38 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 409,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 660 Kč za období od 20. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení - částky 41 749,99 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 896,65 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 5 125,86 Kč - zákonného úroku z prodlení z částky 28 503,39 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % - úroku 12,75 % ročně z částky 28 503,39 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 50 409,99 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO uzavřel se žalovaným dne 30. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu, úroky a poplatky celkem 86 688 Kč ve 21měsíčních splátkách po 4 128 Kč. Žalovaný se zavázal dluh splatit nejpozději do 30. 9. 2024. Žalovaný žalobci zaplatil celkem 31 340 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dluh postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 50 409,99 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28 503,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 906,60 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 125,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 896,65 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 503,39 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 503,39 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou, ani poté žalovaný dluh neuhradil. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 30. 12. 2022 žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky a sjednané poplatky splatit v 21měsíčních splátkách ve výši 4 128 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 86 688 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 31 340 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Předžalobní upomínku odeslal právní zástupce žalobce doporučeným dopisem dne 16. 1. 2026, jak vyplývá z podacího lístku. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný příjem – důchod, částku 15 887 Kč, ostatní příjmy 11 700 Kč a další čisté příjmy domácnosti 13 800 Kč. Dále uvedl měsíční výdaje na 3 500 Kč. Externí a interní splátky uvedl jako nulové. Žalovaný k žádosti o úvěr doložil výměr důchodu, složenky. Ze sdělení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO - Exekutorský úřad adresa bylo zjištěno že proti žalovanému bylo k datu 30. 12. 2022 vedeno pod sp. zn. spisová značka exekuční řízení zahájené dne 2. 9. 2016, které bylo ukončeno vymožením dne 16. 9. 2025. Nebylo zjištěno, že poskytovatel úvěru dříve, než přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne 30. 12. 2022, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – poskytnuté peněžní prostředky splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná. Přijetím uvedené částky se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný uhradil žalobci pouze částku 31 340 Kč, je proto jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši 8 660 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18. Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky spisová značka ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Původní věřitel zejména řádně nezkoumal měsíční výdaje žalovaného, které žalovaný uvedl pouze ve výši 3 500 Kč. Právní předchůdce žalobce se kromě toho nezabýval tím, zda je na žalovaného vedena exekuce, přičemž v době, kdy žalovaný o úvěr žádal, tedy k datu 30. 12. 2022 na něho bylo vedeno exekuční řízení zahájené dne 2. 9. 2016 u soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa a to pod sp. zn. spisová značka. Právní předchůdce žalobce se tedy dostatečně nezabýval posouzením celkových schopností žalovaného úvěr splácet, když se spokojil s jeho tvrzením o výši důchodu a měsíčních výdajů. Pokud by právní předchůdce žalobce postupoval s odbornou péčí a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, nemohl by s ním smlouvu o úvěru vůbec uzavřít vzhledem k probíhající exekuci. Právní předchůdce žalobce tudíž nesplnil zákonem stanovenou povinnost a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaný přijetím částky 40 000 Kč od právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr dosud uhradil částku 31 340 Kč a ke dni rozhodování soudu trvá jeho bezdůvodné obohacení o částku 8 660 Kč. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a uložil žalovanému vrátit žalobci částku 8 660 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 20. 1. 2026, tj. 4. dne ode dne odeslání předžalobní výzvy. Výše zákonných úroků z prodlení od 1. 1. 2026 činila 11,5 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 16/2020, o úpravě základních úrokových sazeb) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení platit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o.s.ř. Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 50 409,99 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 8 660 Kč, jeho úspěch v řízení je nižší než 50 %. Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí o odvolání je Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může podat oprávněný návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na soudní exekuci.