8 C 265/2023

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A Oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B žaloba o určení vlastnického práva k nemovitým věcem I. Určuje se, že , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, , je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, , druh pozemku: ostatní plocha, o výměře 20 m2, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , druh pozemku: zahrada, o výměře 3 m2, v obci a katastrálním území , adresa, , nově vznikajících dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, který je přílohou tohoto rozsudku.II. Žalovaní 1, 2 jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 42 957 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 8. 2023 domáhal určení, že je vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I tohoto rozhodnutí, a to na základě mimořádného vydržení těchto pozemků. Tvrdil, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zatímco žalovaní mají od roku 2013 ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. 399 a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v obci a katastrálním území , adresa, . Sporné pozemky, nově vymezené geometrickým plánem, leží na rozhraní pozemků žalobce a žalovaných. Žalobce převzal svůj pozemek od předchozího vlastníka dne 20. 12. 1999; od tohoto dne se ujal držby v rozsahu hranic tak, jak o nich byl přesvědčen, tedy včetně sporných pozemků. Již v této době byla skutečná hranice mezi pozemky v části od stodoly stojící na pozemku žalovaných až k silnici vymezena dřevěným plotem vybudovaným již právním předchůdcem žalovaných. Na skutečné hranici pozemků žádný plot vybudován nebyl. Až dne 10. 3. 2023 došlo bez vědomí a přítomnosti žalobce ke vstupu geodeta na sporné pozemky a k vyznačení geodetických značek; dne 19. 3. 2023 pak k rušení žalobcovy pokojné držby žalobkyní 2). Žalobce po celou dobu 23 let pozemky držel, užíval a udržoval, vše v dobré víře ve hranici vytýčenou a nerozporovanou právními předchůdci obou pozemků. Naléhavý právní zájem žaloby na určení vlastnictví odůvodnil potřebou uvést do souladu stav skutečné držby a užívání se stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

2. Žalovaní navrhovali žalobu v plném rozsahu zamítnout. Namítali, že nárok žalobce je neoprávněný, neboť absentuje dobrá víra žalobce při užívání sporných pozemků. Žalobce podle žalovaných od počátku věděl, že jím užívaná část pozemku mu nepatří, neboť součástí kupní smlouvy jeho pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl i geometrický plán, z něhož byla skutečná hranice mezi pozemky patrná, a to tak, že vedla rovnoběžně se stavbou stodoly ve snadno rozeznatelné vzdálenosti. Poté, co v roce 2013 žalovaní nabyli svůj pozemek do SJM, sám žalobce je kontaktoval s tím, že předmětnou část jejich pozemku užívá po dohodě s právním předchůdcem žalovaných, ale je si vědom, že tato mu nenáleží. Žalovaní tvrdili nepoctivý úmysl žalobce, který dle nich věděl, že část jím užívaného pozemku není jeho, a to již od doby, kdy svůj pozemek v roce 1999 koupil. Jeho počínání působilo žalovaným újmu v tom, že za část svého pozemku užívanou žalobcem uhradili svému právnímu předchůdci kupní cenu, hradili dlouhodobě daň z nemovitosti a byli omezeni v úpravách stodoly bezprostředně hraničící se spornými pozemky.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že nebyla podána vlastnická žaloba žalovanými.

4. Soudu je z vlastní činnosti známo, že mezi účastníky byl již veden spor ve věci rušené držby, kdy zdejší soud usnesením č. j. 8 C 148/2023-65 ze dne 3. 5. 2023 rozhodl, že žalovaní jsou povinni zdržet se rušení držby žalobce. Důkaz tímto spisem soud již dále neprováděl.

5. Soud vzal za prokázané vlastnictví pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobcem, a to z doložené kupní smlouvy ze dne 20. 12. 1999 a z výpisu z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ú. , adresa, . Stejně tak vzal soud za prokázané vlastnictví pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalovanými (SJM), a to z kupní smlouvy ze dne 22. 8. 2013 a z výpisu z katastru nemovitostí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , adresa, .

