37 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Barborou Tichou Markovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti,

I. Žalobcova vyživovací povinnost vůči žalovanému se s účinností od 12. 5. 2025 zrušuje, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2021, č. j. 0 P 333/2008-403.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 4. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zrušení vyživovací povinnosti.Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti souhlasil, a to s účinností od 12. 5. 2025, když se od té doby již živí sám.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce je otec žalovaného. Žalovaný přerušil studium na střední škole dne 1. 11. 2024 (viz zpráva školy). Od 12. 5. 2025 byl zaměstnán u , právnická osoba, (viz zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení), aktuálně je nově zaměstnán u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Vyživovací povinnost k žalovanému byla žalobci naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2021, č. j. 0 P 333/2008-403.Při právním posouzení věci vycházel soud z ust. § 859 a § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“).Podle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Vzhledem k těmto závěrům soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil ke dni 12. 5. 2025, tj. od doby, kdy se žalovaný již živí sám (výrok I.).Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto by mu ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vhledem k tomu, že řízení o určení vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi je osvobozeno od placení soudních poplatků a v řízení nevyšlo najevo, že by žalobci vznikly nějaké další náklady, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).