21 C 67/2023

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému 1.: celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalované 2.: celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 214 997,76 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 109 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 109 950 Kč za období od 21. 2. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po nejméně 7 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaných 1 a 2 domáhal zaplacení částky 105 047,76 Kč spolu s úrokem ve výši 6,3 % ročně z částky 214 997,76 Kč za období od 1. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105 047,76 Kč za období od 21. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2023 a upřesněnou dne 26. 5. 2023 po žalovaných domáhal zaplacení částky 214 997,76 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že 1. žalovaný uzavřel dne 13. 4. 2018 se žalobcem smlouvu o stavebním spoření [číslo] dne 11. 6. 2018 došlo k její změně – navýšení cílové částky na 300 000 Kč. Na základě této smlouvy požádal 1. žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření a dne 26. 6. 2018 žalobce uzavřel s 1. žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 300 000 Kč, přičemž nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a Obecné úvěrové podmínky. Téhož dne uzavřel žalobce s 2. žalovanou dohodu o přistoupení k závazku, na základě které se 2. žalovaná zavázala, že veškeré pohledávky, které vzniknou z výše uvedené úvěrové smlouvy, v plné výši uspokojí, jestliže tak neučiní 1. žalovaný. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřoval a posoudil úvěruschopnost 1. a 2. žalovaného. Úvěruschopnost posuzoval a prověřoval žalobce zkoumáním jejich příjmů a předpokládaných výdajů, úvěrovaní ke své žádosti o poskytnutí meziúvěru doložili potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci 2. žalované potvrzené zaměstnavatelem, neboť 1. žalovaný byl v té době studující. Průměrný čistý měsíční příjem 2. žalované za posledních 12 měsíců činil 29 020 Kč, dále 2. žalovaná doložila výplatní lístky za období února 2018 až dubna 2018 a k nim doklad o přijetí příjmů ze závislé činnosti, žalovaná měla splátkové závazky ve výši 6 470 Kč, žalobce přitom zohlednil pravděpodobné výdaje na domácnost na dvě osoby v celkové výši 5 027 Kč a životní minimum na jedno dítě ve výši 2 450 Kč a na jednu dospělou osobu ve výši 3 140 Kč, dále ponechal finanční rezervu ve výši 10 % čistých příjmů, tedy 2 902 Kč. Po těchto propočtech posoudil příjmy žalovaného vůči jeho výdajům jako dostatečné. Dále byla úvěruschopnost úvěrovaných prověřována nahlížením do registru [příjmení] a BRKI, podle kterých neměli úvěrovaní žádné závazky po splatnosti. Meziúvěr byl žalovaným vyčerpán na základě písemné žádosti 1. žalovaného dne 26. 6. 2018 bankovním převodem na účet [bankovní účet], 1. žalovaný byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 575 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, na meziúvěrový účet [číslo] žalovaný byl dále povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 1 080 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo]. Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, uhradil toliko splátky, které jsou patrné z výpisu z meziúvěrového a vkladového účtu. Žalobce proto dopisem ze dne 2. 11. 2022 v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami oznámil žalovaným, že vzhledem k tomu, že nebyla v dodatečné lhůtě splněna povinnost uhradit splatný závazek, nastala ke dni 31. 10. 2022 účinnost odstoupení od smlouvy a splatnost celého dluhu a požadoval úhradu pohledávky, pohledávka byla splatná nejpozději dne 31. 10. 2022, žádný ze žalovaných pohledávku neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce. Splatnost pohledávky byla při odstoupení od smlouvy stanovena na 31. 10. 2022, žalovaní jsou od 1. 11. 2022 v prodlení. Pohledávka činila k datu 31. 10. 2022 částku 214 997,76 Kč, jež představuje jistinu z vyčerpaného meziúvěru, od data odstoupení do zaplacení žalobce uplatňuje smluvní úrok ve výši 6,3 % a zákonný úrok z prodlení. Dne 31. 10. 2022 provedl žalobce zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 96 877,24 Kč proti pohledávce na meziúvěrovém účtu [číslo]. Dluh byl vyčíslen jako částka 300 000 Kč za poskytnutý meziúvěr, 82 110 Kč jako úrok za období od června 2018 do října 2022 a předpisy úhrad za upomínky ve výši 7 500 Kč po odpočtu úhrad žalovaných ve výši 77 735 Kč a po převodu zůstatku vkladového účtu ve výši 96 877,24 Kč. Platby žalovaných po odstoupení od smlouvy ve výši 10 000 Kč započetl žalobce na úhradu zákonného úroku z prodlení od 1. 10. 2022 do 20. 2. 2023. Zápočet zůstatku vkladového účtu stavebního spoření ve výši 96 877,24 Kč oproti nedoplatku na meziúvěrovém účtu [číslo] byl proveden v souladu se smluvními ujednáními, konkrétně bodu 8 úvěrové smlouvy, celkem tak žalobce zohlednil úhrady žalovaných na meziúvěrový účet ve výši 87 735 Kč. Pokud jde o účet stavebního spoření, na ten žalovaní uhradili 102 315 Kč, na účet se připsala státní podpora ve výši 7 634 Kč, která ale byla při odstoupení vrácena, dále prémie za akci Invest ve výši 1 000 Kč, která byla z důvodu odstoupení rovněž vrácena, z účtu se odepsaly poplatky v celkové výši 4 600 Kč za vedení účtů a zvýšení cílové částky, na účet se připsaly úroky z vkladů a státní podpory, snížené o sraženou daň v celkové výši 1 162,24 Kč. Výsledný zůstatek ve výši 96 877,24 Kč odpovídá stavu uvedenému na výpisu z vkladového účtu. Pokud jde o poplatky, tak 1. žalovanému byly dle sazebníku účtovány poplatky ve výši 500 Kč za upomínky dne 1. 4. 2021, 2. 8. 2021, 1. 9. 2021, 15. 10. 2021, 1. 11. 2021, 1. 12. 2021, 3. 1. 2022, 18. 2. 2022, 8. 3. 2022, 25. 4. 2022, 3. 5. 2022 a ve výši 1 000 Kč za upomínky ze dne 3. 6. 2022 a 23. 9. 2022.

