38 C 35/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO ; se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum ; bytem adresa žalované , zastoupená titul . jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa o zaplacení 47 887,06 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 47 887,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 914,66 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 414,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované kapitalizovaných úroků ve výši 42 266,01 Kč a úroků ve výši 9 % ročně z částky 40 706,37 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení a dále se žaloba zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 35 072,38 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 40 706,37 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Řízení se zastavuje v části, v níž žalobce požadoval po žalované zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 343,14 Kč.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-východ dne 30. 8. 2019 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47 887,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 180,67 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 40 829, 92 Kč, s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 40 706,37 Kč od 29. 8. 2009 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 706,37 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 11. 2002 byla za účasti žalobce jako věřitele uzavřena smlouva o převzetí dluhu mezi původními dlužníky ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 5. 2001 panem [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] a novým dlužníkem panem [jméno] [příjmení]. Na základě smlouvy o úvěru byl bankou poskytnut původním dlužníkům úvěr ve výši 160 000 Kč. Nový dlužník [jméno] [příjmení] své smluvně převzaté povinnosti neplnil a dostal se do prodlení se splácením citovaného úvěru. Nový dlužník pak dne 7. 5. 2013 podal ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích insolvenční návrh s návrhem na oddlužení a dne 20. 6. 2013 byl zjištěn úpadek nového dlužníka. Žalobce řádně a včas přihlásil pohledávku, která je předmětem tohoto podání do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], a to přihláškou ze dne 25. 6. 2013 doručenou soudu dne 1. 7. 2013. Současně žalobce využil svého oprávnění dle čl. 7 obecných podmínek Komerční banky a přistoupil k zesplatnění úvěrového opatření – zesplatnění celé pohledávky z úvěru, o čemž vyrozuměl písemně dne 25. 6. 2013 nového dlužníka. Splatnost úvěru nastala dne 1. 7. 2013. Závazek nového dlužníka [jméno] [příjmení] je zajištěn formou ručení žalované. Žalovaná podepsala dne 6. 11. 2002 prohlášení ručitele a dohodu věřitele a ručitele, v němž se zavázala, že uspokojí žalobce do částky 160 000 Kč a příslušenství, jestliže dlužník [jméno] [příjmení] svůj závazek nesplní. Žalovaná byla přípisem ze dne 25. 5. 2018 vyzvána k plnění ručitelského závazku, k plnění ze strany žalované však do dnešního dne nedošlo. Dne 4. 9. 2018 zaslal žalobci žalované předžalobní výzvu k zaplacení pohledávky jako poslední pokus o smírné vyřešení. Ke dni 28. 8. 2019 celková pohledávka žalobce ze smlouvy o úvěru částku 143 897,65 Kč je strukturována jako jistina ve výši 40 706,37 Kč, úroky 55 180,67 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 40 829,92 Kč a poplatky 7 180,69 Kč. Do insolvenčního řízení dlužníka žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku ve výši 129 382,43 Kč, ve složení jistiny 114 792,68 Kč, poplatků 1 260,69 Kč, úroků ve výši 12 914,66 Kč a úroků z prodlení ve výši 414,40 Kč. Žalobce obdržel v průběhu insolvenčního řízení na tuto pohledávku plnění v souhrnné výši 74 086,31 Kč, které bylo započteno na jistinu. Podáním ze dne 10. 1. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 343, 14 Kč. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že pohledávka žalobce byla zajištěna nemovitou věcí majetku dlužníka a věřitel o zpeněžení majetku nepožádal. Dlužník stále uvedený majetek vlastní. Dále žalovaná namítla zánik ručitelského závazku podle § 2022 občanského zákoníku, neboť vinou zástavního věřitele nedošlo k uspokojení pohledávky dlužníka. Osvobození dlužníka podle § 414 insolvenčního zákona se na uvedenou pohledávku nevztahuje. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce dále namítla promlčení, když uvedla, že závazky dlužníka vůči věřiteli a ručitele vůči věřiteli se promlčují zvlášť následně samostatné právní vztahy, a proto počátek běhu promlčecí doby závazku ručitele nelze vázat na podání přihlášky do insolvenčního řízení proti dlužníkovi. Ve vztahu mezi věřitelem a ručitelem je nutno aplikovat ustanovení § 306 obchodního zákoníku a v souladu s tímto ustanovením začala promlčecí doba věřitele vůči ručiteli běžet od okamžiku prohlášení konkursu, neboť to je skutečnost, která opravňuje věřitele domáhat se splnění závazku po ručiteli bez výzvy dlužníkovi. Žalobce nejpozději dne 1. 7. 2013, kdy podal přihlášku do insolvenčního řízení dlužníka se mohl domáhat uspokojení předmětné pohledávky po žalované. Jestliže tak učinil až žalobou podanou u označeného soudu 30. 8. 2019, stalo se tak po uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3445/2008 nebo 29 Cdo 5176/2017. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující právní významné skutečnosti. Z výzvy ručitele na čísle listu 14 soud zjistil, že žalovaná byla dne 25. 5. 2018 vyzvána k úhradě ručitelského závazku ve výši 139 479,59 Kč na účet žalobce. Výzva byla žalované zaslána doporučenou zásilkou, která se vrátila z důvodu odstěhování. Z žádosti o čerpání úvěru na čísle listu 18 bylo zjištěno, že původní dlužníci požádali o čerpání úvěru ve výši 160 000 Kč. Z přehledu pohledávek na čísle listu 19 soud zjistil, že ke dni 30. 8. 2019 eviduje žalobkyně na úvěrovém účtu dlužníka [jméno] [příjmení] dlužnou částku ve výši 143 897,65 Kč, z toho představuje jistina 40 706,37 Kč, úrok 55 180,67 Kč, poplatky 7 180,69 Kč a úrok z prodlení 40 829,92 Kč. Z prohlášení ručitele a dohody věřitele a ručitele ze dne 7. 11. 2002 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že uspokojí věřitele v případě, že dlužník [jméno] [příjmení] nesplní svůj závazek na úhradu jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru [číslo] znějící na částku jistiny 160 000 Kč a s řádnou konečnou splatností dne 20. 7. 2021. Z přihlášky pohledávky na čísle listu 24 a až 26 bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního od řízení dlužníka [jméno] [příjmení] jednak pohledávku ve výši 203 482,63 Kč, která byla zajištěna majetkem dlužníka a dále pohledávku ve výši 116 053,37 Kč plynoucí ze smlouvy o převzetí dluhu ze dne 4. 11. 2002, kdy přihlášená pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 114 752,68 Kč a poplatky za služby z poskytnuté v souvislosti s úvěrem ve výši 1 260,69 Kč a úroky ve výši 13 329,06 Kč, tvořenými jednak smluvními úroky ve výši 12 914,66 Kč a dále úroky z prodlení v zákonné výši podle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 SB., ve výši 414,40 Kč. Celková výše této pohledávky byla 129 382,43 Kč. Pohledávka byla označena jako zajištěná ručením žalované. Přihláška pohledávky byla doručena Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích dne 1. 7. 2013. Z předžalobní výzvy a kopie obálky na čísle listu 88 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala doporučenou zásilkou předžalobní výzvu žalované, která se vrátila jako nevyzvednutá z důvodu odstěhování žalované. Z listiny označené jako uplatnění úvěrových opatření na čísle listu 90 bylo zjištěno, že dne 20. 6. 2013 oznámil žalobce původnímu dlužníku, že přistoupil k zesplatnění celé úvěrové pohledávky, která nastane nejbližší následující pracovní den po dni doručení výzvy. Výzva byla doručena původnímu dlužníku dne 28. 6. 2013. Z dodatku č. 2 ke smlouvě o úvěru na čísle listu 99 až 101 spisu bylo zjištěno, že došlo ke změně smluvní strany v osobě dlužníka u smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 5. 2001, kdy novým dlužníkem dává [jméno] [příjmení]. Podle čl. 5 se dlužník zavázal dluh zajistit ručitelským prohlášením žalované. Dodatek byl sepsán dne 4. 11. 2002. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích na čísle listu 120 až 121 spisu soud zjistil, že Krajský v Hradci Králové rozhodl o splnění oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení] a o jeho osvobození od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám v insolvenčním řízení nepřihlíželo a placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásili v určené lhůtě tj. do 22. 