106 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 124 675 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 488,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 39 488,49 Kč za dobu od 4.5.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se</b> <b>a) co do částky 37 684,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 110 433 Kč ve výši 8,50% ročně od 3.1.2018 do 6.8.2018 ve výši 5 606,01 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 109 968,44 Kč ve výši 8,5% ročně od 7.8.2018 do 2.10.2018 ve výši 1 479,99 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 109 322,39 Kč ve výši 8,5% ročně od 3.10.2018 do 23.10.2018 ve výši 542,06 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 106 964,45 Kč ve výši 8,5% ročně od 24.10.2018 do 23.11.2018 ve výši 782,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 105 869,73 Kč ve výši 8,5% ročně od 24.11.2018 do 30.1.2019 ve výši 1 699,80 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 104 896,57 Kč ve výši 8,5% ročně od 31.1.2019 do 22.2.2019 ve výši 569,65 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 103 791,30 Kč ve výši 8,5% ročně od 23.2.2019 do 2.4.2019 ve výši 955,74 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 103 438,16 Kč ve výši 8,5% ročně od 3.4.2019 do 2.5.2019 ve výši 732,69 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 102 599,77 Kč ve výši 8,5% ročně od 3.5.2019 do 31.5.2019 ve výši 702,52 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 101 276,13 Kč ve výši 8,5% ročně od 1.6.2019 do 1.8.2019 ve výši 1 482,57 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 100 084,60 Kč ve výši 8,5% ročně od 2.8.2019 do 25.11.2019 ve výši 2 741,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 99 157,29 Kč ve výši 8,5% ročně od 26.11.2019 do 8.1.2020 ve výši 1 030,13 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 97 833,65 Kč ve výši 8,5% ročně od 9.1.2020 do 28.2.2020 ve výši 1 178,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 96 642,12 Kč ve výši 8,5% ročně od 29.2.2020 do 27.4.2020 ve výši 1 346,28 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 95 450,59 Kč ve výši 8,5% ročně od 28.4.2020 do 14.7.2020 ve výši 1 757,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 94 513,82 Kč ve výši 8,5% ročně od 15.7.2020 do 24.8.2020 ve výši 914,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 93 577,05 Kč ve výši 8,5% ročně od 25.8.2020 do 29.10.2020 ve výši 1 458,24 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 92 640,28 Kč ve výši 8,5% ročně od 30.10.2020 do 30.11.2020 ve výši 699,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 91 571,40 Kč ve výši 8,5% ročně od 1.12.2020 do 28.1.2021 ve výši 1 275,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 90 634,63 Kč ve výši 8,5% ročně od 29.1.2021 do 30.3.2021 ve výši 1 305,39 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 89 697,86 Kč ve výši 8,5% ročně od 31.3.2021 do 30.4.2021 ve výši 656,54 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 88 628,98 Kč ve výši 8,5% ročně od 1.5.2021 do 9.7.2021 ve výši 1 464,84 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 87 692,21 Kč ve výši 8,5% ročně od 10.7.2021 do 30.7.2021 ve výši 434,81 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 85 422,34 Kč ve výši 8,5% ročně od 31.7.2021 do 3.9.2021 ve výši 705,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 84 353,46 Kč ve výši 8,5% ročně od 4.9.2021 do 1.12.2021 ve výši 1 772,59 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 83 548,80 Kč ve výši 8,5% ročně od 2.12.2021 do 31.12.2021 ve výši 591,80 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 82 479,92 Kč ve výši 8,5% ročně od 1.1.2022 do 1.3.2022 ve výši 1 168,47 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 543,15 Kč ve výši 8,5% ročně od 2.3.2022 do 1.4.2022 ve výši 596,85 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 79 261,15 Kč ve výši 8,5% ročně od 2.4.2022 do 2.6.2022 ve výši 1 160,30 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 77 964,08 Kč ve výši 8,5% ročně od 3.6.2022 do 16.3.2023 ve výši 5 283,15 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 77 173,49 Kč ve výši 8,5% ročně od 17.3.2023 do 3.5.2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 37 685 Kč ve výši 8,5% ročně od 4.5.2023 do zaplacení,</b> <b>b) co do částky 47 502 Kč,</b> <b>c) co do úroku ve výši 77,91 % p.a. z částky 91 285,25 Kč od 3.1.2018 do 29.10.2020 ve výši 194 817,76 Kč, úroku ve výši 77,91 % p.a. z částky 90 842,28 Kč od 30.10.2020 do 30.11.2020 ve výši 6 017,28 Kč, úroku ve výši 77,91 % p.a. z částky 89 773,40 Kč od 1.12.2020 do 28.1.2021 ve výši 10 963,97 Kč, úroku ve výši 77,91 % p.a. z částky 88 836,63 Kč od 29.1.2021 do 30.3.2021 ve výši 11 217,29 Kč, úroku ve výši 77,91 % p.a. z částky 87 899,86 Kč od 31.3.2021 do 30.4.2021 ve výši 5 640,45 Kč a úroku ve výši 77,91 % p.a. z částky 86 830,98 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 1. 