8 C 301/2019

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 45 014,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 014,75 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 229,75 Kč ode dne 21. 8. 2019 do 7. 10. 2019 a z částky 45 014,75 Kč ode dne 8. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do 2 měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 40 969 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové ve výši 128 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2019 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 563 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný jako spoluvlastník s podílem 1/3 na nemovitostech – pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemku parc. [číslo] (zahrada), zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] – nehradil za období let 2016 až 2019 žalobkyni jako spoluvlastníku s podílem 2/3 na uvedených nemovitostech ničeho na nákladech vynaložených na správu nemovitostí, ačkoli je zároveň využíval, když obýval dolní část rodinného domu společně s jeho bývalou manželkou. V horní části domu žije syn žalobkyně s přítelkyní a nezletilým dítětem. Dům nebyl v rozhodné době vybaven podružným elektroměrem, proto není možné zjistit konkrétní spotřebu jednotlivých domácností. Vzhledem k tomu požaduje žalobkyně zaplacení části nákladů vynaložených na správu nemovitosti ve výši odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu. Žalobkyně uhradila částku 2 859 Kč za daň z nemovitosti, částku 3 689 Kč za komunální odpad a částku 148 141,26 Kč za elektrickou energii, celkem 154 689,26 Kč, a po žalovaném žádá úhradu jedné třetiny těchto nákladů.

2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil, když tvrdil, že vynaložené náklady na elektrickou energii mohou být žalobkyní požadovány jedině po tom, kdo nemovitost užívá, a to dle zjištěné spotřeby používaných spotřebičů. V nemovitosti žije celkem 5 osob. Žalovaný používá společně s bývalou manželkou mikrovlnnou troubu, pečící troubu, pračku, televizi, ledničku, mrazicí box a osvětlení. Na nákladech jejich společné spotřeby energie by se měl podílet jednou polovinou. Od roku 2017 do roku 2019 navíc hradila jeho bývalá manželka za jejich domácnost částku 2 200 Kč žalobkyni. Dále uvedl, že dne 7. 10. 2019 žalobkyni uhradil částku 3 215 Kč za daň z nemovitostí, za komunální odpad a za poplatky za psy.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne 11. 6. 2020 žalobu zpět v části, kde se domáhala zaplacení částky 6 548,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v rozsahu částky 3 215 Kč jde o úhradu žalovaného po podání žaloby a v rozsahu částky 3 333,25 Kč jde o chybu uvedenou v žalobě. Soud v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil.

4. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 11. 11. 2019 (čl. 13) soud zjistil, že spoluvlastníkem nemovitostí – pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemku parc. [číslo] (zahrada), zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] (dále také jen„ nemovitosti“) – je žalobkyně s podílem ve výši 2/3 a dle darovací smlouvy ze dne 28. 8. 2019 také [jméno] [příjmení] (dcera žalovaného a sestra žalobkyně) s podílem ve výši 1/3. Z faktur [číslo] [číslo] [číslo] (čl. 16 – 18) soud zjistil, že spol. ČEZ Prodej, a.s., vyúčtovala žalobkyni za elektřinu spotřebovanou v domě na adrese [obec a číslo], [PSČ] [obec] částku 42 234,89 Kč, splatnou dne 18. 4. 2017 (období od 2. 4. 2016 do 31. 3. 2017), částku 40 370,44 Kč, splatnou dne 17. 4. 2018 (období od 1. 4. 2017 do 29. 3. 2018) a částku 55 535,93 Kč, splatnou dne 15. 4. 2019 (období od 30. 3. 2018 do 28. 3. 2019). Z poštovních poukázek (čl. 17 p. v. – 18) ze dne 9. 5. 2017, 14. 5. 2018 a 17. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila daň z nemovitých věcí v celkové výši 2 859 Kč (tj. 953 Kč rok). Z příjmových pokladních dokladů (čl. 19) ze dne 14. 1. 2017, 6. 1. 2018 a 12. 1. 2019 soud zjistil, že žalobkyně uhradila poplatky za popelnice v celkové výši 3 689 Kč. Z protokolu z jednání ze dne 9. 7. 2019 (čl. 4 – 6) vedeného v řízení před Okresním soudem v Hradci Králové, sp. zn. 18 C 212/2018, soud zjistil, že mezi účastníky projednávaného řízení byl v řízení sp. zn. 18 C 212/2018 veden spor o vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Žalovaná [celé jméno žalobkyně] (zde žalobkyně) uvedla, že by souhlasila se zpětvzetím žaloby ze strany žalobce [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný) a hrazením nákladů každou ze stran za předpokladu, že by žalobce souhlasil s tím, že se bude podílet na nákladech spojených s užíváním nemovitosti, konkrétně, že bude platit zálohu 2 000 Kč v situaci, kdy existuje společný elektroměr a zálohy platí dodavateli žalovaná. Usnesením soudu ze stejného dne bylo řízení zastaveno. Z výpisů z účtu (čl. 40 – 47) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] odesílala žalobkyni v období od října 2019 do května 2020 zálohy na energie (v měsíční výši od 1 600 Kč do 2 050 Kč) s uvedením, že jde o zálohy energií za její rodiče. Z výslechu [jméno] [příjmení] (čl. 37 p. v. – 38) soud zjistil, že je maminkou žalobkyně a bývalou manželkou žalovaného, se kterým žije ve spodní části domu, ač jsou 20 let rozvedeni. Nahoře bydlela žalobkyně se svým synem, ale před 10 lety se odstěhovala. Nyní v patře domu bydlí již 3 roky její vnuk se svojí rodinou. Svědkyně začala žalobkyni přispívat na elektřinu asi před 4 až 5 lety, kdy jí pravidelně každý měsíc předávala v hotovosti 2 200 Kč Poslední 3 roky dávala peníze dceři [jméno]. Domnívá se, že to byla dcera [jméno], která platila za celý dům elektřinu. Poslední 3 roky žalobkyni na elektřinu ani přes její výzvy nic nedávala, neboť od dcery [jméno] věděla, že mají předplaceno. Dům měl do konce roku 2019 jeden elektroměr, poslední 3 měsíce má elektroměry dva. V domácnosti s žalovaným používají ledničku, malý mrazáček a pračku, přičemž kvůli stáří těchto spotřebičů byly před Vánocemi 2019 zakoupeny spotřebiče nové, a dále elektrický sporák. Z výslechu [jméno] [příjmení], sestry žalobkyně (čl. 57, 76 p. v. – 77), soud zjistil, že v žalovaném období platila elektřinu žalobkyni jejich maminka paní [příjmení]. Za poslední roky jí měla dávat 2 200 Kč měsíčně a žalobkyně pak měla platit elektřinu dodavatelům. U fyzického předání peněz mezi matkou a žalobkyní nikdy nebyla. Matka platila žalobkyni tajně, otec o tom nevěděl. Po předestření výpovědi její matky uvádí, že neví, proč matka uvedla, že žalobkyni ničeho v rozhodném období neplatila. Nikdy rodičům neřekla, že žalobkyni nemají nic platit, protože mají předplaceno. Přes ní je elektřina placena až od října 2019 tak, že jí oba rodiče hradí částku odpovídající 1/3 spotřeby doložené žalobkyní a tuto částku přeposílá bezhotovostně na účet žalobkyně. Pokud jde o rozdělení místností, vrchní část domu a garáž obývá její synovec s rodinou a dole bydlí v bytě 3+1 její rodiče. Těm v lednu až únoru 2020 kupovala do domácnosti novou pračku, ledničku, mrazničku a baterii do kuchyně jako náhradu za staré spotřebiče. Do té doby se v jejich domácnosti používaly staré spotřebiče. Z jejího podnětu byl v domě dne 20. 1. 2020 instalován podružný elektroměr, na který je napojeno celé přízemí, garáž a stodola. Za období od 20. 1. 2020 do 3. 12. 2020 vychází spotřeba elektřiny ve spodním patře včetně příslušenství na 1 805 Kč měsíčně. Tato částka již odpovídá spotřebě nových spotřebičů. V současné době tuto částku platí zálohově za rodiče, kteří tam bydlí. Z výslechu [jméno] [příjmení] (čl. 74 – 76) soud zjistil, že vrchní část domu obývá on s přítelkyní a dítětem a dole v domě společně hospodaří babička s dědou. Elektřinu za něj platí maminka (žalobkyně). Spotřeba celého domu je asi 6 000 Kč, ale nemyslí si, že ve vrchním patře spotřebují více než dole. Spotřeba elektrické energie mimo obytnou část domu spočívá pouze ve svícení v garáži a ve stodole, kde babička svítí také přes zimu slepicím. Babička s dědou mají zhruba tři čtvrtě roku nový sporák a pračku. Mrazák mají nový nejdéle jeden rok. V místnostech užívaných babičkou a dědou je také zhruba jeden rok instalován podružný elektroměr na spotřebu energie. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2019 a podacího lístku (čl. 14 – 15) soud zjistil, že žalobkyně dne 12. 8. 2019 odeslala žalovanému výzvu k úhradě nákladů vynaložených na správu nemovitostí do 7 dnů a též žalovanému adresovala (prostřednictvím jeho právního zástupce) výzvu k úhradě poměrné části nákladů na chod rodinného domu ve výši 2 050 Kč, ke které se žalovaný zavázal v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 212/2018.

