčního řízení přitom bylo možné snadno ověřit z insolvenčního rejstříku. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla schopna sama splátky spotřebitelského úvěru splácet a osoba, jejíž příjmy byly do žádosti o poskytnutí úvěru zahrnuty se nacházela v insolvenčním řízení, nemohl poskytovatel úvěru při řádné péči dojít k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.

32. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 580 a § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. nupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ). První i druhá smlouva jsou tedy právními jednáními absolutně neplatnými i z důvodu nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.

33. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 o. z.), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok. Žalovaná v projednávané věci na uplatňované pohledávky uhradila celkem 17 217 Kč, přičemž poskytnuto jí bylo v souhrnu 17 000 Kč, žalovaná tedy poskytnuté prostředky již zcela vrátila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobce nebyl ve věci ani zčásti úspěšný a ve věci zcela úspěšné žalované náklady nevznikly.