7. 2013. Usnesení bylo vydáno dne 17. 6. 2020. Ze zprávy o splnění odložení bylo zejména zjištěno, že pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny v insolvenčním řízení do výše 57 %. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení zveřejněné v insolvenčním rejstříku 1. 7. 2019 vyplývá, že poslední splátka dle skutkového kalendáře byla uhrazena 17. 5. 2019 a že nezajištění věřitelé byli uspokojeni ve výši 57 %. Z přehledu na čísle listu 125 bylo zjištěno, že zůstatek jistiny dlužníka [jméno] [příjmení] ke dni 19. 6. 2013 byl ve výši 114 792,68 Kč a ke dni 25. 8. 2019 ve výši 40 706,37 Kč. Žalobkyně závěrem na podané žalobě setrvala zejména uvedla, že odmítá uplatnění promlčecí námitky, neboť se příčí dobrým mravům a v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3825/2011. Ohledně námitky promlčení žalovaná neunesla důkazní břemeno. Odkázala zejména na § 310 obchodního zákoníku, z něhož vyplývá, že pro věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Žalovaná závěrem navrhla, aby žalobu soud v celém rozsahu zamítnul, a to i s ohledem na uplatněnou námitku promlčení. Pokud žalobkyně požaduje kapitalizované úroky, měla je v insolvenčním řízení uplatnit přihláškou. Žalobkyně tak neučinila a proto podle názoru žalované nemůže vůči ní předmětné kapitalizované úroky uplatňovat v rámci tohoto řízení. Uvedla, že uplatnění samostatných úroků z prodlení ručitelského závazku je právně nemožné, neboť ručení je třeba považovat za zajištění dluhu dlužníka vůči věřiteli, a proto prodlení ručitele se zaplacením dluhu dlužníka vůči věřiteli nevyvolá další samostatný úrok a úrok z prodlení jen k tíži ručitele, neboť v opačném případě by měl věřitel nárok na dvojí úrok a úrok z prodlení. Žalobkyně dále neprokázala, kdy nastala splatnost jistiny nesplaceného úvěru. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se podpisem ručitelského prohlášení zavázala uspokojit pohledávku žalobkyně vyplývající ze smlouvy o úvěru s dlužníkem [jméno] [příjmení] do výše 160 000 Kč s příslušenstvím. [příjmení] [jméno] [příjmení] své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil. Dne 20. 6. 2013 byl zjištěn jeho úpadek. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení přihláškou ze dne 25. 6. 2013 a to v částkách 114 792 Kč na jistinu, 12 914,66 Kč jako kapitalizovaný úrok a 414,40 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Dlužník v průběhu insolvenčního řízení uhradil žalobkyni částku 74 086,31 Kč a neuhrazeno zůstalo 40 706,37 na jistině, 7 180,69 na poplatcích a na úrocích 96 010,59 Kč, celkem 143 897,65 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 139 479,59 Kč. Žalovaná svůj závazek neuhradila. Soud ručení žalované právně posoudil podle právní úpravy platné v době ručitelského prohlášení, ze dne 6. 11. 2002, tj. podle § 303 a násl. obchodního zákoníku. <i>Podle § 303 zákona č. 513/1991, Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník) kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem.</i> <i>Podle § 304 obch. zák. ručením lze zajistit jen platný závazek dlužníka nebo jeho část. Vzniku ručení však nebrání, jestliže závazek dlužníka je neplatný jen pro nedostatek způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky, o němž ručitel v době svého prohlášení o ručení věděl. Ručením lze zajistit i závazek, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.</i> <i>Podle § 306 odst. 1 – 2 obch. zák. věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, a použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže k započtení by byl oprávněn dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu. Ručitel může použít k započtení i své pohledávky vůči věřiteli.</i> <i>Podle § 310 obch. zák. právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.</i> <i>Podle § 311 odst. 1, 2 obch. zák. ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje. Ručení však nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem.</i> <i>Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.