8 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 814 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 6 814 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 814 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 814 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi jeho právním předchůdcem (, právnická osoba, .) a žalovaným. Žalovanému byl dne 9. 5. 2023 na základě smlouvy poskytnut úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku spolu s úroky a poplatky, to vše do 29. 5. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. V případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru požadoval žalobce vrácení jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.Soud rozhodl ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.Okresní soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, protože je žalobce doložil Smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, , výpisem z účtu dokládající poskytnutí úvěru, předžalobní výzvou, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením. Ze Smlouvy o úvěru soud dále ověřil, že byla ujednána roční zápůjční úroková sazba 40 % ročně, RPSN 19 948,40 % ročně. Přestože žalobce tvrdil, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žádné listiny nepředložil. O skutkovém stavu soud uzavřel, právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, který žalovaný čerpal a neuhradil.Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dále soud věc posuzoval dle § 86 a § 87 ZSÚ.Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ke stejným závěrům dospěl i soudní dvůr Evropské Unie v Rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že žalobce nedoložil, že by řádně zkoumal schopnosti žalovaného úvěr splácet, tj. lze uzavřít, že neprověřil, zda má žalovaný další dluhy a výdaje, neověřil jeho skutečné příjmy. Žalobce (jeho právní předchůdce) jako věřitel měl úvěruschopnost žalovaného zkoumat vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaný stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas.Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit i po posouzení ujednané RPSN ve výši 19 948,40 % ročně.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce přijal peněžitou částku 10 000 Kč, kterou neuhradil zpět, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci 10 000 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byl úspěšnější žalovaný, nicméně ten zůstal v řízení před soudem pasivní a žádné náklady mu proto nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.