106 C 1/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované o zaplacení 29 637,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 25 972 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky 25 972 Kč za dobu od 21.7.2022 do zaplacení, částky 3 665,28 Kč a úroku ve výši 93,62% ročně z částky 16 261,40 Kč za dobu od 21.7.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 56 829 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3.1.2023 domáhala zaplacení částky ve výši 25 972 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 972 Kč ve výši 15% ročně od 21.7.2022 do zaplacení, částky ve výši 3 665,28 Kč a úroku ve výši 93,62 % p.a z částky 16 261,40 Kč od 21.7.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 56 829 Kč. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. [částka] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 20.10.2018. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 25 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 23.10. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 146,33 % ročně splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 2 631 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 2 631 Kč ze dne 9.11.2018, částka ve výši 2 631 Kč ze dne 10.12.2018, částka ve výši 2 631 Kč ze dne 7.2.2019, částka ve výši 5 262 Kč ze dne 25.3.2019, částka ve výši 400 Kč ze dne 25.3.2019, částka ve výši 391,47 Kč ze dne 12.11.2019, částka ve výši 951,41 Kč ze dne 10.12.2019, částka ve výši 949,07 Kč ze dne 9.1.2020, částka ve výši 825,69 Kč ze dne 10.2.2020, částka ve výši 987,99 Kč ze dne 11.3.2020, částka ve výši 534,66 Kč ze dne 8.4.2020, částka ve výši 49,06 Kč ze dne 7.5.2020, částka ve výši 910,34 Kč ze dne § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. 131, částka ve výši 831 Kč ze dne 11.6.2020, částka ve výši 291,19 Kč ze dne 27.7.2020, částka ve výši 145,84 Kč ze dne 10.8.2020, částka ve výši 751,17 Kč ze dne 8.9.2020, částka ve výši 845,31 Kč ze dne 8.10.2020, částka ve výši 610,49 Kč ze dne 9.11.2020, částka ve výši 789,76 Kč ze dne 9.12.2020, částka ve výši 228,33 Kč ze dne 12.1.2021, částka ve výši 37,75 Kč ze dne 12.1.2021, částka ve výši 401,45 Kč ze dne 9.2.2021, částka ve výši 131,88 Kč ze dne 9.3.2021, částka ve výši 1 063,49 Kč ze dne 13.4.2021. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 1 497 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 4, 6, 10, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 3, 4, 6, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 12 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 6 splatné dne 12.4.2019. K datu 19.7.2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 22 075,65 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21.7.2022, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 22 075,65 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 261,40 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 814,25 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 2 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 22 075,65 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 21.7.2022 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 3 665,28 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 261,40 Kč ode dne 21.07.2022 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 93,62 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 25 972 Kč (žalobkyně se ve prospěch žalované rozhodla součet uvedených nároků zaokrouhlit směrem dolů na celé koruny a nedomáhat se zaplacení zbývajících haléřových položek), požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 56 829 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 8.3.2023 omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nežádala, ačkoliv byla řádně obeslána dne 3.2.2023, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná tímto systémem neprochází.

5. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. [částka] soud zjistil, že předmětná smlouva má být uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem je poskytnutí úvěru žalované ve výši 25 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 18 měsíců. Celková výše měsíční splátky činí 2 631 Kč při 18 splátkách. Celková částka, kterou je žalovaná povinna uhradit činí 47 358 Kč. Výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 146,33% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 146,33%.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [částka] ze dne 23.10.2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činila 47 358 Kč Měsíční splátka činila 2 631 Kč (celkem 18 splátek). Zápůjční úroková sazba činila 146,33 % p.a. RPSN 146,33%.

7. Z prohlášení klienta ke smlouvě o úvěru č. [částka] ze dne 20.10.2018 soud zjistil, že žalovaná mimo dalšího prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nebyl vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona, nebyl proti její osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti její osobě pro nedostatek majetku a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná splatila 25 282,35 Kč, vyplacena byla částka 25 000 Kč dne 23.10.2018.

9. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. [částka] ze dne 20.10.2018 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 14 500 Kč ze zaměstnání. Jiné příjmy nemá. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč (životní minimum), dále částka 2 000 Kč za bydlení a částka 500 Kč jako ostatní výdaje, celkem jsou výdaje započteny v částce 5 910 Kč a rezerva činí 1 000 Kč. Volné zdroje (příjmy – výdaje) činí 7 590 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] od 7.2.2018 na dobu neurčitou. Je [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání, bydlí v pronájmu. V části C) analýza schopnosti splácet je uvedeno„ inkaso nedoloženo“ a za žalobkyni schváleno dne 23.10.2018. Dále byla doložena kopie obou stran [číslo obč. průkazu] náležející žalované s platností do 29.1.2024.

10. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 9.10.2018 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce činí 14 687 Kč, žalovaná je zaměstnaná jako [anonymizována dvě slova] od 7.2.2018.

11. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 19.10.2018 soud zjistil, že žalovaná má u této bankovní instituce veden běžný účet číslo [bankovní účet].

12. Z tzv. scoringu klienta soud zjistil, že žalobkyně žalované stanovila hodnotu skóre ve výši 269, což dle interní metodiky žalobkyně značí Kategorii I. s vyšším rizikem nesplácení a výraznějším limitováním výše vyplacené částky.

13. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. [částka] (vč. splátkového kalendáře) soud zjistil, že celková výši úvěru činí 25 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientem žalovaná.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 23.10.2018 byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 25 000 Kč.

15. Dopisem ze dne 19.7.2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dosud nesplacené části úvěru v celkové výši 25 972 Kč. Výzvou ze dne 15.3.2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných plateb a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Stejně tak výzvou ze dne 13.5.2019 a dne 19.7.2022. Předložena byla rovněž kopie dodejky převzaté žalovanou dne 30.10.2018.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 14.12.2022 soud zjistil, že tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 25 972 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 14.12.2022.

17. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

18. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko prohlášení klienta podepsané žalovanou dne 20.10.2018 a dále hodnocení klienta podepsané žalovanou dne 20.10.2018, aniž by tam uvedené údaje týkající výdajových poměrů žalované, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Příjmy žalované lze mít na základě potvrzení zaměstnavatele ze dne 9.10.2018 za prokázané v průměrné výši čistého měsíčního příjmu v částce 14 687 Kč. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele (např. na stravu, ošacení, hygienu, a podobně). Uvedena je pouze částka 3 410 Kč (životní minimum) bez jakékoliv další specifikace, ostatní výdaje 500 Kč a částka 2 000 Kč za bydlení. Zejména měsíční výdaje na bydlení při zvolené formě nájemního bydlení v částce 2 000 Kč se vzhledem k obecně známé hladině nájemného jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Rovněž z listiny není jasné, jak byla zhodnocena poskytovatelem úvěru rezerva v uváděné výši pouze 1 000 Kč a skutečnost uvedená v poznámce, že inkaso nebylo doloženo. Dle názoru soudu by žalobkyně měla vést podrobnější zkoumání solventnosti žalované ve vztahu k výdajové stránce. Tzv. scoringová karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně k uvedené hodnotě dospěla, ani jaké závěry z výsledku učinila. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalované.

21. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

22. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 23.10.2018. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

23. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

24. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. [částka] ze dne 23.10.2018 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 25 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaná by byla podle § 2 991 o.z. povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Avšak dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na jistinu v částce 25 000 Kč celkem částku 25 282,35 Kč. Jistina tedy již byla žalovanou splacena a dokonce přeplacena.

25. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

26. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.