8 C 298/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 481,66 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 481,66 Kč a zákonné úroky z prodlení</b> <b>-) ve výši 8,5 % z částky 15 982 Kč od 28. 5. 2018 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,5 % z částky 1 490 Kč od 7. 1. 2018 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 490 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 390 Kč od 13. 11. 2017 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 490 Kč od 7. 11. 2017 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 390 Kč od 12. 10. 2017 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 490 Kč od 7. 10. 2017 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 390 Kč od 12. 9. 2017 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 1 390 Kč od 12. 8. 2017 do 4. 2. 2020</b> <b>-) ve výši 8,05 % z částky 369,66 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 512 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.</b> Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 26 481,66 Kč s příslušenstvím. Ve své žalobě žalobkyně uvedla, že daný nárok vyplývá ze smlouvy, kterou žalovaný uzavřel se [právnická osoba], [IČO], ze dne 6. 4. 2017. Předmětem smlouvy bylo poskytování služeb v rámci členství v programu [anonymizováno], tedy užívání poskytnutého zařízení bez nároku na následný odkup. Žalovaná se za to zavázala hradit měsíční členský poplatek v rámci členství v programu [anonymizováno]. Pro případ nevrácení předaného zařízení byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni cenu zařízení. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému předal zařízení [anonymizována dvě slova] 13“ CZ. Ze strany žalovaného nedošlo k řádnému uhrazení splatných faktur vztahujících se k předmětnému zařízení, to konkrétně faktury [číslo] ze dne 27. 7. 2017 na znějící na částku 1 490 Kč s datem splatnosti 6. 8. 2017, kterou zbývá uhradit 0 Kč, fakturu [číslo] ze dne 26. 9. 2017 znějící na částku 1 490 Kč s datem splatnosti 6. 10. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 1 490 Kč, fakturu [číslo] ze dne 17. 5. 2018 znějící na částku 15 982 Kč s datem splatnosti 27. 5. 2018, kterou zbývá uhradit ve výši 15 982 Kč, fakturu [číslo] ze dne 27. 12. 2017 znějící na částku 1 490 Kč s datem splatnosti 6. 1. 2018, kterou zbývá uhradit ve výši 1 490 Kč, fakturu [číslo] ze dne 26. 11. 2017 znějící na částku 1 490 Kč s datem splatnosti 6. 12. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 1 490 Kč a fakturu [číslo] ze dne 27. 10. 2017 znějící na částku 1 490 Kč se s datem splatnosti 6. 11. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 1 490 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvou dne 11. 9. 2016, když se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytovat služby v rámci členství v programu [anonymizováno]. Poskytování těchto služeb spočívalo v předání zařízení žalovanému za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalovanému předal iPhone 6s [anonymizováno] 16GB [příjmení] [příjmení]. Žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční členské poplatky v rámci členství programu [anonymizováno]. Pro případ nevrácení předaného zařízení byl žalovaný povinen uhradit cenu zařízení. Ze strany žalovaného nedošlo k řádnému uhrazení splatných faktur vztahujících se k předmětnému zařízení, a to konkrétně faktury [číslo] ze dne 1. 8. 2017 znějící na částku 1 390 Kč z datem splatnosti 11. 8. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 369,66 Kč, faktura [číslo] ze dne 1. 9. 2017 znějící na částku 1 390 Kč s datem splatností dne 11. 9. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 1 390 Kč, faktura [číslo] ze dne 2. 11. 2017 znějící na částku 1 390 Kč s datem splatnosti dne 11. 11. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 1 390 Kč a faktura [číslo] ze dne 1. 10. 2017 znějící na částku 1 390 Kč s datem splatností dne 11. 10. 2017, kterou zbývá uhradit ve výši 1 390 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 22. 1. 2020. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 1. 2020. Žalovaný ke dni žaloby splnil povinnost pouze z části, když dne 4. 2. 2020 uhradil částku ve výši 2 810 Kč, kdy tato byla započtena na dlužnou fakturu [číslo] ve výši 1 490 Kč, která byla zcela splacena, dále pak na zákonný úrok z prodlení z částky 1 490 Kč od 7. 8. 2017 do 4. 2. 2020, vyčíslen na částku 299,66 Kč, který byl zcela splacen a ve zbytku na fakturu [číslo] ve výši 1 390 Kč, která byla ponížena na částku 369,66 Kč. Žalovaný je stále v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 26 481,66 Kč, a to i přesto, že byl žalobcem k jejímu zaplacení vyzván předžalobní výzvou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě. Závěr o skutkovém stavu věci učinil soud z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud o skutkovém stavu zjistil, že [právnická osoba] předala žalovanému – spotřebitelce – do užívání mobilní telefon zn. [anonymizováno] 6s [anonymizováno] 16GB [příjmení] [příjmení] hodnotě 20 490 Kč a MacBook 13 CZ v hodnotě 28 990 Kč, za to se žalovaný zavázal platit měsíční platby, tyto skutečnosti byly zjištěny z předávacích protokolů a z žalobcem předložených výše uvedených faktur. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupila pohledávky žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek. Z písemné výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Výzva byla zaslána na adresu, kterou v předávacím protokolu označil žalovaný. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotně právní posouzení vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu podle ustanovení § 1731 a násl. občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli či následně žalobkyni smluvené platby za užívání zařízení, žalovaný nezaplatil ani sníženou cenu přístroje. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředních sdělení [obec] národní banky [číslo] [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný je povinen platit úroky z prodlení vždy v návaznosti na termín splatnosti příslušného daňového dokladu. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. zákona občanského zákoníku. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 060 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.