38 C 96/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 063 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 022 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 022 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení - částky 11 041 Kč - zákonného úroku z prodlení za období od 24. 8. 2025 do 23. 1. 2026.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou, podanou k nadepsanému soudu dne 31. 3. 2026, domáhala zaplacení částky 21 063 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně Zaplo finance s.r.o. se žalovaným uzavřela dne 16. 5. 2025, distančním způsobem (prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz) smlouvu o úvěru na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Téhož dne byla žalovanému vyplacena částka 14 000 Kč na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky spolu se smluvním úrokem 7 063 Kč, tj. celkem 21 063 Kč. Žalovaný úvěr do data splatnosti, tj. 23. 8. 2025 nesplatil a dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalovanému byla rovněž dne 20. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně, ani na tu však žalovaný nereagoval. V tomto řízení žalobkyně požaduje v souladu se smlouvou po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 14 000 kč a smluvní úrok ve výši 7 063 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne 24. 8. 2025. Žalobkyně rovněž soudu navrhla, aby v případě, že by soud neměl její nárok za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný se k žalobě, přes výzvu soudu, nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o.s.ř.) ve spojení s ust. § 101 odstavec 4 o.s.ř. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 16. 5. 2025 uzavřel žalovaný s původním věřitelem Zaplo finance s.r.o., IČO IČO smlouvu o spotřebitelském úvěru (č. hodnota) na dobu určitou v délce 12 měsíců s úvěrovým rámcem 14 000 Kč. Smlouva stanovila minimální měsíční platbu ve výši 5 % jistiny plus úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Smlouvou byla stanovena zápůjční roční úroková sazba na 279,83 %, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 1 141 %, poplatky za upomínky a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba (potvrzení o provedené platbě) a z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že dne 16. 5. 2025 byla žalovanému vyplacena částka 14 000 Kč na bankovní účet číslo č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Transakce byla provedena pod variabilním symbolem var. symbol. Dále bylo zjištěno, že původní věřitel obdržel dne 9. 7. 2025 od žalovaného, z jeho účtu č. č. účtu, příchozí platbu ve výši 3 978 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a z oznámení o postoupení soud zjistil, že mezi společností Zaplo finance s.r.o., IČO IČO a žalobkyní Jméno žalobkyně. byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Z výzev k úhradě bylo zjištěno, že žalovaný byl původním věřitelem upomenut k úhradě měsíční splátky, k jejíž úhradě nedošlo. Následně původní věřitel zaslal žalovanému výzvu k úhradě zesplatněného úvěru ve výši celkem 20 447 Kč. Předžalobní výzvou odeslané dne 20. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky do tří dnů na účet žalobkyně. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, společnost Zaplo finance s.r.o., na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 16. 5. 2025 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a uhradit úroky, příp. poplatky a penále, přičemž smlouva stanovila roční úrokovou sazbu 279,83 %, RPSN ve výši 1 141 % a minimální měsíční splátku ve výši 5 % jistiny plus úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Celková dlužná částka ke dni splatnosti činila 21 063 Kč, sestávající z jistiny 14 000 Kč a smluvního úroku 7 063 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni na dluh celkem 3 978 Kč. Pohledávka ze smlouvy č. hodnota byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupena na žalobkyni Jméno žalobkyně., což bylo žalovanému oznámeno. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva dne 20. 1. 2026, ve které byl vyzván k zaplacení dlužné částky celkem 27 433,89 Kč (22 793,89 Kč jistina + 4 640 Kč náklady právního zastoupení) do tří dnů na účet žalobkyně, s upozorněním na možné soudní řízení a exekuci. Žalovaný k této výzvě ničeho neuhradil. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná, po právní stránce jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), když žalobkyně, resp. její předchůdce, neprokázal, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Z provedených důkazů nevyplývá, že by byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, nebylo prokázáno, jaké konkrétní podklady měl v době uzavření smlouvy původní věřitel k dispozici, tj. zda disponoval údaji o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů žalovaného, případně zda tyto údaje ověřil z objektivních a spolehlivých zdrojů a jak je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Jelikož byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o.z., neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Soud se také zabýval i dalšími možnými vadami smlouvy a shledal ji neplatnou rovněž z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 576, § 577 a § 588 o.z. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 1 141 %. Takové ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, když odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 7 až 10 %, dle údajů ČNB. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn.

I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. spisová značka, v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně.) V řízení bylo tedy zjištěno, že žalovaný přijal peněžní prostředky celkem ve výši 14 000 Kč. Žalovaný na tento závazek žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, uhradil 3 978 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle ust. § 2993 o.z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu v dosud neuhrazeném rozsahu, tj. částku 10 022 Kč. Soud proto žalovaného zavázal, výrokem I., k zaplacení částky 10 022 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 24. 1. 2026, když soud vycházel z okamžiku, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva za pomoci domněnky doby dojití dle § 573 o.z. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána 20. 1. 2026 a žalovanému došla, dle § 573 o.z., dne 23. 1. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaný k výzvě ničeho neplnil, dostal se 24. 1. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. od stanoveného data prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky platně sjednány platby úroků ani smluvních pokut. Současně soud zamítl žalobou v rozsahu, v jakém již žalovaný na uvedený dluh plnil (3 978 Kč). Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 022 Kč z uplatněné částky 21 063 Kč, tedy v rozsahu 47,58 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 52,42 %. Procesně úspěšnějšímu žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění výroků I. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.