8 C 229/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 115 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 115 500 Kč, spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,2 % denně z částky 60 500 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení 0,2 % denně z částky 55 000 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 8 022 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala úhrady částky 115 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovanou uzavřely dne 2. 10. 2023 smlouvu o výkonu stavebního technika; smluvní odměna za činnost byla stanovena na 55 000 Kč měsíčně plus DPH. Po dobu trvání smluvního vztahu nevznesla žalovaná vůči práci žalobkyně žádné výtky. Přesto dne 30. 4. 2024 žalovaná vypověděla smlouvu s okamžitou platností, což žalobkyně označila za rozporné se smlouvou. Žalobkyně proto trvala na 30denní výpovědní době a účtovala žalované faktury za činnost za měsíce duben 2024 (faktura č. , hodnota, na částku 60 500 Kč) a ušlý zisk za dobu 30 dnů, po kterou by činnost trvala, nedošlo-li by k výpovědi (opravená faktura č. , hodnota, na částku 55 000 Kč).

2. Žalovaná nesporovala fakturu č. , hodnota, na částku 60 500 Kč, ale tvrdila, že proti ní provedla zápočet vlastních pohledávek za žalobkyní, které převyšovaly fakturovanou částku. Započtené pohledávky představovaly škodu způsobenou pracovníkem žalobkyně, , jméno FO, . Pokud jde o druhou fakturu č. , hodnota, na částku 55 000 Kč, tuto žalovaná považovala za rozpornou se smlouvou a neoprávněně vydanou. Vzhledem k tomu, že výpověď podala žalovaná z důvodu závažného porušení smlouvy žalobkyní, výpovědní doba by měla být dle smlouvy 15 dnů. Pokud jde o porušení smlouvy, tvrdila žalovaná, že žalobkyni již v průběhu spolupráce upozorňovala, např. zápisy ve stavebním deníku. Jako pohledávky k započtení uvedla žalovaná pokutu a škodu na autě užívaném , Anonymizováno, . , jméno FO, a škody způsobené tímto pracovníkem nevhodně zvoleným stavebním postupem.

3. K doplnění tvrzení týkajících se hrubého porušení smlouvy a započítávaných pohledávek byla žalovaná poučena soudem v souladu s § 118a odst. 1 o.s.ř. při ústím jednání dne 14. 10. 2024, konkrétně aby tvrdila: k jakým konkrétním pochybením ze strany žalobkyně mělo dojít, zda reklamovala poskytnuté služby, kdy a co konkrétně bylo reklamováno a jaký byl výsledek reklamace. Dále jaké konkrétní škody měly být žalobkyní způsobeny, v jaké výši a zda je dána příčinná souvislost mezi zaviněním žalobkyně a vznikem škody a dále, kdy a jak žalovaná u žalobkyně škodu uplatnila, a pokud žalovaná tvrdí, že došlo k jednostrannému zápočtu pohledávek, že tyto pohledávky byly způsobilé k započtení.

4. Žalovaná po poučení soudem netvrdila, jak konkrétně měl , Anonymizováno, . , jméno FO, způsobit škodu, netvrdila, jaká byla příčinná souvislost mezi zaviněním (zaměstnance) žalobkyně a vznikem škody, ani kdy a jak žalovaná případnou škodu u žalobkyně uplatnila. Žalovaná setrvala v obecných a neurčitých termínech, kdy tvrdila, že „výpisy ze stavebních deníků prokazující vznik daných škod způsobených počínáním pana , jméno FO, , (…), v kontextu nedodržení povinností pana , jméno FO, …“, přičemž předložila listiny, kterými chtěla způsobenou škodu prokázat. Až v podání ze dne 16. 12. 2024 dále doplnila, že „Z kontextu žalovanou předloženého stavebního deníku a v něm zaznamenaných vad a reklamací zhotovovaného díla, se pak dá dovozovat skutečnost uplatnění reklamace těchto chybně provedených stavebních prací, nad nimiž měl dle smlouvy dodržovat dozor a za něž nesl odpovědnost stavební technik pan , jméno FO, “5. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o výkonu funkce stavebního technika ze dne 2. 10. 2023, z níž soud vycházel. V čl. IV. odst. 1 si strany ujednaly odměnu za výkon této činnosti 55 000 Kč měsíčně. Dle čl. VI. Smlouvy byly Smluvní strany oprávněny Smlouvu jednostranně vypovědět v prvních 4 měsících trvání smlouvy okamžitě bez výpovědní lhůty. Poté byla ujednána výpovědní lhůta 30 dní, v případě závažného porušení povinností uvedených ve Smlouvě 15 dní. Po dobu výpovědní lhůty měly strany povinnost i nadále Smlouvu plnit. K ukončení této smlouvy došlo výpovědí zaslanou žalobkyni dne 30. 4. 2024, což bylo rovněž nesporné.

