105 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 91 261 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 58 417,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 75 399 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 78,08 % ročně z částky 61 217,87 Kč od 22. 1. 2025 do 14. 2. 2025 ve výši 3 048 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 61 217,87 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 91 261 s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 18. 3. 2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 63 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovaného došlo dne 18. 3. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 308 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně jako věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena dne 16. 4. 2024 částka 4 308 Kč, dne 16. 5. 2024 částka 4 308 Kč, dne 14. 6. 2024 částka 4 308 Kč, dne 16. 7. 2024 částka 4 308 Kč, dne 19. 8. 2024 částka 4 308 Kč, dne 9. 10. 2024 částka 4 308 Kč a dne 9. 12. 2024 částka 4 308 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 8 splatné dne 16. 11. 2024. K datu 20. 1. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 73 102,02 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 22. 1. 2025 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný nic neuhradil. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 73 102,02 Kč (odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 61 217,87 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 884,15 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 1. 2025 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 73 102,02 Kč od 22. 1. 2025 do 26. 8. 2025 ve výši 15 862,70 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 61 217,87 Kč ode dne 22. 1. 2025 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % ročně, za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 15. 2. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 ve znění dodatku č. 1 ze dne 18. 3. 2024 se podává, že byla uzavřena mezi účastníky a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 63 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činila 206 784 Kč. Měsíční splátka činila 4 308 Kč (celkem 48 splátek). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 78,07 % ročně, přičemž roční procentní sazba nákladů na úvěr (RPSN) byla stanovena na 113,05 %. Jako bankovní spojení k výplatě úvěru bylo uvedeno číslo účtu: , č. účtu, .

5. Podle prohlášení klienta – informace při klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru – ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 žalovaný prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nebyl vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy a nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona.

6. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 se podává, že předmětná smlouva má být uzavřena mezi účastníky a jejím předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 63 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 48 měsíců. Celková výše měsíční splátky činí 4 308 Kč při 48 splátkách. Celková částka, kterou je žalovaný povinen uhradit činí 206 784 Kč. Výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 78,07 % ročně. Předpokládané RPSN činí 113,05 %.

7. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 24 300 Kč. Jiné příjmy nemá. Mezi výdaji je uvedena částka 4 860 Kč (životní minimum), dále částka 4 621 Kč za bydlení, ostatní výdaje v částce 0 Kč, celkem jsou výdaje započteny v částce 9 481 Kč a rezerva činí 1 000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je od 1. 12. 2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , a to na dobu neurčitou. Je , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, vzdělání, forma bydlení je značena jako státní/obecní. Podepsáno žalovaným dne 18. 3. 2024. Současně není vyplněna kolonka, zda analýza schopnosti splácet byla za žalobkyni schválena.

8. Podle potvrzení o příjmu na účet žalovaného č. , Anonymizováno, byla dne 8. 3. 2024 připsána platba od zaměstnavatele ve výši 25 720 Kč, dne 8. 2. 2024 ve výši 25 760 Kč, dne 9. 1. 2024 ve výši 21 635 Kč a dne 7. 12. 2023 ve výši 15 662 Kč.

9. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 18. 3. 2024 se podává, že u žalovaného není evidována žádná dlužná částka po splatnosti.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný si zažádal celkem u 9 finančních institucí o úvěr, součet zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce, splátkových a nesplátkových operací činí částku 986 338 Kč, součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činí částku 209 400 Kč a součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet činí částku 0 Kč.

11. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2024 bylo zjištěno, že celková výše úvěru činí 63 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientem žalovaný (součástí je příslušný splátkový kalendář). Podle dodejky bylo oznámení doručeno žalovanému dne 22. 3. 2024.

12. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla dne 18. 3. 2024 na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 63 000 Kč.

13. Dopisy ze dne 18. 11. 2024, 17. 12. 2024 a 16. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dosud nesplacené části úvěru a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Dopisem ze dne 20. 1. 2025 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech závazků vyplývajících z dané úvěrové smlouvy v celkové výši 75 399 Kč.

15. Předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 75 399 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Podle podacího archu byla výzva zaslána na adresu žalovaného , adresa, , , adresa, .

16. Z karty klienta se podává vyplacena byla částka 63 000 Kč dne 18. 3. 2024 a žalovaný splatil částku 30 156 Kč.

17. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

18. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „ZSÚ“).

19. Podle § 75 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko prohlášení klienta podepsané žalovaným dne 18. 3. 2024 a dále hodnocení klienta podepsané žalovaným dne 18. 3. 2024, aniž by tam uvedené údaje, týkající se výdajových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Stejně tak nebyla doložena lustrace žalovaného v tvrzených registrech, vyjma registru SOLUS a NRKI, kdy však výpis z NRKI je sám o sobě bez důkazní hodnoty, neboť z listiny nelze seznat, jak k uvedenému hodnocení žalobkyně dospěla či jaké z něho vyvodila následky, přičemž zde není uvedeno ani celkové skóre klienta. Pokud se tyká výdajů žalovaného započtené ve výši 9 481 Kč, tyto se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Dále je nutné uvažovat alespoň o dalších základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele (např. na stravu, ošacení, hygienu, příp. dopravu, kulturu a podobně). Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předloženého dokumentu nevyplývá, kdy byla ve výdajích neadresně zapsána částka životního minima a k tomu ostatní výdaje v částce 0 Kč. Za prokázané lze hodnotit pouze příjmy žalovaného za shora uvedené měsíce. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji (zejména dluhem po splatnosti) měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

21. Ustanovení § 87 ZSÚ po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb. je třeba vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

23. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 63 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

24. Protože žalobkyně žalovanému poskytla úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, , má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný uhradil částku 30 156 Kč podle žalobních tvrzení, bylo žalobě vyhověno co do částky 32 844 Kč.

25. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

26. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, měl by právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.