8 C 387/2019

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného žaloba o vydání klíčů k nemovitosti <b>I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalovaného]:</b> <b>- pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní st. [anonymizováno], jehož součástí je budova rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení],</b> <b>- pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše zapsané v katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], na LV [číslo] to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zdržet se bránění žalobkyni v užívání bytu částečně umístěného v přízemí s jedním pokojem v prvním poschodí, budovy rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], který je součástí pozemku stavební parcely st. [anonymizováno] a pozemku stavební parcely st. [anonymizováno] a pozemku zahrady [parcelní číslo], vše v k. ú. [část obce], vše zapsané v katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 358 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2019 se žalobkyně domáhala vydání klíčů od vstupní branky nemovitostí - pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní st. [anonymizováno], jehož součástí je budova rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše zapsané v [katastrální uzemí] [příjmení], na [list vlastnictví] a dále uložení povinnosti žalovanému zdržet se bránění žalobkyni v užívání bytu částečně umístěného v přízemí s jedním pokojem v prvním poschodí, budovy rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], který je součástí pozemku stavební parcely st. [anonymizováno] a pozemku stavební parcely st. [anonymizováno] a pozemku zahrady [parcelní číslo], vše v k. ú. [část obce], na [list vlastnictví]. V žalobě uvedla, že žalovaný je synem žalobkyně a je zapsán jako výlučný vlastník: pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní st. [anonymizováno], jehož součástí je budova rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše zapsané v [katastrální uzemí] [příjmení] a pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno] v [katastrální uzemí] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce]. Na základě dohody dědiců uzavřené v rámci řízení o pozůstalosti po otci žalovaného a zároveň manželu žalobkyně, ta bezplatně přenechala celý svůj děděný spoluvlastnický podíl o rozsahu 1/3 z celku na pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], a spoluvlastnický podíl o rozsahu jedné třetiny z celku na pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše zapsané v [katastrální uzemí] [příjmení], na [list vlastnictví] včetně stejného přináležícího podílu na příslušenství k těmto nemovitým věcem, a dále spoluvlastnický podíl o rozsahu jedné třetiny z celku na pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno] v [katastrální uzemí] na [list vlastnictví] žalovanému.

2. Žalovaný ale v rozporu s dobrými mravy brání žalobkyni v užívání předmětných nemovitostí. Při uzavření dědické dohody se žalovaný zavázal žalobkyni umožnit doživotně užívat polovinu rodinného domu [adresa] v obci [obec], resp. bytu v přízemí, kdy zřídí služebnost doživotního užívání bytu ve prospěch žalobkyně, a to v rozsahu, jak byla zvyklá nemovitosti užívat. Závazek žalovaného vyplývá z čestného prohlášení ze dne 3. 9. 2015, na němž je uveden jeho úředně ověřený podpis, kterým žalovaný žalobkyni toto právo deklaroval a zřídil. Z důvodu následné nedostatečné součinnosti na straně žalovaného služebnost užívání bytu nebyla nikdy zapsána do katastru nemovitostí. Dne 16. 5. 2018 oznámil žalovaný žalobkyni, aby do 31. 5. 2018 vyklidila z předmětného bytu v jejím užívání, ve kterém má trvalé bydliště po dobu cca 40 let, své osobní věci a od tohoto dne přestala byt užívat s tím, že žalovaný vyměnil zámek od vstupní branky k domu, ve kterém se byt nachází, čímž znemožnil přístup žalobkyně do jejího bytu, kde má žalobkyně svoji domácnost. Toto jednání žalovaného, které navazovalo na předchozí nevhodné jednání žalovaného vůči žalobkyni, je v hrubém rozporu s tím, k čemu se žalovaný zavázal. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 20. 11. 2019 žalovaného k vydání klíčů od branky vedoucí na pozemek domu, u níž žalovaný vyměnil zámek, díky čemuž se žalobkyně nemůže dostat ke vstupním dveřím svého bytu.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ve svém vyjádření uvedl, že je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], vše v okrese [obec] a dále, že vlastnictví k uvedeným nemovitostem nabyl v rámci dědického řízení po [celé jméno žalovaného]. Dále uvedl, že žalobkyni nesvědčí žádné věcné ani závazkové právo, na základě kterého by se mohla domáhat omezení jeho vlastnictví k nemovitostem. Žalovaný nezřídil žalobkyni žádné věcné právo k nemovitostem, žalované nevzniklo žádné věcné právo k nemovitostem a žalovaný neměl nikdy vůli takové právo založit. Žalobkyni v současné době absentuje jakýkoli právní užívací titul týkající se dotčených nemovitostí, který by ospravedlňoval její žalobní postup. Dále uvedl, že v období po projednání pozůstalosti po zesnulém [celé jméno žalovaného], kdy žalovaný nabyl výlučné vlastnictví k nemovitostem, umožnil, aby žalobkyně nerušeně užívala část jeho nemovitostí. Ostatně tato vůle žalovaného byla promítnuta i do prohlášení, které učinil dne 3. 9. 2015 a na které žaloba odkazuje. Toto prohlášení mělo povahu souhlasu s užíváním nemovitostí ze strany žalobkyně v dané době, pro chování žalobkyně byl ale souhlas s užíváním odvolán. V průběhu let 2015 - 2017 došlo mezi účastníky ke zhoršení jejich vzájemných vztahů, které zapříčinila žalobkyně, neboť se k žalovanému a jeho manželce a dětem začala chovat nepřijatelně. Žalovaný je toho názoru, že jednání žalobkyně bylo negativně ovlivněno novým druhem žalobkyně.

