106 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 52 989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

III. Žalobce je povinen nahradit státu náklady, jejichž výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.2.2023 domáhal vůči žalované zaplacení částky 135 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 135 000 Kč za dobu od 1.1.2021 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že žalobce a žalovaná spolu do prosince roku 2020 žili jako druh a družka. Tvrdil, že půjčil své družce částku ve výši 135 000 Kč za účelem nákupu automobilu zn. Škoda Octavia Combi 2.0 Tdi, VIN , VIN kód, . Částka byla z jeho strany zapůjčena s tím, že budou automobil používat společně. Nepočítal s tím, že se se žalovanou rozejdou a vozidlo bude nadále užívat pouze žalovaná. Doplnil, že u předání finančních prostředků žalobcem žalované byl přítomen , svědek, , který je na schůzku ohledně nákupu vozidla dne 13.5.2020 vezl. Dále tvrdil, že půjčil žalované částku ve výši 135 000 Kč, přičemž žalovaná kupovala automobil za částku 4 900 € (kurz eura byl v květnu 2020 dle ČNB 27,57 Kč/1 €). V dalším odkázal na ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a dovozoval, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR došlo okamžikem ukončení společného soužití mezi žalobcem a žalovanou (tj. v prosinci roku 2020) zároveň k odpadnutí právního důvodu učiněných investic ze strany žalobce a tímto okamžikem žalované zároveň ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobci. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky prostřednictvím právní zástupkyně předžalobní upomínkou ze dne 20.4.2021. Doplnil, že mezi žalobcem a žalovanou nebyly smluveny úroky z prodlení, a proto žalobce požaduje z dlužné částky zákonné úroky z prodlení podle § 513 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 2.5.2023 uvedla, že žalovaný nárok ani částečně neuznává. Popřela, že by jí žalobce poskytl jakékoliv finanční prostředky na nákup osobního automobilu. Uvedla, že disponuje svými řádně vydělanými a zdaněnými prostředky a neměla potřebu si od žalobce prostředky půjčovat. Dále učinila spornou přítomnost , svědka, u uzavření kupní smlouvy. Rovněž namítala, že není pravdou, že by k ukončení vztahu účastníků došlo v prosinci 2020, když účastníci spolu žili do dubna 2023.

3. Žalobce v replice ze dne 31.5.2023 setrval na svých žalobních tvrzeních. Uvedl, že společné soužití opravdu neskončilo v roce 2020, ale s přestávkami trvalo do prosince 2022. Žalobce však na vrácení půjčených finančních prostředků trval již minimálně od dubna 2021, neboť vozidlo užívala výlučně žalovaná. Tvrdil, že žalovaná mu přislíbila finanční prostředky vrátit, ale dosud tak neučinila.

4. Na prvním jednání ve věci dne 4.9.2023 žalobce upřesnil, že k půjčení prostředků došlo dne 13.5.2020, kdy bylo předmětné vozidlo koupeno. Žalovaná tvrdila, že za účelem koupě vozidla vybrala ze svého účtu vedeného u ČSOB, a.s., č. , č. účtu, , částku 200 000 Kč. Uvedla, že od dubna 2018 pracovala u společnosti LIDL a od června 2018 u společnosti Kaufland. Sporné zůstalo datum koupě vozidla, kdy žalobce tvrdil, že ke koupi vozidla došlo až dne 13.5.2020, protože se ve vozidle čistily sedačky. Žalovaná trvala na tom, že ke koupi vozidla došlo dle smlouvy, tedy již dne 12.5.2020.

