8 C 168/2019

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen anonymizováno jméno příjmení , obecným zmocněncem bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa návrh na zrušení vyživovací povinnosti <b>Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 8C 168/2019-223 ze dne 30. 11. 2020 se doplňuje o následující výrok:</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři [celé jméno žalované] za období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020, zamítá.</b> 1. Žalobce se svojí žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 5. 2019 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. V žalobě uvedl, že dle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Trutnově vedeného pod č. j. 12 Nc 428/94-41 byla žalovaná svěřena do péče své matky a žalobce (jako otec žalované) byl povinen hradit vůči žalované výživné v původní výši 700 Kč měsíčně, výše výživného byla následně v průběhu dalších let několikrát změněna v závislosti na potřebách žalované a možnostech žalobce. Naposledy bylo výživné zvýšené na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, vedeného pod č. j. 10 C 338/2013, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2014, kdy byl mezi žalobcem a žalovanou uzavřen smír. Na základě tohoto smíru bylo zvýšeno výživné na částku 4 400 Kč, které měl žalobce hradit měsíčně a dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit žalované dlužné výživné za období od 1. 9. 2012 do 30. 6. 2014. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná je se žalobcem pouze ve sporadickém kontaktu, kdy žalobce pouze ví, žalovaná po ukončení gymnázia začala studovat pomaturitní studium angličtiny a francouzštiny. Následně začala žalovaná studovat na [anonymizována tři slova] a dále na [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno] [obec]. Studium na [anonymizována tři slova] žalovaná ukončila v roce 2018 ziskem titulu bakalářky. Ohledně svých poměrů žalobce dále uvedl, že se svým stávajícím zaměstnavatelem uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2019, z důvodu odchodu žalobce do starobního důchodu, v důsledku čehož nastala změna ve finančních poměrech žalobce. Z výše uvedeného žalobce požadoval zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované ke dni 30. 6. 2019. Žalobce v reakci na vyjádření žalované podal dne 12. 7. 2019 ke zdejšímu soudu vyjádření a rozšíření skutkových tvrzení své žaloby ze dne 17. 5. 2019. Žalobce uvedl, že jeho vztah se žalovanou je ovlivněn matkou žalované, která po rozchodu se žalobcem neumožňovala žalobci kontakt se žalovanou, kdy matka žalované obvinila žalobce, že ohrožuje vývoj žalované a žalobce byl nucen podstoupit [anonymizováno] vyšetření a znalecké dokazování, kterými muselo být prokázáno, že žalobce netrpí [anonymizována dvě slova] a nijak neohrožoval žalovanou. Přestože výsledky znaleckého dokazování prokázaly, že žalobce nikterak žalovanou neohrožoval, tak dle tvrzení žalobce i nadále přetrvávaly další překážky ze strany matky žalované, která tak bránila standartnímu vztahu otce s dcerou, mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce dále uvedl, že kromě změny finančních poměrů, způsobených odchodem žalobce do starobního důchodu, jsou na straně žalobce další závažné překážky, kvůli kterým žádá o zrušení vyživovací povinnosti, a tyto nastaly v prosinci 2018, kdy se žalobce dozvěděl, že má zhoubný nádor [anonymizováno] a vlivem této nemoci je nucen kupovat kvalitnější potraviny, musí podstupovat léčbu a celkové životní náklady se mu tedy podstatným způsobem zvýšily. Žalobce uvedl, že nárok žalované na výživné vzhledem k výše uvedeným změnám poměrů na straně žalobce je v rozporu s dobrými mravy a nadále ve svém rozšíření žaloby, požadoval zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované ke dni 30. 6. 2019, popř. 31. 7. 