38 C 179/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem: údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem: JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva <b>I. Žaloba na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] o výměře 155 m2 v obci [obec] a v katastrálním území Kosičky vymezeného v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 21. 10. 2021 se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 24 684 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Návrhem došlým soudu dne 31. 12. 2021 se žalobce domáhal určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] o výměře 155 m2 v obci [obec] a v katastrálním území Kosičky vymezeného v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 21. 10. 2021. Návrh odůvodnil tím, že žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2005 nabyla vlastnické právo k budově [adresa] nacházející se na pozemku označeném jako parc. [číslo] k pozemku označeném jako parcela [číslo] v obci, části obce a v katastrálním území Kosičky. Rodinný dům [adresa] se zahradou byl v roce 2005 ohraničen plotem, který odděloval sousední pozemky, žalobkyně celou plochu pozemku ohraničeného plotem užívala od prosince 2005 v dobré víře, že je vlastnicí celého pozemku. Rovněž právní předchůdci žalobkyně užívali po dobu více jak 10 let vedle domu [adresa] i celý pozemek až po hranici plotu oddělujícího sousední pozemky. Do roku 2020 nikdo vlastnické právo žalobkyně k pozemkům nacházejícím se uvnitř prostoru ohraničujícího zahradu nezpochybňoval. Dopisem ze dne 19. 3. 2020 sdělil právní zástupci žalované, že žalovaná je vlastnicí pozemků parcelní [číslo] navrhl žalobkyni prodej těchto pozemků za cenu 1 190 000 Kč. Žalobkyně až po obdržení dopisu z 19. 3. 2020 zjistila, že od roku 2005 užívala část pozemku označeného jako stavební parc. [číslo] aniž by tato část pozemku byla součástí pozemku určeného jako parcela [číslo] v obci [obec]. Žalobkyně byla až do doručení dopisu z 19. 3. 2020 v dobré víře, že je vlastnicí celého pozemku ohraničeného plotem, který odděluje zahradu od sousedních pozemků. Právní předchůdci žalobkyně v době před rokem 2005 užívali dlouhá desetiletí část pozemku žalované [parcelní číslo] nacházející se uvnitř oplocení oddělujícího zahradu u domu [adresa] v dobré víře, že jsou vlastníky pozemku a za tohoto stavu je třeba přičíst dobrou víru právních předchůdců žalobkyně v její prospěch. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k části pozemku žalované vydržením. Úředně oprávněný zemědělský inženýr Ing. [jméno] [příjmení] dne 21. 10. 2021 vypracoval geometrický plán pro rozdělení pozemku, jimž vymezil část pozemku p. [číslo] jehož vlastnictví nabyla žalobkyně vydržením, jakožto pozemek [parcelní číslo] o výměře 155 m². Za situace, kdy je v katastru nemovitostí žalovaná uvedena jako vlastnice celého pozemku [číslo] v obci a v katastrálním území Kosičky, přestože část tohoto pozemku nabyla žalobkyně vydržením, má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí předmětné části pozemku vyznačené na přiloženém geometrickém plánu jako pozemková parc. [číslo] o výměře 155 m². Žalobkyně dopisem ze dne 19. 2. 2021 sdělila žalované, že nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením a navrhla žalované, aby byl vypracován geometrický plán pro rozdělení pozemků a následně zapsán vklad vlastnického práva žalobkyně. Žalovaná smírné řešení odmítla. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že podání žaloby předcházela její písemná nabídka ze dne 19. 3. 2002 na odkup všech pozemků nacházejících se v bezprostředním sousedství parcely ve vlastnictví žalobkyně. Na tuto nabídku žalobkyně reagovala až téměř po roce s tím, že je jedna z nabízených parcel s parcelním [číslo] v katastrálním území Kosičky údajně vydržena a tudíž je ve vlastnictví žalobkyně. Ze strany žalované i podle obsahu nabídky na odkup pozemků nebyl nikdy důvod pochybovat o vlastnictví žalované ke všem pozemkům uvedeným v nabídce. Je třeba připomenout, že žalovaná je vlastníkem specifikovaných pozemků od roku 2004, kdy je nabyla od svého otce na základě darovací smlouvy. Rovněž dům a související pozemky ve vlastnictví žalobkyně byl rodným