8 C 341/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně na adrese Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na výživu částku 5 000 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci, a to v období od 4. 4. 2024 do 31. 3. 2026.

II. Dlužné výživné za období 4. 4. 2024 do 15. 2. 2026 ve výši 114 500 Kč je žalovaný povinen splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek při prodlení byť jen jediné z nich, a to od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném příspěvku neprovdané matce za období od 1. 4. 2024 do 3. 4. 2024, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 535,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

V. Soud ukládá žalovanému, aby České republice – Okresnímu soudu v adresa zaplatil soudní poplatek ve výši 1 195 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se po žalovaném domáhala příspěvku na výživu ve výši 5 000 Kč, a to od 1. 4. 2024 do 31. 3. 2026, neboť je matkou společného nezletilého dítěte účastníků a není schopna v běžném rozsahu zajišťovat úhradu nejzákladnějších potřeb v době, kdy o společné dítě pečuje. Uvedla, že se žalovaným pracovali ve stejné restauraci, ale nikdy spolu nebydleli a neudržovali společnou domácnost. Dne datum se narodil společný syn Jméno žalovaného. Zdejším soudem bylo rozsudkem č. j. Anonymizováno dne 9. 7. 2025 rozhodnuto o svěření nezletilého do péče matky a otci určeno výživné. Na náklady spojené s těhotenstvím, porodem a výživou matky žalovaný nepřispěl ničeho. Žalobkyně vyčíslila své příjmy průměrně 25 817 Kč, k tomu výdaje na bydlení 20 007 Kč. Uvedla, že prochází insolvenčním řízením, kde splácí 500 Kč měsíčně (její matka za ní doplácí 2 500 Kč měsíčně). Rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 5 364 Kč. Za tuto částku je žalobkyně nucena obstarat si stravu, hygienu, drogerii, ošacení. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, neboť se z jednání neomluvil, ač byl řádně a včas předvolán, včetně poučení o následcích nedostavení se. O skutkovém stavu soud z následně uvedených důkazů zjistil, že účastníci mají společného nezletilého syna, jenž byl svěřen do péče matky a otci stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně (viz rodný list jméno FO, nar. datum, rozsudek zdejšího soudu č. j. Anonymizováno ze dne 9. 7. 2025). Žalobkyně měsíčně hradí za bydlení částku 17 467 Kč (nájemné, teplo, voda), k tomu plyn za 1 270 Kč a elektřinu za 1 270 Kč (viz nájemní smlouva, smlouvy o dodávce elektřiny/plynu ze dne 22. 5. 2025 a 23. 5. 2025). Žalobkyně obdržela porodné ve výši 13 000 Kč, dále pobírala měsíčně rodičovský příspěvek ve výši 11 666 Kč od 4. 4. 2024 do 06/2025, 14 584 Kč v měsících 07/2025-09/2025 a 6 908 Kč od 10/2025; rodičovský příspěvek v celkové výši 350 000 Kč by měl být dle současného čerpání zcela vyplacen poslední dávkou v 04/2027; dále od 1. 4. 2024 pobírala příspěvek na bydlení ve výši 12 674 Kč měsíčně, od 1. 10. 2024 pak 9 849 Kč měsíčně a od 4. 5. 2025 částku 10 282 Kč měsíčně; dále pobírá přídavek na dítě ve výši 830 Kč měsíčně (viz rozhodnutí ÚP HK ze dne 17. 5. 2024 a 5. 6. 2024, oznámení ÚP o změně výše dávek ze dne 17. 10. 2024, 31. 7. 2025, 5. 8. 2025 a 6. 10. 