10 C 265/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vlachem, Ph.D. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) jméno žalované 1) , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2) jméno žalovaného 2) , narozený dne Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupený advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o vyplacení povinného dílu nepominutelného dědice v částce 343 514,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná , jméno žalované 1), je povinna zaplatit žalobci 171 147,45 Kč s 15% úrokem z prodlení od 30.8.2023 do zaplacení do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný , jméno žalovaného 2), je povinen zaplatit žalobci 171 147,45 Kč s 15% úrokem z prodlení od 30.8.2023 do zaplacení do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti každému ze žalovaných zaplatit žalobci dalších 609,62 Kč se zamítá.

IV. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 202 535 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaní jsou povinni zaplatit ČR – na účet OS v Jablonci nad Nisou státem zálohované náklady řízení za svědečné ve výši 4 265 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu s tím, že 5. května 2016 byl pořízen notářský zápis NZ , Anonymizováno, – závěť s prohlášením o vydědění, kde otec žalobce pan , jméno FO, uvedl, že vyděďuje svého syna , Jméno žalobce, s odkazem na ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o.z., tedy že o něj žalobce neprojevuje trvale opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Tvrdí, že zůstavitele a svoji matku nenavštívil již skoro 10 let, je s nimi v kontaktu jen když jim píše k narozeninám či svátkům, nezajímá se o to, jak se zůstavitel cítí. V roce 2009 prodělal mozkovou mrtvici, syn ho nepřijel ani jednou navštívit. Dále si žalobce půjčil od otce peníze na podnikání a ty nevrátil, dále v roce 2010 daroval žalobci 10.000 Kč na zaplacení oslav 50. narozenin žalobce, na kterou však žalobce otce ani matku nepozval. Dále žalobce rodinu finančně poškodil, když přislíbil účast na rodinné akci, kde byla zaplacena záloha za jeho rodinu pro 5 lidí, následně se akce nezúčastnil. Žalobce k tomu uvedl, že telefonicky kontaktoval rodiče minimálně jednou za dva měsíce, soustavně je zval na návštěvy, nebylo mu známo, že otec prodělal mozkovou mrtvici, nevěděl o jeho vážném zdravotním stavu. Půjčení peněz na podnikání nepopírá, byli dohodnuti, že je vrátí, až bude mít. Po dvou a půl letech mu byla částka prominuta jako dar k narozeninám. Oslava 50. narozenin byla odložena z pracovních důvodů na jaro příštího roku, na kterou rodiče pozval. Zmiňované rodinné akce se nezúčastnil z pracovních důvodů, poté co se od strýce , jméno FO, dozvěděl o zaplacení nevratné zálohy, tak tuto částku strýci uhradil a ten ji měl předat rodičům. Z důvodu neúčasti na rodinné oslavě s ním rodina přestala komunikovat. Komunikace se omezila na asi jeden telefonický rozhovor za měsíc s matkou a SMS zprávy při rodinných událostech. Když se mu podařilo dovolat otci, bylo mu řečeno, že jej otec nezná a telefon zavěsil. V roce 2020 proděla žalobce těžký pracovní úraz, o kterém informoval matku, bylo mu řečeno, že ji to nezajímá, nezájem byl projeven i po narození vnučky v roce 2021, ačkoliv posílal rodičům fotografie. Žalobce byl od mala vychováván tvrdou výchovou, fyzickými tresty. Rodičům pomáhal s péčí o mladšího bratra a s výstavbou chaty. Ze svých brigád, na které byl nucen chodit, musel 50 % výdělku odevzdávat rodičům. Také pomáhal s výstavbou garáže. Rodiče vždy zvýhodňovali mladšího syna, jezdili s ním na dovolené, podporovali ho při studiu, kupovali mu luxusní dárky a platili mu privátní bydlení. V průběhu studia se žalobce poprvé oženil a narodila se mu dcera, o ní rodiče neprojevovali zájem. Žalobce se s první manželkou rozvedl, za celou dobu manželství je rodiče navštívili jen jednou na dvě hodiny při cestě z dovolené. V roce 1988 se žalobce oženil podruhé, zval i rodiče na svatbu, ti se bez uvedení důvodu nedostavili. V roce 1991 se mu narodil syn, rodiče ho viděli poprvé až ve dvou letech. Žalobce se rozhodl se synem navštívit rodiče, došlo k incidentu, kdy si syn utrhl jahodu a byl obviněn z krádeže s tím, že zavolají policii. Syn pak odmítal s jeho rodiči komunikovat. V následujících letech zůstávala komunikace omezená, a to i přes snahy žalobce se s rodiči setkat, ti setkání odmítali s tím, že se nechtějí potkat s jeho manželkou. V roce 2002 jel žalobce s manželkou na rekreaci, rodiče se nabídli, že vnuka pohlídají, což však na poslední chvíli zrušili. Tím došlo k dalšímu zhoršení vztahů. Žalobce daroval na pohřbu matce 10.000 Kč na náklady spojené s posledním rozloučením, ta však složenku po několika dnech poslala zpět. Též nabízel matce, až se vzpamatuje z ovdovění, ať ho přijede na několik dní navštívit. Žalobce tak má za to, že se dlouhodobě snažil o kontakt a dobré vztahy s rodinou, snaha však zůstala bezvýsledná. Tento negativní postoj žalobcových rodičů nelze žalobci přičítat. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například 21 Cdo 48/2000 nebo 21 Cdo 3992/2008. Vzhledem k uvedenému se žalobce snažil dosáhnout svého povinného dílu od žalovaných, kteří to odmítli, byla jim zaslána předžalobní výzva, též bezvýsledně. Žalobce nepovažuje vydědění za důvodné, žádá soud, aby mu přiznal jeho povinný díl spolu s úrokem z prodlení, když lhůtu k plnění určil v předžalobní výzvě do 29.8.2023.2 Před soudem a v podáních soudu žalobce uvedl, že otec ho vydědil, uvádí tam nějaké důvody, podstatou má být nezájem o jeho osobu. Má však za to, že toto platí obousměrně, takto např. jeho otec mu 20 let nenapsal ani přání k narozeninám jeho manželky nebo jejich dětí. Byl by ochoten a rád, kdyby si sedli a v klidu vše probrali a vztahy narovnali, a to nejenom s mojí matkou a bratrem, ale i pokud jde o sestry matky. Vztahy v rodině jsou na bodu mrazu. Kdyby takto všechno v klidu probrali, netrval by na soudu. Pokud k tomu nedojde, bude trvat na výslechu všech svědků. Nesouhlasí s tím, že by obdržel polovinu žalované částky. K „Prohlášení“, které žalovaní založili do spisu uvádí, že pro tuto věc není relevantní vzhledem k době, která uplynula a navíc je zřejmé, že to žalobce podepisoval pod nátlakem a pohrůžkou fyzického bití. Žádný termín navrhovaných setkání mimo soudní jednání neobdrželi.3 V závěrečném návrhu zástupce žalobce uvedl, že má za to, že v daném řízení bylo prokázáno, že podmínky pro vydědění žalobce nebyly splněny, bylo rovněž prokázáno, že pozůstalý otec neprojevoval zájem o žalobce, a tedy neměl právo jej vydědit. Ostatně by rád poukázal na početnou judikaturu NS ČR, která byla obsažena v žalobním návrhu a která se opakovaně zabývala podmínkami pro vydědění. Žalobce žádá, aby bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu, tj. aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně vyplatit žalobci povinný díl nepominutelného dědice spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady soudního řízení.4 Žalovaní ve vyjádření a před soudem uvedli, že jednali se žalobcem, přestože jsou přesvědčeni, že by měli splnit poslední vůli zůstavitele, navrhli, že žalobci vyplatí ½ požadované částky, k dohodě však nedošlo. K žalobě uvádějí, že žalobce zcela pomíjí to, jak se choval k rodičům, věc posuzuje subjektivně, nemá objektivní náhled na věc. Za největší křivdu považuje to, že si rodiče pořídili druhé dítě, žalobce nesmírně žárlil. Začal kouřit a brát doma peníze, věci kradl i ostatním obyvatelům domu, způsoboval rodičům ostudu. Chodil za školu, občas se opíjel, prospěch měl katastrofální. Nebyl ochoten akceptovat nějaký režim. Rodiče po konzultaci s dědečkem došli k závěru, že by měl jít na vojenskou školu, kde se bude muset podřídit režimu, což by na civilní vysoké škole nezvládl. Smyslem bylo i to, že bude v kasárnách a nebude se stýkat s tou partou tady a nebude tedy možné se dopouštět nějakých drobných krádeží a chodit za školu. Žalobce nastoupil na vojenskou školu, tu zvládnul, oženil se. Žil však daleko, oženil se, návštěvy nebyly časté, ostatně rodiče nebyli vítáni. Žalobce měl v sobě stále tu ukřivděnost. V létě 1988 se setkali při návratu z vodácké dovolené, nikoliv z luxusní dovolené. Po nějaké době při jeho návštěvě u rodičů jim opět zmizely nějaké peníze. Na svatbu v roce 1988 nebyli rodiče pozváni, svatební dar však poslali. V roce 1991 se žalobci narodil syn , jméno FO, , žalovaná se účastnila vítání občánků, vnuk byl u prarodičů na chatě, prarodiče byli i v Brně a absolvovali s vnukem výlety. V červenci 2009 byl otci žalobce diagnostikován hematom na mozku, byl operován, žalovaná toto volala žalobci, ten reagoval „A co s tím mám dělat ?