6. V řízení byly dále prokázány následující skutečnosti, z níže uvedených důkazů:Žalobkyně prováděla pro žalovanou činnost stavebního technika na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2023, a to prostřednictvím svého zaměstnance , jméno FO, . Za tuto činnost fakturovala žalované měsíčně smluvenou částku a žalovaná tyto faktury hradila (viz faktury vystavené žalobkyní na měsíce říjen 2023 - duben 2024, výpis z účtu žalobkyně). Dne 30. 4. 2024 žalovaná smlouvu vypověděla a zároveň vyzvala k vrácení všech svěřených věcí; ve výpovědi uvedla, že „důvodem výpovědi je nedodržování smlouvy ze strany, Vašim technikem p. , jméno FO, , který svým přístupem značně poškodil jméno naší společnosti a dále svým neodborným přístupem způsobil velké finanční škody naší společnosti. Tímto vypovídáme uvedenou smlouvu s okamžitou platností.“ (viz výpověď ze dne 30. 4. 2024). Dne 2. 5. 2024 byly svěřené věci vráceny zaměstnancem žalobkyně k rukám žalované (viz protokol o zpětném převzetí svěřených předmětů zaměstnancem). Žalovaná nesdělila žalobkyni konkrétní důvody či pochybení , Anonymizováno, . , jméno FO, (mailová komunikace ze dne 7. 5. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou). Za měsíc květen 2024 fakturovala žalobkyně částku 55 000 Kč bez DPH, v opravné faktuře označeno jako ušlý zisk za nedodržení výpovědní doby (viz opravená faktura č. , hodnota, ).

7. Z protokolu o převzetí automobilu do užívání ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že , jméno FO, jako OSVČ převzal od žalované (v protokolu označené jako Zaměstnavatel) k užívání služební osobní automobil RZ , SPZ, . Z , adresa, , právnická osoba, v , adresa, ze dne 24. 7. 2024 soud zjistil, že vozidlu RZ , SPZ, byla udělena pokuta 2 000 Kč za přestupek spáchaný dne 6. 11. 2023; příkaz byl datovou zprávou doručen dne 24. 7. 2024 žalované. Z faktury č. , hodnota, ze dne 6. 8. 2024 soud zjistil, že tuto částku fakturovala žalovaná žalobkyni.

8. Z faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne 15. 5. 2024 mezi dodavatelem , právnická osoba, . a adresátem , Anonymizováno, krajem bylo zjištěno, že dodavatel fakturoval odsouhlasené provedené práce na akci „, právnická osoba, – nový zdroj kyslíku – stavební práce“ v částce 397 913,81 Kč (za březen 2024) a v částce 550 448,87 Kč (za duben 2024). Adresát faktury uhradil.

9. Z mailové komunikace ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že , Anonymizováno, . , jméno FO, informoval zástupce investora (, Anonymizováno, kraj, investiční technik projektu , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ) o ukončení spolupráce se žalovanou. Z odpovědi na tuto informaci vyplývá, že ze strany , Anonymizováno, . , Anonymizováno, nebyly vzneseny vůči práci , Anonymizováno, . , jméno FO, výtky.

10. Další k důkazu provedené listiny (zjišťovací protokoly, rekapitulace prací, stavební deník a zápisy z kontrolních dní), soud dále již nehodnotil, neboť absentovala konkrétní tvrzení, která měla být těmito důkazy prokázána. Žalovaná předložila soudu stavební deník s poznámkami a fakturaci třetích stran, avšak netvrdila, jak konkrétně měl , Anonymizováno, . , jméno FO, /žalobkyně porušit své povinnosti vyplývající ze smlouvy a způsobit tak žalované škodu či poškodit jméno její společnosti. Soud proto těmito listinami důkazy neprováděl.

