37 C 66/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Barborou Tichou Markovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 628,61 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 628,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2025 ve znění Všeobecných obchodních podmínek, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovanému byly na základě uvedené smlouvy žalobkyní poskytnuty bezhotovostním převodem finanční prostředky v celkové výši 8 000,25 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni splácet spolu se sjednaným úrokem 1,066 % denně z nesplacené jistiny a poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 14. 10. 2025. Žalovaný před podáním žaloby uhradil dne 29. 3. 2025 částku 60 Kč, dne 30. 3. 2025 částku 116 Kč, dne 5. 4. 2025 částku 59 Kč, dne 8. 4. 2025 částku 53,21 Kč, dne 13. 4. 2025 částku 229,63 Kč, dne 17. 5. 2025 částku 405,35 Kč, dne 19. 5. 2025 částku 261,50 Kč, dne 28. 5. 2025 částku 109,14 Kč, dne 3. 6. 2025 částku 94,62 Kč, dne 10. 6. 2025 částku 8 000 Kč, dne 5. 8. 2025 částku 170,19 Kč a dne 10. 9. 2025 částku 290,51 Kč, celkem tedy 9 849,15 Kč, z toho 609,56 Kč bylo započteno na jistinu, 219,15 Kč započteno na poplatky a 9 020,44 Kč započteno na smluvní úrok a smluvní pokutu. Žalovaný má dle žalobkyně ke dni podání žaloby dluh v celkové výši 17 628,61 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek – jistina 7 390,69 Kč, smluvní úrok 9 355,45 Kč, smluvní pokuta 362,98 Kč, poplatky 519,49 Kč. Pro případ, kdy by s ohledem na podmínky úvěrové smlouvy byla soudem posouzena tato jako neplatná, domáhala se žalobkyně vrácení finančních prostředků jakožto bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k plnění.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).Po skutkové stránce byl zjištěn z předložených listinných důkazů tento stav: Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 8 000,25 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 2. 2025. Ve smlouvě byl ujednán obchodní úrok ve výši 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně, RPSN 2 564,15 %. Úvěruschopnost byla zkoumána. Žalovaný na dluh zaplatil částku v celkové výši 9 849,15 Kč, přičemž splatil na jistinu 609,56 Kč, na smluvní úrok a pokutu 9 020,44 Kč a 219,15 Kč na poplatky. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.Soud se zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalovaného jakožto spotřebitele.Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále „o.z.“ nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 „neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.“V souzené věci byla účastníky sjednána úroková sazba byla stanovena na 389,09 % ročně. Soud toto ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy dle citované právní úpravy a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, porušuje základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %.Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným soud pak dále posoudil dle § 2993 odst. 1 o.z., podle kterého plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil, když žalovanému bylo plněno, aniž by tu byl platný závazek.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobkyně právo požadovat po žalovaném vydání částky, kterou mu poskytla bez právního důvodu a která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000,25 Kč, žalovaný celkem žalobkyni vrátil částku 9 849,15 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, když zaplatil celkem žalobkyni více než mu bylo žalobkyní poskytnuto. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II.) se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však v řízení nevznikly žádné náklady.