4. Z čestného prohlášení ze dne 3. 9. 2015 (č. l. 15 spisu) vyplývá, že žalovaný vystavil čestné prohlášení, ve kterém se zavázal v rámci příbuzenského vztahu umožnit žalobkyni doživotní užívání rodinného domu [adresa] v [příjmení] ulici v [obec], a to se všemi součástmi a příslušenstvím tak, jak bylo doposud žalobkyní zvykem používat, když toto čestné prohlášení mělo nahrazovat věcné břemeno doživotního užívání. Podpis žalovaného je úředně ověřen.

5. Z oznámení ze dne 16. 5. 2018 (č. l. 3 p. v. spisu) vyplývá, že žalovaný informoval žalobkyni, že od 1. 6. 2018 bude byt, který žalobkyně užívá, pronajat. Vyzval jí proto k vyklizení osobních věcí a odhlášení elektroměru do 31. 5. 2018. V opačném případě bude byt vyklizen.

6. Z přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 19. 12. 2015 (č. l. 5 spisu) vyplývá, že žalovaný odmítá poskytnout žalobkyni součinnost dle výzvy žalobkyně a dále odmítá vydat jí požadované klíče od přístupové branky domu. Zároveň žalovaný vyzývá žalobkyni, aby si vyzvedla movité věci a vyklidila byt nejpozději do 31. 1. 2020.

7. Z výzvy k vydání klíčů od přístupové branky k domu adresované právním zástupcem žalobkyně žalované dne 20. 11. 2019 (č. l. 8 spisu) vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke zpřístupnění bytu k vydání klíčů od vstupní branky k domu.

8. Z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2014, č. j. 34 D 556/2014 – 32 (č. l. 9 spisu) vyplývá, že v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalovaného] byla schválena dohoda pozůstalé manželky, tj. žalobkyně s dědici, tj. je pozůstalou dcerou [jméno] [příjmení] a pozůstalým synem [celé jméno žalovaného] (žalovaným) tak, že z pozůstalostního jmění, jehož čistá hodnota činila 2 155 628,50 Kč, nabyl žalovaný jednu polovinu pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní [anonymizováno] včetně jedné poloviny na něm stojícího rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], a jednu polovinu pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše v [katastrální uzemí] [příjmení], včetně jedné poloviny příslušenství, a jednu polovinu pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno] v [katastrální uzemí] s tím, že je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení ve výši 12 084 Kč a je povinen zaplatit pozůstalé dceři [jméno] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa], na vypořádání jejího dědického podílu peněžní částku ve výši 365 000 Kč, a to do osmi let ode dne právní moci usnesení soudu o schválení dědické dohody.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 11 spisu) LV [číslo] pro [katastrální uzemí] vyplývá, že vlastníkem pozemku [parcelní číslo] je žalovaný.

