9 C 396/2020

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem Mgr Jindřichem Rajmanem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum ; bytem adresa žalobce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; bytem adresa žalovaného ; zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k pozemku: I. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce domáhá určení: a) žalobce vybudoval a užíval studnu na parc. číslo v  katastrální uzemí příjmení v dobé víře 50 let a vodohospodářským úřadem bylo mu uděleno povolení k odběru podzemních vod z této studny, b) žalobce vydržel vlastnické právo k části parc. číslo se studnou o výměře 3 m2 a průměru 2 m a ke studni, vše v kat. území část obce , c) žalobce je vlastníkem jednak části parc. číslo se studnou o výměře 3 m2 a průměru 2 m v kat. území část obce , jednak studny na parc. číslo v kat. území část obce . II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo: a) odstranit řetězy a zámky znemožňující přístup ke studni a čerpadlu v šachtici studny na parc. číslo v kat. území část obce , b) zprovoznit odpojené vodní čerpadlo u studny na parc. číslo v kat. území část obce , c) umožnit žalobci přístup ke studni na parc. číslo v kat. území část obce za účelem její obsluhy a zajištění čerpání vody, d) umožnit trvalé a nepřetržité užívání studny na parc. číslo v kat. území část obce a stávajícího podzemního vedení ze studny (tj. elektřiny a výtlačného potrubí) vedoucí na parc. číslo . III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 0 Kč. IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 13 552 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobce se domáhá žalobou ze dne 13. 12. 2020, aby soud určil: a) žalobce vybudoval a užíval studnu na parc. číslo v  katastrální uzemí příjmení v dobé víře 50 let a vodohospodářským úřadem bylo mu uděleno povolení k odběru podzemních vod z této studny, b) žalobce vydržel vlastnické právo k části parc. číslo se studnou o výměře 3 m2 a průměru 2 m a ke studni, vše v kat. území část obce , c) žalobce je vlastníkem části parc. číslo se studnou o výměře 3 m2 a průměru 2 m v kat. území část obce , a studny na parc. číslo v kat. území část obce .

2. Žalobce se dále domáhá, aby soud žalovanému uložil: a) odstranit řetězy a zámky znemožňující přístup ke studni a čerpadlu v šachtici studny na parc. číslo v kat. území část obce , b) zprovoznit odpojené vodní čerpadlo u studny na parc. číslo v kat. území část obce , c) umožnit žalobci přístup ke studni na parc. číslo v kat. území část obce za účelem její obsluhy a zajištění čerpání vody, d) umožnit trvalé a nepřetržité užívání studny na parc. číslo v kat. území část obce a stávajícího podzemního vedení ze studny (tj. elektřiny a výtlačného potrubí) vedoucí na parc. číslo .

3. Žalobce v žalobě tvrdí: -) Žalobce je vlastníkem řadového domu adresa na st. parc. číslo přilehlé zahrady - parc. číslo vše v kat. území část obce . -) územní celek (jako dřívější vlastník) převedlo vlastnické právo k parc. číslo na jméno příjmení , a to směnnou smlouvou. jméno příjmení pak převedl vlastnické právo k předmětné parcele na žalovaného, a to kupní smlouvou ze dne 27. 12. 2018. Žalovaný je tak současným vlastníkem parc. číslo v kat. území část obce ; na této parcele se nachází kopaná studna z betonových skruží o vnitřním průměru 1 m hluboká cca 3 metry. -) Parcela číslo parc. číslo k sobě přiléhají. -) V roce 1973 byla provedena kolaudace stavby 6 + 4 řadových domů ve vlastnictví anonymizována čtyři slova obec , mj. i řadového domu adresa (nyní ve vlastnictví žalobce). Řadové domy postavilo anonymizována tři slova ; po revoluci ( číslo ) byly domy převedeny do vlastnictví uživatelů domů – družstevníků. Součástí výstavby 6 + 4 řadových domů byla i studna, která sloužila k vybudování domů. -) Studnu z betonových skruží vybudovalo ulice anonymizována tři slova obec v roce 1970 prostřednictvím svých členů - anonymizováno . příjmení , anonymizováno . příjmení a žalobce. -) ulice anonymizována tři slova obec bylo v roce 1973 i uživatelem pozemku, na kterém se nacházela studna. Bytové družstvo umožnilo svým členům, aby se napojili na tuto studnu za účelem zalévání svých zahrad. Členové družstva anonymizováno . příjmení , J. příjmení a žalobce se proto v roce 1973 na studnu připojili a užívali ji k zalévání zahrad cca 50 let. -) Uživatelé studny (tj. anonymizováno . příjmení , anonymizováno . příjmení a žalobce) ohlásili v roce 2010 tuto studnu Magistrátu města Hradec Králové jako vodohospodářskému orgánu a požádali o povolení odběru podzemí vody. Studna byla zaměřena a odběr podzemní vody byl povolen. -) Žalovaný jako nový vlastník parc. číslo znepřístupnil dne 6. 5. 2020 tuto parcelu se studnou řetězy a přerušil dodávku vody ze studny.