5. Ačkoli soud v řízení provedl i další důkazy, tyto dále nehodnotil, neboť neměly význam z hlediska posouzení nároku žalobkyně. Jedná se o doklady ke koupi paliva do kamen z konce roku 2019 a začátku roku 2020 (čl. 59), fotografie vánočního osvětlení z konce roku 2019 (čl. 63 – 64) a další fotografie interiéru domu (čl. 62). Soud poté zamítl návrh žalovaného na vypracování psychologického posudku k validitě svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 18. 5. 2020, neboť soud nemá za to, že by svědkyně při výpovědi zaměnila jména svých dcer, jak uvedl žalovaný ve svém vyjádření (čl. 86).

6. Soud při hodnocení skutkového stavu vyšel v prvé řadě z nesporných skutečností, že žalobkyně je spoluvlastníkem stavby [adresa] v obci [obec] (dále také jen„ rodinný dům“), která je součástí pozemku [číslo] dále spoluvlastníkem pozemku [číslo] (zahrady), obojí se spoluvlastnickým podílem ve výši 2/3. Dále nebylo sporné, že vrchní část (patro) rodinného domu užívá její syn s rodinou a že žalovaný užíval v žalobou vymezeném období nemovitosti tak, že s bývalou manželkou obýval spodní část (patro) rodinného domu. Žalovaný byl současně spoluvlastníkem předmětných nemovitostí se spoluvlastnickým podílem ve výši 1/3 s tím, že ke dni 29. 8. 2019 došlo k převodu jeho podílu na dceru, [jméno] [příjmení], což dokládá i výpis z katastru nemovitostí.

7. Z příslušných faktur má soud za prokázané, že spotřeba elektrické energie v rodinném domě za 3 po sobě jdoucí zúčtovací období od 2. 4. 2016 do 28. 3. 2019 činila celkem 138 141,26 Kč. Tvrzení žalovaného, že jeho bývalá manželka přispívala v rozhodném období na zálohy na elektřinu částkou 2 200 Kč měsíčně, nenašlo oporu v provedeném dokazování. Výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] byly, pokud jde o tuto skutečnost, ve vzájemném rozporu. Dle žalovaného měla hradit zálohy jeho bývalá žena, paní [příjmení], která toto ve své výpovědi popřela, když uvedla, že žalobkyni za poslední 3 roky ničeho nedávala. Příspěvek na elektřinu ve formě zálohových plateb dostávala žalobkyně prokazatelně až od října 2019, kdy jí peníze od žalovaného a jeho bývalé manželky posílala na účet bezhotovostním převodem její sestra, paní [příjmení] Tyto platby přísluší k zúčtovacímu období začínajícímu až od 29. 3. 2019, proto nejsou z hlediska uplatněného nároku podstatné. Žalovanému se tedy nepodařilo prokázat, že by v období, za které došlo k vyúčtování elektřiny na celkovou částku 138 141,26 Kč, bylo z jeho strany, příp. ze strany jeho bývalé manželky obývající s ním společnou domácnost, čehokoli plněno. Z předložených faktur a dále z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] má soud za prokázané, že dodavatelům elektřiny uhradila částku 138 141,26 Kč žalobkyně.

8. Soud má dále z příslušných poštovních poukázek a pokladních dokladů za prokázané, že žalobkyně uhradila daň z předmětných nemovitostí za roky 2016 až 2018 v souhrnné výši 2 859 Kč a poplatky za komunální odpad za roky 2017 až 2019 v souhrnné výši 3 689 Kč.