5. Žalobce k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. (učiněném na jednání dne 4.9.2023) o potřebě doplnění tvrzení o půjčce částky ve výši 135 000 Kč žalované dne 13.5.2020 tak, aby z takových tvrzení vyplývalo, že došlo k poskytnutí této částky žalované, a to jako plnění v právním vztahu založeném smlouvou o půjčce (zápůjčce), a aby k těmto tvrzením navrhl důkazy, reagoval podáním ze dne 26.9.2023 v němž uvedl, že v době koupě vozidla žil se žalovanou jako druh a družka. Běžným způsobem společně sdíleli náklady na domácnost a další potřeby. Žalobce například uhradil žalované i povinné ručení na předmětné vozidlo. Tvrdil, že dohoda žalobce a žalované při koupi vozidla byla taková, že společně budou vozidlo užívat. S ohledem na tuto skutečnost neměl žalobce problém žalované poskytnout částku 135 000 Kč na koupi automobilu. Skutečnost však byla taková, že žalobce a žalovaná automobil užívali společně přibližně rok, pak započali jejich vzájemné rozpory. Vztah opakovaně ukončovali a obnovovali, ale automobil již užívala pouze žalovaná. Ukončením jejich společného soužití dle žalobce odpadl i důvod jeho investice, když tu pro jím činěná plnění ve prospěch žalované nebyl podklad. Dále uvedl, že nepožaduje svůj nárok z titulu smlouvy o zápůjčce, ale z důvodu bezdůvodného obohacení, neboť důvod, pro který plnil za žalovanou odpadl jejich rozchodem. Dále opětovně odkázal na ust. § 2991 odst. 2 o.z. a judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek sp. zn. 28 Cdo 382/2012 ze dne 10. října 2012, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2666/2010 ze dne 11. listopadu 2010).

6. Na jednání dne 5.2.2024 žalobce uvedl, že úroky z prodlení od 1.1.2021 odvíjí od rozchodu účastníků v prosinci 2020 a od toho, že od této doby předmětné vozidlo užívala výlučně žalovaná.

7. Žalobce k dalšímu poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. (učiněném na jednání dne 5.2.2024) o potřebě navrhnout důkazy k tvrzení o zaplacení kupní ceny dne 13.5.2020 a k uplatnění úroků z prodlení od 1.1.2021, reagoval podáním ze dne 18.3.2024, kdy uvedl, že kupní cena byla žalobcem skutečně zaplacena dne 13.5.2020, kdy došlo i k výběru hotovosti z banky žalobce. Kupní smlouva předložená žalobcem a datovaná dnem 12.5.2020 byla vyhotovena prodávajícím a byla v době úhrady kupní ceny a předání vozidla již vyplněná a žalovaná smlouvu pouze podepsala a obdržela jednu kopii. K úrokům z prodlení od 1.1.2021 odkázal žalobce na shora uvedenou judikaturu a § 2991 odst. 2 o.z. a zopakoval, že okamžikem ukončení společného soužití mezi žalobcem a žalovanou (tj. v prosinci roku 2020) došlo zároveň k odpadnutí právního důvodu učiněných investic ze strany žalobce a tímto okamžikem žalované zároveň ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobci a od tohoto okamžiku započal běžet úrok z prodlení.

8. Dne 12.4.2024 podala žalovaná prostřednictvím nově zvoleného zástupce své vyjádření, v němž namítla, že žalovaný nesplnil řádně výzvu soudu učiněnou na jednání dne 4.9.2023, kdy v reakci nedoplnil svá skutková tvrzení a pouze zopakoval skutečnosti již uvedené. Stejně tak má žalovaná za to, že žalobce řádně nesplnil ani druhou z výzev (učiněnou na jednání dne 5.2.2024), kdy přes poučení soudu nenavrhl nové důkazy. Uvedla, že návrh na účastnické výslechy stran dokládají důkazní nouzi žalobce. Uzavřela, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pročež nemůže být ve věci úspěšný a žaloba by měla být soudem zamítnuta.