“ Léčba probíhala asi ¾ roku, žalobce se za celou dobu nezajímal. I poté probíhal občasný telefonický kontakt, SMS zprávy. Není pravda, že by se žalovaná nezajímala o zdravotní stav žalobce poté, co utrpěl úraz. S péčí o mladšího bratra pomáhal jen sporadicky, neměl ho od počátku rád. Když ho měl vyzvednout z mateřské školy, tak na to zapomněl. Výstavba garáže probíhala v době, kdy bylo žalobci 11 let, nemohl tak nijak pomáhat. Žalovaná si nepamatuje, že by žalobce chodil na brigády, pokud ano, vylučuje, že by musel odevzdávat 50 % výdělku. Vzpomíná si, že žalobce si bez dovolení vzal automobil, boural s ním, pak pracoval brigádně a je možné, že část výdělku byla použita na náhradu škody. Druhý žalovaný měl ve škole výborné výsledky, po střední škole šel na vysokou ekonomickou školu, už od 1. ročníku chodil na brigády, poslední rok si hradil sám veškeré výdaje. Nedostával žádné luxusní dary, nakupovalo se v secondhandu. Pokud jde o tu jahodu, tak vnuk ji utrhl nezralou a ona s manželem se báli, že mu bude zle. Určitě ho neobviňovali z krádeže. Když druhý žalovaný navštívil žalobce v Brně, tak se o rodičích mluvilo jako o bábě jablonecký a dědkovy jabloneckým. Důvodem vydědění nebyly peníze, ale to, že žalobce si nezaslouží něco dědit po zůstaviteli z důvodu jeho chování. I po sepsání závěti byl zůstavitel připraven závěť změnit, pokud by se změnilo chování žalobce. Žalovaná čekala, že po smrti manžela se žalobce ozve, projeví vyzrálost a přizná, že se v minulosti nechoval dobře, ale to se nestalo. Druhý žalovaný se o žalovanou i o otce vždy zajímal, byli součástí jeho života. Rodiče zaujímali stejnou výchovu vůči oběma synům, která se dnes může jevit jako přísná. Zůstavitel formou notářského zápisu pořídil závěť, kde žalobce neustanovil a zároveň ho vydědil, takže mu nenáleží ani povinný díl. Žalovaní plní vůli zůstavitele, který si nepřál, aby žalobce po něm něco dědil. Žalovaní i s ohledem na to, že se stále jedná o rodinu navrhli, že vyplatí polovinu povinného dílu, na to však již žalobce nereagoval a následně byla podána žaloba. Obsahu listiny („Prohlášení“) je relevantní, žalobce poukazuje na to, že se rodiče měli jinak chovat k němu a jinak k jeho bratrovi, ale žalobce byl problematický, měl problémy i ve škole, tam jsou počátky problémových vztahů mezi žalobcem a jeho rodiči. Obsah listiny je pravdivý, nebyl schopen akceptovat standardy chování. To, že měl listinu sepsat a podepsat pod nátlakem nebo v důsledku fyzického bití je smyšlené. Sám uvádí, že mu bylo opakovaně domlouváno, standardní postupy tedy selhávaly. Žalovaná ještě chce dodat, že žalobce má dceru Lucii, tu žalovaná viděla asi 2x v životě, vůbec nic o ní neví. Je to dcera od první manželky žalobce. Jednou ji žalobce v telefonu říkal, že ho v nějakém městě v nějaké restauraci oslovila slečna s tím, že je jeho dcerou. Možná je schopná pochopit, že se žalobce nezajímá o své rodiče, třeba si myslí, že mu nějak ukřivdili, ale nechápe, proč se nezajímá o svou dceru. Pokud jde o srazy, tak další byl na , jméno obce, , tam žalobce nebyl zván, asi o tom rozhodla širší rodina. Jak to bylo v , jméno obce, , neví, tam žalovaný nebyl zván. Pokud jde o ten incident mezi žalovaným a žalobcem ve , jméno obce, , tak to bylo asi před cca 15-20 lety a pak ustaly vztahy mezi nimi dvěma. Pokud jde o vztahy mezi žalobcem a rodiči, tak ty se zhoršovaly již dříve, byly to nějaké krádeže v domácnosti, nevrácené dluhy. Přesto myslí, že žalobce s otcem zřídka komunikovali, až po mrtvici otce ta komunikace byla jen přes matku. Pokud je dotazován na nějaký větší dar od rodičů, tak rodiče již zdravotně nezvládali tu chatu na , jméno obce, , chtěli ji prodat, on jim řekl, že ji tedy od nich koupí, oni, že ne a darovali ji jemu a jeho manželce. To mohlo být před 3-4 roky. Neví, jestli chtěli něco dát žalobci, u žádných takových rozhovorů nebyl. Pokud je dotazován, zda se snažili vztahy se žalobcem napravit, tak si mysleli, že v rámci soudního řízení se se žalobcem sjedou neformálně, dokonce nabídli 4 termíny v srpnu a září. Jejich právní zástupkyně tyto termíny posílala zástupci žalobce, ale nebyla vůbec žádná odezva. Vzpomíná si, že to nemohl být červenec, navrhovali srpen či září v nějakém neutrálním prostoru, kde by mohli být, byť někde v pozadí, přítomni i právní zástupci, neboť žalovaná se toho setkání obávala. To bylo loni v létě S mediací nesouhlasili. Matka žalobci napsala i dopis, myslí, že na dopis také nereagoval.5 Žalovaná , jméno žalované 1), jako účastnice řízení vypověděla, že dokud byl žalobce jedináček, tak měli vztahy nadstandardní, bydleli v domě ještě s babičkou. Po přestěhování do , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, začaly problémy, ona i manžel byli časově hodně vytíženi povoláním, žalobce musel do družiny a starat se více sám o sebe. Pak otěhotněla a zejména po porodu se problémy se žalobcem zhoršily, myslí si, že žárlil na mimino, ale je jasné, že mimino potřebuje hodně pozornosti a péče. Je možné, že se cítil odstrčeným, ale tak to nebylo. Pak u něj nastala puberta a odchod na střední školu, vztahy se ještě zhoršily, ostatně tady byl čten dopis z února 1979. Ona pracovala ve výchovné instituci, manžel měl také postavení a nepotřebovali, aby měli nějaké problémy se synem. Domluvy na žalobce nestačily, manžel pak přistoupil i k fyzickým trestům, což je jí líto, ale asi to bylo potřeba. Když se blížil konec střední školy, tak šlo o to, zda půjde žalobce do práce nebo na vysokou školu. Ona sama byla doma vedena k tomu, že vzdělání je důležité, ale žalobcův prospěch a pracovní morálka nesvědčily o tom, že by se na VŠ dostal nebo ji vystudoval. Její otec doporučil, ať ho dají na vojenskou VŠ, tam že je režim, že tam musí studovat. Žalobce si tam dal přihlášku, byl přijat a školu vystudoval. Oženil se, narodila se mu dcera Lucie. Byl však voják, doma se zdržoval málo a do , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jezdil naprosto minimálně. Po nějaké době získal stálejší pozici, bydlel ve , jméno obce, , podruhé se oženil a narodil se mu syn , jméno FO, . Oni jezdili občas na návštěvy, on k nim jezdil minimálně, bylo to dáno jeho zaměstnáním a vzdáleností. Poté, co manžel prodělal mozkovou příhodu, se vztahy zhoršily, přestali se vídat, jen jsme telefonovali. Když byl manžel nemocný, tak na vše byla sama se synem , jméno žalovaného 2), . Je ráda, že dnes syna po 2,5 letech vidí. Pokud má charakterizovat manžela, tak byl zábavný, vtipný, někdy sarkastický, obětavý, pomáhal těm, kteří to potřebovali, byl zodpovědný, dělal vše pro rodinu, takto např. v roce 1969 získal devizový příslib pro cestu do Jugoslávie. K ní se choval také hezky, byl galantní. Nedělal rozdíly mezi svými syny. Když udělali nějaký prohřešek byli potrestáni. Žalobce šel na vojenskou VŠ, kde měl vše zdarma, a ještě bral nějaké peníze, to u druhého syna , jméno FO, nebylo, tomu platili kolej a menzu, nic drahého mu nekupovali, bylo to již po roce 1989, kupovali věci v secondhandu. Pokud jde o to prohlášení z února a března 1979, tak obsah je pravdivý, dopustil se nějakých krádeží a vícekrát si vzal auto. Na střední škole chodil za školu, hodně na lyže, měl neomluvené hodiny, prospěch měl špatný. Byl zavřený v pokoji, manžel ho kontroloval, zda se učí, přesto propadl z matematicky, měl reparát, přes léto mu zařídili doučování. Problémy se školou řešil manžel. Na první svatbu žalobce byli pozvaní, byli tam. Na druhou svatbu je nepozval, přesto respektovali, že se oženil, dali jim dodatečně i svatební dar. Žalobce k nim jezdil obvykle 2x do roka, a to v létě a zimě, pak již jezdil buď jen v létě nebo v zimě. Manžel měl v roce 2009 mozkovou příhodu, volala to oběma synům, , žalobce, se ptal, co má dělat, já mu říkala, že nic, že počkají, co bude dál. Netrvala na tom, aby přijel. , žalovaný č. 2, za otcem dojížděl pravidelně. Po propuštění z nemocnice ještě ¾ roku trvala léčba, , jméno FO, se o zdravotní stav nezajímal, pomoc nenabízel, , jméno žalovaného 2), pomáhal. Když žalobce podnikal, tak se 1x ozval, že rychle potřebuje 20 tisíc Kč, že dluží, že je mu vyhrožováno. Oni mu těch 20 tisíc Kč poslali na účet. On sám říkal, že ty peníze vrátí, ale neudělal to. Když měl 50 let, tak říkal, že udělá velkou oslavu, na to jsme mu poslali 10 tisíc korun, oslava však nebyla, tak mu peníze nechali jako dárek. Těch předchozích 20 tisíc Kč se neřešilo. V roce 2015 švagr , jméno FO, poprvé organizoval rodinné setkání, žalobce se s ním nějak viděl v , jméno obce, , mluvili o tom, sliboval, že přijede. Švagr zajistil ubytování v rekreačním středisku, nahlásil počet osob, musel zaplatit zálohu, to vše platil on. Žalobce však