38 C 208/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 786,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 784 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 784 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 21. 6. 2024 do 18. 9. 2024 ve výši 8 002,80 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 964,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 16. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 25 786,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným jako podnikající fyzickou osobou uzavřela dne 21. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byly téhož dne poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 4 550 Kč a sjednal si volitelné doplňkové služby „Expresní projednání žádosti“ za 199 Kč a „SMS servis“ za 35 Kč. Celková dlužná částka ve výši 17 784 Kč měla být splacena do 20. 6. 2024, žalovaný však svůj závazek nesplnil a do dne podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně proto vyčíslila smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za období od 21. 6. 2024 do 18. 9. 2024, tedy celkem 8 002,80 Kč, a uplatnila tak celkový nárok 25 786,80 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 17 784 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů, které žalobkyně k žalobě připojila, soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující, se zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému, peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, do 48 hodin od uzavření smlouvy, případně do 60 minut v případě aktivní služby „Expresní projednání žádosti“ dle všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a současně uhradit poplatky a další pohledávky úvěrujícího nejpozději do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tedy do 20. 6. 2024, na účet úvěrujícího č. , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, . Smlouva výslovně uvádí, že účelem poskytnutí prostředků je rozvoj podnikání úvěrovaného a že úvěr je poskytován podnikající fyzické osobě; použití prostředků k jinému, než podnikatelskému účelu je ve smlouvě označeno za podstatné porušení smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP, Ceník a , adresa, zpracování osobních údajů žalobkyně, přičemž smlouva byla uzavírána v režimu online prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (projekt Úvěráček) a podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Z Ceníku žalobkyně platného od 1. 6. 2023 a z VOP (projekt Úvěráček) soud zjistil, že za poskytnutí úvěru se účtuje poplatek ve výši 35 % z jistiny úvěru, což při jistině 13 000 Kč činí 4 550 Kč. Dále ceník stanoví poplatek za doplňkové služby „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a „SMS servis“ ve výši 35 Kč, tedy v souhrnu 234 Kč. V případě prodlení klienta s úhradou dlužné částky mají podle ceníku a čl. 7 VOP žalobkyni náležet úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně 0,1 % denně, dále náklady za odesílání upomínek v částce 500 Kč za jednu upomínku při frekvenci 1x týdně po dobu 4 týdnů a dále náklady za zpracování případu k vymáhání ve výši 1 500 Kč. Z VOP je rovněž patrné, že klientem žalobkyně je podnikající fyzická osoba, která podává žádost o úvěr prostřednictvím internetových stránek www.uveracek.cz, a je povinna doložit existenci a používání svého bankovního účtu.Z listinného důkazu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla ověření finanční situace žalovaného. Ze záznamu vyplývá, že žalovaný dosahoval měsíčního příjmu v rozmezí 47 500 až 80 000 Kč, jeho pravidelné výdaje činily přibližně 30 000 Kč, a žalobkyně uzavřela, že úvěr je bonitní. Na základě tohoto vyhodnocení byl úvěr žalovanému schválen a poskytnut.Z potvrzení o platbě vystaveného , právnická osoba, . dne 3. 2. 2025 soud zjistil, že dne 21. 5. 2024 byla z účtu žalobkyně č. , č. účtu, (vedeného na , Jméno žalobkyně, .) zaúčtována okamžitá odchozí platba ve výši 13 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, a s platebním údajem „, Jméno žalobkyně, . – Vyplacení podnikatelského úvěru (uveracek.cz)“.Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2025 adresované žalovanému na adresu , adresa, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně v ní žalovaného vyzval k úhradě částky 28 895,60 Kč z titulu dlužného úvěru uzavřeného dne 21. 5. 2024, splatného 20. 6. 2024, a současně k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 9 292 Kč. Výzva obsahovala identifikaci smlouvy variabilním symbolem , var. symbol, , uvedení účtu pro úhradu dluhu , č. účtu, a účtu pro úhradu nákladů , č. účtu, , jakož i upozornění, že v případě neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudně a následně exekučně. Výzva byla formulována jako poslední pokus o mimosoudní vyřešení věci před podáním žaloby.Z dokumentu označeného jako „podací lístek“ založeného ve spise soud zjistil, že výše uvedená předžalobní výzva byla odeslána žalovanému ekonomickou zásilkou dne 30. 