8 C 271/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného zastoupen zákonnou zástupkyní – matkou jméno celé jméno žalované bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného 3) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného zastoupen zákonnou zástupkyní – matkou jméno celé jméno žalované bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného 4) celé jméno žalobce , narozená dne datum bytem adresa , obec zastoupena zákonnou zástupkyní – matkou jméno celé jméno žalované bytem adresa žalobce, žalované a žalované 5) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobce, žalované a žalované zastoupena zákonnou zástupkyní – matkou jméno celé jméno žalované bytem adresa určovací žaloba <b>I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], je zákonným dědicem zůstavitele [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], zemřelého dne [datum].</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 9. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovaným určení, že je zákonným dědicem po zůstaviteli [celé jméno žalovaného], nar. dne [datum] a zemřelém dne [datum]. V žalobě uvedl, že zůstavitel je otcem žalobce a žalovaného 1) a zároveň prarodičem druhého a třetího žalovaného a čtvrté a páté žalované. Zůstavitel zanechal závěť, kterou uložil do notářské úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky. Zůstavitel ve své závěti povolal jako závětní dědice finančních prostředků, které se budou ke dni jeho úmrtí nacházet jako výnosy z cenných papírů a zůstatků z běžných účtů č. [bankovní účet], č. [bankovní účet], oba vedené u [právnická osoba] a dále č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], druhého až pátou žalovanou, a to každého rovným dílem. Prvého žalovaného zůstavitel povolal jako závětního dědice veškerého ostatního movitého a nemovitého majetku zůstavitele, včetně veškerého ostatního majetku, všech majetkových aktiv a pasiv, kromě peněžních prostředků na účtech uvedených v předchozím odstavci, které budou existovat v okamžiku smrti zůstavitele a stanou se součástí dědictví. Zůstavitel žalobci výslovně dle obsahu závěti neodkázal ničeho s odůvodněním, že žalobce o osobu zůstavitele dlouhodobě neprojevoval zájem, ač tento projevovat měl, dlouhodobě se se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o jeho zdravotní stav ani jiné okolnosti zůstavitelova života s tím, že ani zůstaviteli neumožňoval styk s dcerami žalobce, tj. čtvrtou a pátou žalovanou. Zůstavitel dle obsahu závěti vydědil žalobce, jakožto nepominutelného dědice, přičemž za důvod vydědění považoval zákonný důvod ve smyslu ustanovení §1646 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění. Žalobce je přesvědčen, že důvod pro jeho vydědění, jak je specifikován v závěti zůstavitele, neexistuje, a touto žalobou se domáhá určení, že je dědicem zůstavitele z titulu zákonné dědické posloupnosti jakožto nepominutelný dědic. Tvrzení zůstavitele, že žalobce o osobu zůstavitele dlouhodobě neprojevoval zájem, ač tento projevovat měl, dlouhodobě se se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o jeho zdravotní stav ani jiné okolnosti zůstavitelova života s tím, že ani zůstaviteli neumožňoval styk s dcerami žalobce, tj. čtvrtou a pátou žalovanou, je tvrzením zcela účelovým s cílem eliminovat žalobce z nabytí jakýchkoli majetkových hodnot zůstavitele ku prospěchu prvého žalovaného, tedy bratra žalobce. Byl to právě žalobce, který se v minulosti ustavičně a dlouhodobě snažil o udržení kontaktu se zůstavitelem, avšak z důvodu závislosti zůstavitele na [anonymizováno] a jeho emocionálních výkyvů, byl vztah mezi žalobcem a zůstavitelem komplikovaný. Zlomový okamžik ve vztahu mezi žalobcem a zůstavitelem nastal v období, kdy se žalobci narodila dcera [jméno], tj. čtvrtá žalovaná, a žalobce o této události jel informovat zůstavitele. Zůstavitel byl však opět pod vlivem [anonymizováno] a žalobce vulgárně verbálně napadl s tím, že je mu tato událost naprosto lhostejná a že nemá žádný zájem svou vnučku ani vidět. Tato silně urážlivá vyjádření zůstavitele žalobce citově natolik zasáhla, že se ve vztahu k zůstaviteli odmlčel a vyčkával okamžiku, až se zůstavitel za svá vyjádření žalobci alespoň omluví a projeví alespoň minimální zájem o kontakt se svou vnučkou. Tomu se však nikdy nestalo a zůstavitel nikdy neprojevil již žádný zájem ani o kontakt se žalobcem, natož o kontakt se svými vnučkami. Narušené vztahy se zůstavitelem žalobce mrzely a dodnes mrzí, nicméně byl to právě zůstavitel, který svým projevem vztahy se žalobcem silně narušil a žalobce ani nemohl tento stav nikterak změnit. Rovněž nesouhlasí s tvrzením, že se nezajímal o zdravotní stav zůstavitele.