2019. V průběhu řízení, žalobce při jednotlivých jednáních uvedl, že jeho zdravotní stav se zhoršil a byl nucen podstoupit operační zákrok, se kterým v rámci s jeho léčbou souvisí i zvýšené náklady, i přesto žalobce navrhl přerušení řízení do doby, než žalovaná bude moci řádně ukončit svoje studium. Žalobce podmínil přerušení řízení tím, že bude pravidelně informován žalovanou o jejích studijních výsledcích. Žalovaná s přerušením řízení souhlasila. V řízení bylo znovu pokračováno poté, co se dle názoru žalobce žalovaná nepřihlásila na státní závěrečnou zkoušku a obhajobu diplomové práce v řádném termínu a dle názoru žalobce záměrně prodlužovala dobu svého studia. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2 x neuspěla při složení státní závěrečné zkoušky, žalobce následně navrhl smírné řešení s tím, že by ke zrušení vyživovací povinnosti došlo ke dni 31. 1. 2020, kdy do konce tohoto termínu by žalovaná měla poslední možnost k úspěšnému složení státní závěrečné zkoušky. Žalovaná se smírným řešením nesouhlasila. Žalobce dále uvedl, že dosud vyživovací povinnost stanovenou rozhodnutím soudu plnil řádně v plném rozsahu. Žalovaná ovšem dle žalobce nevyvíjela přiměřené úsilí k dokončení studia, kdy jako důvody uvedl, že žalovaná řádně nestudovala a prozatím nebyla schopna dokončit studium na [anonymizováno] fakultě v řádném ani opravném termínu a dále žalovaná řádně neplnila ani své další studijní povinnosti, kdy neodevzdala ani diplomovou práci. Žalobce spatřoval v jednání žalované rozpor s dobrými mravy, mezi žalobcem a žalovanou byly a dosud stále jsou velmi konfliktní vztahy vzniklé již v době, ve které bylo vedeno opatrovnické řízení, kdy matka žalované vedla žalovanou k nenávisti k žalobci. Žalobce dále uvedl, že je již ve starobním důchodu, je onkologicky nemocný a žalovaná záměrně protahuje své studium. Jednání žalované považoval žalobce za zneužití práva, které je v rozporu s dobrými mravy a z těchto důvodů žalobce požadoval zrušení vyživovací povinnosti.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2019 uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou a účelovou. Žalovaná uvedla, že se žalobcem je pouze v omezeném styku z toho důvodu, že při posledním vzájemném setkání žalobce vybral peníze ze spořicího účtu žalované ve výši 6 600 Kč. Dále uvedla, že na [anonymizována tři slova] a na Právnické [anonymizována tři slova], začala studovat současně, a to v akademickém roce 2014 /2015, kdy studium na [anonymizována tři slova] ukončila získáním titulu bakalářka a nadále pokračovala ve studiu na [anonymizováno] fakultě, ve kterém viděla lepší šance pro budoucí pracovní uplatnění. Dále uvedla, že kromě ubytovacího stipendia, nepobírala žádné příspěvky na bydlení a kromě brigád, bylo jejím jediným příjmem již jen výživné od žalobce, kdy bez tohoto by nebyla schopna pokrýt své měsíční náklady. V tomto kontextu dále uvedla, že se zbylými náklady na studium a obživu jí pomáhala její matka, která ovšem kvůli zdravotním problémům musela ukončit pracovní poměr a nadále je již ve starobním důchodu. Žalovaná se stále připravuje studiem na své budoucí povolání, a proto podaná žaloba je nedůvodná a měla by být soudem zamítnuta. V průběhu řízení žalovaná v jednotlivých jednáních uvedla, že v současné době bydlí u přítele na bytě, kde má pronajatý pokoj, za který hradí částku 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s částkou, kterou žalobce hradí své léčebné výdaje při léčbě nemoci. Tím myslela především alternativní léčebné výrobky, které nebyly legálně uznány na základě lékařských studií. Žalovaná dále uvedla, že vyživovací povinnost není podmíněna věkem ani dokončením určitého stupně vzdělání, ale schopností samostatně se živit, s tím, že ona v současné době žádné jiné příjmy nemá. Z těchto důvodů by nebyla schopna se v tuto chvíli živit sama. Žalovaná dále rozporovala, že by si záměrně prodlužovala studium, když by toto nebylo pro žalovanou žádným přínosem.