9. Žalovaná k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. (učiněném na jednání dne 17.4.2024) o potřebě navržení důkazů k tvrzení o zaplacení kupní ceny vozidla z vlastních prostředků žalované, reagovala podáním ze dne 2.5.2024, v němž uvedla, že žalobce přes poučení soudu neprokázal ničeho ke svým tvrzením, ani neoznačil dosud neznámé důkazy, vyjma důkazů uplatněných v žalobě a již z tohoto důvodu by měla být žaloba zamítnuta a zjišťování dalších okolností z vlastní aktivity soudu je mimo zásadu projednací a v rozporu se zásadou dispoziční. Předmětný automobil byl evidován jako vlastnictví žalované, o čemž nepochyboval ani policejní orgán, jak plyne z předložených úředních záznamů, kdy měl v úmyslu sdělit žalobci obvinění ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, avšak žalovaná k tomuto neudělila souhlas. Dále namítla, že do spisu nebyly založeny žádné informace o výdělečné činnosti žalobce, naproti tomu žalovaná má minimálně od roku 2018, kdy je zaměstnána ve dvou zaměstnáních příjmy ve výši 35 000 Kč až 40 000 Kč měsíčně a nic nenasvědčuje tomu, že by finanční prostředky ve výši 135 000 Kč neměla, či nemohla mít, v roce 2020 sama ze svých zdrojů k dispozici. Doplnila, že vybrala 200 000 Kč za účelem koupě automobilu, uvažovala také o složení zálohy na koupi bytu, a proto si po výběru tyto prostředky nechala v hotovosti u sebe a nevracela je na bankovní účet. Neměla tedy potřebu si od žalobce prostředky půjčovat. Závěrem žalovaná neudělila svůj souhlas s účastnickou výpovědí v této věci, a to z obav z žalobce, který ji během společného soužití napadal a poté, co byl žalobce odsouzen za nedovolené držení zbraně, má z něho strach. Soudní řízení považuje za pomstu a odvetu za to, že od žalobce odešla a pomohla jej usvědčit z nezákonných činností.

10. Z kupní smlouvy (sepsané v německém jazyce) soud zjistil, že jejím předmětem byla koupě vozidla tov. zn. Škoda, typ Octavia, VIN č. , Anonymizováno, , jako kupující je označena žalovaná, kupní cena je uvedena ve výši 4 900 EUR. Datum uzavření smlouvy není v části uvádějící rok čitelné, protože je překryto razítkem prodávajícího, jako den a měsíc uzavření smlouvy je uveden 12. květen.

11. Z neúplného výpisu z účtu č. , č. účtu, za období 1.5.2020 – 31.5.2020 soud zjistil, že účet je veden pro žalobce, a že je zde vyznačen výběr hotovosti z účtu dne 13.5. v částce 135 000 Kč.

12. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení , svědek, podle § 158 odst. 6 tr. řádu ze dne 1.10.2020 soud zjistil, že vysvětlení se týkalo prověřování žalobce pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. , svědek, uvedl, že žalobce zná asi 8 let, je společníkem ve firmě, ve které je zaměstnaný. Uvedl, že žalovaná měla z jara roku 2020 nehodu s vozidlem žalobce Toyota Rav, které však bylo evidováno na firmu Wood Ferum. Uvedl, že žalobce se po vyplacení pojistky začal shánět po jiném vozidle, které by si koupil místo zbouraného. Co si pamatuje, tak žalobce sehnal nějaké vozidlo zn. Škoda Octavia. O tom odkud ho měl, za kolik, jakým způsobem proběhla koupě a na koho bylo vozidlo nahlášené na úřadech nic neví. Měl za to, že si vozidlo napsal na své jméno, ale o tom nikdy nemluvili. Při odvozu jiného auta pro žalobce se setkal se žalovanou, která mu pouze řekla, aby žalobci vyřídil, že na něho podá trestní oznámení, protože jí ukradl její auto. Neřekla mu, o jaké auto se mělo jednat. Do té doby si myslel, že žalovaná žádné vozidlo nevlastní. Následně jej kontaktovala Policie ČR, aby zpřístupnil pronajaté místo v Jarní ulici v Jablonci nad Nisou. Po odemčení viděl, že je tam zaparkované vozidlo Škoda Octavia, kdy se jednalo o vozidlo, které si koupil žalobce. Na výzvu Policie ČR vozidlo vydal. K dotazu Policie ČR, zda vozidlo zná, uvedl, že ano, že je to auto, které si koupil žalobce za peníze z pojistky za to zrušené vozidlo po nehodě. Poprvé se dozvěděl, že vozidlo je oficiálně napsané na žalovanou, což předtím nevěděl. Ví určitě, že si ho kupoval žalobce. U koupě nebyl, ale říkal mu to žalobce, který neměl důvod mu lhát. Má za to, že to žalobce udělal asi proto, že se soudí s bývalou manželkou o alimenty.

13. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovanou podle § 158 odst. 6 tr. řádu ze dne 15.9.2020 soud zjistil, že věc, jíž se vysvětlení týká je označena jako „, žalobce, vozidlo“. Žalovaná uvedla, že dne 15.9.2020 se s žalobcem rozcházeli, sbalila si kufry a dala si je do svého vozidla zn. Škoda Octavia, RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , k němuž uvedla, že jej zakoupila před půl rokem v Liberci od nějakého muže, kdy kupní smlouvu má v podnájmu. Uvedla, že vozidlo platila hotově v částce 140 000 Kč, a že povinné ručení je také napsáno na ni. Uvedla, že vozidlo je její, ale asi dva měsíce jej užíval i žalobce, ale pak koupil svoje vozidlo a toto užívá pouze ona osobně a nikdo jiný. Dále popisovala, jakým způsobem jí žalobce vozidlo sebral. Dodala, že si peníze na vozidlo dávala stranou z výplaty, a že žalobce jí na vozidlo nic nepřidal.

14. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovanou podle § 158 odst. 6 tr. řádu ze dne 7.4.2021 soud zjistil, že věc, jíž se vysvětlení týká je označena jako „, žalobce, loupež OA RZ , SPZ, , adresa, “. Žalovaná tímto doplňovala své předchozí podání vysvětlení tak, že setrvala na tvrzení, že sbalené věci si dala do svého osobního vozidla, které používal i žalobce a ona s tím neměla problém. Uvedla, že situace s žalobcem se vyhrotila poté, co žalobci řekla, že to vozidlo již neuvidí, že si jej bere, protože je její. To žalobce rozčílilo. Uvedla, že po incidentu, kdy ji žalovaný donutil zastavit a ona následně z vozidla vystoupila, s vozidlem odjel s tím, že je jeho. Doplnila, že si to s žalobcem vyříkali, vše je mezi nimi v pořádku i s tím autem, které má ona a po celou dobu bylo její.

15. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že zná oba účastníky. Žalobce jej zaměstnával, což skončilo před rokem a žalovaná byla tehdy jeho přítelkyně. Vypověděl, že žalobce měl kdysi automobil zn. Toyota Rav, který mu žalovaná rozbila. Uvedl, že žalobce říkal, že bude kupovat nové auto. Svědek osobně dával kontakt na prodejce. Vypověděl, že žalobce říkal, že čeká od pojišťovny na peníze a z těch následně pořídí nové auto. Uvedl, že rozbité auto se tenkrát odvezlo do Jarní ulice v Jablonci nad Nisou, kde tehdy měli parkoviště a odvezli tam i zde projednávané auto, černou Octavii. Vypovídal, že zanedlouho jej kontaktovala Policie ČR, zda má klíče od tohoto prostoru, že mají informaci o tom, že se zde na parkovišti nachází auto. Měl za to, že vozidlo patří žalobci, ale na Polici ČR mu řekli, že vozidlo je napsané na žalovanou s tím, že auto se musí vydat. Areál jim odemkl a oni si auto odvezli. O dalším průběhu nic neví. Vypověděl, že u ničeho nebyl. Nebyl ani u koupě předmětného vozidla. O zaplacení vozidla, či kdo ho koupil, a kdy, nic neví. Jediné, co ví, je, že žalobce mu říkal, že čeká na peníze z pojišťovny, aby mohl auto koupit. Následně se na Policii ČR dozvěděl, že vozidlo je napsané na žalovanou a musí se vydat. Vypověděl, že neví, čí to byly peníze. Neví, jestli to platil žalobce. Neví rovněž, kdo vezl žalovanou s žalobcem ke koupi vozidla. Bližší informace ke koupi vozidla mu neříkal, jen to, co již uvedl.

16. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období 1.5.2020 – 31.5.2020 soud zjistil, že účet je veden pro žalobce, a že je zde dne 16.5. vyznačena odchozí úhrada v částce 5 525 Kč s názvem protiúčtu Pojišťovna VZP, a.s. a s poznámkou „platba pojistka Oktavka“.

17. Z účastnického výslechu žalobce podle § 131 o.s.ř. soud zjistil, že žalobce měl vozidlo zn. Toyota Rav, které žalovaná nabourala a on čekal na pojistku s tím, že koupí auto. , svědek, mu dohodil někoho z Liberce. Dále vypovídal, že vozidlo mělo stát 140 000 Kč, ale dostal slevu na 135 000 Kč. Peníze vybral z banky a měl to auto koupit v jeden den. Vozidlo se čistilo, byly mokré sedačky. Řekl mu, ať přijde další den. Asi měl přichystanou tu kupní smlouvu, ale to nepovažoval za důležité. Druhý den přišli s penězi, zaplatilo se to. Uvedl, že měl problémy, soudil se se svojí bývalou a nechtěl mít nic na sebe napsané. Nechtěl poukazovat na to, že má nějakou hotovost atd., proto poprosil žalovanou, když s ní žil, aby se to napsalo na ni. Nikdy nepředpokládal, že by mu to nevrátila. Až po těch životních situacích zjistil, jaká je. Vypovídal, že platil všechno, nájemné, nákupy, dovolené. Sama žalovaná mu na schůzce řekla, ať se nebojí, že ty peníze za auto vrátí a dá mu i za syna. Řekl dobře. Když šlo o peníze, byla žalovaná protivná, hamižná. Uvedl, že byli spolu, prakticky to byly jeho peníze, ale auto se napsalo na žalovanou. Uvedl, že se žalovanou žil, nepředpokládal, že když se rozejdou, že mu peníze nevrátí. Žalovanou pokládá za lhářku. Bral to tak, že vozidlo budou užívat společně. Potom si koupil ještě jiné auto. Předmětné vozidlo zatím užívala žalovaná. Poté, co se rozešli, chtěl vozidlo vrátit. Auto se potom nabouralo a žalovaná dostala 140 000 Kč, tak čekal, že mu je dá, ale žalovaná mu peníze nedala, odešla, prostředky doplatila a koupila si jiné auto. Žalované půjčil více peněz a čekal, že mu je vrátí, ale na ty neměl žádné potvrzení. Myslel si, že je dostačující, kdy vybral peníze z banky, aby vozidlo koupil. Uvedl, že kdyby neměl tohle potvrzení, tak nemůže podat žalobu. Dále vypovídal, že vozidlo bylo uhrazeno v korunách. Zřejmě si ověřoval, že částka 4 900 EUR uvedená ve smlouvě je právě 135 000 Kč. Žalovaná s tím neměla nic společného. O ničem nevěděla, nezajímalo jí to. Byla jen figura. Poprosil ji, aby se to auto napsalo na ni. Složení bankovek neví. Vypovídal, že se tehdy hádal s bývalou družkou, se kterou má dceru, nechtěl, aby bývalá družka tvrdila, že je majitelem vozidla, že má peníze. Ke kterému dni se rozešel se žalovanou neví. Druhé vozidlo si pořídil v době, kdy ještě byli se žalovanou spolu. Toto druhé vozidlo nebylo napsané na něho, ale na jinou firmu, ani jedno vozidlo nebylo napsané na něj. Nepamatuje si, kterého dne mu přišly na účet peníze z pojistky na vozidlo Rav, je to ve výpisech z účtu. Vypověděl, že u předání finančních prostředků byl on a žalovaná. Na schůzku s prodávajícím jeli oni dva půjčeným vozidlem (modrou Octavií). Jeli tam dvakrát. Poprvé, když byly mokré sedačky a potom podruhé. Prodejce vozidla mu dohodil , svědek, , v žalobě se spletl, že tam byl s nimi přítomen. K dotazu na výpověď žalované před policejním orgánem, která proběhla dva roky před zahájením tohoto soudního sporu, kdy žalovaná tvrdila, že to vozidlo zaplatila ona a je v jejím vlastnictví, si vysvětluje tak, že vozidlo bylo na ni napsané, neví, kdo jí dal rozumy, nevěděl, že žalovaná to tam říkala. Vysvětluje si to tím, že je žalovaná lakomá. Setrvává na tom, že peníze jsou jeho, žalovaná lže.