2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout, poukázali na neurčitost a nejasnost žalobních tvrzení, zejména na neodpovídající citace úvěrové smlouvy a Obecných úvěrových podmínek, dále na nejasnost výpočtu žalované částky. Dále poukázali na to, že 1. žalovaný byl při sjednávání úvěru v pozici spotřebitele, navíc v době uzavření úvěrové smlouvy dosáhl čerstvě věku 18 let, v této době byl studentem, a to soukromého jazykového gymnázia, v této době neměl žádné příjmy, 2. žalovaná, jak je patrné z žádosti o poskytnutí meziúvěru, dlužila částku 300 000 Kč, žalobce nikterak neposuzoval zejména výdaje žalovaných, když k výdajům žalovaných v době uzavírání úvěrové smlouvy nejsou žádná zjištění. Žalovaní tak namítli neplatnost úvěrové smlouvy. Potvrdili, že žalovaný 1 čerpal na základě úvěrové smlouvy meziúvěr ve výši 300 000 Kč, začal řádně hradit na účet stavebního spoření měsíčně částku 1 080 Kč a dále částku 1 575 Kč jako splátky meziúvěru na účet meziúvěru. Celkem tak uhradil na účet stavebního spoření částku 97 815 Kč a na účet meziúvěru 87 735 Kč. Žalobce v podané žalobě nezohlednil veškeré uhrazené platby, dokonce účtoval blíže nespecifikované platby za upomínky ve výši 8 000 Kč, když na takové paušální platby žalobci nárok vzniknout nemohl a nevznikl. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost, pak žalovaní dále tvrdí, že odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 2. 11. 2022, které doložil žalobce, žalovaným nebylo řádně doručeno, navíc takové žalobcem předložené odstoupení neobsahuje žádný důvod, je tak neurčité a nelze k němu přihlížet. Žaloba je tak i předčasná, neboť nárok uplatněný žalobcem není splatný. Dále žalovaní uvedli, že jsou si vědomi toho, že žalovaný obdržel od žalobce jistinu úvěru ve výši 300 000 Kč, žalobce obdržel od žalovaného platbu v celkové výši 185 500 Kč, výše jistiny, kterou jsou žalovaní připraveni vrátit odpovídá částce 114 500 Kč, a to v měsíčních splátkách odpovídajících jejím možnostem. Při jednání soudu pak žalovaní poukázali na to, že žalovaní zaplatili ještě v dubnu až červnu 2018 další částku celkem 4 500 Kč, což vyplývá z výpisu z vkladového účtu, a to dne 31. 5. 2018 částku 1 000 Kč, dne 1. 6. 2018 částku 2 000 Kč a 14. 6. 2018 částku 1 500 Kč Celkem tak žalovaní zaplatili žalobci částku 190 050 Kč.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ve spojení s Návrhem na změnu smlouvy o stavebním spoření a Potvrzením o zvýšení cílové částky se změnou tarifní varianty soud zjistil, že 1. žalovaný uzavřel dne 13. 4. 2018 se žalobcem smlouvu o stavebním spoření [číslo] dne 11. 6. 2018 pak uzavřel dohodu o změně této smlouvy, a to navýšení cílové částky na 300 000 Kč. Ze žádosti o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření soud zjistil, že na základě smlouvy o stavebním spoření požádal dne 18. 6. 2018 1. žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Svoji žádost odůvodnil tak, že chce pomocí meziúvěru ze své smlouvy splatit dluh své matce – 2. žalované, když jeho matka se dohodla v roce 2007 s jeho babičkou paní [příjmení], že jí přispěje na rekonstrukci jejího rodinného dobu v obci [obec a číslo] s tím, že v tomto rodinném domě bude bydlet její syn – 1. žalovaný, v březnu 2006 si 2. žalovaná půjčila od své známé [jméno] [příjmení] 300 000 Kč s tím, že dluh vrátí do 31. 12. 2018.