11. Soud ve věci učinil skutkový závěr, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou činnost stavebního technika, za což měsíčně fakturovala domluvenou odměnu, kterou žalovaná hradila. Žalovaná dne 30. 4. 2024 doručila žalobkyni výpověď smlouvy o výkonu stavebního technika a vyžádala si okamžité ukončení činnosti ze strany žalobkyně. Faktury za činnost žalobkyně za duben 2024 a květen 2024 žalovaná již neuhradila s tím, že proti nároku žalobkyně započítávala náhradu škody způsobenou jí žalobkyní.

12. Právně soud věc posoudil dle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako smlouvu příkazního typu. Dle § 1998 o. z. lze závazek vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Závazek pak zaniká uplynutím výpovědní doby. To, že odvolání příkazu je svou povahou výpověď závazku, dovozuje i odborná literatura (např. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, str. 1587).

13. Dále dle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Úroky z prodlení soud posoudil dle § 1970 o. z., když strany výši úroku měly ujednánu.

14. Pokud jde o namítaný zápočet pohledávek, soud věc posoudil dle § 1987 o. z., dle kterého není k započtení způsobilá pohledávka, která je nejistá nebo neurčitá.

15. Při právním posouzení věci soud nejprve hodnotil, zda je nárok žalobkyně po právu, následně se zabýval tím, zda je možné proti tomuto nároku započítat tvrzené pohledávky žalované za žalobkyní.

16. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že žalobkyni náleží částka fakturovaná za měsíc duben 2024, tj. 60 500 Kč. Pokud jde o zbývající část žaloby, představovala částka ušlý zisk za květen 2024, kdy žalobkyně již činnost nevykonávala. V projednávané věci doručila žalovaná žalobkyni výpověď smlouvy s tím, že důvodem výpovědi je nedodržování smlouvy, poškození jména žalované a způsobení velkých finančních škod žalované. Přestože žalovaná ve výpovědi uvedla, že vypovídá smlouvu „s okamžitou platností“, výpověď bez výpovědní doby nebyla mezi stranami ujednána (resp. již pominula doba trvání smlouvy, ve které tak bylo možné učinit). Strany si možnost výpovědi ujednaly ve smlouvě, nad to samotná platnost výpovědi nebyla ani sporována. Ve věci bylo proto podstatné, zda byly naplněny důvody výpovědi s ohledem na délku výpovědní doby, nikoli pro platnost výpovědi jako takovou.