domem otce žalované. Po celou dobu trvání vlastnictví k těmto parcelám nikdy nebylo jakéhokoliv sporu, polemiky či diskuze o tom, že některá z parcel žalované jejímu otci nepatří. V roce 2008 žalovaná uzavřela s obcí [obec] smlouvu o zřízení věcného břemene na základě níž měla obec právo přístupu na předmětné pozemky za účelem budování kanalizačního řádu a právo na jeho provozování opravu a údržbu. Toto věcné břemeno se týkalo právě i parcely [číslo] kterou si nyní žalobkyně nárokuje. Předmětná parcela je v katastru nemovitostí vedena jako ostatní plocha – komunikace. Lze důvodně předpokládat, že historicky byla tato komunikace zřízena právě za účelem přístupu k parcelám [číslo] dalším ve vlastnictví žalované, kdy právě prostřednictvím této jediné přístupové cesty bylo možno se k parcelám ve vlastnictví žalované legitimně dostat. Zabráním parcely [číslo] žalobkyní by byl žalované aktivní přístup na její ostatní parcely sjezdové komunikace zcela znemožněn. Z toho důvodu podala žalovaná podnět k příslušnému stavebnímu úřadu, který na základě tohoto podnětu zahájil vůči žalobkyni řízení o odstranění stavby – plotu, který vybudovala žalobkyně a který odděluje hlavní příjezdovou komunikaci na parcelu [číslo]. Toto řízení příslušný stavební úřad přerušil na základě žádosti žalobkyně s odkazem na podání žaloby v této věci. K žalobě je třeba uvést, že žalobkyně svá tvrzení nedokládá žádnými relevantními důkazy, které by prokazovaly mimořádný způsob nabývání vlastnictví vydržením. Žádným způsobem nedokládá svou tvrzenou dobrou víru. Žalobkyně zcela přehlíží, že vlastníkem parc. [číslo] je rodina žalované, tedy od roku 2004 přímo žalovaná a předtím její otec. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z příslušných listů vlastnictví. Tvrdí-li nyní žalobkyně, že zápis ve veřejném seznamu neodpovídá skutečnosti, je povinností žalobkyně své tvrzení prokázat, a to bez jakýchkoliv pochybností. Žalovaná neměla nikdy pochybnost o svém vlastnictví všech parcel specifikovaných v nabídce v k.ú. [obec], včetně parcely [číslo]. Všechny tyto parcely byly po mnoho desetiletí ve veřejném seznamu katastru nemovitostí jasně a nezpochybnitelně evidovány na rodinu žalované a tento stav trvá i nadále. Stávající tvrzení žalobkyně o opaku a údajném pozbytí vlastnických, navíc bez předložení jakýchkoliv relevantních důkazů, je pro žalovanou přímo šokující. Z nabídky ze dne 19. 3. 2020 na čísle listu 9 soudního spisu vyplývá, že žalovaná nabídla žalobkyni odkup pozemků p. [číslo] p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] zapsaných na LV [číslo] o výměře 1 702 m 2 za kupní cenu ve výši 1 190 000 Kč. Z písemné komunikace ze dne 19. 2. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke smírnému řešení, které by spočívalo v oddělení pásu pozemku parcelní [číslo] nacházejícího se uvnitř prostoru ohraničeného plotem a souhlasnému prohlášení, že danou část pozemku nabyla žalobkyně vydržením. Z kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2005 bylo zjištěno, že žalobkyně na základě této smlouvy koupila do svého výlučného vlastnictví budovu [adresa] na pozemku parcelní [číslo] pozemek parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v části obce Kosičky, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. a obec Kosičky. Z informace o pozemku na čísle listu 7 soudního spisu bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], v obci a v katastrálním území Kosičky. Z informace o pozemku na čísle listu 24 soudního spisu bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] zapsaného na LV [číslo] v obci a v katastrálním území Kosičky. Z geometrického plánu na čísle listu 13 bylo zjištěno, že geometrickým plánem ze dne 21. 10. 2021 byla oddělena z pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] část pozemku označené parcelním [číslo]. Z informace katastru nemovitostí na č.l. 22, 23 bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem a) pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení a b) pozemku p. [číslo] oba v obci a v katastrálním území Kosičky, zapsaných na LV [číslo]. Z kupní smlouvy uzavřené dne 6. 1. 