21 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 48 065,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 920 Kč za období od 24. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 145,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 065,46 Kč za období od 19. 11. 2024 do 23. 12. 2024 a ve výši 12,75 % ročně z částky 18 145,46 Kč za období od 24. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 075 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 2. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 48 065,46 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, uzavřené dne 21. 6. 2024 mezi jeho právním předchůdcem - , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.I.c (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.I.c.)- a žalovaným. Žalovaný čerpal úvěr a zavázal se jej zaplatit spolu s úroky a poplatky nejpozději do dne 18. 11. 2024. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval, po dokončení registrace žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán v rámci webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se muselo rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný před postoupení pohledávky uhradil celkem 4 128 Kč, po postoupení pohledávky již žalobci neuhradil ničeho. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a byla mu zaslána i předžalobní upomínka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Dále žalobce uvedl, že v případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce vrácení jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy ve spojení s informací o úvěru a s přehledem výběrů a plateb soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, celkem částku 34 200 Kč, a to v platbách dne 21. 6. 2024, dne 2. 7. 2024 a dne 2. 8. 2024, žalovaný žalobci zaplatil pouze částku 4 280 Kč, a to dne 27. 7. 2024 částku 1 280 Kč a dne 1. 8. 2024 částku 3 000 Kč. Plnění právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky prostřednictvím klientského profilu vyplněného žalovaným, úvěr byl vyplacen na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr nesplácel, poskytnutou finanční částku právnímu předchůdci žalobce ani žalobci nevrátil, a to ani po upomínkách a předžalobní upomínce. To vyplývá z výzvy ze dne 14. 12. 2024.

4. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 25. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu číslo , č. účtu, .

5. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. To vyplývá ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ve spojení s dodatkem a z oznámení o postoupení pohledávky.

6. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s tvrzením žalobce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalovaného, žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalovaného, že by se jakkoli zabýval pravidelnými výdaji žalovaného, například výdaji žalovaného na bydlení či na jeho další dluhy. Dle tvrzení žalobce vycházel právní předchůdce žalobce před poskytnutím finančních prostředků žalovanému pouze z údajů uvedených žalovaným.

7. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 21. 6. 2024 distančním způsobem se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 34 200 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalovaného. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil celkem částku 4 280 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci.

8. Žaloba je částečně důvodná.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

14. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

15. V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, zaplatil pouze částku 4 280 Kč, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 29 920 Kč (34 200 Kč minus 4 280 Kč) a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, celkem částku 34 200 Kč a vrátil mu pouze částku 4 280 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 29 920 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit kdykoliv na výzvu žalobce. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 14. 12. 2024, odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb, a to do tří dnů od doručení výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 18. 12. 2024, nejpozději dne 23. 12. 2024 měl dluh zaplatit a od 24. 12. 2024 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 24. 12. 2024. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 21. 6. 2024 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba smluvního úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 24. 12. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 145,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 065,46 Kč za období od 19. 11. 2024 do 23. 12. 2024 a ve výši 12,75 % ročně z částky 18 145,46 Kč za období od 24. 12. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch 62 %, má proto právo na náhradu 24 % (62 minus 38) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva úkony po 3 060 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí věci, podání žaloby), dále jeden úkon ve výši jedné poloviny v částce 1 530 Kč (předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 1 923 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 12 813 Kč, z toho 24 % činí 3 075 Kč. Soud přiznal žalobci za předžalobní výzvu odměnu ve výši ½ odpovídající jednoduché výzvě k plnění, neboť žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení již samotným právní předchůdcem žalobce, pokud tedy zástupce žalobce vůči žalovanému činil opětovnou výzvu se skutkovým a právním rozborem, šlo o úkon neúčelný. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.