8 C 66/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale na adrese Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 177,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala dále částky 3 177,54 Kč s příslušenstvím, vč. zákonného úroku z prodlení z částky 23 732,50 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 886 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 177,54 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 19. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 65 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 31. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 31. 8. 2026. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný čerpal částku 23 000 Kč a dále si zvolil volitelné služby – „Klidné spaní“ za 109,80 Kč, „Presto“ za 165 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 1. 9. 2025. Žalovaný má ke dni podání žaloby dluh v celkové výši 25 763,33 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek – jistina 23 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 457,70 Kč a smluvní úrok 2 030,83 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a za službu „Klidné spaní“ za 109,80 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud vzal za prokázaný skutkový stav tak, jak vyplýval z důkazů předložených žalobkyní. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru 15019694 ze dne 19. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč jako splátkový úvěr a částku až do výše 23 000 Kč jako spotřebitelský revolvingový úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 26,8 %/34,49 %, úroková sazba pevná – měsíční činila 2,05 %, u revolvingového byla sazba pevná denní 0,082 %, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve výši 23 000 Kč dne 1. 5. 2025 (viz přehled bankovních transakcí). Žalobkyně vycházela z ověřeného čistého příjmu žalovaného ve výši 43 830 Kč (viz dokument Identifikované příjmy).Právní posouzení věci vychází především z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že úvěr nesplácel řádně a včas a došlo k odstoupení od smlouvy o úvěru. Soud dále posuzoval povinnosti poskytovatele úvěru plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb., (dále jen „ZSÚ“), zejm. § 86 a násl. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ze závěrů Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu).Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet žalobkyně neprověřila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Z předložených listin, respektive z absentujících listin a podkladů pro posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně neověřila skutečný příjem žalovaného, ani jeho náklady na bydlení; výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a výdaje žalované žalobkyně nepředložila, stejně tak ani pracovní/nájemní smlouvy žalovaného. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Pokud žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného přesahujícího 40 tisíc, nebylo zřejmé, z čeho je příjem získáván, neboť příjmové transakce předložené žalobkyní obsahují každý den několik příchozích plateb – i v rámci vyšších tisíc. Žalobkyně nezohlednila výdaje či již existující zadlužení žalovaného.Vzhledem k výše uvedenému soud učinil právní závěr, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně uzavírá úvěrové smlouvy rozporné s dobrými mravy, a to i přesto, že tyto byly opakovaně soudy přezkoumávány, tedy žalobkyně tak činí zcela záměrně a účelově.Soud proto výrokem I. žalobě vyhověl pouze co do částky 23 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Splatnost této částky byla určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 ZSÚ, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ), v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, a proto soud výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnější ve sporu byla žalobkyně. Její náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 048 Kč (sazebník soudních poplatků) a dále odměna advokáta určená dle § 14b odst. 1 bod 2 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, na částku 1 500 Kč. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 2 548 Kč, jejich poměrnou část dle úspěchu žalobkyně ve věci (87 % : 13 %, tj. náhrada 74 % výše nákladů), tj. částku 1 886 Kč uložil soud k náhradě žalovanému se splatností k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 o.s.ř.