II. Obrana proti žalobě

4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Obranu proti žalobě postavil na tvrzení, že se na základě kupní smlouvy stal vlastníkem nejenom parc. číslo v kat. území část obce , ale i studny na ní se nacházející (č. l. 13 spisu). Žalobce vlastnické právo k parcele se studnou ani ke studni samé nevydržel.

III. Skutková zjištění

5. Soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků (viz protokol o jednání ze dne 12. 4. 2021): -) Žalobce je vlastníkem (SJM) řadového domu adresa na st. parc. číslo přilehlé zahrady - parc. číslo vše v kat. území část obce . -) územní celek (jako dřívější vlastník) převedlo vlastnické právo k parc. číslo v kat. území část obce směnnou smlouvou na jméno příjmení . jméno příjmení pak převedl vlastnické právo k parc. číslo kupní smlouvou ze dne 27. 12. 2018 na žalovaného. Žalovaný je současný vlastníkem parc. číslo ; na této parcele se nachází kopaná studna z betonových skruží o vnitřním průměru 1 m hluboká cca 3 metry. Parcela číslo ve vlastnictví žalobce a parc. číslo k sobě přiléhají (tj. sousedí). -) Magistrát města Hradec Králové jako vodohospodářský orgán vydal k žádosti žalobce rozhodnutí ze dne 17. 3. 2010, ve kterém povolil dle vodního zákona žalobci odběr podzemní vody ze studny na parc. číslo . -) Žalovaný znepřístupnil dne 6. 5. 2020 parc. číslo se studnou řetězy a přerušil dodávku vody ze studny.

6. Soud vyšel i z těchto tvrzení žalobce (viz protokol o jednání ze dne 12. 4. 2021): -) V roce 1973 byla provedena kolaudace stavby 6 + 4 řadových domů ve vlastnictví anonymizována čtyři slova obec , mj. i řadového domu adresa . Řadové domy postavilo anonymizována tři slova ; po revoluci ( číslo ) byly domy převedeny do vlastnictví uživatelů – družstevníků. Součástí výstavby byla i studna, která sloužila k vybudování řadových domů. -) Studnu z betonových skruží o vnitřním průměru 1 m vybudovalo v roce 1970 ulice anonymizována tři slova obec prostřednictvím svých členů - anonymizováno . příjmení , anonymizováno . příjmení a žalobce. -) V roce 1973 bylo ulice anonymizována tři slova obec i uživatelem pozemku, na kterém se nacházela studna. Bytové družstvo umožnilo svým členům, aby se napojili na tuto studnu za účelem zalévání svých zahrad. Členové družstva anonymizováno . příjmení , anonymizováno . příjmení a žalobce se proto v roce 1973 na studnu připojili a užívali ji k zalévání zahrad cca 50 let.