nedorazil, polovina chaty zůstala prázdná. Oni to s manželem zaplatili za žalobce, ale i za syna , jméno žalovaného 2), . Nevěděli, že žalobce nedorazí, volal mu švagr i , jméno žalovaného 2), , nereagoval, až když mu volala snacha, tedy , jméno žalovaného 2), manželka, tak telefon vzal, říkal, že nedorazí, že má manželku v nemocnici a děti jsou ve Velké Británii. Pokud jde o období od roku 2010, od kdy se manžel již neléčil poté mrtvici, až do jeho smrti, se , žalobce, o jeho zdravotní stav nezajímal, občas si telefonovali, ale na zdravotní stav se neptal, a to ani na její, nenabízel svou pomoc. Po smrti manžela se situace nezměnila, byla to vždy ona, kdo první napsal SMS s nějakým přáním a žalobce jí odpověděl, ale opět se neptal na její zdravotní stav, pomoc mi nenabízel. Její otec byl velmi přísný, matka byla mírnější, ale také je dovedla zmlátit i vařečkou, a to i její sestry. Před dnešním setkáním se se synem viděli na pohřbu manžela a před pohřbem to bylo asi 15-20 let, přesně opravdu neví. Vzpomíná si, že 1x byl žalobce služebně v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ona byla také v , Anonymizováno, ve škole, také se potkali, ale to už také může být 15 let, opravdu si nevzpomene. Manžela to trápilo, že nemá kontakt se žalobcem, říkal jí, ať jim zavolám, ať zjistí, jak se mají, ale manžel byl příliš hrdý, aby zavolal sám, nebo aby se ozval první, říkal, že se nebude doprošovat. K manželce , jméno žalovaného 2), se chovali normálně, přijali ji jako snachu. , jméno FO, se neozýval, nezajímal se o ně, asi s komu byl veden. Mají menší byt, nejmenší je předsíň, když jsou tam 3 lidi, tak tam není k hnutí. Proto, když tam jsou kufry nebo tašky, tak je dávají na chodbu, aby se v předsíni uvolnilo, dělá to tak všem dodnes. Neznamená to, že by návštěva už měla odejít. Zda volal manžel , žalobci, nevím, nebyli jsme pořád spolu, SMS mu určitě nepsal, ty nepsal nikomu. Žalobcův syn , jméno FO, byl prvním vnoučetem manžela, manžel ho i sám hlídal, měl ho rád. Později mu také nevolal, ale když , žalobce, poslal SMS nebo fotku, tak na to manžel reagoval, myslím tím, že na to reagoval při povídání si se mnou. Já jsem na SMS reagovala tak, že jsem odpověděla. Za žalobcem jsme jezdili s manželem spolu, asi 2x tam byl manžel sám, ale to je více, než 15 let. Pamatuji si, že 1x v létě jsme tam byli celý týden, žalobce i jeho manželka byli v práci a my jsme s , jméno FO, chodili na výlety. Když jsme jeli z dovolené z Maďarska, tak manžel inicioval, že se v Brně potkáme se žalobcem, ale to vše je více jak 15 let. V roce 2009 jsem synovi volala, že manžel utrpěl mozkovou příhodu, říkala jsem, že vím, že má práci, ať počká, aby nejel zbytečně, možná, že jsem i řekla, ať nejezdí, už si nepamatuji. Manžel žalobci sám nevolal, aby mu sdělil, jak je na tom zdravotně, nechtěl se doprošovat. Vím, že žalobce 1x volal, aby popřál otci k narozeninám, ten reagoval tak, že nemá syna, to žalobce volal na můj mobil. V roce 2020 mě žalobce volal, že utrpěl těžký úraz, říkala jsem to manželovi, ten se o to zajímal, ale zajet jsme tam nemohli, manžel byl už hodně nemocný. Lze říci, že žalobce s mým manželem komunikovali přes mou osobu. Pokud jde o nějaké krádeže či podobné chování po tom roce 1979, tak si vzpomínám, že to bylo to léto, co se ženil s druhou manželkou, to přijeli k nám domů, my jsme nebyli doma, když jsme se vrátili, tak jsem zjistila, že mi chybí nějaké peníze. To tam žalobce ještě byl, ptala jsem se ho na to, on říkal, že potřebuje peníze na pneumatiky. Pokud jde o tresty, tak to byl např zákaz chodit ven, ale i fyzické tresty. Normální postup byl ten, že byl se žalobcem pohovor, domluva a když to nepomohlo, tak byl fyzický trest. Chatu na , jméno obce, jsme darovali , jméno žalovaného 2), , , žalobci, jsme nedali nic. Pokud jde o těch 20 tisíc Kč, tak já jsem žalobce nevyzvala, aby je vrátil, manžel ano, žalobce uváděl, že peníze jsou na cestě, ale věděli jsme, že je nevrátí. , adresa, tisíc Kč bylo určených na oslavu, ta nebyla, nebyla ani žádná náhradní. V roce 2015 pokud jde o to setkání jsme nevěděli, že žalobce nepřijede, ale mysleli jsme si to. Lze říct, že , žalobce, následně peníze za ubytování poslal, takže škoda nevznikla, že poslal je až poté, co byla sepsána závěť a vydědění. V roce 2020 jsme setkání organizovali my, žalobce jsme nepozvali, styky mezi námi nebyly, vyjma občasného zavolání, věděli jsme, že by stejně nepřijel. Nestýkal se ani s jinými členy rodiny asi 10 let, možná navštívil mého švagra v Táboře a myslím, že jednou se viděl s mojí sestrou. Nepamatuje, že by slíbili žalobci, že pohlídají vnuka , jméno FO, a pak by to nedodrželi, manžel vždy prosazoval, že co se slíbí, má se dodržet. Navíc má za to, že snacha omezovala jejich styk s , jméno FO, , tak se jí nezdá, že by po nich chtěla, aby ho hlídali. Kdyby to odmítli, tak určitě hned, a ne až poté, co to slíbili.6 Žalovaný , jméno žalovaného 2), vypověděl jako účastník řízení, že je o 13 let mladší než žalobce. V jedné domácnosti žili do jeho 5 let, pak bratr odešel na vojenskou vysokou školu v Žilině. Vzpomíná na dětství rád, s bratrem vycházel dobře, byl jeho vzorem. Těšil se, až přijede ze školy, to bylo ale tak asi 2 x do roka. Pamatuje, že se mu vždy věnoval. V době, když byl na škole, byly vztahy v rodině v pořádku, alespoň tak to vnímal. Poté, co se žalobce podruhé oženil, tak sem jezdil i s rodinou, bylo to pravidelně v létě na chatu a v zimě na lyže. Četnost návštěv se však snižovala, neví proč. Jestli to bylo kvůli vztahům v rodině, ať už v naší nebo v jeho, nebo kvůli jeho práci. Když byl on na VŠ, tak jezdil za žalobcem jednou za měsíc do Vyškova. Také oženil, měl rodinu a žalobce přišel s tím, že by mohli udělat společně zabijačku, on to kývl a jeli do Vyškova. Tam šli do hospody, došlo k nějaké slovní potyčce a toto pokračovalo i u něj doma. Řeč přišla na peníze, na zvýhodnění, kde on byl ten zvýhodňovaný a vůči němu ten tvrdý přistup. Dle něj to ale není pravda, myslí, že otec byl na ně na oba stejný. Nejdřív se jim snažil domluvit, pak následovala facka, příp. větší fyzický trest. Nedostával žádné nadstandartní dary, od 15 let chodil na brigády. Když byl na VŠ, tak mu platili jen kolej a menzu, na ostatní si musel vydělat. Věci měl ze secondhandu. Pokud jde o tvrzené luxusní dovolené, tak si pamatuje, že dělal 3 týdny vedoucího na táboře, nebo že byl s rodiči v termálech v Maďarsku. Když se vrátí k té potyčce, tak chtěl odejít, bylo mu v tom bráněno, volal policii, odešel, nejel však domů, ale přespal v hotelu, a jel až druhý den. Tím komunikace skončila. Informace o žalobci měl jen přes matku. Ptal se jí, co je nového. Obvykle mu bylo řečeno, že nic. Žalobce občas poslal fotku, nebo SMS zprávu, že se někdo narodil, nebo že odmaturoval apod. Nikdy se neptal, zda něco rodiče potřebují či nikoliv. Pokud jde o srazy rodiny, tak ten první byl v Mozolově, žalobce potvrdil, že přijede i s rodinou, ale nedorazil. Nebral telefon ani matce, ani jemu. Vzal ho, až když mu volala manželka, sdělil, že nepřijede. Jak to bylo s placením pobytu, neví. Na další sraz již nebyl zván, měli za to, že by nepřijel. Otec těžko snášel, když někdo nedodržel slib. Ví, že tady jednou byl žalobce snad i s kolegou, zajímali se o možnost opravy kostela. Otec se to snažil nějak zařídit na radnici, ale pak to z důvodu na straně žalobce nějak nedopadlo. Takových případu bylo asi více. Otec se o žalobce nezajímal přímo, nechtěl se mu vnucovat, informoval se přes naši matku. Pokud jde o mozkovou příhodu otce, tak byl u toho, když matka telefonovala žalobci. Říkala mu, co se děje, on se ptal, co má dělat, jestli má přijet. Matka mu řekla, že neví, co bude, že když přijede, tak že neví, jak mu pomoci. Kdyby byl na tom místě on, tak by přijel druhý nebo třetí den. Chápe, že rodiče nechtějí zatěžovat své dospělé děti, takže řeknou, že nic nechtějí a nepotřebují, ale myslí si, že přesto jsou rádi, když se děti zajímají. Po smrti otce zůstala matka sama, byla i na operaci, žalobce se nezajímal. Myslí, že žalobce by mohl dát otci alespoň kytku na hrob. Pokud si vzpomíná, tak vojenská VŠ byla žalobci doporučena po poradě s dědou , jméno FO, , který byl takovou hlavou rodiny, prospěch a chování žalobce v té době nebyly dobré, tak dospěli k závěru, že vystudovat může jedině u vojáků. Nyní to chápe tak, že smyslem bylo i to, že bude v kasárnách a nebude se stýkat s tou partou tady a nebude tedy možné se dopouštět nějakých drobných krádeží a chodit za školu. Pokud jde o srazy, tak další byl na , jméno obce, , tam žalobce nebyl zván, asi o tom rozhodla širší rodina. Jak to bylo v Klatovech neví, tam nebyl zván. Pokud jde o ten incident mezi ním