10. Z přepisu SMS zprávy vyplývá, že žalobkyně informovala žalovaného, že přijede s právníkem a policií a u vrat bude divadlo.

11. Z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2019, č. j. 18 C 97/2019 – 41 (č. l. 51 spisu) vyplývá, že v řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem vzala žalobkyně žalobu zpět a následně soud schválil smír účastníků řízení ohledně určení vlastnictví osobního automobilu Peugeot 206 registrační značky [anonymizována čtyři slova].

12. Z výpovědi žalobkyně (č. l. 65 spisu) vyplývá, že zprvu byly vztahy mezi ní a rodinou syna dobré, vždy jim byla ochotna pomoci. Vlastníkem rodinného domu byla žalobkyně s manželem, její švagr a rodiče manžela. V rodinném domě bydlela žalobkyně s manželem a manželovými rodiči, ti bydleli v bytě v přízemí. S manželem vzali k sobě rodinu svého syna, protože neměli kde bydlet. To bylo přibližně před 18 lety. Žalovaný vyplatil švagrovou, s vyplacením mu pomohl manžel žalobkyně tak, že převedl pozemek švagrové, aby syn nemusel tolik vyplácet. V březnu manžel zemřel a žalobkyně a se vzdala všeho kvůli synovi. Žalobkyně požadovala, aby jí bylo zřízeno doživotní užívání části domu, konkrétně bytu, který užívala. Ke zřízení věcného břemene nedošlo, neboť žalovaný si chtěl vzít půjčku, a pokud by bylo zřízeno věcné břemeno, banka by mu půjčku neposkytla. Proto syn vystavil čestné prohlášení, s nímž se spokojila, neměla důvod synovi nevěřit. Byt v přízemí nadále užívala. Přibližně po půl roce od úmrtí manžela navázala vztah se svým současným přítelem a přibližně za rok od úmrtí manžela, tj. v březnu 2015 odešla do důchodu a začala část svého volného času trávit s přítelem v [země] a část v [obec]. Neměla ale v úmyslu opustit trvalé bydliště. Přítel užíval byt s žalobkyní. Ke zhoršení vztahů mezi ní a synem došlo na podzim 2015. Postupně mezi žalobkyní a rodinou žalovaného docházelo ke konfliktům, když k jednomu incidentu byla volána Policie České republiky. S ohledem na vyhrocené vztahy se žalobkyně s přítelem vracela z [země] do [obec] nepříliš často. Jednou, po návratu z [země] zjistila, že syn vyměnil zámky na vrátkách a již jí do bytu nepustil. Od výměny zámku se do bytu nedostala. V bytě má žalobkyně všechny své věci. I přes všechny tyto vztahy má nadále zájem byt užívat. To, že bydlí u partnera, je jeho dobrá vůle. Dohoda žalobkyně se synem obsahovala závazek žalovaného, že pokud se žalobkyně zřekne ve prospěch syna veškerého dědictví po manželovi, syn jí zřídí služebnost doživotního užívání bytu v přízemí domu. Žalobkyně synovi věřila, sama neměla finanční prostředky na rekonstrukci domu. V průběhu projednávání dědického řízení se proto dohodla se synem, že nadále bude užívat byt, tak jak byla zvyklá, a bude si platit své účty za elektřinu, svoz odpadů a spotřebu vody. Zprvu byla dohoda mezi účastníky realizována, postupně se ale jejich vzájemné vztahy zhoršovaly, až následně nechal žalovaný odpojit elektřinu z bytu žalobkyně a vyměnil zámky od vrátek. Žalobkyni tak znemožnil přístup do domu.