7. Soud neprovedl důkazy k tvrzením uvedeným v bodě 6. Důvodem tohoto postupu byla hospodárnost řízení. Soud vyšel z teoretické úvahy, že i kdyby provedené dokazování potvrdilo pravdivost těchto tvrzení (tj. že ulice anonymizována tři slova obec vybudovalo v roce 1970 studnu prostřednictvím svých členů, přičemž družstvo umožnilo v roce 1973 svým členům - mj. i žalobci, aby se připojili na tuto studnu za účelem zalévání svých zahrad), výsledkem soudního řízení bylo by bylo také zamítnutí žaloby, a to z důvodu nenaplnění zákonných podmínek pro vydržení práva (viz níže).

IV. Vydržení – historický exkurz

8. Právní institut vydržení byl koncipován jako originární (neodvozený) způsob nabytí vlastnického práva vycházející z představy, že určitou dobu trvající faktický stav je třeba posuzovat jako stav právní, tedy že faktický vtah k věci se po určité době mění ve vlastnické právo. V pozadí vydržení se skrývá snaha vytvořit a udržet právní jistotu, která se opírá o přesvědčení, že mezi faktickým stavem a právním stavem je nebo alespoň má být soulad.

9. V římském právu se počet náležitostí (podmínek) vydržení ustálil na čísle pět: RES HABILIS (věc způsobilá k vydržení), TITULUS (důvod proč držitel drží), FIDES (dobrá víra), POSSESSIO (držba), TEMPUS (uplynutí doby) (Viz Kincl J., Urfus V. Římské právo. Učebnice. 1. vydání. Praha: Panorama. 1990, str. 224).

10. Právní úprava vydržení na území České republiky doznala řadu významných změn: Obecný zákoník občanský z r. 1811 upravoval vydržení velmi podrobně, včetně podmínek, obsahoval různé vydržecí doby pro vydržení věcí movitých a věcí nemovitých, pro mimořádné vydržení apod. Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. omezil předmět vydržení a odlišně upravil lhůty. Užší rozsah regulace a tím i menší použitelnost si nevyžádala žádná speciální přechodná ustanovení. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále též„ obč. zák“) v původním znění vydržení neupravil. Proto bylo třeba vycházet z toho, že po 1. 4. 1964 nebylo možné vlastnické právo nabýt vydržením, a to ani tehdy, jestliže počaly běžet lhůty před 1. 4. 1964, tj. za účinnosti předcházejícího občanského zákoníku. Jestliže k nabytí vlastnického práva vydržením došlo nejpozději 31. 3. 1964, po nabytí účinnosti tohoto občanského zákoníku mohl být již tento fakt pouze deklarován, účinky složené právní skutečnosti (skutkové podstaty vydržení) automaticky nastoupily v době jejich přípustnosti. -) Novela obč. zák. č. 131/1982 Sb., účinná od 1. 4. 1983, vrátila opět do občanského zákoníku právní institut vydržení, ale možnost vydržení omezila z možných subjektů jen na občany a nepřiznala toto právo organizacím - právnickým osobám. Také výrazně zúžila okruh (movitých i nemovitých) věcí, k nimž bylo možno vydržet vlastnické právo (omezení předmětů způsobilých k držbě a vydržení). Po 1. 4. 1983 platilo, že nepřetržitou desetiletou držbou pozemku vydržela fyzická osoba vlastnické právo k pozemku nebo jeho části pro stát, sama nabyla právo na uzavření„ dohody o osobním užívání pozemku“ (zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy). Tento předpis současně do občanského zákoníku výslovně zakotvil princip započitatelnosti doby držby před jeho účinností (i když tehdy držba nebyla upravena), vydržecí doba však neskončila dříve než za rok po jeho účinnosti. -) Úprava vydržení obč. zák. s účinností od 1. 1. 1992 (viz zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník) znamenala obnovení tradičních důsledků spojených s vydržením, zrušila omezení jeho užití. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále též„ o. z.“) s účinnosti od 1. 1. 2014 obsahuje podrobnější úpravu náležitostí (podmínek) vydržení, vybudovanou na základech římského práva. K řádnému vydržení vyžaduje„ pravost držby“ (§ 1090 o. z.).