a žalobcem ve Vyškově, tak to bylo asi před 15-20 lety a pak ustaly vztahy mezi jimi dvěma. Pokud jde o vztahy mezi žalobcem a rodiči, tak ty se zhoršovaly již dříve, byly to nějaké krádeže v domácnosti, nevrácené dluhy. Přesto myslí, že žalobce s otcem zřídka komunikovali, až po mrtvici otce ta komunikace byla jen přes naši matku. Pokud je dotazován na nějaký větší dar od rodičů, tak rodiče již zdravotně nezvládali chatu na , jméno obce, , chtěli ji prodat, on řekl, že ji tedy od nich koupí, oni, že ne a darovali ji jemu a jeho manželce. To mohou být 3-4 roky. Neví, jestli chtěli něco dát žalobci, u žádných takových rozhovorů nebyl. Pokud je dotazován, zda se snažili vztahy se žalobcem napravit, tak si mysleli, že v rámci soudního řízení se žalobcem se sejdou neformálně, dokonce nabídli 4 termíny v srpnu a září. Jeho zástupkyně tyto termíny posílala zástupci žalobce, ale nebyla vůbec žádná odezva. S mediací nesouhlasili. Matka žalobci napsala i dopis, myslí, že na dopis také nereagoval.7 V závěrečném návrhu zástupkyně žalovaných uvedla, že žalovaní navrhují, aby soud žalobu žalobce na vyplacení povinného dílu nepominutelného dědice zamítl. Předně žalovaní nemohou být zavázáni společně a nerozdílně, neboť žalobě nelze vyhovět s tímto požadavkem, protože podle ustanovení § 1653 OZ povinný díl platí dědici poměrně a nikdy nemohou být zavázáni společně a nerozdílně. Zůstavitel, tedy otec žalobce, učinil v r. 2016 závěť s prohlášením o vyděděním, kdy žalobce vydědil z důvodu, že o něj neprojevuje trvale opravdový zájem. Otec žalobce pak uvedl konkrétní důvody, které ho k tomu vedly. Jednak to bylo to, že žalobce otce, ale i matku, vypouštěl ze svého života, neinformoval je o důležitých událostech. Kontakty žalobce se omezily pouze na případné strohé přání k Vánocům či narozeninám, ale nikdy nebyl zjevný zájem o to, jak se otci žalobce daří či zda potřebuje nějakou pomoc. Zůstavitel v r. 2009 prodělal závažné onemocnění a byť matka žalobce hned první den po hospitalizaci zůstavitele žalobci sdělila, aby takto narychlo nejezdil, že se zatím o stavu otce nic neví, tak ale žalobce ani poté svého otce nepřijel navštívit a následně se poté již ani nezajímal o jeho zdravotním stavu a jak se potom stav i nadále vyvíjí. Prapůvod neshod mezi žalobcem a otcem, ale totéž bylo i s matkou, byl i v minulosti, kdy se žalobce dopouštěl chození za školu, krádeží, braní auta bez dovolení, jezdil s autem bez řidičského průkazu, špatně se učil apod. Následovalo potom v dospělosti, že rodičům odcizil finanční prostředky, které potřeboval na pneumatiky, aniž by je požádal o případnou půjčku či dar. Stejně tak si půjčil peníze na podnikání, které nevrátil. Převzal v r. 2010 od otce, resp. rodičů částku, aby uspořádal oslavu 50. narozenin. Pokud ji vůbec uspořádal, tak otce ani matku na oslavu nepozval. Stejně tak se nezúčastnil plánovaného setkání, kdy rodiče za něj a jeho rodinu, tedy celkem 5 osob, zaplatili zálohu na ubytování, předem se neomluvil, nepřijel a tak, jak vyplynulo z účastnických výpovědí žalovaných, nebyl poté ani k zastižení, neboť mu matka či bratr zatelefonovali, neboť znal jejich čísla. Až když zavolala manželka bratra, telefon vzal, oznámil, že nepřijede a nic blíže k tomu neuvedl. Žalobce tedy dlouhodobě neprojevoval opravdový zájem o otce, ale ani o matku, což prokazuje i sám předloženým důkazem, a to souborem zpráv v letech 2021-2023 včetně fotografií, kde v podstatě posílá foto vnučky a komentuje její růst, kdy nakonec bylo zjištěno, že jde o vnučku jeho manželky. Poté také stroze informuje o studijních úspěších syna , jméno FO, a přání se v podstatě skutečně zužuje pouze na formální přání k Vánocům případně k narozeninám matky. Ani z jedné zprávy neplyne, že by se žalobce zajímal o to, jak se rodičům daří, jaký mají zdravotní stav a zda nepotřebují pomoci. A je to přesně to, co zůstavitel vystihl v závěti a vydědění, neboť pod těmito formálními kontakty nelze spatřovat opravdový a trvalý zájem. V době, kdy žalobce vyrůstal a poté i jeho bratr, tak bylo běžné, že rodiče přistupovali poté, co se selhala domluva a vysvětlování, k fyzickým trestům. Je třeba na to nahlížet nikoliv současnýma očima, ale dobou, kdy žalobce případně i jeho bratr vyrůstali. I žalovaný vysvětlil, že on sám byl fyzicky trestán, ale až poté, co selhaly ostatní výchovné metody rodičů. Sám to zpětně hodnotí tak, že když už k tomu otec přistoupil, tak to bylo zaslouženě. Z obsahu prohlášení z r. 1979, které žalobce sám podepsal a napsal skutečně potvrzuje, že i přes několikanásobné domluvy a poté i fyzické tresty se dopouštěl drobných krádeží peněž u rodičů, u bratra, nedovolené braní a používání auta, braní alkoholických nápojů, nabourání auta apod. Žalovaná uvedla, že to vnímala tak, že žalobce poté, co se narodil žalovaný, nebyl schopen ho přijmout, měl za to, že ho rodiče protěžují, byť šlo o péči nejprve o mimino, později o malé dítě, a nikdy ani v dospělosti se nesmířil s tím, že šel studovat na vojenskou školu a měl dojem, že ho tím rodiče poškozovali. Žalovaná vysvětlila, že i po poradě se svým otcem dospěli v rodině k závěru, že by to mělo žalobce pomoci, neboť tam bude podléhat určitému režimu, když doma nebyl schopen dodržovat obvyklé požadavky rodičů na dítě a dopouštěl se trestné činnosti a že mu to umožní vystudovat VŠ, neboť i na střední škole měl problémy s prospěchem a chodil za školu. Jak život ukázal, byla volba rodičů zřejmě správná, neboť žalobce školu vystudoval a získal další vzdělání. Matka pak vysvětlila, že je žalobce nepozval ani na svatbu, obdobně se choval i vnuk, který nebyl v přímém kontaktu s prarodiči, vnuk pak sám neinformoval rodiče o důležitých životních událostech. Když už se k žalované od žalobce prostřednictvím žalovaného dostala, hezky na to reagovala, jak plyne z předložené komunikace. Byl to tedy žalobce, který svým jednáním v dospívání a později i v dospělosti, zejm. v r. 2009-2010, kdy přijal peníze na oslavu narozenin, ale neuspořádal, nebo rodiče na ni ani nepozval, nevrátil půjčku z podnikání, nepřijel na organizované setkání, ani se neomluvil. Zapříčinil to, že rodičům, zejména pak otci, už došla trpělivost a už ani neměl síly a určitou hrdost, aby inicioval setkávání se žalobcem. Byl to právě žalobce, který skutečně svého otce svým neakceptovatelným chováním a svým nezájmem motivoval k tomu, aby ho vydědil a aby ho vynechal i v závěti. Zůstavil učinil závěť a vydědění, je to jeho poslední přání, které měl a jak uvedla žalovaná, kdyby se chování žalobce změnilo, byl připraven závěť změnit, to se ale nestalo. Žalobce ještě v komunikaci se žalovanou, jak byla předložena, v r. 2023 uváděl, že závěť bude akceptovat a že se po otci ničeho domáhat nebude. Má za to, že si žalobce byl vědom toho, že tak zůstavitel učinil po právu. Žalovaní jsou toho názoru, že důvody pro vydědění žalobce byly dány a že je třeba žalobu zamítnout. Žalovaní uplatňují nárok na náhradu NŘ a náklady vyčíslí písemně v soudem stanovené lhůtě.8 Z notářského zápisu NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 5.5.2016 soud zjistil, že tímto zápisem pořídil zůstavitel , tituly před jménem, , jméno FO, závěť a jako dědice povolal manželku , jméno žalované 1), a syna , tituly před jménem, , jméno žalovaného 2), a druhého syna , jméno žalobce, vydědil z důvodu, že o něj neprojevuje trvale opravdový zájem a uvedl důvody pro toto jeho rozhodnutí, a to že zůstavitele a svoji matku nenavštívil již skoro 10 let, kdy se viděli při návratu z dovolené v Maďarsku, stejně tak dlouho neviděli ani vnoučata, se zůstavitelem a jeho manželkou je v kontaktu jen když jim píše k narozeninám či svátkům, nezajímá se o to, jak se zůstavitel cítí, přičemž je ve věku, kdy se jeho stav může rychle zhoršit, v roce 2009 prodělal mozkovou mrtvici, syn ho nepřijel ani jednou navštívit, nezajímal se, jak se jeho stav vyvíjí. Dále si žalobce půjčil od otce peníze na podnikání a ty nevrátil, dále v roce 2010 daroval žalobci 10.000 Kč na zaplacení oslav 50. narozenin žalobce, na kterou však žalobce otce ani matku nepozval. Dále žalobce rodinu finančně poškodil, když přislíbil účast na rodinné akci, kde byla zaplacena záloha za jeho rodinu pro 5 lidí, následně se akce nezúčastnil.9 Z usnesení zdejšího soudu ze dne 14.7.2023, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že v dědickém řízení po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelému , datum, , byla stanovena čistá hodnota pozůstalosti částkou 4.107.538,86 Kč a povolaní pozůstalí se o rozdělení pozůstalosti dohodli. Z odůvodnění usnesení plyn, že pozůstalá manželka i oba synové uznali závěť zůstavitele s prohlášením o vydědění, pozůstalý syn , Jméno