6. Z fotodokumentace (č. l. 17-34, 38-41, 43-46, 107) soud zjistil, že v okamžiku nabytí vlastnictví k pozemku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobcem, nebyl v místě žádný plot, vyjma dřevěného plotu vedoucího od silnice (, adresa, ) k rohu stodoly stojící na pozemku č. , hodnota, (ve vlastnictví žalovaných). Z fotografií má soud za prokázané, že žalobce používal pozemek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, až k samotné zdi stodoly, a to jak k uskladnění , právnická osoba, při stavbě rodinného domu, tak k osázení živým plotem; za zdí stodoly pak vybudoval květinový záhon s kameny. Z fotografií je dále prokázáno, že v roce 2022 žalovaní zbudovali místo dřevěného plotu plot betonový, rovněž od silnice k rohu stodoly na pozemku č. , hodnota, . Pro úplnost soud uvádí, že další předložené fotografie, ve spise založené na č. l. 48-50, 52-54, 57-63, k důkazu provedl, ale dále nehodnotil, neboť tyto prokazovaly eskalující spory mezi účastníky, nikoli další skutečnosti k posouzení mimořádné držby žalobce.

7. Z náčrtu měření ke geometrickému plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 14. 4. 2023 provedeného , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil přesné souřadnice vymezující geometrickým plánem nově vzniklé parcely parc. č. , hodnota, (dříve část pozemku č. st. , Anonymizováno, ) a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dříve část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

8. Z geometrického plánu ze dne 5. 11. 1999, jež byl součástí kupní smlouvy (žalobce jako kupující pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), soud zjistil, že tímto geometrickým plánem došlo k oddělení pozemku z parc. č. , hodnota, , označeného nově jako parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, byla zakreslena v okem rozpoznatelné vzdálenosti od zakresleného půdorysu stavby stodoly.

9. Ze situačního výkresu z 12/2018 projekční kanceláře , právnická osoba, soud zjistil, že za účelem stavebních úprav stodoly na pozemku žalovaných bylo počítáno s průběhem skutečné hranice mezi pozemky, tj. nikoli jak byla vymezená plotem končícím u rohu stodoly.

10. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce v roce 1999 koupil pozemek za účelem stavby domu, přičemž tento byl z jedné strany oplocen drátěným plotem, z druhé strany byl plot dřevěný a stodola. Od právního předchůdce obdržel informaci, že nabývaný pozemek je vymezen těmito dvěma ploty. Zajímal se o to, kde byly umístěny geodetické značky v neoplocené části pozemku; u stodoly žádná značka nebyla, pouze zatlučená tyč. Dřevěný plot stál na místě až do roku 2022. Jeho kopie kupní smlouvy geometrický plán neobsahovala, obdržel ho až po zápisu vlastnického práva do katastru. Žádnou dohodu s právním předchůdcem žalovaných (p. , jméno FO, ) neučinil, pouze se ujišťoval, zda může svůj plot přidělat přímo na stodolu. Mezi lety 2017-2020 jednal se synem žalovaných o jeho záměru přestavby stodoly, hranice pozemků řešeny nebyly. To, že by mohlo dojít ke sporu, poprvé vnímal v prosinci 2022, kdy jej oslovila žalovaná s geodetem se záměrem si zaměřit pozemek.

11. Z výslechu žalované soud zjistil, že když v roce 2013 žalovaní zakoupili svůj pozemek, stál na místě dřevěný plot. Oplocení nikdy neřešili, neboť součástí pozemku byl i přístřešek, který byl používán. Odinstalovat dřevěný plot i přístřešek by bylo náročné. Žalobce jim již dříve sdělil, že pan , jméno FO, mu sdělil, že spornou část pozemku může užívat. Skutečnost, že žalobce věděl, že používá část cizího pozemku, se žalovaná dozvěděla i v roce 2023 též od manželky žalobce. Ta kontaktovala žalovanou při cestě od soudu a zastavila se za ní osobně. Až po postavení plotu, v roce 2022, se začali domáhat vydání sporného pozemku, a to pouze slovně. Žalobce jim sdělil, že pozemek má vydržený, žalovaná ale nevěděla, o co konkrétně jde. Potvrdila, že 19. 5. 2023, resp. též 20. 5. 2023 odeslala žalobci SMS zprávu se souhlasem převodu pozemků (č. l. 70). Nepoctivý úmysl žalobce spatřovala žalovaná v tom, že když zemřel pan , jméno FO, , mohl žalobce od dědiců část pozemků odkoupit, to však neudělal. Žalobce nikdy nežádali, aby jim zpřístupnil vstup na svůj pozemek za účelem údržby stodoly, byť jim žalobce řekl, že jim to umožní, oni mu nevěří.

12. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , bývalé manželky žalobce, soud zjistil, že byla se žalobcem ve vztahu od ledna 2001, přičemž od podzimu 2020 nežijí ve společné domácnosti, nyní vedou 6 soudních sporů a mají špatné vztahy. Ke stavu pozemku sdělila, že tento viděla poprvé na jaře v roce 2001. Ke stodole pana , Anonymizováno, vedl dřevěný plot, dále od stodoly vybudoval žalobce plot drátěný. Plot na skutečné hranici pozemků nestavěli, neboť počítali s tím, že do budoucna by část pozemku za stodolou odkoupili. Byli domluveni, že pan , jméno FO, může kdykoli přijít z druhé strany stodoly za účelem její údržby. Sama jednala se sousedem o sporném pozemku ve tvaru lichoběžníku za účelem vysázení květin. Soused pozemek nikdy nepoužíval, nikdy je nepožádal o vyklizení.

13. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 17 C 55/2022-612 ze dne 21. 3. 2024 soud zjistil, že tímto byla zamítnuta žaloba bývalé manželky žalobce na určení, že stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , postavená na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného), je v rozsahu jedné poloviny v jejím spoluvlastnictví. Z odůvodnění rozsudku (bod 58) soud dále zjistil, že žalobce se s (bývalou) manželkou seznámil v prosinci 2000, ve vztahu byli od začátku roku 2001.

14. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , matky žalobce, soud zjistil, že pan , jméno FO, nikdy jejího syna na spornou část pozemku neupozornil, o uzavření žádné dohody týkající se pozemku mezi nimi nevěděla. V době, kdy ona sama poprvé pozemek navštívila, byl na místě dřevěný plot ve špatném stavu, vedoucí ke stodole; z druhé strany stodoly žádný plot nebyl. Její syn se tak domluvil se sousedem tak, že (žalobce) vystaví drátěný plot napojený na roh stodoly.

15. Z přepisu SMS zprávy (č. l. 71) soud zjistil, že mezi účastníky (žalobcem a žalovanou) proběhla komunikace, ze které bylo možné usuzovat, že žalovaná souhlasí se zapsáním pozemku p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, do vlastnictví žalobce.

16. Soud nehodnotil provedený důkaz přepisem SMS zpráv (č. l. 55, 70, 106), neboť z nich nebylo zřejmé, ve kterém roce komunikace proběhla. Nad to tyto zprávy opět poukazovaly na vyhrocené vztahy mezi účastníky a netýkaly se skutečností prokazovaných v této věci. Stejně tak soud nehodnotil listiny prokazující komunikaci právních zástupců žalobce. Pro úplnost soud dodává, že neprovedl navrhovaný důkaz výslechem syna žalovaných (pana , právnická osoba, stavební dokumentací, neboť skutkový stav byl zjištěn a pro rozhodnutí dostatečně objasněn již shora uvedenými důkazy.

17. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobce je vlastníkem mimo jiné pozemku parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, . Do společného jmění manželů žalovaných patří sousední pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, . Žalobce se ujal držby svého pozemku v prosinci 1999, kdy hranice mezi pozemky byly vymezeny původním dřevěným plotem vedoucím od silnice (, adresa, ) k rohu stodoly na pozemku žalovaných. V tomto rozsahu žalobce pozemek užíval, ať už k účelům funkčním (uskladnění stavebního materiálu) či okrasným (záhon, živý plot). Žalovaní původní dřevěný plot odstranili a nahradili jej betonovým. K žádné dohodě týkající se užívání sporných pozemků parc. č. , hodnota, (dříve část pozemku č. st. , Anonymizováno, ) a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dříve část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) mezi žalobcem a žalovanými, či jejich právními předchůdci, nedošlo. V roce 2023 proběhl spor o rušení držby žalobce.