11. Lze dodat, že tradiční institut vydržení umožňuje nabytí vlastnického práva nejenom k movité věci či nemovité věci, ale i právu odpovídajícímu věcnému břemeni (např. odběr vody ze sousedovy studny, přecházení přes cizí pozemek). V. Právní úpravy vydržení účinná od 1. 1. 1992 12. V posuzované věci žalobce odvozuje vydržení vlastnického práva k části parc. číslo se studnou a vydržení vlastnického práva ke studni od okolností, které nastaly v období let 1970 až 2010 (tj. vybudování studny v roce 1970, napojení na studnu a její užívání v roce 1973, popř. ohlášení studny vodohospodářskému orgánu v roce 2010), tedy v období účinnosti obč. zák.

13. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud proto posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též„ obč. zák.“), neboť vznik věcných práv (mj. i práv vlastnických) přede dnem nabytí účinnosti o. z. se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tj. podle obč. zák. (srov. § 3028 odst. 1 o. z. / 2012).

14. Z uvedeného historického exkurzu vyplývá, že fyzická osoba nemohla pozemek se studnou vybudovanou z betonových skruží v roce 1970 vydržet pro sebe v období od 1. 4. 1964 do 1. 4. 1983, resp. do 31. 12. 1991, neboť to tehdejší právní předpisy neumožnovaly (viz bod 10 odůvodnění). Vlastnické právo k pozemku a studni by však bylo možné vydržet po novelizaci obč. zák. s účinností od 1. 1. 1992 (viz zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje obč. zák.).

15. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992) držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

16. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

17. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 2 citovaného ustanovení takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125 obč. zák.).

18. Podle § 868 obč. zák., pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb., účinného od 1. 1. 1992) i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů.

19. Základními podmínkami vydržení dle právní úpravy účinné od 1. 1. 1992 jsou držba (§ 129 obč. zák.), a to držba oprávněná (§ 130 obč. zák.), uplynutí stanoveného času (§ 134 odst. 1 obč. zák.) a způsobilý předmět vydržení (§ 134 odst. 2 obč. zák.).

20. Podstata oprávněné držby směřující k vydržení je v tom, že držitel vykonává obsah určitého práva v mylném přesvědčení, že je subjektem tohoto práva. K tomu, aby jeho držba byla oprávněná, nestačí pouhé subjektivní přesvědčení, že mu právo patří. Omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozsudek publikovaný pod č. C 1176 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16). Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby - objektivně oprávněný důvod nabytí držby, např. existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 395/96) Titulem (právním důvodem) se může rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, např. smlouva kupní, darovací, rozhodnutí státního orgánu apod. (viz § 132 odst. 1 obč. zák.). Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 22Cdo 2077/99). Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („ titulu”), který by mohl mít za následek vznik práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, publikovaný v Právních rozhledech č. 11/1997). 21. „ Oprávněný držitel“ se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992, a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví (viz R 50/2000).

22. Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely (viz R 40/2000).

VI. Právní závěry – určení vlastnictví

23. V posuzované věci bylo právně významné stanovit, zda došlo k naplnění zákonných náležitostí (podmínek) pro vydržení práva, tj. 1) zda žalobce byl ke dni 1. 1. 1992 držitelem části parc. číslo se studnou a studny, 2) zda byl držitelem oprávněným (tj. byl se se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vlastnické právo k části pozemku se studnou a ke studni náleží), 3) zda„ oprávněná“ držba trvala 10 let (a to s možností započtení oprávněné držby realizované již v období před 1. 1. 1992), 4) zda část parcely a studna je způsobilý předmět vydržení.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobce některé zákonné podmínky pro vydržení naplnil, některé nikoliv.