2. Žalovaný 1) uvedl, že souhlasí s obsahem podané žaloby.

3. Žalovaní 2), 3) k žalobě prostřednictvím své zákonné zástupkyně uvedli, že s žalobou souhlasí.

4. Žalovaná 4) a 5) k žalobě prostřednictvím své zákonné zástupkyně uvedly, že s jejím obsahem souhlasí.

5. Z protokolu o veřejném zjištění stavu a obsahu listiny o pořízení pro případ smrti ze dne [datum] (č. l. 4 spisu) vyplývá, že byla čtena závěť zůstavitele, kterou [celé jméno žalovaného] sepsal dne [datum] (č. l. 5). Ze závěti vyplývá, že zůstavitel povolal jako závětní dědice finančních prostředků, které se budou ke dni jeho úmrtí nacházet jako výnosy z cenných papírů a zůstatků z běžných účtů č. [bankovní účet], č. [bankovní účet], oba vedené u [právnická osoba] a dále č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], druhého až pátou žalovanou, a to každého rovným dílem. Prvého žalovaného zůstavitel povolal jako závětního dědice veškerého ostatního movitého a nemovitého majetku zůstavitele, včetně veškerého ostatního majetku, všech majetkových aktiv a pasiv, kromě peněžních prostředků na účtech uvedených v předchozím odstavci, které budou existovat v okamžiku smrti zůstavitele a stanou se součástí dědictví. Zůstavitel žalobci výslovně dle obsahu závěti neodkázal ničeho s odůvodněním, že žalobce o osobu zůstavitele dlouhodobě neprojevoval zájem, ač tento projevovat měl, dlouhodobě se se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o jeho zdravotní stav ani jiné okolnosti zůstavitelova života s tím, že ani zůstaviteli neumožňoval styk s dcerami žalobce, o jejichž narození se dozvěděl od třetích osob. Dále zůstavitel zřídil po své smrti služebnost užívání budovy [adresa] – rodinného domu, který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. [číslo] – zahrada v k. ú. [část obce], [územní celek], a to ve prospěch družky [jméno] [příjmení]. Závět jako svědci podepsaly [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

6. Z nesporných tvrzení všech účastníků řízení má soud za prokázané, že důvod pro jeho vydědění žalobce, tak jak je specifikován v závěti zůstavitele, není dán. V řízení dále nemá soud za prokázané, že by žalobce o osobu zůstavitele dlouhodobě neprojevoval zájem, ač tento projevovat měl, dlouhodobě se se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o jeho zdravotní stav ani jiné okolnosti zůstavitelova života. Dále soud nemá za prokázané, že by žalobce zůstaviteli neumožňoval styk s dcerami žalobce, tj. čtvrtou a pátou žalovanou. Naopak z nesporných tvrzení všech účastníků řízení vyplývá, že k narušeným vztahům mezi účastníky řízení přispěl i sám zůstavitel. Dále z nesporných tvrzení účastníků řízení, že se žalobce zajímal o zdravotní stav zůstavitele, a to v době jeho hospitalizace ve [anonymizováno] nemocnici v [obec], kdy byl jmenován jeho opatrovníkem. Rovněž žalobce byl v kontaktu se zdravotním zařízením [anonymizována dvě slova] v [obec].