9. Z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] bylo zjištěno, že v rodinném domě byl na začátku roku 2020 nainstalován podružný elektroměr k měření spotřeby elektrické energie ve spodní části rodinného domu vč. stodoly a garáže. Za období od 20. 1. 2020, kdy došlo k jeho instalaci, do 3. 12. 2020, kdy byla zpracována revizní zpráva, činila dle výpovědi [příjmení] měsíční spotřeba elektřiny v rámci spodního patra v přepočtu 1 805 Kč. Z výpovědí uvedených svědků bylo dále zjištěno, že v domácnosti žalovaného byly používány staré spotřebiče (lednička, mrazák a pračka), kdy stáří každého jednotlivého spotřebiče bylo alespoň 10 let. Spotřebiče byly okolo Vánoc 2019 nahrazeny spotřebiči novými. Z uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že průměrná spotřeba spodního patra, vycházející ze spotřeby nových spotřebičů, činí 1 805 Kč za měsíc.

10. Zjištění podílu spotřeby žalovaného vzhledem k celkové spotřebě za rozhodné období, kdy v domě ještě nebyl nainstalován podružný elektroměr, bylo téměř neproveditelné, neboť i při spolehlivém zjištění jednotlivých spotřebičů v domácnosti syna žalobkyně (vrchní patro) a domácnosti žalovaného (spodní patro) vyvstávala otázka skutečného používání spotřebičů způsobem ovlivňujícím spotřebu. Soud uvážil, že zjištěná průměrná spotřeba 1 805 Kč v domácnosti žalovaného za rok 2020 může být měřítkem spotřeby této domácnosti i za rozhodné období (od 2. 4. 2016 do 28. 3. 2019). V tomto období se v domácnosti žalovaného užívaly ještě staré spotřebiče, jejichž spotřeba je běžně vyšší než spotřebičů nových. Proto soud uzavřel, že měsíční spotřebu 1 805 Kč lze považovat za minimální možnou spotřebu domácnosti žalovaného v rozhodném období. Soud vyšel i z toho, že s ohledem na provedené důkazy nevyšly najevo podstatné změny v počtu spotřebičů nebo způsobu jejich užívání v domácnosti žalovaného v průběhu dvou srovnávaných období. Dále vyšel i z toho, že příležitostné užití světla v garáži ze strany syna žalobkyně je z pohledu celkové spotřeby zanedbatelné. Soud proto uzavřel, že spotřeba elektřiny v domácnosti žalovaného činila v období od 2. 4. 2016 do 28. 3. 2019 nejméně 64 980 Kč (=36 měsíců x 1 805 Kč).

11. Při právním hodnocení vycházel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), zejména z ust. § 2991 a násl. upravujících bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí mj. ten, za něhož bylo plněno něco, co měl po právu plnit sám. V daném případě vynaložila žalobkyně v souvislosti s užíváním nemovitostí náklady, na nichž se měl zčásti podílet i žalovaný.

12. Žalovaný nehradil v období od 2. 4. 2016 do 28. 3. 2019 ničeho na spotřebu elektřiny, která za jím obývanou část domu činila alespoň 64 980 Kč (z celkových 138 141,26 Kč připadajících na celý dům, zaplacených žalobkyní). Na této spotřebě se podílel žalovaný a jeho bývalá manželka, která s žalovaným ve spodní části domu společně hospodařila. Žalovaný byl v tomto období spoluvlastníkem rodinného domu (jeho bývalá manželka nikoli), a proto užívání domu jeho bývalou manželkou bylo odvozeno výlučně od jeho souhlasu. Žalovaný je proto povinen nést náklady za spotřebu celé domácnosti, tedy i náklady spotřeby za osobu, které z jeho vůle užívala společné spotřebiče.

13. Žalobkyně zaplatila poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci v letech 2017, 2018 a 2019 celkem ve výši 3 689 Kč. Dle ust. § 10i zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je poplatníkem fyzická osoba, která má v nemovité věci své bydliště. Za domácnost žalovaného náleží poplatek v poměrné výši 2/5 s ohledem na počet členů domácnosti žalovaného a celkový počet osob obývajících nemovitost, tedy částka 1 475,60 Kč.

14. Žalobkyně dále zaplatila na dani z nemovitých věcí v letech 2016 až 2018 celkem částku 2 859 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě poměrné částky vyplývala z titulu spoluvlastnictví předmětných nemovitostí a rozsah této povinnosti odpovídal jeho spoluvlastnickému podílu ve výši 1/3. Ten vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (§ 1122 odst. 1 o. z.). Poplatníkem daně z pozemků a staveb je dle § 3 odst. 1 a dle § 8 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, jejich vlastník, spoluvlastník je proto povinen uhradit příslušnou daň v rozsahu jím vlastněného podílu. Na žalovaného proto připadá jedna třetina celkové částky, tj. 953 Kč.

