8 C 114/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , narozeným dne datum , bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného výživné zletilého dítěte <b>I. Výživné zletilé dcery [celé jméno žalobkyně], naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2019, č. j. 0P 492/2006 – 1366 ve spojení s rozsudkem Krajského osudu v [obec] ze dne 16. 4. 2019, č. j. 20 Co 91/2019 – 1405 částkou 4 200 Kč měsíčně, se s účinností od 20. 9. 2020 zvyšuje na částku 5 500 Kč, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Dluh na výživném již splatném, vzniklý zvýšením výživného za období od 20. 9. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 7 213 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaný domáhal snížení výživného na částku ve výši 2 100 Kč s účinností od 1. 9. 2020 měsíčně, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6. 4. 2020 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného zletilé dcery ve výši 9 000 Kč. V žalobě uvedla, že rozsudkem zdejšího soudu č. j. 0 P 492/2006 – 1366 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 91/2019 – 1405 ze dne 16. 4. 2019 bylo žalovanému uloženo platit od 1. 9. 2018 k rukám zletilé žalobkyně výživné ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že po rozvodu rodičů zůstala bydlet u matky a ta dobrovolně plní vyživovací povinnost k žalobkyni. Žalovaný neplnil vyživovací dobrovolně, když bylo vedeno několik exekučních řízení a v době podání žaloby bylo výživné hrazeno insolvenčním správcem žalovaného. Žalobkyně v současné době studuje první ročník Univerzity [ulice], Fakultu chemicko-technologickou, obor chemie, přičemž se jí výrazně navýšily její potřeby na studium i na běžné náklady. Žalobkyně s žalovaným neudržuje žádný kontakt. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný pracuje u [právnická osoba], výše výdělků není žalobkyni známa. Před nedávnem ale žalovaný pracoval na letišti v [obec] u [právnická osoba], kde jeho výdělek byl minimálně 38 000 Kč až 40 000 Kč čistého, proto žalobkyně dovozuje, že žalovaný ač změnil zaměstnavatele, nemá nižší příjmy. Žalovaný nemá žádnou jinou vyživovací povinnost. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to o 3 000 Kč měsíčně, když nadále požadovala po žalovaném zvýšené výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně od 20. 9. 2020.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že zároveň podává protinávrh na okamžité zastavení vyplácení výživného z důvodu porušení dobrých mravů a porušení studijních povinností. V průběhu řízení žalovaný dále uvedl, že na zrušení vyživovací povinnosti netrvá, domáhá se ale vzájemnou žalobou snížení výživného na částku 2 100 Kč, kterou považuje pro dceru za odpovídající.

3. Z rodného listu žalobkyně vyplývá, že žalobkyni se narodila 14. 6. 2000 a jako její otec je zapsán žalovaný.

4. Z potvrzení o studiu Univerzity [obec], Fakulty chemicko-technologické ze dne 10. 7. 2019 a ze dne 14. 8. 2020 vyplývá, že žalobkyně je studentkou uvedené vysoké školy akreditovaného studijního programu speciální chemicko-biologického oboru, když forma studia je prezenční.

5. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2019, č. j. 20 Co 91/2019-1405 vyplývá, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2019, č. j. 0 P 492/2006 - 1366, kterým okresní soud uložil žalovanému povinnost přispívat na zvýšeném výživném pro zletilou dcerou, tj. žalobkyni, v období od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2018 částku 2 700 Kč měsíčně a od 1. 1. 2018 částkou 4 200 Kč měsíčně. Dále z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplývá, že rodiče žalobkyně mají vyživovací povinnost již pouze k žalobkyni, neboť její sestra [jméno] ukončila ke dni 31. 8. 2017 studium a je schopná se nadále živit sama. Žalobkyně bydlí spolu s matkou a od 1. 9. 2018 studuje čtvrtý ročník soukromé střední školy TRIVIS v [obec], kam denně dojíždí a kde platí školné ve výši 17 500 Kč ročně, přičemž jinak nemá zvýšené výdaje. U žalovaného činil průměrný měsíční příjem v roce 2017 přibližně 13 500 Kč, v první polovině roku 2018 přibližně 13 100 Kč a v druhé polovině roku 2019 přibližně 17 500 Kč. Žalovaný spolu s žalobkyní vůbec nekomunikují a dlouhodobě se nestýkají. Krajský soud doplnil dokazování aktuálním potvrzením zaměstnavatele žalovaného, podle kterého jeho průměrná měsíční čistá mzda za období od 1. 9. 2018 do 28. 2. 2019 činila přibližně 17 400 Kč, když mu v režimu oddlužení bylo sráženo přibližně 8 000 Kč měsíčně. Okresní soud i soud odvolací vyšel z toho, že od doby posledního rozhodnutí o výživném v roce 2010 se podstatně změnily nejen poměry na straně již zletilé žalobkyně co do jejího vyššího věku a vyšší úrovni studia i zájmů, ale i na straně žalovaného co do jeho výdělkových a majetkových poměrů tedy výší mzdy, kterou zaměstnání dlouhodobě dosahuje i úbytku jeho druhé vyživovací povinnosti k sestře žalobkyně od srpna 2017.

