106 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO 618 60 069 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 110 00 Praha 1 zastoupená advokátkou Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 79 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 372,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 12 372,53 Kč za dobu od 24.1.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 67 578,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 244 Kč ve výši 15,00% ročně od 24.8.2023 do 23.1.2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 871, 47 Kč ve výši 15,00% ročně od 24.1.2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 372,53 Kč ve výši 0,25% ročně od 24.1.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 73,92% ročně z částky 34 310,38 Kč za dobu od 24.8.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106 416 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.1.2024, doplněnou podáním ze dne 21.2.2024, jímž se žalobkyně vyjadřovala ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, domáhala zaplacení částky 79 950 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 16.3.2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 19.3.2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 104,9 % p.a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 956 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně jako věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti (ukončení pracovního poměru). Žádosti žalovaného bylo vyhověno a došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 4, 5, 6. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17.7.2018 do 16.10.2018 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobkyně žalovanému oznámila písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka 27 627,47 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 3 992 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 5 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 9 splatné dne 17.12.2018. K datu 22.08.2023 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 61 052,53 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24.8.2023, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 61 052,53 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 34 310,38 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 26 742,15 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 3 992 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 5 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 61 052,53 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24.8.2023 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 9 706,95 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 34 310,38 Kč ode dne 24.8.2023 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 73,92 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 29.4.2024 omluvila. Žalovaný se jednání bez omluvy neúčastnil, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 16.3.2018 soud zjistil, že u žalovaného není evidována žádná dlužná částka po splatnosti.

5. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 16.3.2018 soud zjistil, že předmětná smlouva má být uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 40 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 30 měsíců. Celková výše měsíční splátky činí 2 956 Kč při 30 splátkách. Celková částka, kterou je žalovaný povinen uhradit činí 88 680 Kč. Výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 104,90% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 104,90%.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19.3.2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činila 88 680 Kč. Měsíční splátka činila 2 956 Kč (celkem 30 splátek). Zápůjční úroková sazba i RPSN byly sjednány ve výši 104,90 % p.a. Jako bankovní spojení k výplatě úvěru uvedeno číslo účtu: , č. účtu, .

7. Z prohlášení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 16.3.2018 soud zjistil, že žalovaný mimo dalšího prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nebyl vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný splatil částku 27 627,47 Kč, vyplacena byla částka 40 000 Kč dne 19.3.2018.

9. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 13 060 Kč. Jiné příjmy nemá. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč (životní minimum), dále částka 1 400 Kč za bydlení, ostatní výdaje v částce 0 Kč, celkem jsou výdaje započteny v částce 4 810 Kč a rezerva činí 1 000 Kč. Volné zdroje jsou uvedeny ve výši 7 250 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je od 17.6.2016 zaměstnán u společnosti , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a to na dobu neurčitou. Je svobodný, má výuční list, forma bydlení je značena vlastní. Podepsáno žalovaným dne 16.3.2018. Za žalobkyni schváleno dne 19.3.2018. Dále doložena kopie občanského průkazu č. , tel. číslo, náležející žalovanému.

10. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 1.1.2017 soud zjistil, že pracovní smlouva byla uzavřena dne 17.6.2016, a že předmětem dodatku byla změna pracovní smlouvy na dobu neurčitou.

11. Z výplatního lístku za leden 2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 13 972 Kč.

12. Z výplatního lístku za prosinec 2017 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 12 149 Kč.

13. Z pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 9.2.2018 byla připsána platba od zaměstnavatele ve výši 13 432 Kč a dne 9.1.2018 platba od zaměstnavatele ve výši 11 789 Kč. Za období 1.1.2018 – 28.2.2018 činil disponibilní zůstatek na účtu 1 739,56 Kč.

14. Z tzv. scoringové karty žalovaného soud zjistil, že hodnota skóre činí 517, Kategorie IV., což dle metodiky žalobkyně znamená nízké riziko a nejlepší segment klientů.

15. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že celková výše úvěru činí 40 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientem žalovaný (součástí je příslušný splátkový kalendář).

16. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 19.3.2018 byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 40 000 Kč.

17. Z dopisu ze dne 5.7.2018 soud zjistil, že žalovaný požádal u úpravu splátkového kalendáře z důvodu ztráty zaměstnání. Dopisem ze dne 10.7.2018 žalobkyně zaslala žalovanému upravený splátkový kalendář (po provedeném odkladu splátek).

18. Dopisy ze dne 18.12.2018, 17.1.2019, 18.2.2019, 20.3.2019, 17.4.2019, 20.5.2019, 17.6.2019, 18.7.2019, 19.8.2019 a 22.8.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dosud nesplacené části úvěru a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

19. Dopisem ze dne 22.8.2023 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech závazků vyplývajících z dané úvěrové smlouvy v celkové výši 70 244 Kč.

20. Z předžalobní výzvy ze dne 8.1.2024 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě částky 70 244 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne 8.1.2024.

21. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

22. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko prohlášení klienta podepsané žalovaným dne 16.3.2018 a dále hodnocení klienta podepsané žalovaným dne 16.3.2018, aniž by tam uvedené údaje, týkající se výdajových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Stejně tak nebyla doložena lustrace žalovaného v tvrzených registrech (vyjma registru SOLUS). Zejména celkové výdaje žalovaného započtené ve výši 4 810 Kč se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Nevyjasněn zůstal rovněž rozpor mezi různými formami bydlení, a to vlastním bydlení (dle dokumentu označeného jako „hodnocení klienta“) a nájemním bydlení žalovaného dle doplnění žalobkyně v podání ze dne 21.2.2024. Dále je nutné uvažovat alespoň o dalších základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele (např. na stravu, ošacení, hygienu, příp. dopravu, kulturu a podobně). Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předloženého dokumentu nevyplývá, kdy byla ve výdajích neadresně zapsána částka životního minima a k tomu ostatní výdaje v částce 0 Kč. Současně nelze přehlédnout, že žalovaný na doloženém výpisu bankovního účtu disponoval poměrně nízkým zůstatkem (1 739,56 Kč) při pravidelném měsíčním příjmu a žalobkyní uváděných nízkých výdajích žalovaného. Tento rozpor měl žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumaní výdajové stránky žalovaného. Za prokázané lze hodnotit toliko příjmy žalovaného za prosinec 2017 a leden 2018. Tzv. scoring karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy nelze z listiny seznat, jak k uvedenému hodnocení žalobkyně dospěla či jaké z něho vyvodila následky. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

25. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 19.3.2018. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

26. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

27. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 19.3.2018 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 40 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

28. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu v částce 40 000 Kč částku 27 627,47 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaný ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 372,53 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 8.1.2024 (odeslanou téhož dne 8.1.2024), se splatností do 15 dnů od data odeslání, dostal se dnem následujícím, tj. od 24.1.2024, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 12 372,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 12 372,53 Kč za dobu od 24.1.2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

30. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.