7. Soud neprovedl výslech svědků [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a rovněž neprovedl důkaz spisem zdejšího soudu sp. zn. 34D 791/2021, neboť žalobce na provedení těchto důkazů netrval.

8. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

9. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] sepsal zůstavitel [celé jméno žalovaného], otec žalobce a žalovaného 1) a zároveň prarodič žalovaných 2) až 5) závěť, kterou uložil do notářské úschovy. [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum]. Dále byl v řízení prokázán obsah závěti, kdy zůstavitel povolal závětní dědice, a to žalované 1) až 5). Zůstavitel žalobci výslovně neodkázal ničeho s odůvodněním, že žalobce o osobu zůstavitele dlouhodobě neprojevoval zájem, ač tento projevovat měl, dlouhodobě se se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o jeho zdravotní stav ani jiné okolnosti zůstavitelova života s tím, že ani zůstaviteli neumožňoval styk s dcerami žalobce, tj. čtvrtou a pátou žalovanou. Zůstavitel dle obsahu závěti vydědil žalobce, jakožto nepominutelného dědice, přičemž za důvod vydědění považoval zákonný důvod ve smyslu ustanovení §1646 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb.

10. Pro úplnost soud uvádí, že při zjištění skutkového stavu věci vyšel soud zejména z nesporných tvrzení účastníků řízení, a to zejména ohledně důvodů zůstavitele pro vydědění žalobce. Soud v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř., kdy soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Nesporná tvrzení účastníků řízení tak nevyžadují provedení důkazu. Dokazovat se tedy budou pouze skutečnosti sporné, tj. skutečnosti, které protistrana popřela. V tomto konkrétním případě všichni žalovaní učinili za nesporná skutková tvrzení obsažená v žalobě, proto z nich soud také zcela vyšel.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující právní závěr: <i>Podle § 1646 občanského zákoníku (dále jen o. z.)</i> <i>(1); Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:</i> <i>a); mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,</i> <i>b); o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,</i> <i>c); byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo</i> <i>d); vede trvale nezřízený život.</i> <i>(2); Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.</i> <i>(3); Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.</i> 12. Ustanovení § 1646 o. z. stanoví taxativní důvody, za nichž lze vydědit nepominutelného dědice. V této věci je podle § 1643 odst. 1) o. z. žalobce nepominutelným dědicem zůstavitele [celé jméno žalovaného]. Jak soud výše uvedl, v řízení bylo prokázáno, že zůstavitel sepsal svoji poslední vůli, kdy z obsahu této listiny plyne, že zůstavitel vydědil žalobce. Zůstavitel zcela jasně specifikoval důvod vydědění, když žalobce jako syn o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Soud se v rámci prováděného dokazování zaměřil na zjištění, zda v době pořízení závěti byly dány zákonné důvody pro vydědění žalobce. Jak soud výše uvedl, zákonné důvody pro vydědění dány nebyly.

13. Vydědění je projevem vůle zůstavitele a jako takový by měl být respektován, a to za předpokladu, že zde byly dány zákonné důvody pro vydědění nepominutelného dědice. S ohledem na provedené dokazování soud uzavřel, že nebyly naplněny zákonné důvody pro vydědění žalobce. Ke dni smrti zůstavitele nebyla v řízení prokázána existence zákonného důvodu vydědění, a proto soud považuje vydědění žalobce za neplatné. Soud proto žalobě jako důvodně zcela vyhověl.

14. Výrok pod bodem II vychází z ustanovení § 142 odst. 1) o. s. ř., kdy ve věci byl plně úspěšný žalobce, ten se ale výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II.