6. Z výplatních pásek žalovaného u [právnická osoba] za období od dubna 2020 až července 2020 vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 20 240 Kč.

7. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 9. 2020 vyplývá, že pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba] skončil ke dni 30. 9. 2020.

8. Z výplatních pásek [právnická osoba] za období říjen 2020, listopad 2020 a prosinec 2020 vyplývá, že v říjnu 2020 byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 26 489 Kč, za listopad 2020 ve výši 25 041 Kč a za prosinec 2020 ve výši 20 964 Kč.

9. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 5. 10. 2020 mezi žalovaným jako zaměstnancem a [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný byl od 5. 10. 2020 zaměstnán jako opravář NA, z platebního výměru vyplývá, že měsíční mzda činí 25 000 Kč. Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době vyplývá, že ke dni 23. 12. 2020 byl ukončen pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba].

10. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 4. 1. 2021 mezi [právnická osoba] [příjmení] a žalovaným vyplývá, že žalovaný je zaměstnán jako opravář silničních vozidel s místem výkonu práce [anonymizováno] od 4. 1. 2021. Měsíční příjem žalovaného činí 30 000 Kč (tj. přibližně čistý měsíční příjem ve výši 24 500 Kč).

11. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] vyplývá, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a zároveň ho osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně vyplývá, že žije s matkou v nájemním bytě. Již druhým rokem studuje Fakultu chemicko-technologickou v [obec] Náklady, vynaložené v souvislosti se studiem, představují náklady na knihy, sešity, v době prezenční výuky na dojíždění. Nyní, v době distanční výuky, si žalobkyně musela koupit nový notebook. Náklady na studijní materiály odhadla na částku 1 500 Kč - 2 000 Kč na jeden semestr, náklady na cestování do školy na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně si dále platí stravování ve škole. Celkové měsíční náklady na studium činí dle žalobkyně částku 5 000 Kč. Dříve žalobkyně hradila školné na střední škole ve výši 17 500 Kč ročně, nyní má ale zvýšené náklady v souvislosti se studiem vysoké školy. Žalobkyně si jako studentka přivydělává příležitostně na brigádách, takto si vydělá až 3 300 Kč měsíčně. V současné době ale brigády možné nejsou. Žalobkyně není s žalovaným v kontaktu, nevídají se.

13. Z účastnického výslechu žalovaného vyplývá, že od září 2020 byl zaměstnán u [právnická osoba] car. A v polovině října 2020 odešel k novému zaměstnavateli [právnická osoba], neboť zde měl vyšší příjem. Od tohoto zaměstnavatele odešel koncem prosince 2020 ve zkušební době k dalšímu novému zaměstnavateli, u něhož má obdobný příjem, zaměstnavatel mu navíc nabídl i možnost bydlení. Po rozvodu s manželkou přišel o dům a 5 let bydlel v opuštěném skladu. V novém bytě bydlí od 13. 1. 2021, jedná se o byt o velikosti 1+1 v obci [anonymizováno]. Celkové náklady na bydlení činí 10 000 Kč. Žalovaný vynaloží na stravu přibližně 15 000 Kč měsíčně a na léky 1 000 Kč měsíčně. Další náklady zahrnují náklady na ošacení a na zařízení domácnosti. Dvakrát do měsíce dojíždí do [obec] k lékaři, a to osobním vozidlem, které má půjčené od kamaráda, na vozidlo platí pojištění a jeho údržbu. Žalovaný předpokládal, že žalobkyně bude pokračovat ve studiu v obdobném oboru, jako byla soukromá střední škola. Žalobkyně si ale zvolila jiný obor. Žalovaný se domnívá, že se žalobkyně vůči němu chová nemravně, není s ním v žádném styku, nemá zájem s ním navázat vztah. V opatrovnickém řízení mu bylo doporučeno, aby dcery nekontaktoval a vyčkával, až si k němu najdou samy cestu. [příjmení] sám dceru nijak nekontaktoval. Měl by zájem na urovnání vztahu s dcerou, ale nemá představu, jak by k tomu mělo dojít.

14. Soud neprovedl důkaz obsahem exekučního spisu zdejšího soudu sp. zn. 31 EXE 1010/2020 a 18 EX 79/20 vedeného u Exekutorského úřadu v [obec], návrhem na zastavení exekuce a nabídkou práce pro automechaniky, neboť skutkový stav byl shora uvedeným způsobem zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí a od provedení těchto důkazů si již nebylo možno slibovat další objasnění věci.

15. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

16. Výživné pro již zletilou žalobkyni bylo naposledy upraveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2019, č. j. 0 P 492/2006 – 1366 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2019, č. j. 20 Co 91/2019 – 1405 na částku 4 200 Kč měsíčně od 1. 9. 2018, když v té době příjem žalovaného činil 17 500 Kč měsíčně čistého. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni. V srnu 2020 byl žalovaný v rámci insolvenčního řízení oddlužen. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od září 2020 (tj. období, za něž žalobkyně žádá zvýšení výživného) činil u žalovaného přibližně 23 200 Kč. Od ledna 2021 lze u žalovaného předpokládat čistý měsíční příjem kolem 24 500 Kč. Žalovaný od ledna 2021 žije v nájemním bytě 1+1 v [anonymizováno], jeho měsíční výdaje na bydlení činí 10 000 Kč. [příjmení] výjimečně zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem žalovaný nehradí. Žalobkyně žije v domácnosti s matkou a studuje druhým rokem Fakultu chemicko-technologickou v [obec]. Její měsíční výdaje na studium včetně dojíždění a stravy činí v době prezenční výuky přibližně 5 000 Kč. V souvislosti s distanční výukou musela žalobkyně vynaložit finanční prostředky na zakoupení nového počítače. Podstatnou změnou na straně žalobkyně jsou vyšší finanční výdaje v souvislosti s vysokoškolským studiem, na druhou stranu ale žalobkyni odpadla povinnost hradit školné ve výši 17 500 Kč na soukromé střední škole. Žalobkyně si příležitostně přivydělává jako studentka na brigádách. Účastníci řízení spolu nejsou v žádném kontaktu.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

18. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní v žalobě je z části důvodný a je na místě zvýšit výživné pro zletilou dceru žalovaného, neboť ta není doposud schopna se sama živit a od posledního rozhodnutí soudu, kterým bylo upraveno výživné, došlo jak na straně žalobkyně, tak na straně žalovaného k podstatné změně poměrů. Podle § 910 občanského zákoníku <i>(1)</i> <i>Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>(2)</i> <i>Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>(3)</i> <i>Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní.</i> <i>(4)</i> <i>Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.</i> Podle § 911 občanského zákoníku <i>Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> Podle § 923 odst. 1) občanského zákoníku (1) <i>Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.</i> 19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je studentkou druhého ročníku vysoké školy, forma jejího studia je prezenční. Žalobkyně se smysluplně a soustavně připravuje na své budoucí povolání, proto není schopna se sama živit. Není přitom právně významné, že žalobkyně původně studovala soukromou střední školu zaměřenou na bezpečnostně právní činnost a nyní studuje Fakultu chemicko-technologickou. V řízení bylo dále prokázáno, že u obou účastníků řízení došlo k podstatné změně poměrů, kdy na straně povinného žalovaného – tj. otce žalobkyně došlo oproti původnímu rozhodnutí soudu ke zvýšení jeho příjmů. Žalobkyně – tj. zletilá dcera, započala studium vysoké školy a s tím souvisí i vyšší náklady na její studium, přestože jí odpadla povinnost platit školné na soukromé škole. Podstatnou změnou poměrů je pak podle § 923 občanského zákoníku stav, který je odlišný od stavu v době původního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o změnu podstatnou a trvalou. Žalobkyně požadovala zvýšit výživné od 20. září 2020, soud je jejím návrhem vázán, proto nerozhodoval zpětně o výživném, přestože na straně žalobkyně došlo ke změně poměrů odůvodňující zvýšení výživného již před samotným podáním žaloby, a to v době, kdy započala se studium vysoké školy. Při úvahách soudu ohledně adekvátní výše výživného vycházel soud z toho, že v zásadě lze použít jednu čtvrtinu až jednu třetinu čistého měsíčního příjmu povinného. V této konkrétní věci soud přihlédl k tomu, že vztahy mezi účastníky řízení jsou vyhrocené a ani jeden z účastníků řízení nemá zájem na jejich zlepšení. Žalovaný žalobkyni nad rámec výživného ničím nepřispívá. Žalovaný se v létě 2020 oddlužil a i jeho bytové poměry se začátkem roku 2021 změnily, nyní má žalovaný pronajatý byt 1+1, který, jak uvedl ve své účastnické výpovědi, nyní zařizuje, když předtím několik let žil ve skladu. Soud z výše uvedených důvodů zvýšil výživné na částku 5 500 Kč. Nedoplatek na výživném za období od 20. 9. 2020 do 15. ledna 2021, jenž vznikl zvýšením výživného, činí 7 213 Kč.

20. Vzájemnou žalobu uplatněnou žalovaným na snížení výživného soud zamítl jako nedůvodnou, a to s odkazem na provedené dokazování, z něhož učinil soud závěr, že je naopak na místě výživné zvýšit. Pro snížení výživného, kterého se žalovaný domáhal, tak soud neshledal zákonné důvody.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2) o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a soud by tak měl náhradu nákladů řízení žalobkyně poměrně rozdělit. Žalobkyně se ale náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem III.