8 C 298/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 89 655,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 89 655,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 89 655,12 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, a úroku 14,90 % ročně z částky 88 655,12 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 131 628,68 Kč od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 231 174,40 Kč od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovenému opatrovníku , Jméno opatrovníka, , se sídlem , adresa, , se přiznává odměna 10 300 Kč. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 89 655,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne 28. 2. 2007 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky a uhradit smluvené úroky ve výši 14,90 % ročně. Žalovaná dne 28. 2. 2007 úvěr ve výši 100 000 Kč čerpala, na celkovou jistinu od 8. 1. 2009 uhradila částku 11 344,88 Kč. Pohledávka původního věřitele byla uplatněna dle sjednané rozhodčí doložky v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl vydán rozhodcem , tituly před jménem, , adresa, rozhodčí nález sp. zn. K/2009/00880 ze dne 28. 5. 2008, na základě kterého bylo následně vedeno exekuční řízení u Exekutorského úřadu , adresa, – východ, sp. zn. , spisová značka, . Oprávněný dne 20. 6. 2025 souhlasil se zastavením exekuce. V rámci exekučního řízení nebylo vymoženo ničeho. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , právnická osoba, se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , která postoupila pohledávku žalobkyni.Opatrovník žalované uvedl, že k návrhu nemá věcné námitky.Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav z uvedených důkazů.Na základě smlouvy ze dne 28. 2. 2007 čerpala žalovaná téhož dne úvěr bez účelu ve výši 100 000 Kč, poslední transakce byla provedena dne 18. 9. 2008, z toho na jistinu dne 20. 3. 2008; úrok byl sjednán 14,9 % ročně, další poplatky byly ujednány v sazebníku (viz historický výpis z 8. 1. 2009, Sazebník KB, smlouva č. , hodnota, , úvěrové podmínky). Dle čl. XIV odst. 1 úvěrových podmínek k úvěrové smlouvě mezi , právnická osoba, ., a žalovanou, se banka a klient dohodli, že majetkové spory vzniklé z úvěrové smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jediným rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení, a. s., IČO , IČO, se sídlem , adresa, , podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti (viz Úvěrové podmínky KB, a.s. pro fyzické osoby nepodnikatele).Usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 11. 9. 2009, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2010, byla nařízena exekuce pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 28. 5. 2009, č.j. K/2009/00880, vydaného , tituly před jménem, , adresa, , rozhodcem se sídlem , adresa, k uspokojení pohledávky oprávněného (nyní žalobce), ve výši 103 763,31 Kč s 14,90% úrokem z částky 88 655,12 Kč ročně od 9. 1. 2009 do zaplacení, s 25% úrokem z prodlení z částky 100 228,80 Kč ročně od 9. 1. 2009 do zaplacení a nákladů nalézacího řízení ve výši 32 489,38 Kč; pravomoc rozhodce byla založena – a rozhodce vybrán postupem – dle čl. XIV. odst. 1 , jméno FO, . Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, -východ (viz citované usnesení a citovaný rozhodčí nález).Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 27. 6. 2025, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2025, bylo rozhodnuto o zastavení exekuce. Z odůvodnění soud zjistil, že „v uvedené exekuci byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle ust. § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu. Dle právního názoru zástupkyně soudního exekutora je však nutné zkoumat všechny důvody zastavení exekuce a přednost dát těm, které nastaly nejdříve. Při prověření spisu z důvodu „marnosti“ bylo zjištěno, že exekučním titulem je rozhodčí nález a oprávněný byl proto vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí se zastavením z důvodu, že exekuční titul pro vedené exekuční řízení není materiálně a formálně vykonatelný.“ (viz usnesení o zastavení exekuce). Oprávněný (žalobce) zaslal exekutorovi souhlas se zastavením exekuce dne 20. 6. 2025 (viz hromadný souhlas, příloha).Pohledávka byla postoupena na žalobce (viz smlouva o postoupení, dodatek). Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne 10. 6. 2025.Soud ve věci učinil skutkový závěr, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 100 000 Kč, kterou řádně a včas nevrátila, a proto byla k vymožení této částky nařízena exekuce na základě rozhodčího nálezu; exekuce byla následně zastavena.Soud žalobu shledal částečně důvodnou a po právní stránce posoudil projednávanou věc následovně:Nejprve se soud musel zabývat tím, zda rozhodčí nález nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté dle § 159a odst. 4 o. s. ř. při zohlednění § 13 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění k 28. 2. 2007, dle kterého stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona.V nyní posuzované rozhodčí doložce se smluvní strany dohodly na tom, že případný majetkový spor bude posuzován jedním rozhodcem jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle pravidel stanovených v jejím jednacím řádu. Vydaný rozhodčí nález je nutno dle ustálené rozhodovací praxe pokládat za nicotný pro (absolutní) neplatnost rozhodčí doložky, a to z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce, kterého měla určit soukromoprávní osoba, nikoli stálý rozhodčí soud zřízený zákonem (ze stejného důvodu shledal absolutně neplatnou rozhodčí doložku, a tak nicotný rozhodčí nález vydaný na jejím základě, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 121/2011). Takový rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. K totožnému závěru dospěl i Krajský soud v , adresa, ve svém rozhodnutí č. j. , spisová značka, ze dne 3. listopadu 2025. Ústavní soud pak s těmito nicotnými rozhodčími nálezy spojuje mj. nestavení promlčení doby v exekučním řízení, pokud exekuce byla nařízena na základě rozhodčího nálezu vydaného po sjednocujícím usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019).Na základě rozhodčí doložky sjednané žalobcem a žalovanou tak nebylo možné dovozovat pravomoc rozhodce vydat rozhodčí nález, proto nemůže tento vydaný rozhodčí nález představovat překážku věci pravomocně rozhodnuté.Dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikl před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jenž je v účinnosti od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), proto se právní vztahy mezi účastníky, včetně práv z porušení smlouvy, řídí v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a dále zákonem č. 513/1991 Sb. obchodním zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.), a to zejména § 497 a násl. upravujícími institut úvěrové smlouvy. Povinnost žalované zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr vyplývá z § 503 a § 504 obch. zák.Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle třetího odstavce je spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.V právě projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce jistinu, k jejímuž vrácení se zavázala úvěrovou smlouvou, a to včetně úroku. Žalovaná nadále dluží na jistině částku 88 655,12 Kč a na poplatku 1 000 Kč, jak bylo prokázáno výpisem z účtu a zastavením neúspěšné exekuce pro tuto částku. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř.Ústavní soud se ve výše citovaném nálezu sp. zn.

