8 C 69/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobce:Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 136 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 136 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 836 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 11 136 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že žalovaná jako vlastník/provozovatel motorového vozidla - nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky SPZ, nesjednala v období od 1. 4. 2022 do 4. 8. 2022 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobce příspěvek do garančního fondu ve výši 10 836 Kč (126 dní x 86 Kč jako denní sazba) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním ve výši 300 Kč. Žalobce doplnil, že žalovaná se stala vlastníkem vozidla na základě Usnesení o dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové, č. j. 34 D 1213/2021-228, které́ nabylo právní moci dne 4. 3. 2022. Žalovaná uvedla, že předmětné vozidlo bylo v daném období nepojištěné. Žalobní nárok však považovala za nedůvodný, neboť žalobkyně odeslala výzvu k úhradě dluhu až 29. 2. 2024, když však dle žalované uplynul nárok na předpis do garančního fondu dne 5. 8. 2023 (s odkazem na zákon č. 168/1999 Sb., dle kterého pokud žalobce nezašle výzvu k zaplacení příspěvku do 1 roku ode dne vzniku povinnosti, povinnost zaplatit příspěvek zaniká). Dále žalovaná tvrdila, že neví, kde se vozidlo nachází, naposledy jej viděla u firmy, se kterou její manžel spolupracoval. Vozidlo zřejmě již neexistuje. Po provedeném dokazování soud o skutkovém stavu zjistil tyto skutečnosti: Automobil registrační značky SPZ je stále evidován na jméno FO, dat. úmrtí datum (viz karta vozidla z registru). Tento automobil nabyla do svého vlastnictví žalovaná, a to v řízení o dědictví po jejím manželovi, usnesením o dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové, č. j. 34 D 1213/2021-228, které nabylo právní moci dne 4. 3. 2022. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 2. 2024 (dle dokladu o doručení DS). Z výzev k úhradě včetně doručenek soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalovaná je vlastníkem vozidla registrační značky SPZ, avšak neuhradila za toto vozidlo pojištění. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění platném v době absence pojištění žalované. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobce spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1 písm. o/ - nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč). Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Námitky žalované směřovaly k prekluzivní lhůtě pro zaslání výzvy; skutečnost, že vozidlo bylo nepojištěné od 1. 4. 2022 do 4. 8. 2022 žalovaná nerozporovala. Soud má za prokázané, že nejpozději s právní mocí dědického řízení (4. 3. 2022) bylo žalované známo, že předmětné vozidlo existuje (ve smyslu evidence v registru) a že jeho novým vlastníkem se stala ona. Pojištění vozidla se vztahuje k tomuto vozidlu, tedy pojistná smlouva uzavřená zemřelým byla platná po dobu sjednaného pojištění. Následně je povinností nového vlastníka/provozovatele uzavřít smlouvu novou. Žalovaná ve své námitce o prekluzi nároku opomenula větu druhou v ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., ve které zákon upřesňuje, že: „V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.“. Pokud je tedy osobou povinnou k zaplacení příspěvku jiná osoba než vlastník nebo provozovatel vozidla zapsaný v registru silničních vozidel, počíná právnická osoba běžet jednoletá prekluzivní lhůta k odeslání výzvy k úhradě dle odst. 7 až od okamžiku, kdy se prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem nebo provozovatelem nepojištěného vozidla. Žalobce doložil, že byl soudem informován o skončeném dědickém řízení až datovou zprávou dne 14. 2. 2024. Tehdy proto počala běžet lhůta k zaslání výzvy žalované. Další námitka žalované spočívala v tom, že neví, kde předmětné vozidlo je a že toto neexistuje. Podle ust. § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti pokud pojištění odpovědnosti zaniklo a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů ode dne tohoto zániku pojištění uzavřena nová pojistná smlouva týkající vozidla, byla žalovaná povinna nejpozději ve stejné lhůtě vrátit registrační značku a osvědčení o registraci nebo osvědčení o technickém průkazu vozidla příslušnému orgánu evidence, což neučinila. Nutno však dodat, že porušení této povinnosti zakládá pouze odpovědnost za přestupek, a nikoli fikci či alespoň domněnku provozování vozidla (a ani povinnost hradit příspěvek za nepojištěné vozidlo). Povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti je podle ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti spojena s provozováním vozidla, resp. ponecháním vozidla na pozemní komunikaci, nikoli však s pouhým držením vozidla, které provozováno, resp. ponecháno na pozemní komunikaci, není. Ústavní soud (Nález

IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. března 2014) k podobným situacím uvádí, že již ze samotné skutečnosti, že vozidlo je vedeno v registru, je samozřejmě možno dovozovat, že vozidlo je provozováno (zpravidla tomu tak bude), to nicméně pouze za situace, kdy nebude jeho vlastníkem (provozovatelem) dostatečně prokázán opak. Námitka žalované o neexistenci vozidla zůstala pouze v rovině tvrzení, přestože byla žalovaná na prvním jednání podrobně seznámena s břemenem důkazním, které bylo k prokázání této skutečnosti na její straně. Byla současně vyzvána, nechť se pokusí vozidlo na sebe přepsat či z registru vyřadit či si opatřit svědka, který potvrdí likvidaci vozidla. Žalovaná však tyto důkazy nepředložila, nad to ze zprávy společnosti právnická osoba. vyplynulo, že vozidlo touto společností užíváno nebylo, ačkoliv tak žalovaná tvrdila. Tuto námitku mohla žalovaná vznést již v dědickém řízení, a i od té doby měla dostatek času, aby se řádnou cestou vypořádala s faktem, že je vlastnicí (podle ní) neexistujícího vozidla. Ani se žalobcem nijak nekomunikovala, aby mu doložila, že vozidlo neprovozuje a nevznikla jí tak povinnost platit poplatek. Žalované se nepodařilo dostatečně prokázat skutečnost, že by vozidlo nebylo provozováno. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku zaplatila. Soud proto žalované výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 bod 2 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby částku 400 Kč. Právní zástupce žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.