2006 mezi žalobkyní jako kupující a [jméno] [příjmení] jako prodávající bylo zjištěno, že pozemek [parcelní číslo], parcelu ve zjednodušené evidenci zapsanou nové [číslo] o výměře 309 m², zakoupila žalobkyně za kupní cenu 6 180 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 7. 10. 1988 uzavřené mezi panem [jméno] [příjmení] a manžely [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] prodal nemovitosti - stavební parcelu [parcelní číslo] o výměře 1 193 m² se zemědělskou usedlostí [adresa], zapsané na LV [číslo] v obci a katastrálním území Kosičky, manželům [příjmení] za kupní cenu 56 245 Kč. Z kupní smlouvy uzavřené dne 9. 7. 2003 mezi manžely [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupujícím bylo zjištěno, že manželé [příjmení] prodali stavební parcelu [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² se zemědělskou usedlostí [adresa], zapsané na LV [číslo] pro obec a katastrální území Kosičky, a to za kupní cenu 520 000 Kč [jméno] [příjmení]. Žalobkyně soudu předložila fotodokumentaci na čísle listu 40 až 60 soudního spisu. Z fotografie na čl. 40 a 41 je zřejmé, že původní plot (podle streetview pořízeného v květnu 2019) mezi příjezdovou komunikací a rodinným domem žalobkyně má dvě různá provedení, kdy dřevěný plot v pravé části z pohledu pozorovatele bezprostředně navazující na plot sousedů s betonovými sloupky je nižší a má jinou hustotu plotovek i odlišné sloupky oproti navazující pravé části plotu nacházející se blíže domu žalobkyně. Podle fotografie na č.l. 45 je původní dřevěný plot oddělující rodinný dům žalobkyně od chodníku a silnice nahrazen novým oplocením stejného charakteru po celé délce plotu. Podle snímku katastrální mapy na čísle listu 62 jsou pozemky parcelní [číslo] pozemek parcelní [číslo] úzkými pruhy pozemků vedoucích kolmo od příjezdové komunikace mezi pozemkem - stavební parcelou [číslo] pozemkem parcelní [číslo] který je podle informace z katastru nemovitostí na č.l. 25 soudního spisu ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení]. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jeho otec byl [příjmení] [příjmení]. Rodiče svědka koupili v roce 1988 nebo 1989 nemovitost v [obec], kde rodina žila. Ke koupi došlo v době, kdy se svědkova sestra vdávala. Přístup k nemovitosti byl ze silnice a zadní část zahrady byla otevřená bez plotu. Sousedili s paní [příjmení] zahradami. Pokud by se postavil od silnice čelem k domu, tak paní [příjmení] vlastnila zahradu vpravo, měla tam zahradu s ovocnými stromy. Údajně tam vedla asi před 50 lety polní cesta. O tom se bavili s paní [příjmení], rozhovor proběhl odhadem tak před 25 lety. Cesta měla vést mezi pozemkem domu [anonymizováno] a ovocnou zahradou paní [příjmení]. Byla to spíš polní cesta. Svědek o tom věděl z povídání, ale žádný dokument k tomu asi nebyl. Nemovitost rodiče svědka prodali asi před [číslo] lety. U silnice byl pozemek oplocen po celé délce. U pozemku p. [příjmení] byl drátěný plot s betonovými sloupky vysoký asi 150 cm. Za dobu, kdy rodiče tuto nemovitost užívali, se tento plot nezměnil. Na zahradě za domem byly asi tři ovocné stromy. Žádný plot tam nebyl a pak už to užívalo JZD. Rodiče svědka pozemek užívali až po plot s paní [příjmení]. Svědkovi není známo, že by rodičům někdo říkal, že pozemek není jejich. Rodiče dům původně koupili pro sebe, pak tam žili rodiče maminky a po jejich smrti se dům prodal. Povrch zahrady byl celý zatravněný až po plot s paní [příjmení]. Žádný jiný povrch, např. štěrk, mezi jejich zahradou a zahradou [anonymizováno] nebyl. Svědek na fotografiích na č.l. 55 a 56 soudního spisu poznal drátěný plot s betonovými sloupky, který odděloval jejich zahradu od zahrady paní [příjmení]. Jeho rodiče zahradu užívali až po plot s betonovými sloupky. K fotografii na č.l. 57 a 59 spisu svědek uvedl, že se jedná o pohled na dům paní [příjmení]. Dále svědek uvedl, že za domem užívali pozemek v délce asi 3 metry, kde byly asi tři ovocné stromy a dál už pozemek nebyl jejich a hospodařilo tam JZD. Na fotografii na č.l. 62 oddělovala jejich pozemek od pozemku paní [příjmení] jedna z těch čar, kde byl plot, ale neví přesně, která to je čára. V zadní zahradě za domem, kde byly tři ovocné stromy, pozemek užívali přibližně do míst, kam dosahovala koruna stromů a dál už bylo JZD. Další navržený svědek [jméno] [příjmení] se k soudu nedostavil, ačkoli byl předvolán na adresu trvalého i faktického bydliště. Navržený svědek [jméno] [příjmení] zemřel a svědek [jméno] [příjmení] se na předvolání k soudu nedostavil. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení místního šetření, zpracování geometrického plánu, zajištění snímku z mapy z roku 2003 a návrh na svědeckou výpověď svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Důvodem pro zamítnutí návrhů na doplnění dokazování bylo, že z provedených důkazů již byl skutkový stav zjištěn v potřebném rozsahu pro rozhodnutí soudu. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v katastrálním území a obci [obec] na základě kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2005, právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly k témuž dni. Žalobkyně dne 6. 1. 2006 uzavřela kupní smlouvu, na základě níž nabyla vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] který bezprostředně sousedí s pozemkem parcelní [číslo] ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení], od kterého je oddělen plotem s betonovými sloupky. Pozemek parcelní [číslo] je pozemek označený v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Souběžně s pozemkem parcelní [číslo] vede pozemek označený parcelním [číslo] ve vlastnictví žalované, který je rovněž v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace a který se nachází mezi pozemkem parc. [číslo] pozemkem parcelní [číslo]. Žalobkyně koupila pozemek parcelní [číslo] v [obec] v roce 2005 od [jméno] [příjmení], který nemovitost vlastnil na základě kupní smlouvy uzavřené s manžely [příjmení] dne 14. 7. 2003. Manželé [příjmení] pozemek parcelní [číslo] zakoupili od pana [jméno] [příjmení], otce žalované, na základě kupní smlouvy ze dne 6. 10. 1988. Podle svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], syna manželů [příjmení], rodina [příjmení] užívala pozemek až po plot s betonovými sloupky, tj, včetně pozemků parcelní [číslo] pozemků parcelní [číslo]. Svědkovi bylo známo z povídání, že mezi jejich zahradou a sousední zahradou pana [příjmení] vedla v minulosti polní cesta, o tom se svědek bavil se sousedkou paní [příjmení] asi před 25 lety. Žalovaná je kromě pozemku parcelní [číslo] dále vlastníkem pozemků v k.ú. [obec] parcelní [číslo] kdy podle katastrální mapy je pozemek parcelní [číslo] přístupovou cestou k těmto ostatním pozemkům. <i>Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 SB. občanského zákoníku, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>Podle § 134 odst. 1, 3, 4 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.</i> <i>Podle usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 50/04 se„ dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci platné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě kupní smlouvy neplatné z důvodu, že její předmět není dostatečně určitý, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje. Držba nemovitosti, která se o takovou smlouvu opírá, nemůže vést k vydržení.“</i> <i>Ústavní soud ve stejném usnesení dále uvádí, že„ při posuzování otázky, zda byl držitel "se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří", je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité (běžné) opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl, resp. mohl mít během vydržecí doby důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (vychází se z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti). [obec] víra je psychický stav držitele - takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Držitel není "vzhledem ke všem okolnostem" v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře a druhá nikoliv, to se týká i právních předchůdců. Ze slov zákona "se zřetelem ke všem okolnostem" vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.</i> <b><i>[obec] víra, která je dána "se zřetelem ke všem okolnostem", zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.