13. Z výslechu žalovaného (č. l. 67 p. v. spisu) vyplývá, že před smrtí otce užívala dům jeho rodina a to byt v prvním patře. Matka užívala byt v přízemí o velikosti 2+1. Po úmrtí otce považoval za normální, že matka bude nadále bydlet v bytě, který užívala s otcem. Matka ale žalobci sdělila, že bude bydlet v [země] se svým přítelem a do [obec] budou jezdit. Matka svého přítele znala ještě předtím, než zemřel otec. Žalovaný neví, proč nedošlo k uzavření smlouvy, kterou by bylo zřízeno věcné břemeno, na něčem takovém se nedohodli. Žalovaný sám matce žádné věcné břemeno nikdy zřídit nechtěl, přestože to po něm matka požadovala. Na žádost matky proto vystavil čestné prohlášení. Se zřízením věcného břemene nesouhlasil proto, že by se snížila hodnota majetku. Dům neměl v úmyslu prodat. Matce v užívání bytu nyní brání. Neví, o čem s matkou jednal ohledně užívání bytu 2+1, nikdy se nezavázal k tomu, že by matce zřídil věcné břemeno k doživotnímu užívání bytu. Pouze sepsal čestné prohlášení. K sepisu tohoto čestného prohlášení ho vedlo to, že matka požadovala nějakou listinu, aby do bytu mohla jezdit. Žalovaný čestné prohlášení chápal jako povolení s bydlením. Na podzim roku 2018 sdělila matka žalovanému, že se stěhuje, proto se domluvili, že si v bytě ponechá do dubna 2019 své věci, které si následně odveze. Před prvním soudem v roce 2016 žalovaný matce zamezil vstup do bytu, protože odvolal své čestné prohlášení a to ústní formou. Důvodem tohoto jeho jednání byly neustálé hádky. V roce 2015 se vztahy začaly zhoršovat, proto odvolal svůj souhlas s tím, aby matka byt užívala. Napsal proto matce, ať vyklidí byt, stanovil jí lhůtu 2-3 týdnů. Poté, co se matka z bytu odstěhovala, tak v bytě zůstal nábytek, žalovaný neví, zda má matka v bytě své osobní věci.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (č. l. 70 spisu), dcery žalobkyně a sestry žalovaného vyplývá, že v rodinném domě jsou v přízemí dva byty. Menší z bytů obývali prarodiče svědkyně a jeden větší rodiče. Po úmrtí otce začali předělávat menší z bytů a to pro její mamku, která v něm měla začít bydlet. Svědkyně s manželem měli v úmyslu jít bydlet do většího bytu. Rekonstrukci menšího bytu hradila svědkyně s manželem a žalobkyně. Na dokončení rekonstrukce neměli ale dostatek finančních prostředků, proto chtěli uzavřít smlouvu o hypotečním úvěru, to jim ale její bratr nedovolil. Svědkyně se se svým bratrem nepohodla a odmítla se do většího bytu nastěhovat, protože s ním nechtěla obývat jeden dům. Toto vše probíhalo do skončení dědického řízení po úmrtí otce. Mamka svědkyni sdělila, že pokud v domě nechtějí bydlet, tak ona svůj podíl dá bratrovi. Svědkyně s manželem, žalobkyně a žalovaný s manželkou se domluvili na tom, že žalovaný umožní žalobkyni užívat byt o velikosti 3+1, to je ten větší z bytů, který doposud žalobkyně s otcem svědkyně užívala. Bratr se tedy zavázal umožnit matce uvedený byt doživotně bezplatně užívat s tím, že by si matka hradila veškeré spotřeby sama. Svědkyně byla přítomna u jednání, kdy matka s bratrem hovořili o zřízení věcného břemene, o této možnosti hovořili i na chodbě před notářem. Svědkyně předpokládala, že rovnou půjdou na katastr to zařídit. Svědkyni není známo, proč věcné břemeno zřízeno nebylo, bratr ale vystavil čestné prohlášení. Svědkyně se domnívá, že její matka chtěla mít nějakou jistotu, a proto bratr vystavil aspoň čestné prohlášení do doby, než se zřídí věcné břemeno. Žalovaný byl srozuměn se závazkem umožnit matce užívání předmětného bytu. Předmětný byt mamka užívala po vystavení čestného prohlášení, následně se vztahy mezi matkou s bratrem svědkyně začaly zhoršovat, bratr matku vyhazoval z bytu a nakonec ji do bytu ani nepustil. Důvodem zhoršujících se vztahů mezi matkou a bratrem svědkyně bylo to, že si matka po smrti otce našla přítele. Žalovaný s manželkou měli s matkou asi jiné plány, mysleli si, že jim bude hlídat děti. Bratr přítele matky urážel, vyhazoval je z bytu, choval se k nim vulgárně a sprostě. To vše vyústilo ve výměnu zámků a znemožnění vstupu do bytu. V bytě má matka všechny své osobní věci. Z bytu si nikdy své věci neodstěhovala. Svědkyně má za to, že bratr nikdy souhlas s užíváním bytu neodvolal. Z bratrova chování bylo ale patrné, že nesouhlasí, aby matka byt nadále užívala.

