105 C 4/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 908 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 908 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že dne 15. 8. 2020 byl žalovaný převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve na zjištění přítomnosti jiných návykových látek (než alkoholu) v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jeho vlivem. Výsledkem laboratorního vyšetření krve bylo pozitivní zjištění přítomnosti jiných návykových látek (než alkoholu) v organismu. Převoz žalovaného do zdravotnického zařízení dne 15. 8. 2020 si vyžádal jízdu služebního vozidla [registrační značka], když služební vozidlo najelo celkem 3 km, přičemž vyčíslená náhrada za použití předmětného vozidla činí 23 Kč. Za odborné úkony byla uhrazena nemocnici částka 885 Kč. Žalovaný na výzvu k zaplacení nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 15. 8. 2020 byl žalovaný převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve na zjištění na zjištění přítomnosti jiných návykových látek (než alkoholu) v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jeho vlivem. Výsledkem laboratorního vyšetření krve bylo pozitivní zjištění přítomnosti jiných návykových látek (než alkoholu) v organismu. Převoz žalovaného do zdravotnického zařízení dne 15. 8. 2020 si vyžádal jízdu služebního vozidla [registrační značka], když služební vozidlo najelo celkem 3 km, přičemž vyčíslení náhrady za použití předmětného vozidla činila 23 Kč. Za odborné úkony byla policií uhrazena částka 565 Kč na základě faktury č. 200200173 ze dne 2. 9. 2020 a částka 320 Kč na základě faktury č. 4010032489 ze dne 14. 9. 2020. Žalovanému byla zaslána výzva k plnění v podobě faktury – daňový doklad č. 40653/2020 ze dne 13. 10. 2020, v níž mu byla určena lhůta k zaplacení do 3. 11. 2020, avšak nic uhrazeno nebylo.

4. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, neboť tím, že byla u žalovaného zjištěna přítomnost jiných návykových látek (než alkoholu) v organismu, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni náklady ve výši 908 Kč, které uhradila poskytovateli zdravotních služeb jakožto náklady na úhradu odborného lékařského vyšetření žalovaného a náklady na jeho dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření (§ 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek). Jelikož žalovaný neuhradil dluh ve lhůtě do 3. 11. 2020, mohla se žalobkyně se svým nárokem obrátit na soud. Žalobě bylo proto v částce 908 Kč vyhověno. Důvodnou byla žaloba shledána i co do úroku z prodlení z této částky od 15. 1. 2021 do zaplacení, poněvadž žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Žalobkyni byla vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 200 Kč, sestávající z 2 paušálních náhrad hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby (§ 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

6. Na žalobkyni se ze zákona vztahovalo osobní osvobození od placení soudního poplatku za žalobu (§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSP“)), který podle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činil částku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se žalobou zcela úspěšná, povinnost zaplatit poplatek ve výši shora přešla na žalovaného (§ 2 odst. 3 ZSP).

7. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

8. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.