</b></i> Soud po právní stránce věc posoudil tak, že žalobkyně nemohla nabýt vlastnické právo k části pozemku parcelní [číslo] vydržením, neboť nesplnila podmínku desetileté vydržecí doby, po kterou by ona či její právní předchůdci byli v dobré víře, že jim daná část pozemku patří. Žalobkyně ani její právní předchůdce podmínku dobré víry nesplňují, neboť dobrou víru, jak výše uvedeno, je třeba hodnotit objektivně se zřetelem ke všem skutečnostem a dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel věci seznámil se skutečnostmi, které v něm mohly vyvolat pochybnost o tom, zda mu věc náleží. V daném případě žalobkyně pozbyla dobrou víru v okamžiku, kdy zjistila, že mezi jí zakoupeným pozemkem parcelní [číslo] v k.ú. [obec] a pozemkem parcelní [číslo] v k.ú. [obec], který je ve vlastnictví pana [příjmení], je ještě úzký pás pozemku parcelní [číslo]. Tento pozemek žalobkyně dva měsíce po koupi pozemku parc. [číslo] přikoupila. Tato skutečnost v ní objektivně musela vyvolat pochybnost o tom, kam až dosahuje jí zakoupený pozemek parc. [číslo]. Žalobkyně se následně mohla pouhým nahlédnutím do katastrální mapy přesvědčit o tom, že mezi pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] se nachází ještě druhý pás pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Z tohoto důvodu nemohla žalobkyně nabýt vlastnické právo k části pozemku parcelní [číslo] vydržením, neboť nemohla být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí tento pozemek patří. Pokud jde o otázku vydržení dané části pozemku parcelní [číslo] právními předchůdci žalobkyně, pak k tomu soud uvádí, že vydržením mohli teoreticky nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku manželé [příjmení], kteří daný pozemek vlastnili od roku 1988 do roku 2003, kdy jej prodali bezprostřednímu právnímu předchůdci žalobkyně panu [jméno] [příjmení], který však pozemek vlastnil pouze do roku 2005, kdy jej prodal žalobkyni. Svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který je synem manželů [příjmení] však bylo zjištěno, že svědkovi bylo známo z povídání, že mezi jejich zahradou a sousední zahradou pana [příjmení] vedla v minulosti polní cesta, o tom se svědek bavil se sousedkou paní [příjmení] asi před 25 lety. Tato skutečnost tedy mohla a měla u [anonymizováno] vyvolat pochybnost o tom, zda jsou skutečně vlastníky pozemku až po plot s betonovými sloupky oddělující zahradu pana [příjmení]. Prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí se mohli manželé [příjmení] přesvědčit o tom, že mezi pozemkem pana [příjmení] a jejich zahradou jsou ještě dva pásy pozemků ve vlastnictví jiných osob. Navíc podle fotografií založených ve spisu na čl. 40 a 41 je evidentní, že vlevo od plotu [anonymizováno] z pohledu pozorovatele se nachází plot o délce několika metrů, který se na první pohled odlišuje od navazujícího plotu u pozemku žalobkyně. V daném případě se nejednalo u právních předchůdců žalobkyně o omyl týkající se skutečných hranic pozemků mezi dvěma vlastníky, který by mohl být omluvitelný za situace, kdy z nahlédnutí do katastrální mapy by nebylo možné seznat, kde přesně vede hranice pozemku. V tomto případě jde o omyl, který z hlediska dobré víry omluvitelný není, neboť existence pozemků jiného vlastníka mezi pozemkem parcelní [číslo] pozemkem parcelní [číslo] je seznatelná již z prostého nahlédnutí do katastrální mapy. Z těchto důvodů nelze dovodit ani dobrou víru právních předchůdců žalobkyně, když jak bylo výše uvedeno, dobrou víru je třeba hodnotit objektivně se zřetelem ke všem skutečnostem a pouhé subjektivní přesvědčení držitele o tom, že mu věc patří, nepostačuje pro závěr o dobré víře. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalovaná se žalobě úspěšně ubránila. Při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 advokátního tarifu 2 500 Kč. Advokát poskytl žalované následující úkony právní služby: -) příprava a převzetí zastoupení -) vyjádření k žalobě (21. 2. 2022), -) účast na jednání před soudem dne 12. 5. 2022, 23. 6. 2022, 4. 8. 2022 a 22. 9. 2022. Advokát poskytl žalované celkem 6 úkonů právní služby a ke každému úkonu právní služby v hodnotě [číslo] Kč/úkon a ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K paušální odměně advokáta a k paušální náhradě hotových výdajů ve výši 20 400 byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24 684 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.