4. Z přílohy ke schválení úvěru ze dne 20. 6. 2018 ve spojení s potvrzením o příjmu a údajů o finanční situaci 2. žalované ze dne 12. 6. 2018, výplatních listů a výdajového pokladního dokladu vystaveného za zaměstnavatele 2. žalované panem [jméno] [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti 1. žalované vycházel z průměrných čistých měsíčních příjmů žalované ve výši 29 020 Kč doložených potvrzením zaměstnavatele [právnická osoba], které ponížil o rezervu ve výši 10 % z čistých příjmů, tedy vycházel z příjmu 2. žalované ve výši 26 118 Kč. Dále žalobce vycházel z odhadnutých nákladů na domácnost ve výši 5 027 Kč, odhadnutých potřeb pro obživu na 1 dítě od 15 do 26 let ve výši 2 450 Kč a dospělé osoby 3 140 Kč, dále jiných splátkových závazků 2. žalované ve výši 6 470 Kč, závazků z úvěrového případu ve výši 2 790 Kč a nesplátkových závazků 2. žalované ve výši 4 000 Kč, tedy výdajů ve výši 23 877 Kč. Dále žalobce vycházel z toho, že žalovaná je rozvedená, není společníkem nebo členem statutárního orgánu zaměstnavatele dle potvrzení o příjmu, nemá nedoplatky na daních, na zdravotním a sociálním pojištění, není proti ní vedena exekuce ani není prohlášen konkurs.

5. Z potvrzení o příjmu a údajů o finanční situaci 1. žalovaného ze dne 12. 6. 2018 soud zjistil, že u 1. žalovaného žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z toho, že je svobodný, je studentem soukromého gymnázia, nebyl mu poskytnut dosud žádný úvěr.

6. Z úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 26. 6. 2018 s 1. žalovaným smlouvu o meziúvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr na bydlení s úvěrovým rámcem 300 000 Kč s úrokovou sazbou 6,3 % ročně, 1. žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 575 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, na meziúvěrový účet [číslo] žalovaný byl dále povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 1 080 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo] nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a Obecné úvěrové podmínky žalobce.

7. Ze smlouvy o přistoupení k dluhu soud zjistil, že 2. žalovaná dne 26. 6. 2018 přistoupila k dluhu 1. žalovaného, kdy se zavázala splnit společně a nerozdílně v plné výši veškeré existující, budoucí, podmíněné i nepodmíněné peněžité dluhy 1. žalovaného vůči žalobci vzniklé na základě nebo v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo].