15. Z výslechu svědkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] (č. l. 72 p. v. spisu) vyplývá, že žalobkyně je její tchýní a žalovaný je jejím manželem. V předmětném domě bydlí od roku 2003. Dům má 3 bytové jednotky a rodina žalovaného užívá bytovou jednotku v prvním patře. V přízemí domu jsou 2 bytové jednotky, které obývali prarodiče žalovaného, a ve druhém bytě bydlela žalobkyně s manželem. Po smrti tchána se celá rodina domluvila, že žalobkyně se přestěhuje do bytu po prarodičích a její švagrová se nastěhuje se svojí rodinou do bytu žalobkyně. K tomu však nedošlo. Švagrová se odmítla do domu vrátit, přestože započali s rekonstrukcí menšího bytu po prarodičích. Menší z bytů nechali rozestavěný a švagrová prohlásila, že se do domu nechce vrátit, neboť má špatné vzpomínky na žalobkyni, která jí zavírala do chlívku. Žalovaný uvažoval o tom, že by si půjčku vzal on sám, nějak se se svojí sestrou domluvil. K tomu ale nedošlo, před skončením dědického řízení se počítalo s tím, že žalobkyně bude nadále užívat byt, v němž bydlela. Problém začal poté, co si žalobkyně našla přítele. Odešla kvůli němu do předčasného důchodu a oznámila, že se stěhuje do [země]. To byl problém pro dceru svědkyně a žalovaného. V té době bylo dceři 12 let. Nejprve jí zemřel dědeček, poté odešla babička. Vnučku trápilo chování babičky. Následně problémy v rodině gradovaly. Žalobkyně v bytě pobývala velmi málo. Žalobkyni bránili v užívání bytu proto, že mezi nimi docházelo ke konfliktům. Ty spočívaly v tom, že děti chtěly vidět babičku, to ale nebylo možné. Celá situace v rodině se zhoršovala, ke konfliktům byla volána i policie. V rámci dědického řízení se výlučným vlastníkem celého rodinného domu stal žalovaný a ten se zavázal vyplatit svoji sestru. Zatím sestra vyplacena nebyla. Svědkyni je známo, že se žalobkyně v rámci dědické řízení vzdala svého dědického podílu ve prospěch žalovaného. V té době žalobkyně hovořila o tom, že byt bude užívat sporadicky, chtěla v důchodu cestovat. Svědkyni není nic známo o tom, že by měla být žalobkyni zřízena služebnost k doživotnímu bezplatnému užívání. Svědkyně má povědomost o tom, že byla uzavřena dohoda mezi žalobkyní a žalovaným ohledně užívání bytu, zprvu tato dohoda byla realizována. Dohoda se přestala realizovat, když na ně byla žalobkyně zlá. K incidentům vždy volala policii žalobkyně. Svědkyně se domnívá, že žalobkyně je velmi ovlivněna svým přítelem. Svědkyně dále uvedla, že v předmětném domě již rok nebydlí, protože se s manželem rozešli.

16. V průběhu řízení bylo řízení přerušeno do prvního setkání účastníků se zapsaným mediátorem, mediace však byla neúspěšná.