4. 2024 z podací pošty v Brně. Zásilka byla podána pod číslem , Anonymizováno, a adresována na adresu žalovaného uvedenou v žalobě.Z výpisu z běžného účtu žalovaného pořízeného prostřednictvím systému Nordigen za období 22. 1. 2024 – 15. 4. 2024 soud zjistil, že účet č. , IBAN, je veden na jméno , Jméno žalovaného, a žalovaný jej aktivně používá pro příjem i odchozí platby, včetně plateb souvisejících s různými úvěrovými a půjčkovými produkty. Tento účet odpovídá účtu uvedenému ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, jako účet, na který má být úvěr vyplacen a současně i účtu, na který žalobkyně úvěr skutečně vyplatila.Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně jako věřitel uzavřela se žalovaným jako podnikající fyzickou osobou dne 21. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 550 Kč a poplatky za volitelné služby „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a „SMS servis“ ve výši 35 Kč, tedy celkem 4 784 Kč, nejpozději do 20. 6. 2024. Účastníci si dále sjednali pro případ prodlení s úhradou smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, a následně 0,1 % denně, jakož i náhradu nákladů za upomínky ve výši 500 Kč za každou výzvu k úhradě. Z potvrzení o platbě vystaveného , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 5. 2024 skutečně převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, sjednanou částku 13 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 30. 4. 2025, odeslanou ekonomickou zásilkou z podací pošty v Brně na adresu žalovaného uvedenou v žalobě, avšak žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval.Žaloba je částečně důvodná.Z provedeného dokazování a z obsahu listinných důkazů bylo bez pochybností prokázáno, že mezi účastníky byla dne 21. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Ze smlouvy a připojených dokumentů soud dovodil, že šlo o úvěrový vztah uzavřený mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Úvěr byl poskytnut za účelem „rozvoje podnikání“ žalovaného, což bylo ve smlouvě výslovně deklarováno a potvrzeno žalovaným při podání žádosti o úvěr. Na posuzovaný právní vztah se proto nevztahuje zvláštní ochranný režim spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nýbrž právní úprava smlouvy o úvěru mezi podnikateli podle § 2395 o. z. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že povaha závazku jako závazku podnikatelského byla zřejmá již z okolností uzavření smlouvy a z jejího obsahu, a nebyla žádnou ze stran v průběhu řízení zpochybněna.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že dlužníkovi poskytne na jeho žádost a ve sjednaném rozsahu peněžní prostředky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit úroky.Podle § 2396 o. z. je dlužník povinen poskytnuté prostředky vrátit ve lhůtě sjednané ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele.V posuzované věci žalobkyně splnila svůj závazek, když dne 21. 5. 2024 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, sjednanou částku 13 000 Kč, čímž došlo k faktickému čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 20. 6. 2024, avšak ten takovou povinnost nesplnil. Tím se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., případně v rozsahu sjednaném smlouvou. Žalobkyně proto uplatnila nejen jistinu, ale též příslušenství v podobě úroků a smluvních sankcí. Soud se však rovněž zabýval platností a přiměřeností jednotlivých smluvních ujednání. Z ceníku žalobkyně účinného od 1. 6. 2023, který tvoří součást smlouvy o úvěru, vyplynulo, že účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, tedy 4 550 Kč, poplatek za doplňkovou službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a poplatek za službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč. Z téhož ceníku plyne, že pro případ prodlení s plněním sjednali účastníci úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení a 0,1 % denně následně, jakož i náhradu nákladů upomínek ve výši 500 Kč za každou výzvu.Uvedená ujednání by za obvyklé situace odpovídala charakteru krátkodobého nebankovního podnikatelského úvěru, soud však musel dále posoudit, zda jejich výše a konstrukce obstojí v testu souladu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o. z., § 547 o. z. a § 580 o. z. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat po dlužníkovi v prodlení zaplacení úroku z prodlení, přičemž výši úroku stanoví vláda nařízením, pokud si ji strany samy nesjednají. Z dikce tohoto ustanovení i z ustálené judikatury vyplývá, že jde o normu dispozitivní, která umožňuje stranám odchylnou úpravu. Odchylná pravidla se týkají pouze spotřebitelských úvěrů, u nichž § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zakazuje sjednat úrok z prodlení ve vyšší než zákonné výši. V poměrech této věci jde o úvěr podnikatelský, citované omezení se proto neuplatní. Soud tedy uzavírá, že účastníci mohli sjednat výši úroku z prodlení smluvně, avšak tato jejich smluvní volnost podléhá obecnému korektivu dobrých mravů.Jak plyne z § 1 odst. 2, § 547, § 580 a § 588 o. z., právní jednání musí obsahem i účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu; ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, je neplatné, přičemž soud k takové neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Kritérium dobrých mravů představuje v obecné rovině normu s relativně neurčitou hypotézou, jejíž vymezení závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Při hodnocení přiměřenosti sjednané sazby úroku z prodlení soud přihlíží zejména k výši poskytnutého úvěru, době jeho splatnosti, míře rizika, případnému zajištění pohledávky, očekávatelné škodě věřitele a rovněž k poměrům dlužníka. Tyto zásady výslovně formuloval Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , kdy konstatoval, že při posuzování přiměřenosti smluvního úroku z prodlení nelze vycházet z paušálních hranic, nýbrž je nutno vždy hodnotit účel a funkci sjednané sankce ve světle konkrétních okolností.V dané věci žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč se splatností 30 dnů. Z provedeného důkazu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného plyne, že jeho příjem v rozhodném období dosahoval částek mezi 47 500 Kč a 80 000 Kč měsíčně, přičemž běžné výdaje činily 30 000 Kč. Z těchto údajů soud dovodil, že žalovaný nebyl osobou ekonomicky zcela rizikovou. Úvěr nebyl zajištěn, nicméně jeho nízká výše a krátká splatnost svědčí o tom, že riziko nesplacení bylo limitované. Za této situace sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. ročně 182,5 %, a následně 0,1 % denně (36,5 % ročně) výrazně přesahuje rámec sankčně – motivační funkce úroku z prodlení a je v rozporu s účelem § 1970 o. z. – zajištění reparační a preventivní rovnováhy mezi stranami. Soud proto shledal, že takové ujednání má šikanózní charakter a příčí se dobrým mravům, a proto je ve smyslu § 580 a § 588 o. z. neplatné. Tento závěr je plně konformní se závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , který identickou sazbu úroku z prodlení shledal nepřiměřenou v poměrech malého podnikatelského úvěru.Neplatnost ujednání o výši úroku z prodlení však nemá za následek zánik samotného nároku věřitele na úrok z prodlení. Jak opětovně vyložil Krajský soud v Praze ve shora uvedeném rozsudku (bod 23 odůvodnění), neplatné smluvní ujednání pouze vylučuje použití sjednané sazby, avšak věřiteli zůstává zachováno právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. V posuzované věci žalobkyně uplatnila právo na úrok z prodlení již v žalobním petitu, a proto jí – při zjištěné neplatnosti smluvního ujednání – náleží alespoň zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle uvedeného nařízení činila k datu 21. 6. 2024 roční sazba úroku z prodlení 14,75 % p. a., z čehož soud při výpočtu vycházel.S ohledem na uvedené závěry proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 17 784 Kč (jistina včetně poplatků) od 21. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.), zatímco v části, v níž se žalobkyně domáhala smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % a 0,1 % denně, kdy tento smluvní úrok žalobkyně kapitalizovala částkou 8 002,80 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Takový postup odpovídá jak zákonné úpravě, tak aktuální judikatuře, podle níž při neplatnosti smluvního ujednání o výši úroku z prodlení nastupuje zákonná sazba ex lege.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v poměru 69 % ku úspěchu žalovaného, který se ubránil v řízení co do 31 %. Soud při stanovení výše advokátovy odměny postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).Plné náklady řízení žalobkyně by byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 032 Kč a dále odměnou za právní zastoupení žalobkyně. Výši odměny soud stanovil podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když v dané věci činí odměna za jeden úkon právní služby částku 2 140 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby), odměna advokáta proto dosahuje částky 6 420 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 450 Kč za úkon podle § 13) odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 1 350 Kč. Protože je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátem tak dosahují výše 9 401,70 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 032 Kč. Celkem by tedy náklady úspěšné žalobkyně za zastoupení advokátem dosáhly částky 10 433,70 Kč.Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobkyně přiznal soud žalobkyni oproti žalovanému právo na náhradu 38 % (tj. 69 % - 31 %) z celkových nákladů řízení, tj. částku 3 964,80 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.