8. Z žádosti o čerpání z meziúvěru ve spojení s oznámením o čerpání finančních prostředků soud zjistil, že 1. žalovaný dne 26. 6. 2018 čerpal finanční prostředky z meziúvěrového účtu ve výši 300 000 Kč, a to na svůj účet č. [bankovní účet].

9. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 26. 9. 2022 ve spojení s daty z podací pošty soud zjistil, že žalobce vyzval oba žalované na adresy uvedené v úvěrové smlouvě a ve smlouvě o přistoupení k dluhu k úhradě dlužné částky do 31. 10. 2022 s tím, že při nesplnění povinnosti k úhradě ke dni 31. 10. 2022 žalobce odstoupí od smlouvy [číslo] zásilka byla doručena 1. žalovanému dne 15. 10. 2022 a 2. žalované dne 7. 10. 2022.

10. Z oznámení věřitele o odstoupení ze dne 2. 11. 2022 odeslaného dne 2. 11. 2022 ve spojení s dodejkou soud zjistil, že žalobce písemně oznámil oběma žalovaným na adresy uvedené v úvěrové smlouvě a smlouvě o přistoupení k dluhu, že vzhledem k tomu, že ani v dodatečné lhůtě nebyla splněna povinnost k úhradě splatného závazku ze smlouvy [číslo] nastala ke dni 31. 10. 2022 účinnost odstoupení od smlouvy [číslo] žádný ze žalovaných si zásilku u provozovatele poštovních služeb nevyzvedl, do dispozice se jim dostala dne 3. 11. 2022, kdy byla uložena na poště.

11. Z výzvy k plnění ze dne 24. 2. 2023 adresované oběma žalovaným soud zjistil, že žalovaní byli opětovně vyzváni zástupcem žalobce předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ve výši 220 944,07 Kč nejpozději v lhůtě do 3. 3. 2023.

12. Soud zjistil, že žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalobci celkem částku 190 050 Kč, přičemž úhrada částky 185 550 Kč byla mezi účastníky nesporná a dále vyplývá z vybraných pohybů na účtu (č.l. 15-19 spisu), že žalovaný zaplatil dne 31. 5. 2018 částku 1 000 Kč, dne 1. 6. 2018 částku 2 000 Kč a dne 14. 6. 2018 částku 1 500 Kč, tedy další částku 4 500 Kč. To vyplývá také z přehledu meziúvěrového účtu (na č.l. 76 – 80 spisu) a z přehledu vkladového účtu (na č.l. 81-84 spisu).

13. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že žalobce uzavřel s 1. žalovaným dne 13. 4. 2018 smlouvu o stavebním spoření [číslo] dne 11. 6. 2018 došlo k její změně – navýšení cílové částky na 300 000 Kč. Na základě této smlouvy požádal 1. žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření a dne 26. 6. 2018 žalobce uzavřel s 1. žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 300 000 Kč. Dne 26. 6. 2018 uzavřel žalobce s 2. žalovanou dohodu o přistoupení k závazku 1. žalovaného, na základě které se 2. žalovaná zavázala, že veškeré pohledávky, které vzniknou z výše uvedené úvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní, v plné výši uspokojí, jestliže tak neučiní 1. žalovaný. Na základě úvěrové smlouvy poskytl žalobce 1. žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalobce přitom jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli nepostupoval s obornou péčí. Žalobce totiž s 1. žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že nedosahuje žádného příjmu, a to ani minimální mzdy, navíc je studentem soukromého gymnázia, kde se předpokládá platba školného. Žalobce sice uzavřel s 2. žalovanou dohodu o přistoupení k závazku 1. žalovaného, avšak ani u 2. žalované nezkoumal řádně její úvěruschopnost. Žalobce vycházel z průměrných čistých měsíčních příjmů 2. žalované ve výši 29 020 Kč, přičemž mzda za měsíc duben 2018 byla potvrzena osobou [jméno] [celé jméno žalovaného], tedy shodného příjmení, jako 1. žalovaný, žalobce se pak vůbec nezabýval prověření skutečných výdajů 2. žalované, a to zejména za situace, kdy byl v žádosti o úvěr uveden dluh 2. žalované ve výši 300 000 Kč a dále 2. žalovaná uvedla splátkové závazky 6 470 Kč. Žalobce výši těchto dluhů však nijak neověřoval, nezjišťoval skutečné náklady na bydlení žalované, zda platí nájemné či žije ve vlastní nemovitosti, jaké má pravidelné výdaje za energie, jaká je výše školného 1. žalovaného, který studuje na vysoké škole, zda má 1. žalovaný právo na nějaké výživné, příp. zda je hrazeno a kým, když žalovaná uvedla, že je rozvedená. Ač 2. žalovaná doložila příjem ve výši 29 020 Kč měsíčně, výše jejích měsíčních výdajů byla pouze odhadnuta, žalobce si nevyžádal výpisy z účtu 2. žalované ani jinak neověřoval její skutečné výdaje. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace 2. žalované než potvrzení o příjmech 2. žalované. Z provedeného dokazování nelze ani nijak dovodit, že se žalobce jakkoli podrobněji zabýval otázkou výdajů 1. žalovaného, když ten byl navíc bez jakéhokoli příjmu. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z příjmů 2. žalované a z nahlédnutí do registru [příjmení] a BRKI, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaných s přihlédnutím k jejich skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy 1. žalovaný byl zcela bez příjmu. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