25. Žalobci lze přisvědčit, že byl ke dni 1. 1. 1992 držitelem části parc. číslo se studnou a studny, neboť se k těmto entitám choval„ jako“ by mu patřily, tj. nakládal s nimi jako s vlastními. Žalobci lze také přisvědčit, že držba části parcely se studnou trvala od roku 1973 (kdy se žalobce připojil ke studni), tedy ke dni 1. 1. 1992 trvala více než 10 let, přičemž část parcely a studna je způsobilý předmět vydržení.

26. Při posuzování poslední podmínky pro vydržení práva, tj. oprávněnosti držby (§ 129 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992) dospěl soud k závěru, že tato podmínka naplněna nebyla, neboť žalobce nedržel část pozemku a studnu v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“ (viz bod 16 odůvodnění). Držbu žalobce lze proto právně kvalifikovat toliko jako„ držbu neoprávněnou“ (§ 129 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992, arg. a contrario). Vlastnické právo přitom může vydržet pouze„ oprávněný“ držitel, neboť vydržení vyžaduje„ oprávněnou“ držbu (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

27. Jak již bylo uvedeno, k tomu, aby jeho držba byla oprávněná, nestačí pouhé subjektivní přesvědčení držitele (žalobce), že mu právo patří. Z § 130 odst. 1 obč. zák. totiž vyplývá, že oprávněný držitel je pouze ten, kdo právo drží v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, že mu věc nebo právo patří. obec víra tedy musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Teoreticky uvažováno držitelem dle § 129 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992) by byla také osoba, která např. na ulici nalezne zlaté hodinky, které majiteli nevrátí a k hodinkám se chová tak, jako by jí patřily. Držitelem by se stal ale i zloděj, který hodinky krade se záměrem, aby s nimi mohl nakládat jako s vlastními. Nálezce i zloděj hodinek nejsou„ držiteli oprávněnými“, ale toliko„ držiteli neoprávněnými“, protože z konkrétních okolností nabytí držby hodinek mohli – objektivně posuzováno - dovodit, že takovéto způsoby nabytí hodinek vznik vlastnictví nezakládají (srov. též trestné činy proti majetku zatajení věci a krádež).

28. V posuzované věci žalobce dobrou víru a oprávněnost držby odvozuje od těch okolností, že ulice anonymizována tři slova obec vybudovalo studnu v roce 1970 prostřednictvím svých členů (mj. i prostřednictvím žalobce), přičemž toto družstvo umožnilo svým členům (mj. i žalobci), aby se připojili v roce 1973 na tuto studnu za účelem zalévání svých zahrad. Žalobce jako bývalý člen družstva proto užívá předmětný pozemek se studnou a studnu k zalévání zahrady.

29. Okresní soud proto dovodil, že pokud studnu vybudovalo v roce 1970 ulice anonymizována tři slova obec prostřednictvím svých členů ( anonymizováno . příjmení , anonymizováno . příjmení a žalobce), nemohl být žalobce – objektivně posuzováno - tj. se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu část pozemku a studna vlastnicky patří. Tento závěr ostatně podporuje další tvrzení žalobce, tj. že anonymizována dvě slova umožnilo v roce 1973 svým členům (mj. i žalobci), aby se na studnu připojili za účelem zalévání svých zahrad.

30. Sama okolnost, že žalobce používal studnu k zalévaní zahrady cca 50 let, přičemž s částí pozemku a studnou nakládal„ jako“ s vlastní, nic nemění na tom, že jeho držbu je třeba - se zřetelem k tvrzeným okolnostem nabytí držby - právně kvalifikovat jako držbu neoprávněnou. Žalobce totiž při běžné (normální) opatrnosti musel vědět, že studnu vybudovalo anonymizováno bytové družstvo, přičemž právo čerpat vodu z této studny bylo založeno souhlasem anonymizováno bytového družstva.

31. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („ titulu”), který by mohl mít za následek vznik práva. Souhlas družstva k čerpání vody ze studny za účelem zalévání zahrady ke vniku vlastnického práva k pozemku a ke vzniku vlastnického práva ke studni (jako stavbě) nevede. K nabytí vlastnického práva nevede ani později udělený vodohospodářský souhlas vodohospodářského úřadu k čerpání podzemní vody. Žalobce tedy nebyl a není v postavení opraveného držitele, který by byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu pozemek se studnou patří.