17. Bylo proto na vypovídající straně, aby oprávněný důvod tvrdila a prokázala. Při neuvedení důvodu výpovědi v právním jednání tedy fakticky dochází k obrácení důkazní povinnosti a povinnosti tvrzení na stranu, která nezdůvodněnou výpověď učinila. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení týkající se hrubého porušení smlouvy ze strany žalobkyně, když toto porušení smlouvy spojovala se způsobením škody, jejíž konkrétní vymezení však ani po poučení soudem nedotvrdila. Nejvyšší soud ve svém usnesení č. j. 28 Cdo 2953/2009 ze dne 24. listopadu 2009 shrnul, že „V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny.“ Obdobný závěr lze samozřejmě vynést i nad obranou žalovaného, tedy soud nemůže s předložených listin dovozovat, které skutečnosti (tvrzení) chce žalovaný prokazovat, pokud je před tím konkrétně a určitě netvrdil. K tomu lze odkázat též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. 28 Cdo 1396/2010, který shrnul, že: „V soudní praxi není pochyb o tom, že požadavek vylíčení rozhodujících skutečností je možno splnit i odkazem na listinu. V žádném případě však nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily skutkové tvrzení účastníků řízení, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004).“18. Žalovaná namítala, že nespokojenost s činností žalobkyni vytýkala již zápisy ve stavebním deníku, a proto poté mohla od smlouvy odstoupit se zkrácenou výpovědní dobou. K tomu soud poukazuje na zákon č. 283/2021 Sb. stavební zákon, který v § 166 odst. 1 mimo jiné uvádí, že do stavebního deníku se pravidelně zaznamenávají údaje týkající se provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy. K tomu vyhláška č. 131/2024 Sb. o dokumentaci staveb, konkrétně její Příloha č. 12, část B.2.s) stanoví, že mezi další záznamy ve stavebním deníku patří i údaje o odstranění vad a nedodělků. Zápisy ve stavebním deníku představují evidenci postupů stavby, ke které patří od každé osoby oprávněné k zápisu její ‚pole působnosti‘ v konkrétním projektu. Fakt, že další osoba se těmito zápisy řídí, např. odstraňuje vady a nedodělky, je přirozenou součástí stavebních postupů. Stavební deník neslouží jako komunikační nástroj mezi účastníky smluv, ze kterých zapojení do stavebního deníku vyplývá, neboť pro množství a různorodost těchto smluv je třeba pro přehlednost jejich plnění volit komunikaci mezi účastníky přímou (a bez zapojení ostatních nezúčastněných). Pokud jde o odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2925/2015 ze dne 19. 1. 2016, z něhož dovozovala aprobování písemné reklamace vad zápisem ve stavebním deníku, soud se s analogií žalované neztotožnil. Zmíněný rozsudek se zabýval skutečností, kdy mezi stranami byl ve stavebním deníku záznam pojmenovaný jako „Dodatek ke smlouvě o dílo“, přičemž však tento nebyl číslován a orazítkován tak, jak se účastníci původně domluvili. Soudy se tak zabývaly primárně výkladem vůle účastníků a mírou formalismu při dovozování neplatnosti právního úkonu, nikoli přímo tím, zda je stavební deník uznatelným „nosičem“ komunikace mezi stranami a lze z jeho zápisů vycházet i tam, kde je třeba naplnit definici pojmu „dát na vědomí druhé straně“. Vzhledem k výše uvedenému proto namítané výtky formou zápisů ve stavebním deníku soud neposuzoval jako dostatečné. Ze zápisů ve stavebním deníků proto soud neměl za prokázané, že by byl dán důvod výpovědi jako hrubé porušení povinností žalobkyně. Sama žalobkyně pak doložila, že investor stavby hradil faktury dodavatele v nekrácené výši a k práci , Anonymizováno, . , jméno FO, neměl výtky.

19. V dané věci proto nezbylo, než posoudit výpověď jako obecnou dle § 1998 o. z. Výpovědní doba proto činila 30 dnů dle smluvního ujednání. Po dobu výpovědní doby měla být smlouva i nadále plněna. Tak tomu v daném případě nebylo, neboť žalovaná si po žalobkyni vymínila vrácení všech svěřených předmětů a ukončila smlouvu s okamžitou platností. Žalobkyni proto vznikla škoda v podobě ušlého zisku za měsíc květen 2024, kdy jí bylo žalovanou znemožněno vykonávat smluvenou práci. Soud proto shledal i zbytek žalobou uplatněného nároku po právu. Pro úplnost soud dodává, že základ na úhradu ušlého zisku netvoří faktura (proti které žalovaná brojila jako neopodstatněné), ale postačí samotné naplnění zákonné skutkové podstaty (viz výše § 2913 odst. 1 o. z.).

20. Žalovaná v rámci své procesní obrany namítala započtení pohledávek oproti nároku žalobkyně. Podstata § 98 o.s.ř. tkví v tom, že v řízení o hlavní pohledávce protipohledávka může být projednána jen tehdy, pokud by to nezdrželo rozhodnutí o hlavní pohledávce, což je závěr nejen právní teorie (srov. např. článek autora Jiřího Handlara Likvidita pohledávky jako hmotněprávní předpoklad započtení, publ. Právní rozhledy č. 12/2021, str. 419-429), ale zejm. i soudní praxe (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, publ. i časopis Právní rozhledy č. 1/2019 str. 34). V kontextu civilního procesu je zákaz jednostranného započtení nejisté a neurčité pohledávky spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Soud odkazuje též na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020 publikován ve sbírce jako Rc 37/2021, který uvedl, že „Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.“ Dále Nejvyšší soud pokračuje tak, že „Z toho pak vyplývá, že soud se protipohledávkou nemusí důkazně zabývat, neboť žalovaný s touto pohledávkou tak jako tak nemůže uspět. Soud tudíž může zamítnout důkazní návrhy žalovaného ohledně důvodnosti jeho námitky započtení (výše, platnost, splatnost protipohledávky atp.)“21. Pokud jde o pohledávku představující pokutu ve výši 2 000 Kč, pak tato sice splňuje určitost i jistotu § 1987 o. z., avšak nejde o pohledávku za žalobkyní, neboť po provedeném dokazování bylo zjištěno, že vozidlo měl v užívání , Anonymizováno, . , jméno FO, na základě výhradního ujednání mezi ním (jako OSVČ) a žalovanou. Obdobný závěr lze proto učinit i u tvrzené škody na tomto vozidle, k čemuž soud další dokazování ani neprováděl. Tyto pohledávky proto nebyly způsobilé k započtení vůči nároku žalobkyně, neboť nejde o vzájemné plnění mezi stranami jako základní premisu k započtení dle § 1982 o. z.