17. Žalovaný byl soudem vyzván podle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil rozhodná tvrzení o zániku dohody ohledně možnosti žalobkyně užívat předmětný byt v přízemí rodinného domu, a dále, aby ke svým tvrzením označil důkazy. Na výzvu soudu žalovaný uvedl, že má za to, že s žalobkyní nemá uzavřenu řádnou smlouvu o bydlení. Nebyla mezi nimi uzavřena žádná nájemní smlouva ani žádná jiná smlouva, která by opravňovala žalobkyni byt užívat.

18. Soud neprovedl důkaz spisem zdejšího soudu sp. zn. 18 C 97/2019 ve věci o určení vlastnického práva k nemovitostem a výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] (dcery žalovaného a vnučky žalobkyně), neboť pro zjištění skutkového stavu věci a následné rozhodnutí považuje soud tyto důkazy za nadbytečné, když soud provedl množství důkazů, z nichž zjistil skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, a od provedení uvedených důkazů si již nebylo možno slibovat další objasnění věci.

19. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

20. Soud má za prokázaný následující skutkový stav věci: Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní st. [anonymizováno], jehož součástí je budova rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše zapsané v [katastrální uzemí] [příjmení] a pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno] v [katastrální uzemí] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce]. Žalovaný je zároveň synem žalobkyně. V předmětném domě se nacházejí tři bytové jednotky, v přízemí obývali jednu bytovou jednotku prarodiče žalovaného a druhou bytovou jednotku žalobkyně se svým manželem, tj. otcem žalovaného. Po smrti manžela žalobkyně a zároveň otce žalovaného se na základě dědické dohody účastníci domluvili tak, že žalobkyně přenechala žalovanému bezplatně celý svůj děděný spoluvlastnický podíl o rozsahu 1/3 z celku na pozemku – stavební parcely st. číslo parcelní [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v obci [obec], části [územní celek] [příjmení], a spoluvlastnický podíl o rozsahu jedné třetiny z celku na pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno], vše zapsané v [katastrální uzemí] [příjmení], na [list vlastnictví] včetně stejného přináležícího podílu na příslušenství k těmto nemovitým věcem, a dále spoluvlastnický podíl o rozsahu jedné třetiny z celku na pozemku – pozemkové parcely číslo parcelní [anonymizováno] v [katastrální uzemí]. Žalovaný se zavázal žalobkyni umožnit doživotní užívání rodinného domu v rozsahu, v němž byla žalobkyně dům zvyklá užívat. Závazek žalovaného vyplývá rovněž z čestného prohlášení ze dne 3. 9. 2015. Dále účastníci řízení jednali i o možnosti zřízení služebnosti. Takové věcné právo, ale nikdy zřízeno nebylo. Žalobkyně následně užívala byt v přízemí rodinného domu. Přibližně půl roku po smrti manžela navázala vztah se svým současným přítelem, s nímž pobývá v [země]. Vztahy mezi účastníky řízení se po navázání vztahu žalobkyně s jejím přítelem začaly podstatně zhoršovat. Zejména z výpovědi svědkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] má soud za prokázané, že žalovaný s manželkou nerespektovali rozhodnutí žalobkyně v oblasti jejího osobního života. To vše vedlo ke zhoršujícím se nekorektním vztahům mezi účastníky řízení. Na jaře 2018 došlo k vyvrcholení těchto konfliktů, když žalovaný znemožnil žalobkyni byt užívat, neboť vyměnil zámky od vstupní branky a odhlásil žalobkyni jako odběratelku elektřiny. Dne 16. 5. 2018 oznámil žalovaný žalobkyni, aby do 31. 5. 2018 vyklidila z předmětného bytu osobní věci.