3. Okresní soud v Hradci Králové v dané věci rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, č. j. 8 C 168/2019 – 223, když rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce ke zletilé dceři ke dni 31. 12. 2020.

4. Vzhledem k tomu, že soud nerozhodl o celém předmětu řízení, tj. o žalobě ze dne 17. 5. 2019, když absentuje rozsudkem okresního soudu nepokrytá část 18 měsíců, o níž nebylo nijak rozhodnutu, soud rozhodl podle § 166 o. s. ř. doplňujícím rozsudkem. Před samotným rozhodnutím soud vyšel z vyjádření žalobce, který uvedl, že trvá na zrušení vyživovací povinnosti ke dni 30. 6. 2019. Pokud v řízení uváděl jiná data, nemínil tím změnu žaloby či její zpětvzetí.

5. Shora citovaný rozsudek dosud nenabyl právní moci, soud proto v souladu s § 166 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o zbylé části předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je po právu pouze co do nároku na zrušení vyživovací povinnosti žalobce jako otce k žalované jako zletilé dceři ke dni 31. 12. 2020, odkazuje soud na odůvodnění rozsudku ze dne 30. 11. 2020, č. j. 8C 168/2019 – 223 a doplňuje odůvodnění výroku pod bodem III.

6. Z provedeného dokazování vyplynulo, že naposledy bylo výživné zvýšeno rozhodnutím zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 338/2013, a to soudem schváleným smírem na částku 4 400 Kč měsíčně od 1. 9. 2012. Dále bylo v řízení prokázáno, že na straně žalobce došlo oproti poslednímu rozhodnutí k podstatné změně poměrů, která souvisela s vážným onkologickým onemocněním a vyššími náklady na léčbu. Další změnou poměrů je i důchodový věk žalobce, který nyní pobírá starobní důchod. Žalovaná stále studuje vysokou školu, konkrétně [anonymizováno] fakultu [anonymizováno] v [obec]. Studium [anonymizováno] fakulty je pětileté. V době prvního jednání ve věci žalovaná započala studium pátého ročníku. Řízení bylo soudem přerušeno podle § 110 o. s. ř., když žalobce souhlasil s přerušením řízení tak, aby žalovaná měla možnost v řádném termínu splnit si veškeré své studijní povinnosti a dokončit tak vysokoškolské vzdělání. Žalovaná ale na jaře 2020 své studijní povinnosti nesplnila, když se jí nepodařilo úspěšně složit státní závěrečné zkoušky ani obhájit diplomovou práci. Vzhledem k tomu, že si je soud vědom důležitosti vzdělání, navíc za situace, kdy žalovaná je již studentkou posledního ročníku vysoké školy, považoval soud za potřebné, poskytnout žalobkyni možnost zdárně studium dokončit. Soud proto zrušil vyživovací povinnost žalobce ke zletilé dceři až ke dni 31. 12. 2020, když v období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020 vyživovací povinnost žalobce k žalované trvala, neboť žalovaná pro studium vysoké školy, nebyla schopna sama se živit.

7. Podle ustanovení § 911zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Předpokladem pro trvání vyživovací povinnosti je stav odkázanosti na výživu na straně oprávněné tj. žalované, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku nebo z dávek z pojistných systémů. V této konkrétní věci dospěl soud k závěru, že za období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020 žalovaná nebyla schopna samostatně uspokojovat své potřeby vlastní prací nebo z vlastního majetku. V této době žalovaná měla možnost zdárně dokončit studium vysoké školy. Soud považoval za podstatné poskytnout žalované poslední možnost splnit si své studijní povinnosti na podzim roku 2020, případně v době tzv. předtermínů zkoušek obecně vypisovaných na vysokých školách. Studium [anonymizováno] fakulty je pětileté, pokud by tedy žalovaná řádně plnila své studijní povinnosti, měla by studium řádně dokončit v červnu 2020. Soud ale přihlédl k tomu, že žalovaná se snažila přivydělat si finanční prostředky na brigádách. Navíc od března 2020 byl provoz škol v souvislosti s epidemií onemocnění COVID 19 značně omezen, tím bylo ztíženo řádně studium, včetně konzultací, využití knihoven apod. Na druhou stranu ale není možné, vzhledem k věku žalované, v tuto chvíli již nepřiměřené délce studia a vážnému onemocnění žalobce, poskytovat žalované výživné zletilé dcery. Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalovaná nevyužila další poskytnutou možnost zdárně dokončit studium. Zároveň v době vážné nemoci žalobci jako svému otci (tj. jednomu z nejbližších příbuzných) neposkytuje potřebou pomoc a podporu. Z okolností, jenž vyšly v řízení najevo, soud dovodil rozpor s dobrými mravy v případě přiznání výživného v dalším období. Soud uzavřel, že po žalované lze spravedlivě žádat, aby vyvinula přiměřené úsilí k tomu, aby byla schopna se sama uživit. Žalované byl poskytnut prostor ke zdárnému dokončení studia, ta ale této možnosti nevyužila a své studijní povinnosti nesplnila. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná v době vážné nemoci se chová ke svému otci negativním způsobem, neposkytuje mu potřebnou (byť morální pomoc). Soud proto uzavřel, že placení dalšího výživného, by bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto soud zrušil vyživovací povinnost žalobce ke zletilé dceři ke dni 31. 12. 2020.