18. Soud vzal podle § 120 odst. 3 o.s.ř. za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že koupě předmětného vozidla se osobně účastnili pouze oba účastníci, nikdo další přítomný nebyl, společné soužití účastníci ukončili v dubnu 2023. Dále, že dotčené osobní vozidlo Škoda Octavia, VIN č. , Anonymizováno, , bylo zakoupeno do vlastnictví žalované, která byla v registru silničních vozidel rovněž zapsána jako vlastník a provozovatel, a že kupní cena shora označeného vozidla činila 135 000 Kč a byla zaplacena v hotovosti v českých korunách, kdy vozidlo bylo zakoupeno od individuálního dovozce v prostorách garáží v Hanychovské ulici v Liberci.

19. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění relevantní pro své rozhodnutí. Další návrhy na doplnění dokazování soud pro nadbytečnost zamítl.

20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

21. Základními kvalifikačními předpoklady pro vznik závazku z bezdůvodného obohacení představuje získání majetkového prospěchu obohaceným, dále skutečnost, že byl prospěch získán na úkor jiné osoby (ochuzeného), a současně okolnost, že k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod (srov. komentář k § 2991 o.z. JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., Mgr. Hana Adamová, Mgr. Bc. Luboš Brim, dostupný v aplikaci ASPI). Jinými slovy, aby žaloba na vydání bezdůvodného obohacení mohla být úspěšná, je nezbytné prokázat, že došlo k nabytí obohacení na straně žalované, které bylo získáno na úkor žalobce, a to při neexistenci spravedlivého důvodu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (k tomu srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.10.1997, sp.zn. 2 Cdon 257/97).

22. Domáhá-li se tedy žalobce vrácení částky 135 000 Kč s tvrzením, že ji předal žalované, nese důkazní břemeno o tomto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001), neboť žalovaná tuto skutečnost sporovala.

23. Na základě provedeného dokazování, nelze než uzavřít, že žalobce předání finančních prostředků žalované neprokázal. Svůj nárok dokládal toliko výpisem ze svého účtu č. , č. účtu, , podle kterého došlo dne 13.5.2020 k výběru hotovosti ve výši 135 000 Kč, z tohoto důkazu však nelze mít za prokázané předání vybraných peněžních prostředků žalované, nadto jejich užití na nákup předmětného vozidla. V řízení slyšený svědek , jméno FO, vypověděl, že ačkoliv dával kontakt na prodejce vozidla, u koupě vozidla nebyl a o tom, kdo a kdy ho koupil, nic neví. Uvedl, že měl informace pouze od žalobce, že čeká na peníze z pojistky, aby si mohl vozidlo koupit. Rovněž skutečnost, že vozidlo bylo fakticky převzato a zaplaceno až 13.5.2020, kdy došlo i k výběru prostředků z účtu žalobce, ačkoliv na kupní smlouvě je uvedeno datum 12.5., je podpořena pouze účastnickým výslechem žalobce. Ačkoliv i výpověď žalobce lze v této souvislosti hodnotit jako vnitřně rozpornou, pokud žalobce vypověděl, že „peníze vybral z banky a měl vozidlo koupit v jeden den, ale prodejce mu z důvodu čištění sedaček, řekl, ať přijde další den, a druhý den přišli s penězi a vozidlo se zaplatilo“. Uvedené by znamenalo, že první den (12.5.2020) žalobce peníze na nákup vozidla připravené neměl, ačkoliv nákup vozidla očekával. Doklad o platbě povinného ručení z účtu žalobce v kontextu ostatních důkazů na uvedených závěrech soudu nemůže ničeho změnit. Soud nadto nemůže dále odhlédnout od skutečnosti, že ačkoliv žalobce v žalobě, i v průběhu řízení, tvrdil, že žalovanou částku 135 000 Kč zapůjčil žalované s tím, že budou vozidlo používat společně, při svém účastnickém výslechu uvedl, že „měl tehdy problémy, kdy se soudil s bývalou družkou a nechtěl mít nic na sebe napsané, protože nechtěl poukazovat na to, že má nějakou hotovost. Z tohoto důvodu požádal žalovanou, se kterou tehdy žil, aby se vozidlo napsalo na ni“. Tato část výpovědi žalobce je však v příkrém rozporu s vlastními žalobními tvrzeními o zápůjčce finančních prostředků žalované, neboť popisuje zcela odlišně vlastní skutkový děj.