žalobce, však uvedl, že pro jeho vydědění nebyly dány důvody a nebyl vyděděn po právu.10 Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že žalovaného zná, je synem od sestry jeho manželky. Žalované také zná, jsou to též příbuzní. Žalobce (, Anonymizováno, ) vyrůstal v poklidné rodině, bylo to nejprve v Klatovech, pak se přestěhovali do , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde jeho otec (, jméno FO, ) získal práci. Láďa zde chodil na základní školu, pak šel na střední školu do Liberce, vše se jevilo celkem normální. Rodiče , žalobce, byli velmi tvrdí, , jméno žalobce, se tomu podřizoval, dokud se zdržoval doma a byl na základní škole. Na střední škole byl v době dospívání, již se tak nepodřizoval, začal např. kouřit, což jeho rodiče tvrdě odsoudili. Rodiče rozhodli, že po střední škole půjde na VŠ do Brna. Tím se vzájemný styk hodně omezil. Žalobce sem už tak často nejezdil. Školu dostudoval, poprvé se také oženil. Jako stavař pracoval daleko od Brna, často i o víkendech, což vedlo k rozpadu jeho prvního manželství. Zastával různé funkce, vedl si dobře. Seznámil se s Jitkou, která se stala jeho druhou manželkou. Mají spolu syna , jméno FO, . , Anonymizováno, má z prvního manželství také syna, žalobce mezi nimi nedělá rozdíly. Pokud jde o vztahy žalobce s jeho rodiči, tak si jeho matka stěžovala, že sem žalobce málo jezdí. On udržoval kontakt hlavně telefonicky či dopisy, rodičům to nestačilo. Začali si stěžovat na něj a hledali na něm chyby, které se však udály již v minulosti. Stále se k němu chovali tvrdě. Žalobcovi rodiče mají ještě syna , jméno žalovaného 2), , který je asi o 11 let mladší. , žalobce, měl povinnost se o něj starat. Jeho otec byl někde ve světě a matka pracovala ve školství. Takto např. , žalobce, bratra vyzvedával v jeslích a pak v MŠ. Jednou ho zapomněl, vyzvednout, což jeho rodiče zveličovali jako jeho chybu. , jméno žalovaného 2), měl k rodičům blíže, měl od nich různé výhody, vše měl dovolené, vše od nich dostal. , jméno žalovaného 2), též vystudoval, a to i VŠ. Rodiče mu pomáhali a vše platili. O žalobce přestali mít zájem. Takto se zhoršily i vztahy mezi žalobcem a jeho bratrem. Žalobcova matka má 3 sestry, jednou z nich je moje manželka. Naše rodiny vždy držely pohromadě, což bylo hlavně pod vlivem tchána, tedy otce těch čtyř sester. Jemu osobně velmi vadí, že v rodině došlo k této roztržce a zhoršení vztahů. Každé dva roky se pořádá setkání našich rodin, je to až 40 lidí, každé setkání vždy organizuje jedna ze sester. Když , žalobce, se setkání nezúčastnil, nebyl pozván, dověděli se od jeho rodičů, co všechno mu vytýkají, toto ho mrzí. Věří, že dojde ještě ke zlepšení vztahů. Ty čtyři sestry se setkávají častěji, když se viděli v listopadu v Praze, tak se s , jméno žalované 1), o všem bavily, vše bylo v přátelské atmosféře, bez nátlaku. Když , jméno žalované 1), přijela domů, tak napsala dopis, kde uvedla vše negativní o , žalobci, a dopis mu poslala. Zmiňovala se také, že jednala pod nátlakem. Myslí si, že vydědění je velmi tvrdé a že si ho žalobce nezaslouží, mohl by tady dále vyprávět, třeba jak pomáhal stavět chatu, garáže v době, kdy mu bylo 18 let. Tyto skutečnosti slyšel od rodičů žalobce a pak zase slyšel popis od žalobce, a vše bylo zase popsáno opačně. Osobně byl několikrát u nich na chatě na , jméno obce, , kde viděl žalobce pracovat, a to včetně takových prací, jako je vyvážka žumpy a jeho otec na tom vždy našel nějakou chybu. Možná to ani nemyslel zle. , žalobce, měl zamknout pusu a zkousnout to. Je to však těžké, když se to neustále opakuje. Toto vše však hodnotí s odstupem asi 40 let, což vše může vypadat jinak než tehdy. Žalobce měl kontakt pouze s matkou, otec o něj zájem neměl. Když byl otec nemocný, tak se žalobce zajímal, snažil se o styk a pomoc. Pokud byla otázka taková, zda se , jméno FO, s ním někdy bavil o , žalobci, , zda se o něj zajímal, tak nikoliv. Pokud je dotazován na nějaké finanční poškození za storno poplatek za to, že žalobce nepřijel na nějaké setkání, tak si vzpomíná na Mozolov, kde setkání bylo, rodiče žalobce věděli, že tam žalobce nepřijede, ale nic neřekli, celá široká rodina na něj čekala. Ještě horší bylo, když byl sraz na , jméno obce, , který organizovali rodiče žalobce a žalobce tam ani nepozvali. Ví, že v minulosti , jméno FO, bral žalobce na vodácký tábor, kde dělal vedoucího a pomáhal mu. Také si vzpomíná, že rodiče žalobce vůbec nebrali jeho manželku , Anonymizováno, , což je však normální žena. Na pohřbu , jméno žalované 1), říkal, že je vhodný den na usmíření se žalobcem, ona říkala, že ano, později řekla, že to ten den není možné. , žalobce, sem ten den přijel a neměl si ani kam sednout, až jeho (svědkova) sestra ho poslala k jeho užší rodině, že tam má své místo. Jak žalobce na ten , adresa, nepřijel, tak se musela zaplatit záloha za ubytování, bylo to 1.500 Kč, už přesně neví, jestli to platil on nebo , jméno FO, , ale když žalobci napsal, že je to potřeba uhradit, tak to druhý den poslal. , jméno FO, žádná finanční škoda nevznikla. Žalobce se stýká se zbytkem rodiny, takto byl na srazu v Klatovech, několikrát byl i za nimi v Táboře. On píše kroniku rodiny, o to se žalobce velmi zajímá. Pokud zmiňoval nějaká klopýtnutí či kotrmelce u žalobce, tak tím myslel kouření, nebo že se měl opíjet, něco ukrást, nebo nabourat auto. , žalobce, nic nezapíral a snažil se věc nějak vyřešit, dát do pořádku, byť až s nějakým odstupem času. Z počátku se obracel i na jeho rodiče, ze strany , Anonymizováno, však byl nezájem, pak pochopil, že i , jméno žalované 1), je taková tvrdá a stále si vedli svou. V tu dobu, kdy se ty věci udály, byl spíš na straně rodičů, postupem času pochopil, že každý měl svou pravdu a chyby jsou u obou stran. , jméno obce, jezdili poměrně často. Jejich rodina tam má hezký dům, se zahradou, byť je to v příkrém svahu. Asi 3x byl u toho, když tam byl žalobce a viděl ho pracovat, takto si vzpomíná na vyvážku žumpy, na stříhání stromů a keřů a opravu střechy, to bylo za těch uplynulých 40 let, naposledy před 20 lety. O vydědění žalobce se dověděl po setkání děvčat v listopadu 2024 v Praze. Neví, kdy k vydědění došlo. Bavili se se žalobcem o věcech, které jim byly nejasné, tedy o otázkách dědictví a vydědění. Dopis od , jméno žalované 1), , který měla posílat koncem roku, neviděl, obsah zná z toho, co říkal žalobce. Pamatuje si na větu, kde , jméno žalované 1), říká, že v mládí jí byly sestry na obtíž a teď je ráda, že je má. Žádné listiny ze spisu neviděl, až předvolání. Nyní mají kontakty se žalobcem častější než dříve. Mají zájem věc urovnat, žalobce je na všechno sám, žije na Moravě. Žalovaná má ještě druhého syna , jméno FO, . Přeje si, aby to všechno skončilo, ta 1/12 dědictví byla vyplacena žalobci a aby se rodiny opět začaly stýkat, aby se všichni potkali v září, kdy je plánováno další setkání. Myslí si, že ty vzájemné vztahy jsou důležitější než ty peníze, má jít asi o 350 tisíc Kč. Tu informaci o výši dědictví musel získat od žalobce. Podle něj je důležitější urovnání vztahů nebo trvat na závěti.11 Svědkyně , jméno FO, jako svědkyně vypověděla, že žalobce je jejím synovcem, žalovaná je polorodá sestra. Bylo jí 8 let, když se žalobce narodil, vše fungovalo správně, tehdy ještě bydleli v Klatovech. Vztahy v té širší rodině byly dobré, otevřené, vše se vědělo. Když to začalo trochu skřípat, tak její otec doporučil otci žalobce, aby se přihlásil do konkurzu na místo v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , což vyšlo a , jméno FO, odešel do , adresa, , žalobce s matkou ještě nějakou dobu bydleli v Klatovech a pak se přestěhovali za , jméno FO, . Krátce na to se narodil druhý syn , jméno FO, . Rodiče na něj měli málo času, tak se o něj staral hodně žalobce. Vodil ho do jeslí i z jeslí, do mateřské školy i z ní. Vztahy v širší rodině byly stále udržovány. Na střední školu šel žalobce do Liberce. Byly tam nějaké problémy v souvislosti s dospívání, ale v jejich rodině je hodně kluků, takže myslí, že chování žalobce nijak výrazně nevybočovalo. Následně šel na vysokou vojenskou školu, což asi pomohlo oběma stranám. Na první svatbě žalobce v Brně všichni byli a potkávali se i dále, vše celkem fungovalo až do incidentu, který byl mezi žalobcem a , jméno FO, , což se stalo ve Vyškově, , jméno FO, tam byl nějak pod vlivem alkoholu, chtěl jet autem pryč, žalobce mu to neumožnil, , jméno FO, volal PČR, která přikázala žalobci, aby mu vrátil klíče od auta, což učinil a , jméno FO, odjel. U toho však ona nebyla. Od té doby se žalobce s rodiči a , jméno FO, přestali stýkat. V roce 2009 švagr , Anonymizováno, onemocněl, šlo o krvácení do mozku, jeli do nemocnice, ptala