38 C 357/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 323,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 19 323,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 19 323,78 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2024 domáhal proti žalované zaplacení částky 19 323,78 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení právní předchůdce žalobce společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.) uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 27. 6. 2022. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 19 323,78 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na den 10. 5. 2024. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobce. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně.Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z listiny nazvané úvěrová smlouva ze dne 27. 6. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 27. 6. 2022 žalované – spotřebiteli – úvěrový limit do částky 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 146 % ročně (0,4026 % denně), a to v minimálních měsíčních platbách zahrnujících minimální splátku, kterou tvoří 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru, přičemž výši aktuální splátky jí sděloval věřitel prostřednictvím výpisu.Z potvrzení o provedení plateb a soupisu výběrů finančních prostředků, předpisů plateb a úhrad soud zjistil, že bylo žalované v období 27. 6. 2022 až 22. 1. 2024 poskytnuto celkem 55 100 Kč. Poslední předpis k úhradě byl žalované vyúčtován dne 26. 4. 2024 se splatností ke dni 10. 5. 2024, přičemž tento předpis obsahuje informaci o celkovém dluhu v částce 19 073,78 Kč (viz listina invoice č. , hodnota, a listina payments and withdrawal). Žalovaná celkem na dluh uhradila 81 321,15 Kč, její poslední platba proběhla dne 10. 5. 2024, a to v částce 19 323,78 Kč (viz listina payments and withdrawal).Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce písemně informoval žalovanou o postoupení pohledávky.Žalobci byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdil a vysvětlil, jakým způsobem zkoumal schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr a doplnil důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak byly zkoumány schopnosti žalované splácet úvěr. Dále byl žalobce vyzván, aby specifikoval jednotlivé platby úvěru a výši splátek žalované. Žalobce však na výzvu soudu nereagoval.Žalobce tedy ani na výzvu soudu nevysvětlil, jak ověřoval měsíční výdaje žalované, včetně posuzování výše existujících závazků, když nespecifikoval, jaký příjem a výdaje měla žalovaná a jaký zůstatek měla pro úhradu splátek. Doloženy nebyly ani výpisy z účtu žalované ohledně prokázání jejích příjmu, ani podklady k ověření výdajů.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované v období 27. 6. 2022 až 10. 5. 2024 celkem 55 100 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté finanční prostředky a úrok ve výši 146 % ročně v minimálních měsíčních splátkách. Poslední výpis (invoice), který obsahoval výši dlužné částky ve výši 19 073,78 Kč byl žalované vyúčtován dne 26. 4. 2024. Předchůdce žalobce si ale nikterak neověřil tvrzení žalované o jejích skutečných příjmech a výdajích, když nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem tedy předchůdce žalobce ověřoval skutečnou úvěruschopnost žalované v průběhu období 2022 až 2024. Žalovaná na dluh uhradila částku 81 321,15 kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 10. 5. 2024 v částce 19 323,78 Kč.Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy právní předchůdce žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právního předchůdce žalobce – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaná – spotřebitel – byla ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněna. Žalovaná neměla před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměla možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.Ústavní soud v nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.V daném případě právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.K výše uvedenému soud dodává, že zjistil neplatnost smlouvy i dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 146 % z jistiny měsíčně s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze , Anonymizováno, činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu roku 2022 celkem , hodnota, % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 14násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli 14násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 29. 6. 2023 sp. zn. , spisová značka, ). Závěrem soud podotýká, že v řízení ani nebylo prokázáno, že žalovaná něčeho dluží, když z listin předložených žalobcem vyplývá, že dluh žalované činil ke dni 26. 4. 2024 celkem částku 19 073,78 Kč, přičemž žalovaná dne 10. 5. 2024 uhradila na dluh částku 19 323,78 Kč. Dle soudu tak žalovaná již celý dluh ze smlouvy splatila.S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (viz výrok I.).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, v řízení jí však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.