38 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 14 360 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 400 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 6 960 Kč,</b> <b>kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 14 285,53 Kč,</b> <b>zákonných úroků z prodlení z částky 14 360 Kč ve výši 7,25 % ročně za dobu od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020</b> <b>zákonných úroků z prodlení z částky 14 360 Kč ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021</b> <b>zákonných úroků z prodlení z částky 14 360 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14 360 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila pouze 2 600 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje po žalované dlužnou částku ve výši 14 360 Kč spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila, resp. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Z obsahu smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 22. 12. 2006 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy evidované pod [číslo]. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky splatit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, a to včetně poplatků (úroků) ve výši 16 960 Kč. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Výše RPSN činí v tomto případě 206,8 %. Dle čl. 4 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas a v souladu s pokyny [anonymizováno], v souladu s podmínkami smlouvy. Jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku na vlastní částku půjčky (čl. 5). Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 11 v případě prodlení zákazníka se zavazuje zákazník [anonymizováno] uhradit náklady, včetně nákladů na služby právního zastoupení, spojené s vymáháním pohledávky, se kterou je zákazník v prodlení. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákonem č. 64/1986 Sb., (čl. 16). Smluvní podmínky tvoří 1 stranu hustě popsaného textu, rozděleného na 18 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným samostatně podepsány.

6. Z tvrzení, které žalovaná nerozporovala, bylo zjištěno, že původní věřitel a jeho právní nástupce do doby podání žaloby evidovali uhrazenou částku 2 600 Kč.

7. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, jež obsahovalo i výzvu k plnění, odeslala žalobkyně žalované dne 1. 2. 2021, jak plyne ze soudu předloženého podacího lístku.

8. Předžalobní upomínku odeslal právní zástupce žalobkyně doporučeným dopisem dne 30. 7. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Závazkový vztah vzniklý dne 22. 12. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále„ o. z.“). a dále zákonem č. 321/2001 Sb. O některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož smlouvy o půjčce neobsahují zvláštní ujednání, budou se závazkové vztahy, vzniklé dne 22. 12. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou řídit shora uvedenými předpisy.

11. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o půjčce uzavřené dne 22. 12. 2006 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR učinil závěr, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

12. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby, soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2006, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce, činily v průměru 12,86 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 206,8 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba šestnáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se poplatku ve výši 6 960 Kč je pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o.z. neplatné.

13. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování půjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o půjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce uzavřená dne 22. 12. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek. Za této situace musel soud o nároku žalobkyně rozhodnout na základě zákonného ustanovení o bezdůvodném obohacení.

14. Dle § 451 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši 10 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě co do výše 7 400 Kč vyhověl, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud zohlednil částku ve výši 2 600 Kč, jež žalovaná uhradila do doby podání žaloby dle žalobkyně, když tuto výši žalovaná nikterak nesporovala. Úroky z prodlení v zákonné výši pak soud přiznal za použití § 573 občanského zákoníku od 5. 2. 2021, tj. od čtvrtého dne po odeslání výzvy k plnění žalované.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně měla ve věci neúspěch co do částky nejméně 21 245,53 Kč (jistina 6 960 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 285,53 Kč - viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I ÚS 2717/08). Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měla žalovaná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o.s.ř.