32. Vlastnické právo může vydržet pouze„ oprávněný“ držitel, neboť vydržení vyžaduje„ oprávněnou“ držbu (§ 129 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992, arg. a contrario). Neoprávněný držitel tedy vlastnické právo vydržet nemůže, i když má nemovitou věc v (neoprávněné) držbě po dobu 10 let. Žalobce nebyl a není v postavení oprávněného držitele. K vydržení vlastnického práva k části pozemku a ke studni proto nedošlo.

33. Soud proto žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem jednak části parc. číslo se studnou o výměře 3 m2 a průměru 2 m v kat. území část obce , jednak studny na parc. číslo v kat. území část obce , jako nedůvodnou zamítl.

34. Soud posuzoval právní poměry mezi účastníky podle příslušných ustanovení obč. zák. (viz bod 13 odůvodnění). Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému výsledku (tj. k zamítnutí žaloby s argumentem, že žalobce se nestal vlastníkem z titulu vydržení) by dospěl soud i tehdy, pokud by na daný skutkový stav aplikoval právní úpravu zakotvenou v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. („ o. z.“) s účinnosti od 1. 1. 2014. Dle této úpravy k řádnému vydržení práva zákon vyžaduje pravost držby a vylučuje vydržení v případě tzv. nepravé držby (§ 1090 o. z.).

35. Dle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

36. Soud by i při aplikaci o. z. dospěl k závěru, že držba žalobce byla držbou nepravou, neboť žalobce usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (tj. souhlasem anonymizováno bytového družstva s čerpáním vody ze studny za účelem zalévání zahrady).

VI. Právní závěry – určení užívání a vydržení

37. Soud jako nedůvodnou zamítl i žalobu v částech, ve které se žalobce domáhal určení, že vybudoval a užíval studnu v dobé víře 50 let a vodohospodářským úřadem bylo mu uděleno povolení k odběru podzemních vod z této studny (viz výrok I, písm. a/ rozsudku), jakož i určení, že vydržel vlastnické právo k části parc. číslo se studnou o výměře 3 m2 a průměru 2 m a ke studni, vše v kat. území část obce (viz výrok I, písm. b/ rozsudku). Důvodem zamítnutí žaloby v této části je nedostatek„ naléhavého právního zájmu“ na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.

38. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

39. V posuzované věci měl žalobce dozajista„ naléhavý právní zájem“ ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení vlastnického práva k části pozemku a ke studni, neboť soudní rozhodnutí s případným kladným určením vlastnického práva by bylo i způsobilým podkladem pro zápis tohoto vlastnického práva a osoby vlastníka do katastru nemovitostí. Žalobce však nemá naléhavý právní zájem na určení okolností, ze kterých tvrzené vlastnictví dovozuje (tj. vybudování a užívání studny), či které tvrzené vlastnické právo mělo založit (tj. vydržení). Vyřešení těchto dílčích (předběžných) otázek je již z logiky věci zahrnuto v žalobě na určení vlastnického práva.

40. Jinak řečeno pokud se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem části pozemku a studny, je zcela nadbytečné domáhat se i určení těch okolností, ze kterých tvrzené vlastnictví dovozuje (tj. vybudování a užívání studny) či které tvrzené vlastnické právo mělo založit (tj. vydržení). Tuto nadbytečnost (duplicitu) lze kvalifikovat jako nedostatek naléhavého„ právního“ zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.

VI. Právní závěry – uložení povinností

41. Soud dospěl k závěru, že žalobce není vlastníkem části pozemku se studnou, ani vlastníkem studny (viz výše). Vlastníkem pozemku se studnou je naopak žalovaný. Žalovaný jako vlastník parc. číslo znepřístupnil dne 6. 5. 2020 tuto parcelu se studnou a přerušil dodávku vody.