2025). O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobkyně osobně pečuje o společného nezletilého syna účastníků; aktuálně je na rodičovské dovolené, pobírá příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek a přídavek na dítě; žalovaný nepřispívá – vyjma výživného určeného soudem pro nezletilého syna – žalobkyni ničeho. Právní hodnocení vychází z ust. § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Pro určení výše výživného se dále uplatní především obecné pravidlo § 913 o. z., podle nějž jsou rozhodné odůvodněné potřeby a majetkové poměry oprávněného a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Pro tuto vyživovací povinnost je dále významný § 922 odst. 2 o. z., dle kterého je možné výživné pro neprovdanou matku přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Citované ustanovení vyžaduje naplnění v podstatě jediné podmínky, a to, že matka dítěte není provdána za otce; tato byla v dané věci nesporně splněna. Lze proto učinit dílčí závěr, že žalobkyně má právo na tzv. výživné neprovdané matky. Soud proto dále v intencích uvedeného ustanovení zvažoval výši výživného; žalobkyně nežádala přiznání přiměřené úhrady nákladů spojené s těhotenstvím a porodem. Smyslem výživného pro neprovdanou matku je zejména ochrana neprovdané ženy v situaci, kdy pečuje o dítě a sama tak přichází o možnost výdělku. V zájmu společnosti nepochybně je, aby o dítě bylo pečováno řádně a aby matka nebyla nucena vedle péče o něj pracovat, a to alespoň po dobu 2 let, jak dokládá zákonné ustanovení zavazující otce dítěte k podpoře matky dítěte, aniž by muselo jít o manžela. Stát tak dává najevo, že žena, která porodila dítě, má ztíženou socioekonomickou situaci, pokud není vdaná, a zasluhuje tak vyšší ochranu, čímž je zprostředkovaně chráněno také dítě. Vůdčími principy, na kterých je tato vyživovací povinnost založena, jsou proto ochrana nejlepšího zájmu dítěte a rodinná solidarita. Solidarita především proto, že matka i otec jsou společně rodiči dítěte. V situaci, kdy spolu rodiče nežijí a o dítě pečuje (ať už na základě fakticity nebo soudního rozhodnutí) jeden rodič, ponese právě on negativní ekonomické následky spojené s péčí o dítě. Z pohledu distributivní spravedlnosti by přitom rodičovskou odpovědnost a další následky spojené s péčí o dítě měli nést oba rodiče. Výživné neprovdané matky je tedy i kompenzací za to, že matka nese převážně nebo zcela břímě péče o společné dítě místo otce. Ať už proto, že otec pečovat o dítě nemusí, nemůže nebo nechce (KORNEL, Martin. Výživné neprovdané matky (a otce) a otazníky kolem něj. Právní rozhledy, 2024, č. hodnota-16, s. 479.) Kritériem pro určení rozsahu výživného neprovdané matky je hledisko přiměřenosti. (viz např. rozsudek Okresního soudu v Anonymizováno sp. zn. spisová značka, jehož závěry na gremiální poradě potvrdil dne 5. 11. 2018 Krajský soud v adresa). Výše výživného musí být taková, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu. Matka dítěte tedy nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána, a ani v takovém rozsahu jako její dítě (viz Králíčková, Hrušáková, Westphalová a kol. Občanský zákoník

II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, Beck-online). V dané věci byly prokázány příjmy žalobkyně: rodičovský příspěvek 350 000 Kč čerpaný v různém rozložení (průměrně v době 3 let věku dítěte jde o 9 722 Kč měsíčně), příspěvek na bydlení (v průměrné výši za žalované období) 10 935 Kč, přídavek na dítě 830 Kč. Soud do příjmu nezahrnul porodné, jehož smyslem je pokrytí zvýšených výdajů s příchodem miminka na svět, které v tomto případě nesla pouze matka. Porodné tak bylo v celé výši čerpáno na jeho zamýšlený účel. Stejně tak soud do příjmů žalobkyně nezahrnul částku 3 000 Kč měsíčně, kterou ona sama započítala, neboť jde o výživné pro nezletilého syna, jehož účelem není zvýšit životní úroveň matky, ale obstarat výživu nezletilého. Příjmy žalobkyně jsou za posuzované období průběrně 21 487 Kč měsíčně. Oproti tomu prokázané výdaje žalobkyně činí 17 467 Kč (bydlení), 1 270 Kč (plyn), 1 270 Kč (elektřina), 500 Kč insolvenční řízení, celkem tedy 20 504 Kč. K majetkové situaci žalovaného soud vyšel pouze z tvrzení žalobkyně, které byly podloženy i rozsudkem o výživném pro nezletilého (04/2025), tj. že žalovaný dosahuje výdělku cca 35 000 Kč čistého. S ohledem na pasivitu žalovaného a zásadu kontradiktornosti sporného řízení soud další údaje o žalovaném nevyhledával. V dané věci byly naplněny i podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, o čemž byl žalovaný v předvolání poučen; jeho nedostavení se k soudu je tak možné vykládat i jako srozumění s tím, že žalobě bude vyhověno zcela tak, jak byla podána. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dostatečně prokázala své majetkové poměry, soud uzavřel, že lze po otci společného dítěte požadovat příspěvek na potřeby matky v přiměřeném rozsahu, neboť matka není schopna si tyto potřeby po dobu bezprostředně navazující narození dítěte obstarat sama. Příjmy a výdaje žalobkyně jsou nyní v podstatě vyrovnané, žalobkyně však nemá zajištěny svoje potřeby (výživu v širším smyslu), tj. ošacení, jídlo, drogerii. Soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, neboť částka 5 000 Kč není nijak neúměrná tomu, aby ji dospělý člověk spotřeboval pro své potřeby právě v přiměřeném rozsahu. Matka je rovněž povinna zajišťovat i část výdajů na nezletilého, když výživné od otce nepokrývá výživu dítěte zcela. Je tak proto plně odůvodněn požadavek na příspěvek ze strany žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně. Závěrem je nutné konstatovat, že přestože kritéria, která soud zvažoval (majetkovou situaci žalobkyně, představu o majetkových poměrech žalovaného), považuje soud za smysluplná, citované ustanovení § 920 o. z. nedává jako podmínku pro vznik práva na příspěvek na výživu stav odkázanosti matky, tj. neschopnost samostatně se živit. Právo matky na příspěvek na výživu vzniká, jakmile porodí společné dítě, přičemž není rozhodné, zda je na příspěvek odkázána či nikoli. I v tomto ohledu tak lze považovat částku 5 000 Kč měsíčně za přiměřenou. Dlužné výživné soud určil jako součet období 4. 4. – 30. 4. 2024 (4 500 Kč), 05/2024-01/2026 (21 měsíců x 5 000 Kč, tj. 105 000 Kč), 1. 2. – 15. 2. 2026 (5 000 Kč jakožto již splatnou platbu za únor); celkem činí dlužné výživné 114 500 Kč, které soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni v pravidelných splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Za následující období 16. 2. – 31. 3. 2026 zbývá tedy žalovanému uhradit toliko jednu řádnou platbu výživného (za březen), do 15. 3. 2026. Zákon umožňuje přispívat neprovdané matce v době od narození dítěte po dovršení jeho dvou let, v dané věci je tento interval od 4. 4. 2024 do 4. 4. 2026. Soud proto v části, v níž se žalobkyně domáhala i dnů předcházejících porodu, žalobu zamítl (výrok III). Naopak žalobě vyhověl pouze v rozsahu žalobního žádání, tj. do 31. 3. 2026. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, jejíž náklady představovala odměna advokáta, účtovaná advokátem dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 1 z tarifní hodnoty 30 000 Kč, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby a k nim náležející náhradě hotových výdajů (převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání), to vše zvýšeno o 21 % DPH, jehož je advokát plátcem (což doložil), celkem odměna účtovaná advokátem činila 8 530,50 Kč. Odměna advokáta je splatná k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř. Výrok IV. je odůvodněn skutečností, že žalobkyně jakožto navrhovatelka ve věci výživného je osvobozena od soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a jelikož bylo žalobě zcela vyhověno, poplatková povinnost přechází na žalovaného (§ 2 odst. 3 cit. zákona). Dle položky 7 bod b) sazebníku poplatků ve znění podání žaloby je soudní poplatek ve výši 1 % z žalované částky, tj. v tomto případě 1 195 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.