15. Žalovaný v průběhu řízení zaplatil pouze částku 3 215 Kč (částka za daň z nemovitých věcí, za komunální odpad a za poplatek na psa). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil ničeho na spotřebovanou elektrickou energii, posoudil soud žalobu jako důvodnou a výrokem I. uložil žalovanému zaplatit částku 45 014,75 Kč, a to v prodloužené lhůtě 2 měsíců od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Příslušenství tvoří úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 229,75 Kč ode dne 21. 8. 2019 do 7. 10. 2019 (tj. den zaplacení částky 3 215 Kč) a z částky 45 014,75 Kč ode dne 8. 10. 2019 do zaplacení. O úroku z prodlení rozhodl soud dle ust. § 1970 o. z. a dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s úředním sdělením České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.

16. Rozhodnutí o nákladech řízení (výrok II.) vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně vzala žalobu zpět v části o zaplacení 3 333,25 Kč, a tedy zavinila zastavení řízení v této části. Žalobkyně dále vzala žalobu zpět v části o zaplacení 3 215 Kč, když tato částka byla zaplacena žalovaným po podání žaloby. V této části tedy byla žaloba podána důvodně (§ 146 odst. 2 poslední věta o.s.ř.). Soud proto přiznal žalobkyni pouze poměrnou část nákladů, neboť byla úspěšná z 93,5 % (tj. částka 48 229,75 Kč) a žalovaný byl úspěšný z 6,5 % (tj. částka 3 333,25 Kč).

17. Plné náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 579 Kč a odměna zástupce žalobkyně, kterou soud určil postupem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby do doby částečného zpětvzetí žaloby částku 3 180 Kč (tarifní hodnota 51 563 Kč - § 8 cit. vyhlášky). Právní zástupce poskytl žalobkyni 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) cit. vyhlášky – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika ze dne 8. 1. 2020, jednání dne 18. 5. 2020 a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8. 6. 2020 – soud proto přiznal odměnu ve výši 19 080 Kč. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po částečném zpětvzetí žaloby pak činí 2 940 Kč (tarifní hodnota 45 014,75 Kč). Právní zástupce poskytl žalobkyni při snížené tarifní hodnotě sporu celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) cit. vyhlášky – 2x jednání dne 24. 8. 2020 a 29. 3. 2021 a závěrečný návrh ze dne 6. 4. 2021 – soud proto přiznal odměnu ve výši 8 820 Kč. Ke každému úkonu právní služby (celkem 9) náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky, tj. celkem 2 700 Kč. Soud dále přiznal právnímu zástupci žalobkyně cestovné v celkové výši 4 387 Kč za celkem 3 cesty mezi Prahou a Hradcem Králové a zpět při vzdálenosti jedné cesty 119 km uskutečněné vozidlem tov. zn. Škoda Octavia [anonymizována dvě slova] s průměrnou spotřebou 6,2 l /100 km, a to konkrétně za 2 cesty k jednání v roce 2020 při ceně nafty 31,8 Kč a základní sazbě náhrady za opotřebení vozidla 4,2 Kč/km a dále za 1 cestu k jednání v roce 2021 při ceně nafty 27,2 Kč a základní sazbě náhrady za opotřebení vozidla 4,4 Kč/km. Náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně při 3 cestách z Prahy do Hradce Králové a zpět činí dle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky 100 Kč á půlhodina, tj. dohromady 1 800 Kč (3 půlhodiny x 6 x 100 Kč). K mimosmluvní odměně, paušální náhradě hotových výdajů, cestovnému a náhradě za promeškaný čas byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 7 725,27 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně v řízení činí 44 512,27 Kč, ke kterým je ještě třeba započítat soudní poplatek ve výši 2 579 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 47 091,27 Kč. Soud ale přiznal dle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyni pouze 87 % nákladů řízení, tj. 40 969 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..

18. Výrokem III. tohoto rozsudku bylo dále rozhodnuto o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 128 Kč, které platila Česká republika – Okresní soud v Hradci Králové v souvislosti s podáním svědecké výpovědi, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.