se, proč tam není , žalobce, . Švagr vypadal opravdu špatně, ještě říkala , jméno FO, , že by měla dát dohromady nějaké peníze a dát je doktorovi, totéž volala , jméno FO, , ten na ní křičel. Byla u toho, když pak , jméno žalované 1), volala , žalobci, , ten chtěl hned přijet. , jméno žalované 1), říkala, ať počká, až jak dopadne operace. Ptala se , žalobce, , jestli se zúčastní rodinného setkání na Mozolově v roce 2015, on říkal, že ano, nebylo ještě stanoveno datum, na setkání nepřijel, až pak zjistili, že mu nebylo sděleno datum. Na další setkání na , adresa, ) nebyl pozván. Ví, že se , jméno FO, k žalobci choval dost tvrdě, viděla i modřiny. Sama pracovala ve školství, v dnešní době by to bylo na udání na OSPOD a PČR. Pokud říkala, že si to , žalobce, vyžral, tak tím myslela jeho povinnost starat se o mladšího bratra , jméno žalovaného 2), . Pokud říkala, že švagr , Anonymizováno, měl v Jablonci i jiné než pracovní aktivity, tak se jednalo o to, že si našel jinou známost. Na to jeho manželka přišla tak, že po ní chtěl, aby hodila dopis do schránky, který byl adresován té jeho přítelkyni. , jméno žalované 1), s jejím otcem pak jeli do , adresa, , tam si to ujasnili a , jméno žalované 1), s , jméno FO, zůstali spolu. , Anonymizováno, se jí nikdy neptal na to, jak se má , žalobce, , spíš se ptali oni jeho. , žalobce, se s nimi stýká, na srazy jezdí. K těm srazům ještě chce uvést, že v roce 2015 byl první sraz, ten organizoval švagr pan , jméno FO, , pozvánku žalobci neposílal, neboť to měli vyřídit jeho rodiče, což se nestalo, a tak zjistili, že jsou vztahy špatné. Poslední setkání bylo v , adresa, , tam žalobce přijel, , jméno žalovaného 2), ani , jméno žalované 1), tam nepozvala. Srazy se uskutečnily v roce , adresa, , v roce , adresa, . Další bude letos. S rodiči žila ve společné domácnosti až do roku 1973, když se vdala a odstěhovala se, byť byla stále v Klatovech. , jméno žalované 1), žila se svými rodiči až do roku 1959, pak žila u rodičů manžela též v Klatovech. Ona studovala 4 roky střední škole v , adresa, , to bylo v letech 1967-1971 a myslí, že , jméno žalované 1), se odstěhovala do , adresa, , myslí, že to bylo předtím, než odešla na internát. Tu informaci o tom, že žalobce vodil svého bratra do jeslí a MŠ byla od , jméno žalované 1), . Bylo to tehdy, když rodiče nemohli, ne tak, že to bylo denně. Pokud mluvila o problémech s , žalobcem, , tak to bylo v kouření, dále, že nesplnil to, co mu bylo uložené, případně, že byl drzý. K postupnému odcizování mezi účastníky začalo docházet od té doby, co odešel do Vyškova. Nezaznamenala žádnou mimořádnou událost, od které byl se vztahy zhoršily. Pokud jde o tu nemoc švagra, jak byl v nemocnici v Liberci, tak , jméno žalované 1), volala , žalobci, , říkala mu, že s tím, jestli má přijet, se uvidí až po operaci, u dalších hovorů nebyla. Myslí však, že , žalobce, nepřijel, myslí, že to nechtěla , jméno žalované 1), , ale není schopna zdůvodnit, proč si to myslí. Ona se také telefonicky zajímala o švagra, vždy to bylo přes , jméno žalované 1), . Jejich otec byl takový jakoby šéf rodiny, všechno chtěl vědět a řešit. Byl zapřisáhlým odpůrcem kouření, stejně jako švagr , jméno FO, . Pokud jde o fyzické trestání žalobce, tak ho neviděla, ale když ještě bydleli v Klatovech, tak si jí žalobce stěžoval a ukazoval jí modřiny.12 Svědkyně , Jméno žalované, vypověděla, že žalobce je jejím manželem, jsou spolu 36 let, jeho rodiče poznala, když je přijeli pozvat na svatbu. Na svatbu nepřijeli. V roce 1991 se narodil syn , jméno FO, , od té doby v létě jezdili sem na chalupu a manžel se synem v zimě na lyže. Návštěvy na ní dělaly takový dojem, že z nich nebyli nadšení, ale spíše takoví otrávení, a to i vůči žalobci. Měli pro ně jenom samé příkazy a zákazy. Že by si večer normálně sedli a popovídali nezažila. Měla takový dojem, že jim dávají najevo, že jsou něco víc. Vzpomíná si, že když přijeli na Vánoce, tak říkali, že mají i mango a avokádo, ale to, že je pro jejich syna , jméno žalovaného 2), , že jim to nedají. Manžel ji vyprávěl, jak tady byl jednou s kolegou, ptali se tchána, jestli mohou přespat na chatě, tchán se zeptal, jestli nemají na penzion od té doby spali v penzionu i oni, když sem přijeli. Manžel měl před 5 lety úraz těžký na stavbě, měl zlomený druhý obratel, asi půl roku nosil límec, jeho rodiče se nezajímali, nevolali. Loni manžel prodělal 2 operace, jedna byla nějaký lipom na břiše a druhá byla složitá operace ramene. Rodina žalobce se opět nezajímala. Když měl tchán pohřeb, tak sem jeli i se synem, pak se dověděli, že si tchán ani nepřál, aby sem přijeli. V tu dobu již tchýně věděla o tom, že je žalobce vyděděný, ani mu to ale neřekla. Na srazy jezdila, před dvěma lety byla v Klatovech. Může tedy zopakovat, že v létě sem jezdila i s manželem a synem, v zimě sem jezdil manžel se synem. Oni k nim také někdy zajeli, ale bylo to méně často, než oni k nim. Ona osobně s jeho rodiči konflikt neměla, ale byla svědkem toho, jak neustále opravovali žalobce, říkali mu, co má dělat. Manžela to rozčílilo a došlo k hádce. Účastnili se i těch velkých srazů. Takto ona byla např. v Klatovech. Ona má ještě syna z prvního manželství. Toho rodiče vůbec nebrali, k , jméno FO, se také nechovali bůhvíjak. Vzpomíná si, že když byli na svatbě , jméno žalovaného 2), , což je druhý žalovaný, tak na svatbě byla s manželem, synové tam nebyli, ale bylo tam pro ně připravené místo, tam kde měl sedět její první syn , jméno FO, , byla cedulka „očkovaný sérem na práci“. Když jednou vzali jejich vnuka , jméno FO, na zámek v Kroměříži a do zahrad, tak se mu tam schovali, , jméno FO, z toho pak byl špatný, brečel, že je nemůže najít. Také slibovali, že syna pohlídají, to bylo, když měla jet s manželem na rehabilitaci, takto to bylo domluvené asi 3 měsíce a asi 3 dny předtím jim řekli, že jsou unaveni po jejich dovolené a že nepřijedou. Pokud jde o tu jahodu, tak u toho nebyla, ale situace měla být taková, že si u tchýně na zahradě utrhl jahodu, ta na něj začala volat, že na něj zavolá polici a ještě, když od ní syn odjížděl, tak se ohlížel, zda za nimi nejede policie. Má vnučku, je to dcera jejího syna , jméno FO, . O ní se rodiče žalobce vůbec nezajímali, žalobce jim posílal i fotky, nijak nereagovali. Na to velké setkání na , jméno obce, nebyli pozváni, ani o něm nevěděli, to bylo v roce 2020. Pak jim volala teta, proč tam nebyli a až z toho zjistili, že je nikdo nepozval. Pokud jde o zákazy a příkazy, které žalobce dostával i v dospělosti, tak si na konkrétní příklady již moc nepamatuje, vzpomíná si např., když mu říkali, že se má ke tchýni (mé matce) chovat slušně, ale žalobce s mojí matkou měl dobré vztahy. Ona se na těch návštěvách vždy cítila špatně, nechtěla už jezdit, ale žalobce jí přemluvil s tím, že se jedná o rodiče. Např. si vzpomíná, že když byli na návštěvě, tak ten den, co měli jet domů, jim dali kufry před dveře. Vztahy se širší rodinou mají dobré. Když říkala, že k nim také občas jezdili, tak to bylo asi před těmi 15 a více lety, poslední roky k nim nejezdili, ani když je zvali. Když se stal ten incident s jahodou, tak bylo , jméno FO, asi 8 let. Tchán na tom nebyl zdravotně moc dobře, konkrétně to neví, myslí si, že měl problémy se srdcem. To mohlo trvat asi posledních 10 let před jeho úmrtím. Ví, když tchýně volala manželovi ohledně stavu tchána, tak manžel chtěl přijet, tchýně říkala, že to není nutné, ať nejezdí. Když tady byl manžel se synem na horách, tak bydleli u rodičů, na jídlo na oběd chodili do hospody nebo si ho dali na sjezdovce, snídani měli u rodičů a pokud jde o večeře, tak asi 2x to bylo u rodičů jinak také v hospodě. K dnešnímu jednání jeli už včera, ona s manželem a synem, v Praze přibrali strýce s tetou.13 Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalobce je jeho otcem, žalovaná je babičkou a žalovaný strýcem. Otec mu vyprávěl jakou měl tvrdou výchovu včetně fyzických trestů. Vzpomíná si, že se vzájemně navštěvovali, bylo to asi 1x do roka kvůli velké vzdálenosti, také si telefonovali. Pokud se týkaly nějaké rozpory jeho či jeho osoby, tak když mu bylo 8-10 let, tak to tak nebral, nechce na to nějak blíže vzpomínat. Posledních asi 20 let se nestýkají, ví, že je to od té doby, co u nich byl strýc , jméno žalovaného 2), , večer se s otcem hodně pohádali. Strýce chtěl odjet ihned, byť měl upito, otec mu to nechtěl umožnit. Strýc odešel z bytu, neví, kde strávil noc, či jak se věci měly, od té doby ho až do pohřbu dědy neviděl. Otec však udržoval kontakt s rodiči, to pochopil na tom pohřbu, když si povídal s babičkou a ona o něm věděla hodně informací, včetně toho, že vystudoval VŠ, je ženatý, žije v Olomouci, že