22. Pokud jde o další škodu způsobenou žalobkyní žalované, vztahují se k jejímu posouzení obdobné závěry, jako již výše uvedené týkající se prokazování hrubého porušení smlouvy. Žalovaná ostatně sama spojovala hrubé porušení smlouvy ze strany žalobkyně se značnou škodou. Proto skutečnost, že žalovaná dostatečně netvrdila způsob vzniku škody, její výši a příčinnou souvislost, ze které by bylo možné vyvodit zodpovědnost žalobkyně za tuto škodu, má i v tomto případě vliv na rozhodnutí v její neprospěch, pokud se domáhala započtení pohledávky ze způsobené škody. K tomu lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2623/2009 ze dne 20. 1. 2010, dle kterého „uplatňuje-li žalovaný svoji případnou pohledávku k započtení v souladu s § 98 OSŘ, je třeba namítat výši, v jaké žalovanému vznikla škoda, a zřetelně uplatnit takovou pohledávku k započtení, nestačí pouhé konstatování neurčitě vymezené a několikrát pozměněné škody“. Žalovaná byla soudem v tomto směru zároveň dostatečně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2901/23 ze dne 8. ledna 2025). Žalované dále nic nebrání domáhat se po žalobkyni tvrzené škody ve zvláštním řízení, avšak v aktuálně projednávané věci nemůže být tato žalobní obrana úspěšná (viz již cit. Rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

23. Výrokem II. soud zamítl náklady s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, neboť jejich výši žalobkyně nijak nedoložila ani netvrdila, na základě čeho požaduje tuto částku.

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení plný úspěch a žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k plnění. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř. činí náklady nezastoupeného účastníka doložené hotové výdaje nebo paušální výdaje dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyně nedoložila požadované hotové výdaje (náklady na podání žaloby a náhradu ušlého výdělku), soud proto přiznal náklady žalobkyni dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon za tyto úkony: předžalobní výzva, žaloba, jednání 14. 10. 2024, doplnění důkazů k výzvě soudu 11. 11. 2024, jednání 15. 1. 2025, nahlížení do spisu. Za tyto úkony náleží 6x 300 Kč, tj. 1 800 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni cestovné z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět za 3 tyto jízdy (dvakrát jednání, jednou nahlížení do spisu) ve výši 267 Kč za jednosměrnou jízdenku (dle , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ), celkem tedy za 6 takových jízdenek částku 1 602 Kč. Žalobce byl vyzván k doložení technického průkazu vozidla, kterým zajišťoval svoji účast u soudu, nicméně předložil fakturu na půjčení vozidla v částce 3 398 Kč. To soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady, když spojení veřejnou dopravou mezi městy , adresa, je dostupné. Proto přiznal soud částku cestovného pouze v ekvivalentu částky vynaložené za veřejnou dopravu. Za účelně vynaložené náklady soud nepovažoval úkon vyjádření k odporu a ubytování (obě jednání byla zahájena v 9 hodin, tedy to soud posoudil jako dojezdovou vzdálenost z místa sídla žalobkyně). Konečně náklady žalobkyně tvoří též soudní poplatek ve výši 4 620 Kč. Celkem činí náklady žalobkyně 8 022 Kč.

25. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.