14. Žaloba je částečně důvodná.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaní dluh nezaplatili. Žalovaní námitku neplatnosti řádně vznesli, navíc soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní.

20. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích byla totiž uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

21. Soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud by tak byl povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaných spotřebitelů (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti ([webová adresa] [číslo]).

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaných řádně neprovedl, podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaných, a to zejména za situace, kdy 1. žalovaný byl studentem soukromé střední školy a zcela bez příjmu a 2. žalovaná měla další dluhy. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalovaných v daném případě nemohlo dojít.

24. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o meziúvěru ze dne 26. 6. 2018 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok žalobce je tak třeba redukovat vůči žalovaným na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. 1. žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud má za to, že též druhá žalovaná je povinna vydat bezdůvodné obohacení, když dle smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 26. 6. 2018 se stala spolu s 1. žalovaným zavázanou společně a nerozdílně, vznikla jí tak povinnost plnit též závazky vzniklé v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo]. Z titulu bezdůvodného obohacení ve spojení se smlouvou o přistoupení k dluhu je tak povinna společně a nerozdílně s 1. žalovaným dluh vrátit, i když smlouva o úvěru byla shledána neplatnou.

25. V řízení bylo prokázáno, že 1. žalovaný od žalobce převzal na základě smlouvy [číslo] částku 300 000 Kč a žalobci vrátil pouze částku 190 050 Kč 2. žalovaná k závazku 1. žalovaného dne 26. 6. 2018 přistoupila v souladu s § 1892 odst. 1 o.z. Smlouva o úvěru je neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaných, 2. žalovaná je však zavázána společně a nerozdílně s 1. žalovaným vrátit bezdůvodné obohacení jako závazek vzniklý v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo] dle § 1892 odst. 1 o.z.

26. Soud proto výrokem I. oběma žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně vrátit žalobci nezaplacený zbytek jistiny ze smlouvy [číslo] ve výši 109 950 Kč. Žalobce oba žalované vyzval ke splnění dluhu již dne 2. 11. 2022, přičemž zásilka se účastníkům dostala do dispozice nejpozději dne 3. 11. 2022, žalovaní tak byli vyzváni k úhradě dluhu a jsou v prodlení. Žalobce požadoval úrok z prodlení až od 21. 2. 2023, soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovaným též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 21. 2. 2023, a to ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. ve splátkách po 7 000 Kč měsíčně, když má za to, že tato výše je přiměřená jejich možnostem, neboť 1. žalovaný již nestuduje a 2. žalované odpadla vyživovací povinnost k 1. žalovanému, navíc žalovaní již více než půl roku na dluh nezaplatili ničeho. Splátky soud určil vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné za nich.

27. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku žalobu zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru [číslo] neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení.

28. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch a neúspěch účastníků byl přibližně stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.