byl pracovně ve Velké Británii. Toto vše musela vědět od mého otce. Od toho konfliktu mezi otcem a jeho bratrem prarodiče už neviděl, vlastně je viděl už o rok dříve, protože ten incident se strýcem byl asi rok poté, co je viděl. Jemu osobně neposlali nikdy žádné přání či gratulaci, ale ví, že otec jim posílal fotky z jeho promoce a byla tam od nich zpráva, že mu gratulují a pozdravují jeho a jeho manželku. Zda mu gratulovali ke svatbě si nevzpomíná, je to již 8 let. Je mi trapné hovořit o těch incidentech, když byl ještě malý, ale když je na to dotazován, tak když tady byli s otcem na lyžích, bydleli u prarodičů, snídaně měli u nich a večer se vraceli z lyží, ví, že babička upekla dort, on ho chtěl, ale nedostal ho s tím, že je teplý. Druhý den volali, že si pochutnávají na dortu a vzpomínají na něj, jak by mu chutnal. Z vyprávění ví, že ten den, co měli jet domů, měli kufry před dveřmi, to se mělo stát i další příbuzné, ale říká, je to jen z vyprávění. Vzpomíná si na ten incident mezi otcem a , jméno žalovaného 2), , problém měl začít již v hospodě, kde otec měl hodně známých včetně řemeslníků a dělníků, slyšel, že otec měl v hospodě pozdravit nějakého dělníka, , jméno žalovaného 2), se vyjádřil v tom smyslu, proč se s ním zahazuje, na to se otec ohradil, že se jedná o dobrého pracovníka a konfrontace asi pokračovala i dále po cestě domů, kdy začaly vytahovat staré křivdy, u toho nebyl nebo si na to nepomatuje. On osobně od té doby nekontaktoval ani dědu ani babičku ani strýce. Ví, že babička volala otci, že děda je na tom zdravotně špatně, je v nemocnici, chystali se sem zajet, vzal si dovolenou v práci (možná ještě studoval), ale asi den či dva před cestou mu otec sdělil, že jeho otec umřel. Bylo rozhodnuto, že pojedou až na pohřeb. Pokud jde o svatbu, tak o tom doma uvažovali, myslí, že posílali do , adresa, oznámení, ale osobně do , adresa, nevolal, pokud jde o promoci, tak prarodiče nekontaktoval. Pokud je dotazován na to, o čem se bavil s panem , jméno FO, před jednací místností, tak to bylo o cestě sem a pak o širší rodině, se kterou on také neměl žádné kontakty. Naposledy to bylo na pohřbu dědy asi před 2 lety a pak asi před 20 lety na pohřbu paní , jméno FO, , což je vlastně jeho prababička.14 Ve spise je založeno 14 stran SMS a MMS komunikace mezi žalobcem a žalovanou, jedná se o fotografie vnučky manželky žalobce, dále o různá přání k narozeninám, Vánocům, Velikonocům, oznámení o úspěšném ukončení školy synem žalobce, korespondence končí s reakcí žalobce na to, když se dozvěděl o vydědění.15 Ve spise je i „Prohlášení“ žalobce z roku 1978 a 1979, kde žalobce uvádí, že rodičům odcizil klíče od garáže a auta, jezdil s ním po městě bez řidičského průkazu, způsobil dopravní nehodu, přes domluvy a fyzické tresty za drobné krádeže mu byla zabavena vkladní knížka, peníze odcizil otci, bratrovi, matce, dále ze šperkovnice a peníze použil pouze pro vlastní potřebu, aniž by rodiče žádal o jakoukoliv finanční pomoc. Odcizil i alkoholické nápoje, byly požívány při schůzkách s kamarády. Jeho morální profil neodpovídá požadavkům, které by měl mít jako řádný syn vůči rodičům plnit (prospěch ve škole, chování ve škole, styk s pochybnými skupinami spolužáků a mladých lidí), přijme důsledky, které pro něj z toho plynou. V prohlášení je zmínka o dalších tvrdých fyzických trestech. Dále uvádí, že 3.3.1979 opět odcizil auto rodičů, aniž by dbal jejich zákazů anebo si vzal ponaučení z předchozí výpovědi., vše přes to, že neuspěl u dvou zkoušek, ke kterým byl připuštěn a nezískal řidičské oprávnění.16 Do spisu byl žalovanými založen i nedatovaný dopis žalované adresovaný žalobci, kde matka uvádí, že ji mrzí, že se opět nedotázal, jak jí je, jak se jí daří. K vydědění uvedla, že otec toto dlouho zvažoval, tátu jeho chování velmi trápilo, zejména když sděloval obavy o tchýni o jejím zdravotním stavu, ale na jejich se nezeptal, pomoc nenabídnul. Mrzí ji, že se jim neozve vnuk , jméno FO, , téměř nic o něm neví. Jeho bratr , jméno žalovaného 2), nevěděl o tom, že otec ho (žalobce) vydědil. , jméno žalovaného 2), vždy nabízí pomoc, ptá se, jak se mají, vždy pomohl, když bylo třeba, a to zejména poslední dva roky, kdy otec na tom byl již špatně. Pokud jde o průběh pohřbu, tak moc nesledovala dění okolo, ale myslí, že žalobce jako starší bratr a strýc se měl sám představit. Všechno je jí líto a je jí smutno. Přesto má jiskřičku naděje, že mu nejde jen o peníze, když uváděl, že se případného dědictví zřekne. Celý život jeho otec žil velmi skromně a je a byla jeho věc, co s majetkem udělá. V mládí jí počet jejích sester vadil, ale teď je ráda, že je má. Peníze nejsou všechno.17 Dle § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.18 Dle § 1642 o.z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.19 Dle § 1643 odst. 1 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.20 Dle § 1643 odst. 2 o.z je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.21 Dle § 1650 o.z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.22 Soud po provedeném dokazování listinami i výslechy svědků dospěl k závěru, že vztahy mezi žalobcem a jeho rodiči byly dlouhodobě, již od doby dospívání žalobce, narušeny. U žalobce se projevily problémy dospívání, a to i pod vlivem toho, že když začal dospívat, přibyl mu sourozenec, když se jeho bratr , jméno žalovaného 2), narodil, bylo žalobci již 13 let, kdy se musel o bratra starat, věnovat se mu, hlídat ho, jak shodně uvádějí žalobce i žalovaná i vyslechnutí svědci, strýc , tituly před jménem, , jméno FO, a teta , jméno FO, . Je možné, že žalobce si hledal prostředí, kam zapadne a kde si jsou rovni, tedy mezi spolužáky a svými vrstevníky. Je nepochybné, že s ním byly problémy, shodně se uvádí kouření, drobné krádeže peněz, špatný prospěch, chození za školu a z „Prohlášení“ vyplývá i opakované braní si automobilu, a to ještě za situace, kdy neměl platné řidičské oprávnění, jakož i požívání alkoholických nápojů. Nepochybné jsou také výchovné metody rodičů, zejména otce (zůstavitele) vůči žalobci, kdy mu měl domlouvat, ale i fyzicky trestat. Fyzické tresty zmiňuje žalovaná matka, v žalobě je zmiňuje žalobce, mluví o nich strýc , jméno FO, i teta , jméno FO, , která na vlastní oči viděla modřiny a uvedla, že také pracovala ve školství a kdyby někdo měl takové modřiny jako žalobce dnes, bylo by to na oznámení policii či orgánu péče o dítě (OSPOD). Ostatně i v samotném „Prohlášení“ se zmiňují opakovaně fyzické tresty a tvrdé fyzické tresty. Lze říci, že byla jiná doba, ale přeci jen nebylo běžné trestat takovou intenzitou, že to zanechalo hořkou vzpomínku v žalobci dodnes a že by intenzita odpovídala oznámení na policii.23 Za této situace rodina (otec a jeho tchán) rozhodli, že žalobce půjde studovat na vysokou vojenskou školu do Brna či do Žiliny. Došlo tak k dalšímu odcizení mezi žalobcem a jeho rodiči, na vojenské škole musel být každý týden, místo prázdnin měl časově ometenou dovolenou a na víkend takovou dálku jezdit nemohl. Mobilní telefony či různé sociální sítě umožňující snadnější a častější kontakt neexistovaly. Když se během studií žalobce oženil, tak je zřejmé, že domů za rodiči nejezdil a volný čas trávil s manželkou.24 K dalšímu odcizení vedlo to, že nejen žalobce příliš nevyhledával styk s rodiči, ale ani rodiče s ním. Žalovaná zmiňuje, že byli na první svatbě žalobce, pak se měli při cestě z dovolené (vodáckého tábora) stavit v Brně a potkat se se žalobcem, na druhou svatbu nebyli pozváni, když se narodil vnuk , jméno FO, , tak ona byla na vítání občánků ve Vyškově (o přítomnosti zůstavitele se nezmiňovala), pak i se zůstavitelem byli v Brně, kde s vnukem byli na výletech. Asi 2x tam byl manžel sám, ale to je více, než 15 let. O jiných příležitostech, kdy byli za uplynulých 40 let za synem ve , adresa, , se nezmiňuje.25 Žalobce a jeho manželka uvádějí, že zpočátku jezdili do , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to dvakrát v roce, v létě a v zimě na lyže, ale manželka měla dojem, že není vítána, později jezdili žalobce se synem sami, zejména v zimě na lyže. I to je spojeno s nějakými problémy, manželka žalobce zmiňuje incident s jahodou a s kufry danými na chodbu, vnuk , jméno FO, s dortem.26 K další změně k horšímu dochází v souvislosti s , jméno žalovaného 2), , který vypověděl, že žalobce jako bratra měl rád, obdivoval ho, při jeho studiích v Praze asi jednou za měsíc jezdil za bratrem do Vyškova. Když už i on měl rodinu, tak uspořádali společně zabijačku, kde mezi bratry došlo ke konfliktu, dokonce zasahovala i policie a od té doby se sourozenci nijak nestýkají, nekontaktují, byť je to již dle , jméno žalovaného 2), 15 či 20 let. Soud