42. Podle § 1012 věta první o. z. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

43. Vlastník (jako poctivý držitel vlastnického práva) smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba i zničit nebo s ní i jinak nakládat a není z toho nikomu odpovědný (srov. § 996 odst. 1 o. z.). Vlastník je tedy oprávněn své vlastnictví užívat, ale i neužívat, event. třetí osobu (např. žalobce) z užívání věci vyloučit (srov. § 1012 o. z).

44. Pokud žalovaný jako vlastník parc. číslo znepřístupnil dne 6. 5. 2020 tuto parcelu se studnou a přerušil dodávku vody ze studny, jednal v souladu s § 1012 o. z.

45. Jednání žalovaného nelze právně kvalifikovat jako zneužití vlastnického práva na úkor žalobce, zvláště pak za situace, kdy žalobce odmítl možnost obligační (smluvní) úpravy práva čerpat vodu ze studny (viz protokol o jednání ze dne 12. 4. 2021).

46. Jako nedůvodnou soud proto zamítl žalobu v části, ve které mělo být žalovanému uloženo odstranit řetězy a zámky znemožňující přístup ke studni a čerpadlu v šachtici studny, zprovoznit odpojené vodní čerpadlo u studny, umožnit žalobci přístup ke studni, umožnit trvalé a nepřetržité užívání studny a stávajícího podzemního vedení ze studny.

47. Žalobce v průběhu řízení navrhl doplnit dokazování listinami, a to posudkem Okresního hygienika ze dne 18. 5. 1970 (za účelem prokázání nakládání s popelnicemi u předmětných řadových domků), vyjádřením správce Povodí Labe (za účelem prokázání, že potok, který protéká kolem pozemků žalobce a žalovaného, není řádně udržován), vyjádřením Okresní inspekce požární ochrany (za účelem prokázání, že není možný přístup na střechy řadových domů za účelem revize komínů a plynových spotřebičů) a vyjádření poskytovatele telekomunikačních služeb (za účelem prokázání, že je nutné udržovat telekomunikační zařízení na střeše dvojdomků).

48. Soud navržené důkazy neprovedl. Soud vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobce je vlastníkem (SJM) řadového domu adresa na st. parc. číslo přilehlé zahrady - parc. číslo vše v kat. území část obce . Žalovaný je současným vlastníkem parc. číslo ; na této parcele se nachází kopaná studna z betonových skruží. Parcela číslo ve vlastnictví žalobce a parc. číslo k sobě přiléhají.

49. Soud proto uzavřel, že žalobce má přístup na střechu svého domu a k popelnicím přes vlastní pozemek – zahradu (parc. číslo ), která sousedí s pozemkem žalovaného parc. číslo (viz snímek z katastrální mapy na č. l. 22 spisu).

50. Předmět řízení vymezil žalobce v žalobě (viz bod 1, 2 odůvodnění). Soud proto nebyl oprávněn řešit to, co není předmětem řízení, mj. řešení sousedských vztahů žalovaného s dalšími obyvateli obec (tj. současnými vlastníky stavby 6 + 4 řadových domů, dříve ve vlastnictví anonymizována čtyři slova obec ). Těmto obyvatelům nic nebrání, aby své sousedské vztahy řešili se žalovaným dílčími dohodami, a to s respektem k jeho vlastnickému právu k parc. číslo studni na této parcele se nacházející, nebo jinak. (Návrh vhodného řešení je již nad rámec tohoto sporu.) III. Náklady řízení 51. Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalovaný.

52. Žalobci, který v řízení nebyl úspěšný, pak právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo (viz výrok III).

53. Žalobce je pak povinen nahradit v řízení úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady řízení (výrok IV).

54. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného tvoří: Odměna advokáta za zastupování žalovaného v soudním řízení 10 000 Kč za 4 úkony právní služby (1 x převzetí věci, 2 x vyjádření ve věci samé, 1 x jednání u soudu) dle § 7, 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby: 2 500 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 11 200 Kč DPH činí 2 352 Kč. Náklady žalovaného tedy činí celkem 13 552 Kč (včetně DPH).