I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019 vyjádřil též k tomu, že „obecné soudy jsou bez ohledu na složitost či atypickou povahu posuzovaného případu vždy povinny udělat vše pro spravedlivé řešení. Zejména nesmí přiznat ochranu takovému výkonu práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy nebo by představoval zneužití práva. Takovouto individuální okolností může být i podání rozhodčí žaloby, které věřitel činí s vědomím neplatnosti rozhodčí doložky. Tento závěr je přirozeným vyústěním situace, kdy si od vydání usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , k němuž došlo dne 11. 5. 2011, všechny subjekty musely být vědomy, že rozhodčí doložky nenaplňující vymezené podmínky jsou neplatné, a proto nikdy nemohou založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu [např. nález ze dne 1. 11. 2011 sp. zn.

II. ÚS 2164/10 (N 187/63 SbNU 171) nebo nález ze dne 27. 6. 2017 sp. zn.

I. ÚS 1274/16 (N 114/85 SbNU 861)]. Poskytovatelé úvěrů již po uvedeném datu neměli takovéto rozhodčí doložky žádným způsobem využívat. Pokud tak učinili či pokračovali v exekuci, vystavili se negativním důsledkům svého jednání.“Právě individuálními okolnosti případu, které soud ve věci zvažoval, zdůvodňují výrok II, jímž soud zamítl žalobu v rozsahu příslušenství požadovaného žalobcem od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025. Soud zohlednil, že exekuce nebyla zastavena (výlučně) z důvodu marnosti, ale že při prověřování exekučního spisu bylo zjištěno, že rozhodčí nález je od počátku neplatný. Exekutor tak dal přednost důvodu exekuce, který nastal jako první. Přestože rozhodčí doložka byla sjednána již v roce 2007 a exekuce byla nařízena v roce 2009, nejpozději od sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2011 muselo být žalobci zřejmé, že všechny jím vedené exekuce na základě dříve sjednaných rozhodčích doložek nemají platný exekuční titul pro jejich vedení. Pokračování v exekučním řízení po dobu dalších 14 let bez aktivní nápravy ze strany žalobce neobstojí ve světle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu jako výkon práva v souladu s dobrými mravy. Dlužník je po celou tuto dobu udržován v exekuci, aby se po 14 letech dozvěděl, že exekuční titul je nicotný a že je nutné/možné žalovat o nevymoženou částku znovu. Soud považuje za nezbytné chránit důvodné očekávání žalované/ho, který nejpozději od doručení usnesení o zastavení exekuce může být v dobré víře, že žalovaná částka již nebude vymáhána, zvlášť v případě, kdy oprávněný sám se zastavením exekuce souhlasil. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu příslušenství za dobu od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 (den podání žaloby), neboť aprobováním tohoto nároku by žalobce těžil z jednání, o němž si byl nejméně od roku 2011 vědom, že není po právu.Pokud jde o náhradu nákladů řízení (výrok III.), soud postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, , v němž se zabýval výkladem ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř., uzavřel, že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení. Úspěšnější ve sporu tak byla žalovaná, která však v průběhu řízení zůstala nečinná a žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.Výrokem IV. soud rozhodl o odměně opatrovníka dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání) po 4 700 Kč za úkon (celkem 9 400 Kč), ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 cit. vyhlášky po 450 Kč (celkem 900 Kč). Celkem opatrovníkovi náleží odměna 10 300 Kč.