má za to, že od té doby došlo i k dalšímu zhoršení vztahů žalobce a rodičů, když se zmiňují jen občasné telefonáty či SMS zprávy k narozeninám či Vánocům a Velikonocům.27 Ke zdravotní příhodě, které se udála v roce 2009, kdy zůstavitel prodělal operaci mozku v důsledku krevní sraženiny, lze uvést, že žalobce se zajímal, žalovaná matka mu telefonovala co se stalo a řekla mu, že nemusí jezdit, ať vyčká, jak se situace bude vyvíjet (toto sdělila sama žalovaná a svědkyně , jméno FO, ). Jako nevhodné chování žalobce lze vyhodnotit to, že se ani následně nezajímal o zdravotní stav otce, kde s touto mozkovou příhodou se měl léčit ¾ roku. Není pravdou, že by o této mozkové příhodě žalobce nevěděl. Dle žalované druhý syn přijel hned a o věc se zajímal, jezdil za otcem i následně, toto žalovaný potvrzuje. Zde je však nutno podotknout, že žalobce bydlí ve Vyškově, což je asi 330 km a čtyři hodiny autem jedna cesta, druhý syn jede z Mnichova Hradiště, což je asi 30 kilometrů a 30 minut jedna cesta. Opět se zde projevuje vliv velké vzdálenosti mezi Žalobcem a žalovanou.28 Pokud jde o peníze, které si žalobce od matky a otce vyžádal s tím, že potřebuje tyto peníze někomu zaplatit v souvislosti s jeho podnikáním, tak žalobce k tomu uvádí, že půjčení peněz na podnikání nepopírá, byli dohodnuti, že je vrátí, až bude mít. Po dvou a půl letech mu byla částka prominuta jako dar k narozeninám. Oslava 50. narozenin byla odložena z pracovních důvodů na jaro příštího roku, na kterou rodiče pozval. Žalovaná matka k tomu vypověděla, že žalobce požadoval 20 tisíc Kč, uváděl, že dluží, že je mu vyhrožováno. Oni mu těch 20 tisíc Kč poslali na účet. Žalobce sám říkal, že ty peníze vrátí, ale neudělal to. Když měl žalobce 50 let, tak říkal, že udělá velkou oslavu, na to mu poslali 10 tisíc korun, oslava však nebyla, tak mu peníze nechali jako dárek. Těch předchozích 20 tisíc Kč se neřešilo. Jsou zde tak jisté nejasnosti, zda žalobce obdržel 20.000 Kč + 10.000 Kč, jak uvádí žalovaná a jako dar k narozeninám bylo rozhodnuto o těch 10.000 Kč a dalších 20.000 Kč neřešila, nebo zda se jednalo o jednu částku, jak uvádí žalobce, a ta byla prominuta jako dar k narozeninám. Shoda je v tom, že se oslava v době 50. narozenin neuskutečnila, rozdílná jsou tvrzení v tom, že žalobce tvrdí, že ji odložil na další rok, kam rodiče zval a oni nepřijeli a žalovaná tvrdí, že nebyli vůbec pozváni. Druhý žalovaný pak jen zmiňuje nevrácené dluhy, nic bližšího k věci neuvedl.29 Dalším důvodem uvedeným v listině o vydědění je sraz rodinných příslušníků v Mozolově v roce 2015, jednalo se o první velké setkání, kam měl žalobce přijet. Žalovaná uvedla, že švagr , jméno FO, poprvé organizoval rodinné setkání, žalobce se s ním nějak viděl, slíbil, že přijede, ona s manželem zaplatili za žalobce zálohu na ubytování, žalovaný však neočekávaně nepřijel, nebral telefon, zvedl ho až když mu volala švagrová, sdělil jí, že nedorazí, že má manželku v nemocnici a děti jsou ve Velké Británii. Ubytování zaplatili i druhému synovi , jméno žalovaného 2), . Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, k tomu vypověděl, že pokud jde o setkání v Mozolově, rodiče žalobce věděli, že tam žalobce nepřijede, ale nic neřekli, celá široká rodina na něj čekala. Musela se zaplatit zálohy na ubytování 1.500 Kč, už neví jestli ji platil on nebo otec žalobce, ale když to následně žalobci telefonicky sdělil, tak on obratem částku uhradil, nikomu nevznikla škoda. Žalobce k tomu ničeho neuvedl.30 Pokud jde o vzájemné vztahy v rodině, tak je třeba zmínit pořádání setkání na , jméno obce, , které organizovala žalovaná (zajisté i se zůstavitelem) a na setkání, kterého se dle svědků účastní až 40 lidí ze široké rodiny, svého syna nepozvali. Žalobce dále tvrdí, že když měl jeho otec narozeniny a chtěl mu telefonicky popřát, tak ten prohlásil, že nemá syna. K tomu žalovaná vypověděla, že ví, že žalobce 1x volal, aby popřál otci k narozeninám, ten reagoval tak, že nemá syna, to žalobce volal na její mobil. Její manžel nikomu nepsal SMS, zda někdy volal žalobci neví, pokud ano, nebyla u toho. Manžel se jí vždy ptal, co psal nebo říkal žalobce, sám ho však nekontaktoval, na to byl moc hrdý.31 Soud tak uzavírá, že vztahy mezi účastníky byly vzájemně špatné, začalo to již v době žalobcova dospívání a bylo to vystupňováno velikou vzdáleností mezi žalobcem a jeho rodiči a jakousi tvrdostí a hrdostí na straně zejména zůstavitele. Soud má tak za to, a to i s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 48/2000 - podle ustálené judikatury soudů je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl), že nejsou dány důvody pro vydědění žalobce.32 Dle § 1650 o.z. tak má žalobce jako nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl, který dle § 1643 odst. 2 o.z. představuje ¼ jeho zákonného dědického podílu. Čistá hodnota pozůstalosti po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, byla 4.107.538,86 Kč. Nebýt vydědění, dědili by pozůstalá manželka a obě děti, tedy žalobci by připadlo 1.369.179,62 Kč. Žalobce nenapadl závěť, kterou byli povoláni pozůstalá manželka a pozůstalý syn , jméno žalovaného 2), , takže se mu musí dostat ¼ jeho zákonného podílu, tedy 1.369.179,62 Kč děleno 4, což je 342.294,90 Kč. Soud tak dle § 1653 o.z. uložil každému ze žalovaných (kteří oba dědili po zůstaviteli) zaplatit ½ zákonného podílu, tedy každý 171 147,45 Kč. Pokud se žalobce domáhal více, byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.33 Dle § 1970 o.z. má žalobce právo na zákonný úrok z prodlení, což je 15 %, úrok běží od 30.8.2023 do zaplacení, když dle předžalobní výzvy měli žalovaní žalobci vyplatit jeho díl do 29.8.2023.34 Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. jsou žalovaní povinni zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou státem zálohované náklady řízení za svědečné ve výši 4.265 Kč.35 Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, což jsou náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb. za 11 úkonů po 9.700 a 5x režijní paušál po 300 Kč za úkony provedené do 31.12.2024 a 6x 450 Kč za úkony po 1.1.2025. Jde o úkony převzetí a příprava zastupování, účast na jednání u notáře, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání před soudem dne 9.5.2024, porada s klientem 14.3.2025, účast na jednání před soudem dne 17.3.2025 přesahující dvě hodiny, účast na jednání před soudem dne 29.5.2025 přesahující dvě hodiny a účast na jednání před soudem dne 2.9.2025. Soud neuznal poradu s klientem dne 4.8.2023, když toto bylo po sepsání předžalobní výzvy a před podáním žaloby, zde uplynul mezi těmito úkony necelé dva měsíce a další porada dne 4.8.2023 je tak dle soudu zbytečná. Celkem za úkony jde o 106.700 Kč a za režijní paušály o 4.200 Kč. Včetně DPH jde o 134.189 Kč + soudní poplatek 2.000 Kč.36 Dále jde o náhradu za promeškaný čas a za jízdné k jednáním, jde o jízdné z , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a zpět při vzdálenosti 611 km, průměrné spotřebě 6,3 l nafty a její ceně 34,40 Kč za litr a amortizaci 5,20 Kč za kilometr při cestě 13.7.2023, průměrné spotřebě 3,6 l nafty a její ceně 38,70 Kč za litr a amortizaci 5,60 Kč za kilometr při cestě 9.5.2024, průměrné spotřebě 3,6 l nafty a její ceně 34,70 Kč za litr a amortizaci 5,80 Kč za kilometr při cestě 17.3.2025 a 2.9.2025 a při vzdálenosti 611 km, průměrné spotřebě 6,3 l nafty a její ceně 34,70 Kč za litr a amortizaci 5,80 Kč za kilometr při cestě 29.5.2024. Celkem jde o 26.947 Kč včetně 21 % DPH. Náhrada za promeškaný čas je 12 půlhodin za jednu cestu ze sídla kanceláře k soudu a zpět. Za cesty vykonané do 31.12.2024 náleží 100 Kč, za cesty od 1.1.2025 náleží 150 Kč za půlhodinu. Celkem jde o 24 x 100 Kč a 36 x 150 Kč, tedy 7.800 Kč, s 21 % DPH pak 9.438 Kč.37 Hotové náklady vznikly i žalobci v souvislosti se soudními jednáními, ten jel z , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a zpět při vzdálenosti 680 km, průměrné spotřebě 5,4 l nafty a její ceně 38,70 Kč za litr a amortizaci 5,60 Kč za kilometr při cestě 9.5.2024, při vzdálenosti 680 km, průměrné spotřebě 5,4 l nafty a její ceně 34,70 Kč za litr a amortizaci 5,80 Kč za kilometr při cestách 17.3.2025, 29.5.2025 a 2.9.2025. Celkem jde o 20.855 Kč. Vzhledem ke vzdálenosti a věku žalobce tento vyjížděl o den dříve nebo naopak když šlo o odpolední jednání, tak se vracel až následující den, takže si hradil ubytování, jde o 9.106 Kč celkem.38 Celkové náklady řízení jsou za soudní poplatek 2.000 Kč, za zastoupení advokátem 134.189 Kč, za jízdné advokáta 26.947 Kč a promeškaný čas advokáta 9.438 Kč, jízdné žalobce 20.855 Kč a ubytování žalobce 9.106 Kč. Součet je 202.355 Kč.