21. Po právní stránce byla věc posouzena následovně: Podle § 1724 odst. 1) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o bezplatném užívání předmětného bytu žalobkyní v rodinném domě, jehož výlučným vlastníkem se v průběhu dědického řízení stal žalovaný. Žalobkyně přenechala svému synovi celý svůj děděný spoluvlastnický podíl o rozsahu 1/3 k celku výše uvedených nemovitostí. Žalovaný se zavázal umožnit žalobkyni jako své matce doživotně užívat rodinný dům v rozsahu užívání bytu v přízemí domu tak, jak doposud byla žalobkyně zvyklá po dobu desítek let. Právě závazek žalovaného je vyjádřen v čestném prohlášení, jež sám žalovaný sepsal. Mezi účastníky bylo jednáno i o možnosti zřízení služebnosti, v řízené ale nebylo prokázáno, že by takové věcné právo bylo zřízeno. Právo žalobkyně užívat předmětné nemovitosti vzniklo jako právo obligační, vyplývající z dohody účastníků řízení.

22. Pokud tedy žalovaný v řízení tvrdí, že odvolal souhlas s užíváním bytu žalobkyní, tak v případě smlouvy uzavřené mezi účastníky se právní poměry budou řídit ustanovením § 2000 o. z..

23. Podle § 2000 o. z. (1) Byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána. (2) Vzdá-li se strana předem práva domáhat se zrušení závazku, nepřihlíží se k tomu. To neplatí, je-li zavázanou stranou právnická osoba.

24. Uvedené ustanovení se týká dlouhodobých smluv, tj. smluv na dobu určitou, delší než deset let nebo na dobu života, v tomto případě na dobu života žalobkyně. Zákonem upravený způsob zániku dlouhodobé smlouvy je formou soudního rozhodnutí. Žalovaný jako jedna ze stran smluvního vztahu tak nemohl závazek sám o sobě jednostranně vypovědět. Žalovaný se může toliko domáhat jeho zrušení. Nejedná se přitom o zrušení obligační smlouvy ani o dovolání její neplatnosti, ale o zrušení závazku, a to nikoli zpětně.

25. V řízení nebylo prokázáno, že by tímto způsobem závazek zanikl. Pokud tedy žalovaný brání žalobkyni ve výkonu jejího práva vyplývající z dlouhodobé obligační smlouvy, jenž byla mezi účastníky řízení v průběhu dědického řízení uzavřena, domáhá se žalobkyně svého nároku oprávněně, a proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

26. Přestože si je soud vědom, že mediace byla mezi účastníky řízení neúspěšná, tak nad rámec uvedeného apeluje na oba účastníky řízení, aby zvážili možnost narovnání vzájemných vztahů. V průběhu celého řízení vyjadřovala žalobkyně přání smířit se se svým synem. Tato souzená věc je specifickou právě pro charakter samotných účastníků řízení, kdy žalobkyně je matkou žalovaného a žalovaný od matky získal majetek značné hodnoty. Mezi účastníky řízení se vztahy postupně zhoršovaly po navázání vztahu žalobkyně s jejím současným přítelem. Žalobkyně má zcela jistě právo rozhodovat o svém osobním životě a nejbližší rodině nezbývá, než její rozhodnutí respektovat. Pokud tedy účastníci řízení projeví snahu vzájemné vztahy dvou nejbližších příbuzných narovnat, měli by oba dbát na to, aby se vyvarovali vzájemných konfliktů.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byla plně úspěšná žalobkyně, proto ji soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představují: Soudní poplatek ve výši 400 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty 10 000 Kč částku 1 500 Kč za jeden právní úkon dle § 7 a § 9 odst. 1) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tj. za 11 úkonů – 16 500 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, předžalobní výzva, jednání soudu 20. 7. 2020, písemné vyjádření ze dne 12. 8. 2020, jednání soudu 28. 4. 2021, písemné vyjádření 20. 5. 2021, jednání soudu přesahující 5 hodin (tj. 3 úkony), jednání soudu 6. 4. 2022). Náhrada hotových výdajů advokáta 11x režijní paušál po 300 Kč, tj. 3 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 21 % z odměny advokáta, náhrad hotových výdajů advokáta 4 158 Kč. Náklady žalobkyně tak byly přiznány ve výši 21 358 Kč. Lhůtu k plnění dle výroku č. I., II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..