18. Dle § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“) je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Podle § 992 odst. 1 o. z. platí, že kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle odst. 2 nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.

20. Z textace zákona vyplývá, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Držbou nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.) nemá zákon na mysli držbu poctivou (§ 992 odst. 1 o. z.). Pro možné učinění závěru o mimořádném vydržení se proto nelze opírat o dobrou víru tak, jak je vymezena v § 992 odst. 1 o. z., věta první, ale o obecnou poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“. Držitel tak nemusí prokazovat, že byl v pozitivním přesvědčení, že mu držené právo náleží, ale musí naopak jemu být prokázán nepoctivý úmysl.

21. Účel právní úpravy obsažené v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému.

22. V této věci bylo prokázáno, že žalobce držel a užíval pozemky nově označené geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, jako parcely parc. č. , hodnota, a č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 13 od konce roku 1999 do dnešního dne. I přes sousedské spory pokračoval v držbě a úspěšně se domáhal i soudní ochrany před jejím rušením. Nezbytná doba pro mimořádné vydržení nemovité věci činí 20 let. Soud proto uzavřel, že byly splněny podmínky časového testu dle § 1095 o. z.

23. Soud se dále zabýval tím, zda byl žalobci jako držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Žalovaní se snažili prokázat, že žalobce věděl, že jím užívaná část pozemku není v jeho vlastnictví. To z provedeného dokazování na jisto nevyplynulo, nicméně soud v dokazování za dalším objasněním této skutečnosti nepokračoval. I pokud by žalobce v některém z okamžiků jeho více než 20leté držby zjistil, že není oprávněným vlastníkem, sama o sobě by tato skutečnost nemohla zapříčinit zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. K tomuto závěru dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (rozhodnutí bylo přijato k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěrům v něm uvedeným se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, nebo v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1686/2021).

24. K tomu dále lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2307/2022 ze dne 10. května 2023, kde se uvádí: „Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“ (§ 992 odst. 1 o. z., věta druhá).“ Proto ani důkaz kupní smlouvou na žalobcův pozemek, u níž byl jako příloha geometrický plán, s nímž se žalobce v době koupě seznámit mohl, neprokázal nepoctivý úmysl žalobce při držbě. Ani výpovědi svědků soud nehodnotil jako dostatečně průkazné k závěru o nepoctivém záměru žalobce. I tyto se týkaly především dokazování toho, že si byl žalobce vědom, že jde o cizí pozemek. Svědkyně , jméno FO, měla pouze informace zprostředkované svým synem; svědkyni , jméno FO, na věrohodnosti výpovědi ubraly velmi vyostřené vztahy se žalobcem, nad to se žalobcem vstoupila do vztahu až více než rok poté, co se chopil držby pozemků. Přesto lze podotknout, že ani ona nezmínila, že by žalobce jednal ve své držbě jakkoli lstivě, se zlým úmyslem nebo obecně nemorálně. Pouze popisovala, že žalobce věděl, že pozemek není jeho. Jak uvedl i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 3472/22 ze dne 14. 2. 2023: „lze mít za to, že podmínkou mimořádného vydržení není odůvodněné přesvědčení držitele o tom, že mu vykonávané právo náleží, nemůže je však vykonávat ve zlém úmyslu“. Na věci proto nic nemění fakt, zda by žalobce již od okamžiku seznámení se s geometrickým plánem věděl o skutečné hranici pozemku.

25. Již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2307/2022 dále uvádí: „V nikoliv nepoctivém úmyslu jedná především ten, který je přesvědčen, že tím, že se ujal držby, nepůsobí jinému bezdůvodně újmu. (…) Jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby. (…) Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu.“ Shodně k tomu viz i komentářová literatura: „Ten, kdo drží „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ je přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu; jde zde o dobrou víru „v nejméně přísném pojetí“ (viz Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163). K posuzování nepoctivého úmyslu soudem viz též rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 290/2023 ze dne 25. 4. 2023.

26. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce držel pozemky „v nikoliv nepoctivém úmyslu“ ve smyslu výše vyloženém úvahami soudu a vyplývajícím též z judikaturních závěrů. Přestože žalovaní nepoctivý úmysl žalobce tvrdili, břemeno důkazní neunesli. Pokud tvrdili, že újma jim je působená tím, že byli omezeni v úpravách stodoly, z následného dokazování k tomu vyplynulo, že žalobce jim sám přislíbil vstup z druhé strany stodoly přes jím užívaný pozemek, když na toto mají nárok i ze zákona. V tomto ohledu tedy újma způsobena nebyla. Dále žalovaní spatřovali újmu v tom, že za pozemek uhradili kupní cenu a dále hradili daň z nemovitosti. K tomu soud dokazování neprováděl, pouze uvádí, že toto nejsou okolnosti přičitatelné vůli žalobce. Veřejnoprávní vztahy plynoucí z vlastnictví pozemku žalovanými a státem nemohl svým počínáním žalobce nijak ovlivnit. Byli to tedy sami žalovaní, kteří takto mnoho let postupovali, aniž by se snažili o zjednání nápravy, pokud toto pociťovali jako újmu. Jak už soud žalovaným sdělil u prvního jednání ve věci, mohli žalovaní odvrátit mimořádné vydržení podáním vlastnické žaloby; žalovaní ale žádnou takovou žalobu nepodali. Okresní soud si je vědom absence konkrétních kritérií nepoctivého úmyslu, proto i v této věci hodnotil jednání držitele při nabytí a výkonu držby individuálně a v okolnostech vztahů mezi účastníky či jejich právními předchůdci. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud uzavřel, že jednání držitele (žalobce) nebylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu.

27. Soud žalobě proto zcela vyhověl, neboť žalobce prokázal držbu pozemků označených výrokem I tohoto rozsudku po dobu téměř 25 let, tedy uplynula doba požadovaná ust. § 1095 o. z. pro mimořádné vydržení nemovité věci, žalovaní k tomu neprokázali žalobcův nepoctivý úmysl v obsahu tohoto pojmu tak, jak jej zákonodárce v § 1095 o. z. zamýšlel.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalobce. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představují odměnu za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a.t.“):- za 7 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 a.t., tj. po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava, podání žaloby, jednání 6. 12. 2023, 25. 3. 2024, 5. 6. 2024, 8. 7. 2024, 14. 10. 2024), celkem tedy 21 700 Kč,- za 7 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a.t., po 300 Kč za 7 uvedených úkonů právní služby, celkem 2 100 Kč,- náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobce dle § 13 odst. 1 a 5 a.t., (1x cesta na jednání soudu 237 km , adresa, - , Anonymizováno, a zpět v roce 2023 – sazby dle vyhlášky č. 401/2022 Sb., 4x cesta na jednání soudu 237 km , adresa, - , Anonymizováno, a zpět v roce 2024 – sazby dle vyhlášky č. 341/2023 Sb.), celkem 8 702 Kč, Anonymizováno- náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobce strávený cestou na/z ústních jednání soudu dle § 14 odst. 3 a.t., po 100 Kč za půlhodinu, celkem za 30 půlhodin tedy 3 000 Kč,- DPH právního zástupce žalobce, který doložil osvědčení o registraci k DPH, ve výši 21 %, celkem 7 455 Kč.

29. Celkové náklady žalovaného tak činí 42 957 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal právnímu zástupci odměnu za úkony (a k nim náležející náhrady hotových výdajů): replika ze dne 28. 11. 2023, replika ze dne 24. 4. 2024, vyjádření 3. 10. 2024, vyčíslení nákladů ze dne 15. 10. 2024, neboť ve věci nešlo o účelně vynaložené náklady. Soud proto výrokem II žalovaným uložil povinnost zaplatit náklady řízení žalobci ve výši 42 957 Kč.