8 C 166/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 47 192,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 974 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 974 Kč za období od 4. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 218,44 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 36 575,17 Kč za období od 4. 5. 2023 do 14. 2. 2023 a dále ve výši 0,25 % ročně z částky 18 218,44 Kč za období od 15. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 895 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 po žalovaném domáhal zaplacení částky 47 192,44 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené mezi účastníky dne 18. 12. 2022.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, uzavřené mezi účastníky distančním způsobem dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 31 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem), a to v pravidelných 48měsíčních splátkách po 2 026 Kč, žalovaný se tak zavázal vrátit částku 97 248 Kč. To vyplývá z uzavřené úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěr ke dni 23. 4. 2023. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, a to ani po předžalobní výzvě. To vyplývá z předžalobní upomínky zástupce žalobce ve spojení s podacím lístkem.Z hodnocení klienta soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vycházel z toho, že žalovaný žije sám, jeho měsíční příjem činí 33 886 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 4 880 Kč, nesplácí žádné půjčky, jeho další výdaje činí 4 620 Kč měsíčně, přičemž žalobce při zjištění těchto údajů vycházel z dotazů na výpis záznamů z registru , Anonymizováno, a dále z potvrzení , právnická osoba, . za období od měsíce září 2022 až prosince 2022 o přijetí mzdy. Z doložených důkazů nijak nevyplývá, že by žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z výplatních pásek žalovaného za delší časové období, příp. pracovní smlouvy, že by se podrobněji zabýval výší jeho dluhů, jakož i zjišťoval skutečné náklady žalovaného na bydlení. Soud přitom z úřední činnosti zjistil, že žalovaný v průběhu roku 2022 uzavíral různé úvěrové smlouvy a čerpal úvěry, které ale nehradil.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 19. 12. 2022 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy, nijak se blíže nezabýval ani výdaji žalovaného. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud žalobce vycházel pouze z potvrzení banky o přijaté mzdě na účet žalovaného za 4 měsíce a dále z výpisu z registru Solus, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, zvlášť za situace, kdy měl žalovaný v době uzavření smlouvy již další dluhy. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný měl další dluhy. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě výše uvedené úvěrové smlouvy částku 31 000 Kč a žalobci ji zcela nevrátil, když uhradil toliko 2 026 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 28 974 Kč. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 14. 2. 2024 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb do 14. 2. 2024. Žalovanému tak v souladu s § 573 o. z. zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. Nejpozději dne 14. 2. 2024 měl žalovaný dluh zaplatit a od 15. 2. 2024 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 15. 2. 2024. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 19. 12. 2023 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a smluvní pokuty, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 15. 2. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Dále soud žalobu zamítl v části, v níž požadovaný úrok z prodlení převyšoval ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch z 61 %, žalovaný ze 39 %, žalobce má tak právo na 22 % (61-39) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 500 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 1 888 Kč, tedy celkem náklady řízení žalobce činí 4 066 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 22 % nákladů řízení, tedy částku 895 Kč.