8 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A trvale na adrese Adresa žalovaného B o zaplacení částky 104 469 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 215,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 67 215,49 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala dále zaplacení částky 37 253,51 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 740,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 120,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 90 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 22,02 % ročně z částky 90 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 104 469 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným dne 17. 11. 2021, číslo úvěru , Anonymizováno, . V žalobě uvedla, že žalovanému byla poskytnuta možnost čerpat opakovaně úvěr až do výše 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úroky v pravidelných splátkách ve výši dle rozpisu plateb dostupném žalovanému online. Žalovaný uhradil celkem částku 91 100 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dále v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, dále informacemi z interních databází a kontrolou bonity a udržitelnosti příjmů žalovaného. Žalobkyně byla soudem usnesením ze dne 29. 11. 2024 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení k prokázání, jakým způsobem byly ověřovány schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. V doplnění žaloby ze dne 16. 12. 2024 pak žalobkyně zaslala výpis z pohybu na účtu žalovaného. Celkem žalobkyně požadovala zaplacení částky 104 469 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 740,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 120,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 90 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 22,02 % ročně z částky 90 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému k opakovanému čerpání spotřebitelský úvěr až do výše 90 000 Kč, s roční pevnou úrokovou sazbou 42,00 % a RPSN 51,96 % ročně. Z potvrzení o platbách a z denního pohybu na účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 158 315,49 Kč a žalovaný oproti tomu uhradil částku 91 100 Kč. Žalovaný byl dále v prodlení s úhradou dluhu, a proto právní předchůdce žalobkyně zbývající část úvěru dne 20. 11. 2022 zesplatnil a pohledávku dne 27. 9. 2023 postoupil žalobkyni. Z výpisu pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že za období od 3. 5. 2021 do 16. 11. 2021 žalovaný přijal platby patrně ze svého jiného účtu (osoba zasílající platbu označená jako , Jméno žalovaného A, ), dále 20 000 Kč od , jméno FO, z poznámkou „peníze na zavolanou“, dále opakovaně příchozí platbu od spol. , právnická osoba, . (částky od 8 000 Kč po 300 000 Kč označeny jako gambling), dále výplatu půjčky 60 000 Kč od spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na účet byl učiněn hotovostní vklad 45 000 Kč a 92 000 Kč, dále výplata půjčky 100 000 Kč od , právnická osoba, . Žádná pravidelná platba mzdy/platu se na účtu žalovaného v tomto období neobjevila. Mezi výdaji nejsou neobvyklé částky v tisících, i desetitisících, nejčastěji za běžné spotřební zboží a jídlo, vyšší částky pak označeny jako gambling pro společnost , právnická osoba, . (např. 12. 7. 2021 částka 49 000 Kč, dne 24. 6. 2021 částka 50 000 Kč, dne 21. 6. 2021 rovněž 50 000 Kč.

5. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 158 315,49 Kč a žalovaný oproti tomu uhradil pouze částku 91 100 Kč.

6. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu).

11. Pokud jde o charakter odborné péče, tak lze zmínit též judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž tento soud dospěl k názoru, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Ke stejným závěrům dospěl i soudní dvůr Evropské Unie v Rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

12. Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda má žalovaný další dluhy a výdaje, eventuálně zda je reálná uvedená výše příjmů s ohledem na zjištění, že příjmy pocházejí od totožných osob (resp. pravděpodobně od něj samého) či od herních společností. Z tohoto hlediska postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Pouhý výpis z pohybu účtu žalovaného nepostačí k prokázání, že tento disponuje dostatkem prostředků, aby byl schopný splácet žalobkyní poskytnutý úvěr, když zároveň jeho výdaje vykazují nestabilní a mnohdy vysoké částky neúměrné jeho příjmům. Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaný stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně však s odbornou péčí nepostupoval a řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 158 315,49 Kč a žalovaný oproti tomu uhradil částku 91 100 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni 67 215,49 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky (tj. od 21. 11. 2022).

15. Žalobkyně se domáhala jistiny a kapitalizovaného příslušenství celkem ve výši 133 329,80 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 67 215,49 Kč, což je 50,4 % z žalované částky. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v řízení v rozsahu 50,4 % jeho předmětu, tj. v 49,6 % neuspěla. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, když jejich úspěšnost v tomto sporu je takřka totožná.

16. Lhůtu k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.