</i> <i>Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.</i> Na základě provedeného dokazování a za použití právní úpravy uvedené shora dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 47 887,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 914,66 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 414,40 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaná částečně důvodně vznesla námitku promlčení, a to v části tvořené příslušenstvím, které žalobkyně nepřihlásila do insolvenčního řízení vůči dlužníku a to přesto, že je s v souladu s § 170 písm. a), b) zákona č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ani přihlásit nemohla. Tato skutečnost nicméně nebránila žalobkyni, aby včas zahájila soudní řízení proti žalované za účelem uspokojení svého práva na příslušenství pohledávky, neboť po prohlášení úpadku na dlužníka [jméno] [příjmení] žalobkyně musela vědět, že dlužník svůj závazek zaplatit„ nepřihlášené“ příslušenství pohledávky nesplní (srov. § 306 obchodního zákoníku, věta druhá). Soudní řízení vůči žalované by pak žalobkyně musela zahájit ve lhůtě stanovené v § 397 obchodního zákoníku, tj. do čtyř let od prohlášení o úpadku dlužníka. Tato lhůta uplynula žalobkyni v červnu 2017. U částek, které žalobkyně do insolvenčního řízení vůči dlužníku přihlásila, došlo v souladu s § 402 obchodního zákoníku ke stavení promlčecí doby. V této části soud proto žalobu shledal důvodnou, neboť byla podána před jejich promlčením, tj. v době, kdy promlčecí doba vůči dlužníku pro dané částky neběžela a nemohlo tudíž dojít ani k promlčení práva věřitele vůči ručitelce (viz § 310 obchodního zákoníku). Žaloba byla podána dne 30. 8. 2019 a v případě částek, které byly do insolvenčního řízení přihlášené, soud tuto žalobu shledal důvodnou. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Jinak je tomu u příslušenství pohledávky, které žalobkyně do insolvenčního řízení nepřihlásila. U něho ke stavení promlčení doby nedošlo a promlčecí doba uplynula po čtyřech letech od doby, kdy žalobkyně mohla tyto příslušenství požadovat po žalované, tj. od doby rozhodnutí o úpadku dlužníka, neboť v danou dobu žalobkyně musela vědět, že dlužník nebude schopen svůj dluh splatit – srov. § 306 odst. 1 věta druhá obchodního zákoníku. Tím, že žalobkyně ohledně příslušenství pohledávky nezahájila soudní řízení proti žalované, došlo k jeho promlčení a to jako celku, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu se příslušenství pohledávky promlčuje jako celek, tj. nikoli po jednotlivých dnech. Toto řešil Nejvyšší soudu v rozhodnutí pod sp. zn. 31 Cdo 4291/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 3477/2006. Uvedený názor lze pak vztáhnout i na smluvní úroky (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 572/2013). Soud proto ve druhém výroku zamítl žalobu, pokud jde o příslušenství pohledávky, které žalobkyně nepřihlásila do insolvenčního řízení vůči dlužníku, a to z důvodu jeho promlčení. Námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy a rozhodnutí 30 Cdo 3825/2011 se na daný případ nevztahuje, neboť uplatnění námitky promlčení nelze v daném případě považovat za zneužití tohoto práva ze strany žalované. K námitce žalované týkající se možnosti ručitelky plnění odepřít z důvodu zavinění věřitele, podle § 2022 občanského zákoníku pak soud dodává, že věřitel postupoval řádně, pokud svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka a pokud ji označil jako zajištěnou ručením žalované. Tato námitka žalované zřejmě směřuje vůči jiné přihlášené pohledávce žalobkyně vůči dlužníku [jméno] [příjmení], která byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti a která není předmětem tohoto řízení. Ve třetím výroku soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil řízení v části, v níž žalobkyně vzala žalobu zpět a žalovaná s tímto částečným zpětvzetím souhlasila. Ve čtvrtém výroku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu účastníků byl téměř shodný, když žalobkyně byla v řízení úspěšná, pokud jde o žalovanou jistinu, naproti tomu v převážné části příslušenství, které jistinu převyšovalo, byla úspěšná žalovaná. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.