2018 dosáhne částky 232 819 Kč,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.5.2023, doplněnou podáním ze dne 14.9.2023, jímž se žalobkyně vyjadřovala ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, domáhala zaplacení částky 124 675 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 9. 6. 2017. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 97 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 14. 6. 2017. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 112,73 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 084 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: částka ve výši 8 084 Kč ze dne 7.8.2017, částka ve výši 8 084 Kč ze dne 21.9.2017, částka ve výši 8 084 Kč ze dne 24.10.2017. Žalobkyně dále uvedla, že před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 25.10.2017. K datu 1.1.2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 108 635 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněn požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 3.1.2018, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: 464,56 Kč ze dne 6.8.2018, 646,05 Kč ze dne 2.10.2018, 2 357,94 Kč ze dne 23.10.2018, 1 094,72 Kč ze dne 23.11.2018, 973,16 Kč ze dne 30.1.2019, 1 105,27 Kč ze dne 22.2.2019, 353,14 Kč ze dne 2.4.2019, 838,39 Kč ze dne 2.5.2019, 1 323,64 Kč ze dne 31.5.2019, 1 191,53 Kč ze dne 1.8.2019, 927,31 Kč ze dne 25.11.2019, 1 323,64 Kč ze dne 8.1.2020, 1 191,53 Kč ze dne 28.2.2020, 1 191,53 Kč ze dne 27.4.2020, 936,77 Kč ze dne 14.7.2020, 936,77 Kč ze dne 24.8.2020, 936,77 Kč ze dne 29.10.2020, 1 068,88 Kč ze dne 30.11.2020, 936,77 Kč ze dne 28.1.2021, 936,77 Kč ze dne 30.3.2021, 1 068,88 Kč ze dne 30.4.2021, 936,77 Kč ze dne 9.7.2021, 2 269,87 Kč ze dne 30.7.2021, 1 068,88 Kč ze dne 3.9.2021, 804,66 Kč ze dne 1.12.2021, 1 068,88 Kč ze dne 31.12.2021, 936,77 Kč ze dne 1.3.2022, 2 282,00 Kč ze dne 1.4.2022, 1 297,07 Kč ze dne 2.6.2022 a 790,59 Kč ze dne 16.3.2023. Uvedla, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný dluží následující částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 75 375,49 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 108 635 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 91 285,25 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 349,75 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 3.1.2018 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 108 635 Kč od 3.1.2018 do 6.8.2018 ve výši 23 466,24 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 108 170,44 Kč od 7.8.2018 do 2.10.2018 ve výši 6 165,69 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 107 524,39 Kč od 3.10.2018 do 23.10.2018 ve výši 2 257,92 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 105 166,45 Kč od 24.10.2018 do 23.11.2018 ve výši 3 260,27 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 104 071,73 Kč od 24.11.2018 do 30.1.2019 ve výši 7 076,76 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 103 098,57 Kč od 31. 1.2019 do 22.2.2019 ve výši 2 371,30 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 101 993,30 Kč od 23. 2.2019 do zaplaceni. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 47 502 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 3. 1.2018 do zaplacení, tj. úrok z částky 91 285,25 Kč od 3. 1.2018 do 29.10.2020 ve výši 194 817,76 Kč, úrok z částky 90 842,28 Kč od 30.10.2020 do 30.11.2020 ve výši 6 017,28 Kč, úrok z částky 89 773,40 Kč od 1.12.2020 do 28.1.2021 ve výši 10 963,97 Kč, úrok z částky 88 836,63 Kč od 29. 1.2021 do 30.3.2021 ve výši 11 217,29 Kč, úrok z částky 87 899,86 Kč od 31.3.2021 do 30. 4.2021 ve výši 5 640,45 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 86 830,98 Kč od 1. 5.2021 do zaplaceni. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 77,91 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 18.9.2023 omluvila, žalovaný se jednání bez omluvy nezúčastnil o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 2.6.2017 soud zjistil, že u žalovaného není evidována dlužná částka po splatnosti.

5. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. 9102046267 soud zjistil, že předmětná smlouva má být uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 97 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 24 měsíců. Celková výše měsíční splátky činí 8 084 Kč při 24 splátkách. Celková částka, kterou je žalovaný povinen uhradit činí 194 016 Kč. Výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 112,73% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 112,72%.

6. Ze smlouvy o úvěru č. 9102046267 ze dne 14.6.2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 97 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činila 194 016 Kč Měsíční splátka činila 8 084 Kč (celkem 24 splátek). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 112,73 % p.a. RPSN činila 112,72%.

7. Z prohlášení klienta ke smlouvě o úvěru č. 9102046267 soud zjistil, že žalovaný mimo dalšího prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nebyl vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný splatil částku 57 511,51 Kč, vyplacena byla částka 97 000 Kč dne 14.6.2017.

9. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. 9102046267 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 13 000 Kč ze zaměstnání. Ostatní příjmy činí 15 000 Kč Celkem příjmy představují částku 28 000 Kč. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč (životní minimum), dále částka 2 000 Kč na jedno dítě v domácnosti, dále částka 3 000 Kč na splátky a částka 4 573 Kč na splátky žalobkyni, dále částka 3 500 Kč za bydlení, celkem jsou výdaje započteny v částce 16 483 Kč a rezerva činí 1 000 Kč. Jako volné zdroje je uvedena částka 10 517 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je od 1.1.2016 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a to na dobu neurčitou. Je svobodný, má výuční list, jako forma bydlení uvedeno státní/obecní. Podepsáno žalovaným dne 9.6.2017. Za žalobkyni schváleno dne 14.6.2017. Dále byla doložena kopie občanského průkazu náležejícího žalovanému.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 1.1.2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako zaměstnancem a [právnická osoba] jako zaměstnavatelem. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dnem nástupu do zaměstnání byl 1.1.2016 s tím, že žalovaný bude pracovat jako řidič kamionu. Dle mzdového výměru ze dne 1.1.2016 náležela žalovanému částka 16 000 Kč hrubého měsíčně a k tomu prémie a diety dle výkazu pracovních cest za každý měsíc.

11. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 9.6.2017 soud zjistil, že žalovanému za období 1.5.2017 – 31.5.2017 náležel příjem 13 000 Kč a k tomu diety 30 000 Kč. Stejně tak za poslední tři měsíce.

12. Z potvrzení o stravném v zahraničí soud zjistil, že za květen 2017 byla žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč, za duben 2017 částka 36 000 Kč a za březen 2017 částka 24 000 Kč.

13. Z výplatních lístků za březen 2017, duben 2017 a květen 2017 soud zjistil, že žalovanému náležela čistá mzda vždy ve výši 13 010 Kč.

14. Z výpisu z účtu soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] je veden na žalovaného.

15. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že je veden na žalovaného a dne 30.5.2017 došlo k připsání částky 36 000 Kč na dietách za duben 2017, dne 28.4.2017 k připsání částky 24 000 Kč na dietách za březen 2017 a dne 30.3.2017 k připsání částky 27 000 Kč na dietách za únor 2017.

16. Z tzv. scoringové karty žalovaného soud zjistil, že hodnota skóre činí 389, Kategorie II., což dle metodiky žalobkyně znamená střední riziko, kdy úvěr bývá limitován výší vyplacené částky.

17. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. 9102046267 soud zjistil, že celková výše úvěru činí 97 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientem žalovaný.

18. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 14.6.2017 byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 97 000 Kč.

19. Dopisem ze dne 27.11.2017 a 27.12.2017 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

20. Dopisem ze dne 1.1.2018 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech závazků vyplývajících z dané úvěrové smlouvy v celkové výši 110 433 Kč.

21. Z předžalobní výzvy ze dne 18.4.2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě částky 77 173 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne 18.4.2023.

22. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

23. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko prohlášení klienta podepsané žalovaným dne 9.6.2017 a dále hodnocení klienta podepsané žalovaným dne 9.6.2017, aniž by tam uvedené údaje, týkající se výdajových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Stejně tak nebyla doložena lustrace žalovaného v tvrzených registrech (vyjma registru SOLUS). Je nutno rovněž poukázat na tvrzenou výši splátek v částce 3 000 Kč a 4 573 Kč, jejichž výše není zanedbatelná, a kdy z předložených listin není jakkoliv patrné, jakým způsobem tyto informace žalobkyně vyhodnotila a ověřila. Nelze tedy než uzavřít, že z předloženého dokumentu žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného nevyplývá, kdy nadto byla ve výdajích pouze neadresně zapsána částka životního minima a k tomu ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Za prokázané lze hodnotit toliko příjmy žalovaného za březen 2017, duben 2017 a květen 2017 v podobě čisté mzdy a příjmu z tzv. diet. Tzv. scoring karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy nelze z listiny seznat, jak k uvedenému hodnocení žalobkyně dospěla či jaké z něho vyvodila následky. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

26. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 14.6.2017. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

27. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

28. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. 9102046267 ze dne 14.6.2017 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 97 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

29. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu v částce 97 000 Kč celkem částku 57 511,51 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaný ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 39 488,49 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 18.4.2023 (odeslanou téhož dne 18.4.2023), se splatností do 15 dnů od data odeslání, dostal se dnem následujícím, tj. od 4.5.2023, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,50% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

30. Soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 39 488,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 39 488,49 Kč za dobu od 4.5.2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

31. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.