24. Tvrzení žalobce o uskutečnění předání peněžních prostředků žalované v žalované výši, a ani v jakékoliv jiné výši, k němuž nese žalobce, jako plátce, důkazní břemeno, nebylo v řízení prokázáno. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož nedošlo k prokázání předání finančních prostředků žalované, je pro rozhodnutí věci nadbytečné posuzovat tvrzení žalované o úhradě kupní ceny vozidla z vlastních prostředků.

25. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že žalobci právo na zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím nepřísluší a žalobu proto jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

26. Soud přiznal žalované, jako procesně zcela úspěšné straně, právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) v celkové výši 52 989 Kč, sestávající z odměny zástupce žalované za sedm úkonů právní služby po 6 500 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a.t.) – za přípravu a převzetí zastoupení, poradu s klientkou dne 10.6.2024 přesahující jednu hodinu, účast na jednání dne 4.9.2023 (účast advokáta Mgr. , jméno FO, , předcházejícího zástupce žalované), dne 5.2.2024 (účast advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , předcházejícího zástupce žalované), dále dne 17.4.2024 a dne 17.6.2024, písemné podání ze dne 2.5.2024), tj. celkem 45 500 Kč, dále z náhrady hotových výdajů zástupce žalované za shodných sedm úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. celkem 2 100 Kč. Dále náhrada cestovného na trase , adresa, a zpět dne 17.4.2024 a dne 17.6.2024, celkem 422,4 km (4x 105,6 km, jak plyne ze zadání adresy sídla soudu a sídla advokáta na webové stránce www.mapy.cz) při průměrné spotřebě vozidla tov. zn. Ford, RZ , SPZ, , 11,3 litru/100 km a při ceně automobilového benzinu 95 oktanů 38,20 Kč/litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., k tomu základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,60 Kč/km, tj. celkem 4 189 Kč. Náhrada za promeškaný čas v délce 12 půlhodin za cestu , adresa, a zpět činí celkem 1 200 Kč dle § 14 odst. 3 a.t. Advokát není plátcem daně z přidané hodnoty. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Co se týká účtování dalšího úkonu, a to podání ze dne 12.4.2024 označené jako „Vyjádření žalované ve věci“, nevyhodnotil soud toto podání jako účelně vynaložený úkon, za nějž by zástupci náležela odměna jako za samostatný úkon právní služby, kdy obsahem tohoto podání nejsou takové skutečnosti, které by nemohly zaznít na jednání soudu nařízeném již na den 17.4.2024.

27. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. výrokem III. tohoto rozsudku. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V poměrech souzené věci se jedná o náklady svědečného, o kterých bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14.5.2024, č.j. 106 C 3/2023 -123, kterým soud přiznal svědku , jméno FO, náhradu ušlého výdělku ve výši 1 980 Kč, avšak které, ke dni rozhodování soudu ve věci samé, nebylo účtárnou soudu proplaceno. Vzhledem k této skutečnosti a ke skutečnosti, že žalovaná měla ve věci plný úspěch, formuloval soud tento výrok tak, že uložil tuto povinnost výlučně procesně neúspěšnému žalobci s tím, že žalobce je povinen nahradit státu náklady, jejichž výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

28. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.