21 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 623 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 400 Kč za období od 13. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 223 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 623 Kč za období od 7. 11. 2025 do 12. 11. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 223 Kč za období od 13. 11. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 630 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2026 po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 623 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovaným dne 30. 6. 2025 ve znění dodatků ze dne 29. 7. 2025 a ze dne 14. 9. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 30. 6. 2025 a z dodatku č. hodnota smlouvy o úvěru uzavřeného dne 29. 7. 2025 a dodatku č. hodnota smlouvy o úvěru uzavřeného dne 14. 9. 2025 ve spojení s výpisy z účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 400 Kč, a to dne 30. 6. 2026 částku 14 000 Kč, dne 30. 7. 2026 částku 700 Kč a dne 14. 9. 2026 částku 700 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % jistiny. Žalovaný sjednané splátky nehradil, žalobce jej proto upomínkou ze dne 6. 11. 2025 vyzval k zaplacení celého dluhu. To vyplývá z upomínky. Protože žalovaný ani poté dluh nezaplatil, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil a vyzval jej k úhradě dluhu předžalobní výzvou. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 ve spojení se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2026.

5. Z tvrzení žalobce vyplývá, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému vycházel pouze z registračního formuláře, který vyplnil sám žalovaný na webové stránce www.zaplo.cz, z tvrzení žalobce nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoli zabýval příjmy a výdaji žalovaného či jinak zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

6. Žalovaný neprokázal, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci zaplatil na úvěr jakoukoli částku.

7. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba - uzavřel dne 30. 6. 2025 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru a dále její dodatky č. hodnota dne 30. 7. 2025 a č. hodnota dne 14. 9. 2025, na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 400 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by se před poskytnutím úvěru jakkoli zabýval úvěruschopností žalovaného. Právní předchůdce žalobce nijak nezkoumal a neprověřoval příjmové a výdajové poměry žalovaného. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z registračního formuláře vyplněného samotným žalovaným, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným a pravidelným příjmům a výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaný žalobci ani jeho právnímu předchůdci poskytnutou finanční částku nevrátil. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného dne 6. 11. 2025 k zaplacení dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil a zároveň vyzval opětovně žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2026.

8. Žaloba je částečně důvodná.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

14. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména vůbec nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

15. V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 15 400 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

16. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 15 400 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit kdykoliv na výzvu žalobce. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 6. 11. 2025. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 11. 11. 2025, nejpozději dne 12. 11. 2025 měl dluh zaplatit a od 13. 11. 2025 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 13. 11. 2025. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 30. 6. 2025, ve znění dodatků, neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba smluvního úroku, žalobci tak nevznikl nárok na jeho zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 13. 11. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 223 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 623 Kč za období od 7. 11. 2025 do 12. 11. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 223 Kč za období od 13. 11. 2026 do zaplacení, žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch 68 %, má proto právo na náhradu 36 % (68 minus 32) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva úkony po 2 020 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí věci, podání žaloby), dále jeden úkon ve výši jedné poloviny v částce 1 010 Kč (předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále soudním poplatkem ve výši 906 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 7 306 Kč, z toho 36 % činí 2 630 Kč. Soud přiznal žalobci za předžalobní výzvu odměnu ve výši ½ odpovídající jednoduché výzvě k plnění, neboť žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení již právním předchůdcem žalobce, pokud tedy zástupce žalobce vůči žalovanému činil opětovnou výzvu se skutkovým a právním rozborem, šlo o úkon neúčelný. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.